wooloong komentáře u knih

Pěkně vymyšlený detektivní příběh Hjalmara Lundbohma (skutečná historická osobnost) a krásné a svobodomyslné mladé učitelky, jejichž vztah nezůstane bez následků. Inu, to se stává, ale málokdy vede takové společenské faux pas k vyvraždění téměř celé rodiny o sto let později. Padouch z roku 1919 byl čtenáři znám prakticky od začátku, padouch současný docela překvapil. Líbí se mi, že se autorka dokáže se zápornými postavami náležitě vypořádat.

47 24.06.2020

Tak tohle vážně nezvládnu bez SPOILERů. Knížku jsem přečetla za dva dny. Jednak se perfektně četla a jednak byla napínavá. Líbil se mi smysl pro humor autorky, špičkování hlavních vyšetřovatelů. Psychologie postav byla vykreslena opravdu pečlivě, koneckonců bezvadně se tím pak objasnila ta současná vražda. O ní jsme se dozvěděli úplně všechno.

SPOILER!
Co ale ty dvě ztracené děti? Autorka si pohraje s různými náznaky - vypravěč nás varuje, že občas lže, sponka, krev na obětním kameni, motiv potencionálního útěku, záhadné stvoření, možná schizofrenie hlavního hrdiny, vybavující se vzpomínky a úplně na konci jelen. Co to mělo znamenat? Autorka s námi rozehraje hru na záhadu a nakonec ji nechá vyšumět do ztracena? TOHLE rozuzlení mě především zajímalo. Kdo stojí za tím prvním případem bylo jasné už poměrně brzy. Kdo je pachatelem bylo sice překvapení, ale kam se ztratilo rozuzlení toho staršího případu? Pořád jsem čekala, kdy se dozvím tolik očekávanou pravdu. Do poslední kapitoly, do poslední stránky, do poslední věty. Tohle celému příběhu značně ubralo na kvalitě.

A ještě se mi moc nelíbilo, jak autorka zametla s Robem. Ze začátku ho představila jako vtipného a důvtipného muže, a pak z něj udělala blbečka a zkrachovalce. Prakticky se ho tak do dalších dílů zbavila (a přitom ta chemie mezí ním a Cassie fungovala bezchybně a byla by z nich dobrá vyšetřovatelská dvojka) a pochybuju, že se někdy dozvíme, co se stalo s Peterem a Jamie.

47 07.07.2019

Terry Pratchett a jeho knížky o Zeměploše prostě nemají chybu. Je to přesně ten druh šíleného, bláznivého, hravého a absurdního humoru, který miluju. Navíc se mezi všemi těmi nafoukanými mágy, svéráznými čarodějkami, chemicky nestabilními draky, vznešenými upíry, huhňajícími Igory, zručnými skřety, chamtivými trpaslíky, sympatickými zombíky, pomalými trolly se sklonem k závislostem, zručnými skřety, sexy vlkodlaky, noční hlídkou v čele s Elániem, knihovnami s pokřiveným časoprostorem a knihovníkem s dlouhými pažemi, zálibou v banánech a slovní zásobou zahrnující Ook (a to je jenom stručný a neúplný výčet) najdou i geniální satirické postřehy a opravdu hluboké myšlenky, které povyšují Pratchettovo dílo z kategorie "prostě taková srandička s barevnou paperbackovou obálkou" do kategorie "Literatura".

"Pro zbytek světa to byl obrovský kocour, klubko naprosto nezničitelných životních sil a energie zabalených v kůži, které ze všeho nejvíc připomínalo krajíc chleba zapomenutý alespoň čtrnáct dnů na teplém vlhkém místě. Cizinci ho často litovali, protože z uší mu zbývaly jen potrhané pahýly a jeho kočičií obličej vypadal jako místo, kde nějakou dobu tábořili medvědi. Nemohli tušit, že za to všechno si mohl Silver sám. Ve své kocouří pýše byl ochoten bojovat s čímkoliv a znásilnit absolutně všechno, a to včetně nákladního vozu taženého čtyřpřežím. Když se Silver vydal hlavní ulicí, i ti nejzuřivější psi se zoufalým kňučením mizeli pod schody a ve sklepech. Lišky se zdaleka vyhýbaly okolí vesnice. Vlci ji obcházeli širokým obloukem."

47 29.09.2013

Výborná knížka, silné příběhy. Moc by mě zajímalo, nakolik jsou jednotlivé postavy a jejich příběhy reálné a nakolik jsou fiktivní. Obzvlášť příběh Surmeny, Fukseny a Dory.

47 24.09.2013

Nebylo to úplně špatné. Detektivní příběh byl docela promyšlený, občas se povedl i nějaký ten vtípek, ale ty rodinné trable se třemi dcerami, které zabírají dobrou polovinu knihy, mě dost iritovaly. Nošení, vodění dětí do práce, chování dcer jak urvaných ze řetězu a obzvlášť "jídlová bitva", kterou vyprovokoval tatínek, to si mohl autor odpustit. Jeho hlavní hrdina je díky tomu na jedné straně zkušený a uznávaný policejní vyšetřovatel a na druhé straně neschopný tatík, kterého si jeho dcerušky slušně zotročily. Aby ne, vždyť je vůbec nezvládá. Působí to dost neuvěřitelně a nekonzistentně.

46 15.04.2024

Tentokrát mnohem promyšlenější zápletka než v posledních detektivkách. Autor si dal záležet i na vtažení čtenáře do historických kulis a na rozplétání tajemného příběhu, který se celý vztahuje ke katově kšaftu ve verších. Bez výhrad za rovných pět hvězd.

46 02.01.2024

Detektivní zápletka celkem dobrá, ale u postav a jejich vzájemných interakcích to docela drhlo. Nejlepší byl Matouš, pak Bohdan a Martin.

46 12.12.2023

Podle zdejších komentářů jsem čekala opravdový literární skvost. No, nevím. Když se ta "hodná a krásná" Jessie u snídaně bláznivě rozesměje nad vajíčkem, které mohlo být kuřátkem, dost mě to vyděsilo. Některé motivy úplně vyšuměly, třeba ten s Jessiinou dvojnicí. Vlastně se mi mnohem víc než konflikt dvou sester, krásy a ošklivosti, dobra a zla, líbilo to prázdné rádoby chytré anglické tlachání, společenské kličky a lehká ironie jak z pera Jane Austin.

46 31.10.2023

Perfektní kresby a trefné postřehy ze života. Myslím, že každý z nás se tam najde alespoň na jedné stránce. Jednu hvězdu ubírám za často špatně rozluštitelné texty v bublinách.

46 18.10.2023

Vůbec jsem nepochopila, proč tahle knížka vznikla. Je to taková směska všeho možného.

46 15.05.2023

(SPOILER) Začátek byl trochu moc rozvleklý a popravdě, Ed, ale i Claire a Abbie se chovali dost přehnaně. O dokonalém Ryanovi ani nemluvím. Tohle by přeci v reálném světě nemohlo projít. Nicméně poslední třetinu knihy jsem přečetla na jeden zátah, protože jsem se nemohla odtrhnout.

46 03.03.2023

Bývalý templář a nyní johanita Zdislav se v tomto díle opravdu překonává. Nejen, že vymetá pražské putyky a nalévá se pálenkou, zabije pár lidí a jednoho dokonce mučí, ale také se zaplete s krásnou statkářkou Annou, sestrou "Ojířovy" Kateřiny, a to tak, že pořádně. Budiž mu ke cti alespoň to, že vše, tedy téměř vše dělá pro svého přítele Ojíře, který byl nespravedlivě nařčen ze zločinu, a on musí co nejdříve dokázat jeho nevinu.

46 22.12.2022

Tentokrát se dozvíme nejen, kdo je tím odporným sériovým vrahem, ale také, kdo je Zdislavovým otcem. Další povedená detektivka z doby vlády Jana Lucemburského. Dost často po sobě osoby v románě prskaly, což působilo dost rušivě. Všimli jste si, že zatím všechny Zdislavovy detektivky začínají na písmeno Z?

46 20.12.2022

Knížka o jednom všedním nevšedním životě, o praktikování víry velmi sympatickým civilním způsobem proložená anekdotami, podobenstvími a citáty. Příjemné čtení.

46 24.10.2022

Překvapilo mě, kolik mají české a německé lesy společných problémů. Jen namátkou - používání těžké techniky při těžbě, která nenávratně ničí lesní půdu, nenávist k vlkům a dalším šelmám, nešetrné zacházení s přírodním bohatstvím, myslivectví či spíše nemyslivectví a mnoho dalšího. Také se mi líbí, jak autor miluje všechny stromy a přeci jen trochu víc nadržuje bukům.

46 18.10.2022

Občas jsem se přistihla, že při čtení myslím na úplně jiné věci. Chytla mě až v poslední třetině, pak už jsem ji nedokázala odložit.

46 10.08.2021

Mám ráda autorův smysl pro humor a baví mě hledat různé anachronismy, které do svých knih autor dle mého vkládá úmyslně. Někdy to ale přeci jen trochu přepískne, takže přirovnávat zápach k továrně na kočičí žrádlo, snídat jogurt, mít kukuřici a neustále někomu potřásat rukou, to už pan spisovatel opravdu trochu přehnal. Ale za takovéto vtípky mu to ráda odpustím.

"Muž, který nás vyrušil u snídaně, byl impozantní i bez svazku prutů, který liktoři ve službě obyčejně nosí. Měl asi tak dva metry na výšku a metr dvacet na šířku, svaly jako balvany a obličej jemný a delikátní jako alpský štít. Jupiter ví, kde takové lidi shánějí. Zřejmě si je zvlášť chovají a vykrmují štěrkem."

46 24.05.2021

Tři příběhy v jednom. Zpackaný (jen částečně) zásah Sureté, dokončení příběhu Poustevníka (překvapivé a naštěstí to tentokrát drží mnohem víc pohromadě) a vražda nadšeného hledače hrobu Samuela de Champlaina. Navíc jsem se seznámila s novou historickou osobností (viz výše). A pak ještě ten popis Québecu a tuhé québecké zimy. Za mě spokojenost.

46 12.02.2019

Od začátku mi ta knížka moc neseděla, přišla mi přepjatá a afektovaná, a taky plná chyb a překlepů, ale dala jsem tomu šanci. Pak jsem se dočetla k odstavci:
"Přesunula se k ledničce a vytáhla jedinou sklenici alkoholu, kterou tam měla. Načatou láhev ginu. Prsty se jí chvěly jako těžkému alkoholikovi, když odšroubovávala víčko. Nenamáhala se hledat skleničku a otočila těžkou sklenici rovnou do sebe."
Přečetla jsem ho poprvé, podruhé, potřetí, a pak jsem knížku odložila. Exaltovanost bych možná po čase zkousla, ale tenhle chaos ve významu slov jsem fakt nedala.

Sandra Pogodová má smysl pro situační humor a dokáže si i ze sebe udělat legraci, a to i v situacích, ze kterých čtenáři tuhne krev v žilách. Tata zase rád vzpomíná na staré časy, a protože je pamatuji, i jeho povídky pro mě byly zajímavé. A v několika případech jsem se chechtala tak, že mi opravdu tekly slzy. Za mě dobrý. "Fifi is a dog from Čtyřlístek."

45 06.04.2024