wooloong
komentáře u knih
Zpověď bratra Haluina
Ellis Peters (p)
nebylo to špatné, jen ten závěr zaváněl červenou knihovnou.
Velké otazníky
Ludvík Souček
Vzpomínám si na ni jako by to bylo dneska. Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ohmatanou, umolousanou, s listy plnými skvrn neidentifikovatelného původu a trochu páchla. Přesto byla báječná a čtivá. Nepustila jsem se jí, dokud jsem nedočetla do poslední stránky.
Třikrát komisař Palmu
Mika Waltari
Tak detektivky od Waltariho mě na rozdíl od jeho historických románů nechytly.
Výlov mého rybníka
Rudolf Křesťan
Výborná knížka plná zábavných a kouzelných fejetonů. Teda pane Křesťane, kam na ty nápady chodíte!
Židovské anekdoty
Pavel Kantorek
Židovské anekdoty nemají chybu, a když se sesypou do jedné knížky spolu s geniálními Kantorkovými kreslenými vtipy, pak je z toho báječná knížečka pro skvělé chvíle.
Mlčenlivé hlasy
Ann Cleeves
Překvapivé finále, dobře rozvedená zápletka. Jedna hvězda dolů je za bohorovnou, protivnou, závistivou a nesympatickou Veru Stanhope.
Osudné šampaňské
Rex Stout
Můj první Nero Wolfe. Asi to nebude literatura pro mě, ale vůbec jsem se nedokázala začíst. V půlce stránky jsem zjistila, že mi oči jen tak mimoděk kloužou po písmenkách, tak jsem se vrátila na začátek, a s vypětím všech sil se znovu soustředila. Pokud mě knížka zaujme a mám dost času, není pro mě problém přečíst třista i víc stránek denně nebo obětovat noc a dočíst se k ránu až nakonec. Tahle knížka se mi válela na nočním stolku bezmála týden a dočetla jsem ji jen s vypětím všech sil. Jednu hvězdičku dávám za smysl pro humor, druhou za logickou a dobře shrnutou zápletku a třetí asi ze soucitu.
Bedřich a Božena v říši divů
Dušan Pálka
Vtipy Dušana Pálky nemají chybu: "Přej si něco, Boženko, padá římsa."
Chuť soužení
Jude Morgan
Osudy členů rodiny Bronteových jsou obecně známy, tak jsem byla zvědavá, jak je pojme autorka. Pro mě velmi čtivé a zajímavé, napsané s vášní i rozmyslem. Největší slabinou knihy je mizerný český překlad, spousta překlepů (najměte si korektora nebo stávajícího vyhoďte, je to lajdák a neumí pravopis) i několik výživných pravopisných chyb, jimž vévodí - obědnávat.
Vražda s vůní mandlí
Camilla Läckberg
Sáhla jsem po ní, protože je taková pěkně tenká. tak akorát na jedno odpoledne. Zápletka byla dost průhledná, prostě slabota.
Sváteční vraždy
Daniela Fischerová
Absolvovala jsem všech šest detektivek ve dvou knihách, takže už jsem snad připravená zodpovědně hodnotit:
- Nevím, jak vám, ale mně chybí popis hlavních postav. Víme, kdo jsou, čím byly, rámcově známe jejich vlastnosti (obzvláště ty výjimečné), ale podle knížek mi místo konkrétních osob z masa a kostí před očima pobíhají jen neznatelné obrysy. Je Kristinka vysoká nebo drobná? Jakou má barvu vlasů a očí? Buď jsem byla nepozorná nebo se její (a Medardův a Silvestrův) popis jaksi v povídkách pořádně nevyskytují. Občas nějaký ten náznak. Jistou představu jsem si udělala jen o Tengizovi.
- Detektivní příběhy mají všechny dost podobný scénář a hlavní zápletka nebývá nijak složitá. Většinou se dá vyluštit ještě dříve, než se k tomu dostanou hlavní protagonisté. Mnohem víc mi vyhovuje, když mě autor trochu vodí za nos, předkládá více motivů, postupně předhazuje různé podezřelé a na konci čeká nějaké pěkné zapeklité překvapení.
- Autorka se občas dopouští vážných nelogičností. Jeden příklad za všechny (abych příliš nespoilovala). V penzionu se narodí dítě, je slyšet jeho pláč, uplyne pět šest dní, nikdo ho ještě neviděl, od té doby ho téměř nebylo slyšet, jeho matka si jen tak pobíhá po okolí a nikomu to není divné. Takovéto nedomyšlenosti dost ruší.
- Po jazykové a vypravěčské stránce nemám co vytknout, vztah hlavních protagonistů prochází postupným vývojem, každá povídka má většinou své velké téma (v případě celé této knížky to byly nechtěné a nemilované děti), občas nám autorka s nenuceností dobrého pedagoga předhodí nějakou tu zajímavou informaci, občas zpestří děj vtipným momentem.
- A z toho vyplývá, že pokud se autorka dopustí další sbírky detektivních povídek, ráda si je přečtu a budu doufat, že budou lepší a lepší.
Světové krimipovídky
* antologie
Tak tohle jsem si tedy pod pojmem "To nejlepší ze světové krimi", nepředstavovala. Mezi skvělými povídkami (Jahodový strom, Šťastný nález, Zločin za zločin a několik dalších) se vyskytly i naprosto průměrné kusy a dokonce pár úplně pitomých (Souboj, Pohled do slunce, Vánoční dárek, a obzvlášť příšerná To není pravda). Některým povídkám chyběly i základní atributy kvalitní literatury jako je slušný vypravěčský styl a závěrečná pointa. Prostě průměr.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Povinná četba. Co víc dodat. Babička, Kytice a R.U.R. byly výrazně lepší.
