worka komentáře u knih
(SPOILER) Kůň Boxer: "Budu pracovat lépe a radostněji..."
Úžasně nadčasová kniha. Tohle se dělo za rudých komančů a přiznejme si, že se to děje i teď :-( Dlouho jsem knihu míjel, jako notoricky známou. Kdo nečetl, hodně doporučuju k přečtení. Budu se muset podívat i po další Orwelově tvorbě.
Tak ahoj, sejdeme se u řezníka.
Líbilo. Hodně. Jen mi to kazí takové drobnosti. Např. všechny hlavní postavy jsou extrémně úspěšné i v případech, kdy se to vymyká logice.
------ Pozor možný Spoiler--------------------------------------------------------
Tomáš chlastá, ale dostává ocenění za stavbu roku. Zbyněk výborný operatér se stane i úspěšným manažerem a vybuduje prestižní kliniku. Táňa přetrpí socialismus v kostymérně, ale získá prestižní místo hlavní hlasatelky. Patricie udělá v Paříži super kariéru modelky, návrhářky, majitelky agentury. Adéla se vyhne vzdělávání, ale finančně je okamžitě za vodou. Geniální Cyril na počátku téměř sociopat, posléze u všech pacientek nadšeně oblíben. Petra mistriní sportu od běhu po bouldering. (Oběma sportům jsem se věnoval a domnívám se, že to jde možná v žáčcích, ovšem za cenu zhuntování potomka.) Marta z účetní úspěšnou novinářkou a v 65 letech ji nadšeně sbalí krásný milionář, když se jí zahledí do výstřihu... Trochu moc Červená knihovna.
Za mně zklamání :-( Navazuje na předchozí díl, ale už celkem nic nového nepřináší. Jen kolovrátek: postřílel jsem je, málem mě trefili, úžasný sex.
Posloucháno jako audiokniha a ke konci už mě to nebavilo.
INTRO: "Já jsem Holly, lodní počítač s IQ 6000. Což je stejně jako má 6000 učitelů tělocviku." Červený trpaslík, Série I Epizoda 2, Ozvěny budoucnosti.
David Vencl je vzděláním tělocvikář. Je znát, že není spisovatel. V tomto směru by asi laťku měl zvyšovat Petr Bílek - redaktor MF Dnes, ale ani tomu se to nedaří. Budiž, u faktografické / naučné knihy bych to příliš neřešil. Jak je na tom tedy kniha v informačním směru?
Nějakou dobu už se otužuju. Do zimní přehrady chodím druhou sezónu (psáno v polovině ledna). Tyto empirické zkušenosti jsem chtěl podpořit i trochou teoretických znalostí a postupů. David Vencl nabízí profesionální otužovací kurzy a hned na straně 8 zazní povzbudivé "Nemusíš se učit z vlastních chyb, udělal jsem je za tebe a ty se poučíš z těch mých." Hurá, to přesně chci.
Jak ale přibývaly přečtené stránky, rozsah mých znalostí se nijak neprohluboval. Občas nějaká informace probleskla, ale spíš mezi řečí, v rámci "historek z natáčení". Informace jsou roztříštěné a různě opakované v různých kapitolách.
Také se nám David rád pochlubí selfíčky, zejména s mediálně známými tvářemi.
Wim Hof, který vytvořil více než 24 Guinessových rekordů nám říká: "dokážete to také". Wim, ale uplaval "jen" 60m a freediver David Vencl dalších 20m přidal. Tak nám s oblibou opakovaně říká: Jsem tvrďák, sporty dělám na extrémní úrovni. Budu plavat, co nikdo nikdy neuplaval (str. 171).
(Finka Johana Nordblade dala 21.3.2021 pod ledem 103m.)
Pokud chcete s otužováním začít, může na vás kniha motivačně zapůsobit. Nějaké informace v ní též dostanete, byť ne v ucelené a přehledné formě. Pokud používáte rozum (plavat podél břehu, neriskovat, lépe nejít sám..) a už jste nějaké informace vstřebali - třeba i jen z novinových článků, kniha vám nejspíš nic nového neodhalí.
Za mně spíš zklamání a max 50%.
PS: David Vencl na dělání děr do ledu doporučuje dvouruční sekeru. Mně se na silnější led víc osvědčila dlouhá pila na Ytong. U sekání se vám prosekávané místo zalévá vodou a vy na sebe úspěšně cákáte mix vody a ledových střípků. Radši jen proklovnu dírku pro pilu a pak řežu. Johana to tak dělá taky ;-) , ale má mnohem hezčí pilu.
Na knížku jsem se i na základě zdejších komentářů těšil, ale bohužel mě dost zklamala. Ne že by byla vyloženě špatná, ale její informační obsah by se dal shrnout na 50 stranách.
Ano s autorovým viděním systému společnosti víceméně souhlasím. A myslím, že kdo nežije s klapkama na očích to kolem sebe vidí. Klientelismus, nadvláda korporací, kdo má peníze píše zákony...
Rozdělení: zaměstnanci, OSVČ, podnikatelé, investoři. Je včetně daňového porovnání převzato z Kiyosakiho.
Nesympatizuji s autorovým obdivem k mafii. Věnuje jí celou kapitolu "Mafie jako vzor podnikání". Stěhování mafiánských praktik do byznisu i státního aparátu vidím jako jednoznačně negativní jev.
Čekal jsem trochu osobnější příběh. Kromě zmínek, že už na střední škole autor obchodoval s čínskými telefony a pak se vydal do Prahy na dráhu finančního poradce se o jeho osobním růstu a úspěších už nic nedozvíte. Úspěšně pracuje pro mafii? :-)
Jako diskutabilní záležitost bych viděl i autorem zavrhované institucionální vzdělání, ale to by bylo na delší povídání.
V knize se mi nelíbilo, že často narazíte na špatné tvary slov. Sice větám typu "jak se bude utvářena" porozumíte, ale finální korektura by dílu jen prospěla.
Přečtení knížky nelituju, ale očekával jsem víc. Hodnotím 2-3 hvězdy.
Skvělá žena váhající mezi dvěma skvělými muži. Jeden z mužů se pak trochu pokazí, aby bylo jasné koho si vybrat. Poté se napraví a je zase správňákem.
Hrdinka nemusí řešit žádné ekonomické či jiné problémy a manželství zůstalo bezdětné. Může se tedy plně věnovat rozboru svých emocí.
Revoluci nečekejte :-( Pokud považujete spánek za ztrátu času, tak si knihu určitě přečtěte. (Ale takový člověk po ní těžko sáhne.) Její hlavní poselství je, že "šetřit" čas nedostatkem spánku je nesprávná cesta. Je pravda, že naše společnost si zakládá na jakémsi "hrdinství" těch kdo spí málo. Ale výsledek je spíše kontraproduktivní: podrážděnost, špatná rozhodnutí, dopravní nehody atd.
Pokud ovšem spánek uznáváte jako potřebnou součást života, mnoho se toho nedozvíte. Přes úctyhodnou tloušťku 300 stran zůstává kniha stále na povrchu. O spánkových fázích téměř nic. O segmentovaném spánku kratičká zmínka v sekci historie. O doporučené délce šlofíků prakticky nic (při delším než 20 min se můžete dostat do hlubší spánkové fáze a je nepříjemné buzení) atd.
Takže bohužel objevnost slibovaná titulkem jaksi nepřichází. Zbytečně dlouhé. Za přehled a propagaci spánku dávám za mě cca 50%.
Nic jsem od knihy neočekával a z knihovny ji přinesl jen ze zvědavosti. Mile mě překvapila svou otevřeností. O Pražských bohémech se sice nedozvíte téměř nic (Venuše se mezi nimi ocitla ve svých 16 letech, takže asi i proto), ale osud je to zajímavý. Osud holky, kterou se nikdo moc nesnažil vychovávat, kterou finančně podporoval zejména otec, takže nemusela prakticky nic dělat. Která nepopírá svou kariéru prostitutky atd. Na rozdíl od Tulipy si nemyslím, že by autorka dávala vše za vinu svému okolí, jen se snaží hledat příčiny.
Pokud máte pesimistický vysvětlovací styl, čeká vás deprese, zhoršené zdraví a časnější smrt :-)
Pesimista vidí svět realisticky (ano opravdu vědecky doloženo), ale naivní optimista je na tom mnohem líp :-(
Nevím, jestli se mi něco z poznatků z knihy povede přenést do života, ale každopádně je to přínosná kniha.
Kniha založená na vědeckých výzkumech a ne posbírané časopisový výkřiky "jak na lepší život".
Nelekejte se tloušťky, ač spadá do naučné literatury, tak se čte docela dobře.
Útlá knížka s dobrou informační hodnotou. Vlastní stavbou se zabývá až ve druhém sledu. Spíš než návod na stavbu je to zamyšlení, co od domu chceme a opravdu potřebujeme. Vyjít z osobního auditu.
Ukazuje, jak se stavebnictví zvrtlo v "zámecký standard". Jak nám zákony mnohdy vlastně brání v rozumné realizaci i jak hypotéky umožnily stavebnictví prodražit.
V závěru 3 reálné příklady staveb (2x rodinný domek, 1x minidomek).
Líbilo a celkem to souzní s mým pohledem na problematiku.
"Četl" jsem jako audioknihu a nebýt mnoha pozitivních komentářů, tak bych ji celkem záhy odložil. Takhle jsem vydržel do konce, ale nevím, jestli to stálo za to :-/
Kniha na mě působila jako cílený, leč nepovedený pokus o "velkou literaturu". Může být ovlivněno způsobem načtení. S postavami a jejich jednáním jsem se prostě nepotkal.
Odpočinkové čtení. Příběh příjemně plyne, ale vše až příliš hladce do sebe pasuje. Všechny osoby mají podobný smysl pro humor. Vše se vyřeší jaksi samo a hrdina se nemusí příliš angažovat. Dávam 3/5.
David Menasche měl to štěstí, že našel svou parketu, svou práci, která ho naplňovala. Byl zřejmě workoholikem v dobrém slova smyslu. Každý by si asi přál mít takového super učitele.
Možná budu za škarohlída, ale přesto bych byl s celkovým soudem opatrný. Kniha na mě působí příliš jednostranně. Zajímalo by mě, co by o něm řekla jeho žena. To, že se lidé rozcházejí se stává, ale proč např. z jejich domu musel odejít on? "... budeš si muset najít jiné bydlení" str. 181.
Několikrát je také v textu zmíněno, že D.M. učil na výběrové škole. Domnívám se, že nadchnout výběrové studenty je přeci jenom snažší než "integrované". Samozřejmě se nelze trefit do noty všem, tedy ani výběrovým studentům. Ti, které nezaujal, se k němu po letech hlásit nebudou a zákonitě v knize nedostanou prostor. A říkat něco špatného o oblíbeném učiteli, který vám před očima umírá na rakovinu se taky moc nehodí.
Davidovi Menasche se povedlo prožít sice poměrně krátký, ale plný život podle svého. A to se jen tak někomu nepovede...
Hodně dobrá kniha. Hamilton na své osobní zkušenosti hezky ukazuje historii novodobého dopingu, i jak jsou přistižení jezdci exkomunikováni z "bratrstva". Informace o Armstrongovi mi zapadají do toho, co jsem o něm četl dřív (já jeho fanoušek nejsem).
V knize bych uvítal víc informací o Hamiltonově tréningu, ale chápu, že o tomhle kniha být neměla a její rozsah by asi hodně nabobtnal. Jen by necyklistům ukázal, že cyklistika není hlavně o dopingu, nicméně doping ji dokáže výrazně ovlivnit.
Na mě působí kniha trochu uměle. Starší introvert během pár dní najde řadu známých, kteří mu jsou tak blízcí, že si mnohdy doslova čtou myšlenky atd. Nicméně téma, které určitě stojí za zamyšlení: "Jak vlastně prožít svůj život?"
Přečetl jsem 105 stran (z 240) a pak se na to vykašlal. Jediná smysluplná informace je na obalu: "Vykašlete se na všechno a začněte žít svůj život tak, jak chcete vy, a ne jak si to přeje vaše okolí". Dál už jsem nenašel ani informace ani pobavení.
(SPOILER) Celá zápletka: předstírat svoji smrt a začít nový život mi přijde divně postavená. Z čeho chce Artur od 50 do smrti žít? "Smrtí" si uzavírá možnosti podpory, důchodu... "Jeho" vilku vlastní kamarád - bude ho tam chtít navždy?
Nebylo by jednodušší se rozvést nebo spíš jenom začít žít odděleně po svém?
Téma by to jinak bylo dobré, ale řeší se tu jen "humorné" prkotiny místo stěžejních věcí.
Nevím, asi jsem knihu úplně nepochopil(?) Snad manifest obecně k větší toleranci?
Myslíte, že rozhodnutí Jongje stát se stromem vyplynulo z patriarchálního útlaku? (Aniž bych tamní patriarchální útlak bagatelizoval.) Dostalo se jí zastání v "ženských kruzích"?
A jak jsme na tom s patriarchátem my? No, my neumíme vyřešit ani důchodovou reformu a školství, které se týkají všech bez rozdílu pohlaví, tak ani není co očekávat.
Myslíte, že je naše "západní" společnost o tolik tolerantnější? Jak se stavíme my ke svobodnému rozhodnutí ukončit svůj život?
Jak se stavíme k ceně života obecně? Málokdo řeší způsob života a smrti tisíců hospodářských zvířat. (Pro mně jasná souvislost a důvod pro vegetariánství či snižování konzumace masa.) Jaká bouře se na druhé straně odehrává např. kolem interupcí v USA, Polsku...
Pokud připustíme, že ontogeneze (vývoj jedince) je zrychlený průběh fylogeneze (vývoj druhu), tak kde je ta dělící čára?
Kniha je zařazená i ve fochu "pro dospívající mládež". Zkusil jsem ji tedy vnutit náctileté dceři. Tu vůbec nezaujala a ani se moc nedivím. Ač mně se docela líbila. "Příběh ze staré doby." Za sebe dávám max 4 hvězdičky, spíš 3,5.
Jako audiokniha. Pokud je autor skutečně homosexuál, tak jedna hvězda za snahu o humor. Ano, i jsem se párkrát zasmál, ale jinak jsem měl pocit, že mi tato četba nic nedává. Nedočteno.