YA-girl
komentáře u knih
Mnich, který prodal své ferrari
Robin S. Sharma
Mně se to líbilo moc, přišlo to ve správnou dobu :). Při čtení na mě velice silně a hluboce působila všechna ta "moudra", která člověk zná, ale jaksi si je neuvědomuje nebo nechce připustit... A přes veškeré to mudrování to bylo podané srozumitelnou, lehkou formou příběhu člověka, který se vydal hledat štěstí a odpovědi... a našel sám sebe.
Džungle rtěnek
Candace Bushnell
Kniha mě bavila, co se prostředí týče - mám ráda společenské romány z prostředí bohatých, kam se asi jinak než formou právě knih nikdy nedostanu ;). Ale jinak mě vyprávění nevtáhlo do děje, hlavní hrdinka mi ani jedna k srdci nepřirostla (neměla kdy, čas hrozně rychle plynul) a celkově mi ty příběhy přišly ve výsledku dost plytké a stereotypní (ve smyslu: bohaté ženy - závist v práci - snaha kolegů o převzetí jejich místa - mladší milenci - problémy v manželství), nebylo to napínavé, nestalo se nic nečekaného.
Dreamologie
Lucy Keating
Dle anotace jsme se měli smát nahlas - a ani u mě se toto proroctví nenaplnilo ;)... Hlavně mě ale zklamalo, že se z námětu románu dalo vytěžit mnohem, mnohem, MNOHEM víc... Těšila jsem se víc na popis těch snů a toho, jak se pak třeba prolíná či naopak liší snový a skutečný svět, ale místo toho děj zabředl do pátrání po tom, proč se Alice a Max ve snech vůbec potkávají (a to vysvětlení podle mě za to dlouhé pátrání ani nestálo ;)). Snový Max byl opravdu sympaťák a mrzí mě, že mu nebylo věnováno víc prostoru, a celkově i tomu snění jako takovému - na jednu stranu si ve snech hrdinové mohli dělat, co chtěli, ale přitom vlastně tak úplně nebyli schopní ty sny ovládat podle sebe, nebo aspoň Alice nebyla... Přijde mi, že autorka prostě měla nápad, ale neměla už dost fantazie na jeho zpracování (tedy samozřejmě takové zpracování, jaké bych si já představovala; je mi jasné, že jiným čtenářům se do noty naopak trefila ;)).
Na dně
Rachel Caine (p)
Kniha byla opravdu napínavá, o tom žádná. A líbilo se mi i celým dějem táhnoucí se "zamyšlení" nad tím, jak sociální sítě můžou dnes snadno zničit život i nevinným lidem. Co mi trošku vadilo - takové to, že hrdinka si dává takový pozor a je tak posedlá tím, aby měla vše pod kontrolou... a pak prostě něco přehlédne nebo jí něco dojde až příliš pozdě a vznikne z toho megaprůšvih. Ale vem to čert, tyto "náhody" postrkují děj dopředu ve spoustě knih a filmů, ono to možná často ani jinak vymyslet nejde. Za co ovšem ubírám hvězdičku, je ten otevřený konec - já to prostě nemusím, je to, jako kdyby někdo na poslední stránku napsal tlustou fixou: "A zbytek v druhém dílu!"
Poslední začátek
Lauren James
Za mě bohužel slátanina, nemůžu jinak; a to se mi první díl líbil a na tento jsem byla natěšená. Autorka sem navršila všechna možná klišé ohledně cestování časem ve stylu "páté přes deváté", nebylo v tom nic "jejího", navíc (mi) to chvílema nedávalo ani ten nejmenší smysl a přiznám se, že někde uprostřed jsem si začala myslet, že je to celé od autorky chytrý pokus o parodii na téma "paradoxy při cestách do minulosti"... Přitom našlápnuto měla z prvního dílu skvěle :-( Jednu hvězdičku dávám asi za ten prapůvodní nápad :) - který se tak nějak "ztratil v překladu" (čímž myslím v tom plytkém, nezáživném a nedomyšleném zpracování).
Půlnoc je osamělé místo
Barbara Erskine
I pro mě to byla první knížka od autorky - a rozhodně ne poslední... Zaujalo mě to prolnutí dvou časových rovin, a především ten napínavý styl vyprávění. Skoro bych řekla, že to bylo napínavé a mrazivé až moc - nejsem zase tak velká poseroutka ;), ale když jsem tohle četla v noci a sama v pokoji, vstávaly mi děsem všechny chlupy a pořád jsem ve vzduchu vnímala vůni zeminy! ;-D A přesně takové romány mám ráda - které ve mně "něco" zanechají, a je jedno, jestli tím něčím je nějaký hluboký prožitek, křeče v břichu od smíchu a nebo v tomto případě reálný, ledový pocit strachu ;).
Dům z karet
Michael Dobbs
Knihu jsem si chtěla přečíst proto, abych se konečně mohla podívat na ten skvěle hodnocený seriál s Kevinem Spaceym. Teď jsem z knihy tak nadšená, že už se na to americké zpracování ani dívat nechci a když už, tak zkusím spíš ten britský starší seriál... Kniha je opravdu perfektní, napínavá a čtivá a líbí se mi, že jsem se díky ní dostala na pár chvil "do vyšší společnosti", abych se tam mohla porozhlédnout a udělat si obrázek, jak to asi chodí, když jde o moc... Mám ráda, když se díky knihám můžu na chvíli stát někým jiným - a tahle mě dokázala vtáhnout mezi přední britské politiky úplně dokonale :)
Moře klidu
Katja Millay
Souhlasím s tím, co tu psalo více lidí - první půlka skvělá, druhá horší a už ne tak čtivá. Joshovy pasáže jsem četla ráda až do konce, holt mi byl sympatičtější ;), Nastya ale od druhé půlky o dost míň. Jinak co se celku týče, líbil se mi styl vyprávění a líbilo se mi číst si, jak se dva mladí lidi, kteří to neměli v životě lehké, seznamují a jak pro sebe začínají něco znamenat.
*** A odtud dál už to radši označím jako SPOILER *** Jenže pak najednou jako kdyby autorka potřebovala, aby hlavní hrdinové prostě nebyli šťastní a aby o to víc vyniklo, jak trpí - snažila se je rozhádat za každou cenu, nebo aspoň mně ty jejich výměny názorů a nedorozumění nedávaly smysl. A ještě mi vadila ta koncepce jako taková: tak holka schválně uteče na jinou střední, aby se zbavila "zkoumavých pohledů okolí" - a na té škole hraje němou, čímž na sebe samozřejmě upoutá pozornost naprosto všech. Kvůli tomu, že nemluví, tak ji vlastně nikdo nezná a ani nemůže - přesto se do ní kluci zamilovávají a navíc se kvůli ní "stávají lepšími", holky ji nejdřív nenávidí, ale pak si jí začnou vážit, no a rodiče těchto dětí se kvůli ní taky můžou přetrhnout a i přes její němou tvář a přemalovanou fasádu v ní okamžitě vidí její pravé, zranitelné, nádherné já. Nemůžu si pomoct, ale takto vykreslené "americké hrdinky", ze kterých si ostatní sedají na zadek, aniž by k tomu vlastně měli nějaký důvod (ten důvod jim Nastya dala až mnooohem později), nemám moc ráda :(.
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
Parádní zakončení série, kromě už tradiční napínavosti a skvěle vykreslených hlavních hrdinů hodnotím pozitivně i to, že se vše pěkně uzavřelo, autor nezůstal čtenářům nic dlužný - ani žádné vysvětlení, ani lapení těch správných padouchů :) Za mě bych možná knihu zkrátila o celou vedlejší linku týkající se Eriky, přišlo mi to tam už zbytečné (kniha by byla imho dobrá i bez toho).
Dalajlamova kočka a umění příst
David Michie
Říkala jsem si, že druhá kniha na toto téma už zřejmě nepřinese nic moc nového, ale byla ÚŽASNÁ... Opět zde bylo plno hlubokých pravd, které na čtenáře vyskakovaly jen tak mimochodem, s lehkostí... rozhodně jsem neměla pocit, že by mě autor do něčeho "tlačil"... Ani tuto knihu nedoporučuji číst na veřejnosti, často jsem brečela jako želva - prostě jen díky síle těch příběhů, resp. toho poučení, tak jednoduchého a přitom tak působivého, které z nich plynulo... :-)
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Kniha byla opravdu neuvěřitelně napínavá, napětí se stupňovalo... hrdinové byli vykresleni sympaticky, člověk jim držel pěsti... závěr byl nečekaný... a přitom to nebylo ani nijak extra drsné, za což jsem ráda. Ale možná na můj vkus tam bylo až moc jmen - v rozsáhlém rodokmenu Vangerových jsem se (hlavně kvůli stejnému příjmení) absolutně nedokázala zorientovat, neustále jsem se musela v knize vracet, abych si ujasnila, kdo je kdo.
Ještě než umřu
Jenny Downham
Film se mi nelíbil (nesympatická hlavní hrdinka), ale přesto jsem dala šanci i knize a jsem za to moc ráda! Kniha celé téma totiž pojímá mnohem citlivěji a čtenář díky tomu může pochopit, proč se vlastně hrdinka chová chvílema tak... nesympaticky... Vnímavější čtenář si z knihy neodnese jenom "prožitek hrdinčina příběhu", ale taky jakýsi šťouchanec ohledně vlastního života: vždyť ta nemocná šestnáctiletá holka toho za pár týdnů dokázala zažít, procítit a naučit se víc, než spousta z nás za dvacet let... Všichni v podstatě umíráme, ale přitom vůbec nežijeme naplno... A zajímavé bylo i číst si o tom, jak Tess vnímá a jak si váží obyčejných, běžných věcí, kteří my "nesmrtelní" dennodenně přehlížíme a opomíjíme. Prostě... já jsem si v knize pro sebe našla nečekaný další rozměr :)
Všechno, úplně všechno
Nicola Yoon
Krása :) Citlivě napsané, neměla jsem problém se do života vypravěčky vžít, kladně hodnotím i krátké kapitoly vyměněné občas za obrázek ;), děj díky nim svižněji odsýpal. Vtipné pasáže se střídaly s úvahami o smyslu žití / života / živoření, takže kdo chtěl, mohl si i zapřemýšlet sám nad sebou... Závěrečnou pointu jsem nečekala, myslela jsem, že to skončí úplně jinak - takže i za to dávám další hvězdičku, protože mě vždycky potěší, když mě knížka překvapí :). Jediná malinká výtka - konec mohl být malinko rozvedenější, čtenář (tedy až po odhalení pointy) s čímsi počítá a na cosi se těší a pak se toho tak úplně nedočká ;-).
Mapa času
Félix J. Palma
Nádherný, propracovaný román s nečekanými zápletkami i vyústěním děje. Kniha je jakoby složena ze tří částí, ale ty jsou vzájemně propleteny; děj se navíc odehrává v historickém Londýně, což je pro mě další plus ;). Kniha je svým způsobem napínavá, i když v ní nejde o život. Čte se sama nejen díky originální zápletce, ale především díky perfektnímu vypravěčskému stylu. Postavy jsou nádherně vykresleny a neměla jsem nejmenší problém s nimi sympatizovat. Opravdu nádhera :).
Myšlenky srdce
Louise L. Hay
Co odstavec, to perla... doporučuji číst pořád dokola a nechat to do sebe prostě vstoupit... :)
Pozůstalí
Tom Perrotta
Upřímně jsem čekala něco víc sci-fi a tohle bylo spíš psychologické ;). Ale bavilo mě to moc, hrdinové byli "různorodí" a sympatičtí, jejich jednání pochopitelné v jejich situaci... a moc se mi líbil autorův styl vyprávění :).
Krása, která přetrvá
Ashley Woodfolk
(SPOILER) Na tohle téma už jsem četla hodně knih, a tak mám asi vyšší očekávání (zvlášť, když podle anotace na obálce to mělo chytnout za srdce, nebo jak to tam přesně psali). Tři vypravěči, kteří se ve vyprávění střídali, ztratili někoho blízkého, a každý se s tím vyrovnával po svém. Ve výsledku se jejich osudy propojily... Potud hezké. Ale čekala jsem to dojemnější, že se mě to nějak víc dotkne, že si pobrečím - a to se nestalo :). Možná proto, že mi to přišlo tak trošku na sílu: jako by autorka za každou cenu chtěla napsat něco dojemného a něco o vyrovnání se s bolestí ze ztráty, jenže z toho ty emoce nešly prostě cítit...
Ukradené světlo
Emanuele Altissimo
Dojemné, chytlavé, záživné, čtivé, ale jakoby tomu po dočtení něco chybělo, i když nedokážu vůbec říct, co. Prostě nezanechalo to ve mně takový ten dojem, jako některé jiné příběhy, které si budu pamatovat ještě dlooouho, stejně jako všechny emoce, které ve mně vzbudily... Tady jsem si užila to čtení jako takové, ale mám obavu, že za pár týdnů už si na nic z toho nevzpomenu.
Jistě, pane premiére 2
Jonathan Lynn
I když některé příhody byly třeba slabší (politicky příliš zamotané ;)), jiné to zase vyvážily, takže ve výsledku mi budou Jim Hacker, Sir Humphrey Appleby a Bernard Woolley chybět :). Jinak i závěrečný díl byl nadčasový, humorný, trefný a propracovaný jako ty předchozí a jako vždy jsem držela Jimovi pěsti, aby ze všech těch průšvihů, do kterých se dostal nebo "byl dostán" ;), vyšel vítězně.