Yarwen komentáře u knih
Útlá knížečka pro všechny spisovatele, pány jeskyně či čtenáře zvědavé na to, jak se žilo v dávném středověku. Autor prostudoval řadu titulů, ze kterých udělal poctivý výtah pro výše uvedený účel. Jen ten příběh Martina a Iluve není nic, co by brožuru obohacovalo, aspoň má ne úplně tuctový konec.
Alternativní historie Česka je rozhodně lákavé téma, kterého se navíc chopili čeští autoři fantasy. Na některé jsem se těšil (Šlechta), od některých jsem raději mnoho nečekal (Neff) a na jiné jsem byl velmi zvědavý (Kadlečková, Rečková). Jak to dopadlo? Komentáře jsem vložil přímo k jednotlivým povídkám, tady jen zmíním, že ta nejlepší je pro mě povídka Jany Rečkové, jež tvoří zlatý hřeb celé knihy, a pochválit musím i novelu Františka Novotného. Naopak u povídky Ivony Březinové jsem váhal nad odpadem. Celkově mi vychází průměrné hodnocení 41,5%, což jsou téměř čisté dvě hvězdy...
Takový pokus o foglarovku, není špatný, kvality Foglara však nedosahuje. Zápletka je poměrně jednoduchá, postavy nevýrazné a rozuzlení čtenáře rovněž nijak nevytrhne. Kdybych knížku četl jako malý kluk, asi bych hodnotil o hvězdu výš, takto ale zůstávám na 47%.
Hypomené, právoplatná dědička trůnu heptarchy, si útěkem z uzurpátorova paláce zachraňuje život a vydává se na cestu za naplněním dávného proroctví.
Slibně rozjíždějící se příběh je rychle nahrazen nezáživností, a byť mu nechybí originalita, tak ji autor mohl lépe využít. Je pak docela úsměvné, jak třináctiletá Hypomené poskočí najednou na patnáct, a pro sychr v závěru raději na šestnáct let...:) Z mého pohledu kniha není špatná, ale průměru nedosahuje (36%).
Ocelová krysa přilétá na planetu, na níž vládne totalitní režim zdejšího despotického prezidenta, jenž se neštítí ničeho. Řešení je jasné - vyhrát volby, prezidenta nahradit a planetě tak získat věčné blaho a sociální jistoty.
Opět nelze očekávat, že by děj příběhu byl jakkoli reálný a prostý logických kiksů, co bylo napsáno na jedné stránce, na další už neplatí, postavy vystupující v knize jsou často na jedno použití a vše je obětováno tomu, aby co chvíli přišel nějaký zvrat. V druhé polovině knihy musí jako vždy dojít k odevzdání se do rukou nepřítele, aby vzápětí krysa opět vyklouzla. V doslovu autor čtenáře ubezpečuje, že esperanto je opravdu existující jazyk. Boha jeho! Kdyby alespoň na několika místech nebyla napsána vydařená vtipná poznámka, nezasloužil by si tento škvár ani tu jednu hvězdu.
Škoda, že kniha nemá ještě druhý (válka) a třetí (návrat a komunistická perzekuce) díl - tak se mi to líbilo, že jsem litoval toho, že už kniha končí. Co je třeba, myslím, vyzdvihnout, je smysl pro čest Franty Fajtla, jež se formovala už v jeho dětství. Z knihy čiší ryzost jeho povahy a upřímnost ve vyprávění.
Zatím nejslabší Kingova kniha, která se mi dostala do rukou. Jako kdyby autor vytvořil kostru triviálního, téměř prostoduchého příběhu, na ni nabalil nastavenou kaši, a když zjistil, že to má stále díry, začal vyprávět příběh retrospektivně, čímž mohl díry přeskákat. Čte se to dobře, je to stále kvalitní vyprávění, lze pochválit i překlad doplněný vysvětlujícími poznámkami k americkým reáliím, ale ten příběh je prostě slabý, nudný, napětí téměř žádné a o nějaké strašidelnosti si lze jen nechat zdát.
Je vidět, jakou roli hrála u deportovaných lidí náhoda - kdy dostanou rozkaz k transportu a zejména kam bude směřovat, poněvadž rozdíl mezi Terezínem a vyhlazovacím táborem byl značný. Trochu jsem se divil, jak tito lidé znovu a znovu věřili německým slibům, či jak se někteří z nich fatalisticky dávali do rukou osudu, i když se zejména ke konci války nabízely (byť nebezpečné) možnosti k útěkům. Ale těžko soudit, jak bych se zachoval já sám v situaci fyzické i psychické vyčerpanosti.
Kniha samotná samozřejmě, zejména zpočátku, trpí dětským viděním světa, ale s tím je třeba počítat. Namísto odkazů kdo byl kdo by bylo vhodnější odkazovat na překlady německých vět a názvů.
Nejvíce nadšení z celé knihy ve mě vzbudil úvod, který slibuje jednu pecku vedle druhé. Skutečnost je však značně odlišná a čtenář musí v knize nadprůměrné kousky hledat mezi slabšími, v některých případech vyloženě špatnými. Jednu povídku bych určitě vyzdvihnul nad ostatní, a tou jsou Tři černé úterky od Fabiána. Suma sumárum, když zprůměruji všechna hodnocení jednotlivých povídek, dostávám se na 48%, což jsou dvě hvězdy.
Kniha má spíše dokumentární charakter, mnoho přímé řeči nebo rozhovorů zde nenajdete. Popisuje práci záchranných remorkerů, zejména hledání a trable s poničenou lodí Leicester. Ale i přesto mě docela bavila, zejména vtipné hlášky o žralocích či psovi Freddim, kterému odpluli s jeho lodí, načež se tak naštval, že ji doplaval a čtrnáct dnů nevěřil nikomu z posádky, jak se cítil podvedený...
Gamebook pojatý jako detektivka, ale výzva je příliš snadná a bohužel i nudná.
Jimmy di Grizz opět zachraňuje celý vesmír, tentokrát před mimozemskými nestvůrami.
První polovina knihy je paskvil, který by napsalo každé nadanější dítě. Ocelové kryse vychází úplně všechno a když už logika skřípe fakt hodně, pomůže si autor obezličkou "no on tu byl vlastně už včera a vše si předem připravil". Pokud se něco nepodaří, je to jen proto, aby vznikla další chabá zápletka. A když už chybí i vtip minulých dílů, koleduje si knížka o odpad. V druhé půlce se Jimmy opět setkává se Šedými lidmi a válku proti nestvůrám dotahuje do konce - tato část je o poznání lepší a vytahuje příběh výš. Celkový dojem 30%.
Soubor spíše podprůměrných povídek sovětských autorů. Zatímco některé jsou vyloženě špatné, na druhé straně lze vyzdvihnout Zakázanou Zónu, jenž svou kvalitou předčí ostatní. Více přímo v komentářích k jednotlivým povídkám.
Syrovost z "...a bude hůř" je zaměněna za poměrně jednoduchý příběh o návratu z emigrace, ale chybí tomu nějak grády, spíše by bylo vhodnější zařadit tuto knihu jako čtvrtý díl k té původní.
Olin zahodil líné lemplovství a začal ve Francii pracovat, ale jakoby nějak zhloupnul - po otevření hranic padá kolem krku prvnímu, kdo se namane. Naivní, bez schopnosti řídit svůj život nebo svou hospodu a bez vůle se rozhodnout o důležitých věcech končí vše tak, jak čtenář už tuší od samého počátku. Alespoň malé poučení o tom, že smůlu ani průšvihy v alkoholu neutopíte - umějí v něm obstojně plavat...
Polský amatérský archeolog se v Káhiře seznámí u pyramid s podivným velbloudářem, který snad ví o Chafreově pyramidě něco víc - nebo možná taky neví. Průměrný příběh vyzdvihuje o něco výš popis reálií a způsobu života či stavění pyramid v dobách staroegyptské říše, to mi přišlo zajímavé, kniha se čte také příjemně, a tak nakonec dávám nadprůměrné tři hvězdy.
Jimmy di Grizz se tentokrát pokusí překazit dobyvačné planetě její výpady do okolí. Oddychová, trochu prostoduchá četba, ve které nic není nemožné, hlavní postava všemu rozumí, poradí si i v neřešitelné situaci a nemůže prohrát - takový Ferda Mravenec, ovšem kvalitativně někde jinde. Od prvního dílu určitě vzestup vzhůru, ale stále výrazně pod průměrem. Pochválit je možné vtipný styl, který se v závěru trochu vytrácí - konec knihy je sám o sobě asi to nejslabší místo. Dvě hvězdy, ale jen tak tak.
Vymazlený modul pro Dračí doupě, předkládající před hráče detektivní příběh ohledně zla, které ulpělo na vesnici Danghan. Je na hráčích, aby vypátrali, co se tady děje a zlo přemohli. Modul je náročný i na Pána jeskyně, který musí prostudovat větší množství cizích postav, důkladně se na hru připravit a obestřít tuto jeskyni patřičnou atmosférou. Kniha obsahuje potřebné mapy jak pro hráče, tak pro PJ a popisky charakterů postav včetně jejich obrázků, aby si hráči mohli lépe představit, s kým mají tu čest.
Modul byl vytvořen zkušenými autory a jedná se o nejlepší jeskyni, která se mi zatím dostala do rukou (a jejíž nejsem autorem:).
Věčně bojovat s nepřízní osudu, vychutnávat si vzácné chvilky úspěchů, ale i přes případné nezdary stále snít svůj sen o štěstí. Z pohledu českého fantasy výborný počin, zachycující alchymistu Jaara v různých peripetiích jeho života.
Základem knihy jsou povídky v klasickém stylu meč&magie, k nim se v závěru připojuje pár kousků zařazených do současného světa.
Kniha obsahuje povídky z pořadů "Zajíc v pytli" - ty jsou dobré, ale ty hry na závěr, to je četba z donucení.
Na jedné straně je třeba připustit, že kniha mapuje široké spektrum způsobů milování i erotiky jako takové, místy tak může být zajímavá, ale nemyslím si, že by přinášela něco nového. Navíc jsem se nemohl ubránit pocitu, že spousta bodů působí jako nastavovaná kaše jen proto, aby se autor dostal na kýžených 365 odstavců. Náměty se opakují, formulace vět znásilňuje český jazyk a celek vytváří dojem odbyté fušeřiny.