ynot
komentáře u knih
Bývali jsme bratři
Ronald H. Balson
Asi neumím přesně popsat proč, ale ta knížka je něčím špatná. Samotný historický příběh je zábavný, čtivý, i když místy příliš neuvěřitelný. Stejně tak se dost obtížně věří dějové lince a chování postav ze současnosti. Autor vypráví dobře, ale tak nějak naivně. Taková pohádka, co se nemohla stát. A když něčemu nejde věřit, těžko to ve vás zanechá silný dojem, natož aby to vámi otřáslo. Klasiky jako třeba Jiskra života nebo Smrt je mým řemeslem jsou na úplně jiné úrovni.
Mlýn na mumie
Petr Stančík
Trochu zklamání. Takový intelektuální Kotleta. Po čase začne neustálý koloběh (zápletka - rádoby akce - soulož - žrádlo) nudit. Do toho všechny ty slepé uličky, u kterých bylo jasné, že příběh dál nijak neposunou. Navíc mi vadily různé absurdity, popírání přírodních zákonů a míchání velmi fantastické fikce s historií. Komisař je obtloustlý nemorální machírek a když jde dosti nelogicky po anarchistovi, těžko nefandit padouchovi, který vlastně nic neproved. A když ho pak bezdůvodně a beztrestně střelí do obličeje, ztratí tím tlusťoch moje sympatie úplně. Ale nelze autorovi upřít fantazii a originální nápady.
Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku
Giles Milton
Jednotlivé kapitoly často nedosahují ani úrovně časopisového článku. Když si témata najdete na wikipedii, kolikrát se dozvíte víc. Někde jsou do kapitoly doplněny zajímavosti úplně bez kontextu, jen aby tam bylo ještě něco úžasně objevného navíc. A ani to není moc dobře odvyprávěné. Prostě takový slabší historický bulvár.
Nazí a mrtví
Norman Mailer
Tuto knihu řadím mezi nejlepší válečné romány, které jsem četl. Pokud pro mě první světová válka znamená hlavně Na západní frontě klid, pak pro mě druhá znamená Nazí a mrtví.
Muž se srdcem kovboje
Jack Schaefer
Jedna z knih mého dospívání, jedna z knih mého srdce.
Mapa a území
Michel Houellebecq
Zaujalo mě několik originálních nápadů, ale celkově příběh nemá moc spád, obsahuje nudné popisné odbočky a s hlavním hrdinou se těžko někdo ztotožní - téměř postrádá emoce jak uvnitř tak navenek. Bavilo mě pár chytrých myšlenek a neotřelých vtípků, naučil jsem se několik nových slov, kdy jsem potřeboval wikipedii, ale to je prostě na román málo. Zpětně jsem se dozvěděl, že je to kontroverzní autor. To nevím proč. Jeho sebestřednost je v knize zřejmá, ale co je na tom dnes kontroverzního? Jeho dílo celkově už asi neposoudím, protože na další knížky mě nenalákal. To si radši vezmu Murakamiho nebo McEwana, kteří mi dají totéž ve větší míře, zábavnější formou a s lepším vypravěčským umem. Dávám přednost lehčím žánrům a občas si přečtu i něco intelektuálštějštího. A je pravdou, že tady se mi vcelku dostalo toho, co v takovém případě očekávám. Škoda, že to nebylo zábavnější.
Stehlík
Donna Tartt
Nějak jsem to nemohl dočíst. Dobrý příběh, ale nepřišlo mi, že by potřeboval 700 stránek. Trochu zdlouhavý popis jednoho života.
V labyrintu zpravodajských služeb
Jiří Růžek
Moc čtivé to není, rozhodně ne jedním dechem. Pro člověka mimo komunitu zpravodajců, což bude asi 99,9 % populace, je to často jen změť nic neříkajících jmen a útržkovitých situací, v kterých se laik nemůže orientovat, i když se o zpravodajské služby zajímá. V druhé půlce se to ale docela rozjede a ke konci se to čte už docela hezky.
Na druhou stranu klobouk dolů jít takhle s kůží na trh.
Blázni umírají
Mario Puzo
Kniha je to možná dobrá, ale takhle zmršený překlad jsem dlouho neviděl. Úplně mi to knížku zkazilo. To se nedalo dočíst, zvlášť když ani samotný děj mě zase tolik nechytnul - skrz Vegas jsem se prokousal, ale na začatku Hollywoodu jsem to vzdal. Každý tvrďák je "tuhý chlapík" (že by tough guy?) a podobné pitomosti. Slovosled, jak kdyby to napsal tatar a obrovské množství chyb. Při slově "načeš" místo načež jsem už nevěřil vlastním očím. Týká se vydání z roku 89 (Československý spisovatel). Překladatel Jungwirth a hlavně odpovědná redaktorka Ruxová by zasloužili ... vy víte co.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Vůbec nechápu, jak se to někomu může nelíbit nebo tam něčemu nerozumět. Je to úžasná, dojemná a chytrá knížka.
Pérák
Petr Stančík
Špatné to není. Celkem chytré i vtipné, ale i když jsem si to představoval jako komiks, stejně tomu něco chybělo. Rozhodně nesouhlasím s tvrzením, že hýří nápady, které by jiným vystačily na několik knih. Zas tak moc jich tam nebylo a jejich počet byl uměle navýšen samoúčelnými dále v příběhu naprosto nerozehranými motivy. Oceňuji několik slovních hříček. A líbil se mi nápad zajímavostí po stranách, jen se obávám, že někdy šel sarkasmus za hranu rozlišovacích schopností běžného čtenáře. Doufám, že to moc lidí nevzalo doslovně vážně a teď to budou někde vykládat jako fakta.
Rázová vlna
František Kotleta (p)
Tady už na mě bylo té brutality a nechutností moc. Zpočátku jsem si říkal, že Spadem si mě Kotleta získal a Rázovou vlnou mě ztratil. Ale nakonec jsem se nedokázal odtrhnout. Je to jako když jíte chipsy - víte, že je to přesolený, nezdravý a vůbec nic vám to nedá, ale prostě nemůžete přestat. Je to tak chytře a řemeslně napsanej brak, že je to prostě skvělý.
