Z.Lapil
komentáře u knih
Pomyslná reportáž o americkém pop-festivalu
Tibor Déry
Čte se to opravdu dost obtížně, a to jsem ji četl v době, kdy kultura nebyla tak klipovitá jako dnes a záběr ve filmu trval často povícero vteřin.
Spolukomentátor Palivo píše o blekotání totálních nesmyslů a přirovnává onen pop-festival na způsob Woodstocku k pokročilé vesnické tancovačce. Myslím si, že tím přesně odhalil autorův záměr.
Že se mu to nelíbilo - inu, takový už je svět kumštu. Toho andělského i toho ďábelského. Když se někdo pokouší psát pro všechny, vyjde z toho Viewegh. Absolutně nic proti Vieweghovi: napsat něco, co se líbí všem je možná těžší než psát pro pár spoluduší.
Jo - a v knížce jsem tehdy tušil ideologicky antiamerickou notu, ale možná jsem byl už tehdy paranoidní.
U-A, král opic
Félicien Champsaur
Inu - je to přeci jen postarší a spíš zajímavé než strhující, ale je to solidní práce profesionála pokleslé literatury.
Ovšem erotická kapitola - asi půl stránky střídavě citoslovců a trojteček uzavřená jediným artikulovaným sdělením "Sladký chlupáči" mi přišla naprosto dokonalá.
Existuje i vydání z r. 1993.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Jak tu ikskrát řečeno - kniha složená z dopisů každého každému může být trochu nepřehledná (dáno nezkušeností čtenáře s podobnou formou), ale on i každý ten dopis by mohl stát jednotlivě. A autorka si skvěle vyhrála s charakteristikou pisatelů skrze jazyk; někdy úplně vidím těžký rukopis svého táty, který byl sice učitel, ale po 68. se ocitl v "těžkotonážní" práci a k stáru měl takové ty ruce, co nevědí, jestli skleničku v příští vteřině rozmáčknou nebo upustí.
Existuje naprosto luxusní audiokniha. MNOHEM přehlednější, protože co člověk, to hlas.
Krásky a vetřelci: Pulp stories
* antologie
Možná by si zasloužila hvězdu navíc, ale říkám si, že tu nejsem od toho, abych někomu mazal med kolem úst. Pokud tedy mimozemšťani rádi med.
Každopádně: solidní průměr. Dobře se to čte, pochopitelně něco lépe, něco tak trochu nudí; zvlášť u stříkající krve jen odhodlaně čekávám, kdy autorovi dojde fantazie a vrátí se zpátky k povídce.
Nadchly mě Oblázky: krátká povídka s nápadem na neotřelou pointu, to často nevídám.
Mořští vlci na Blaníku
Jaroslav Pacovský
Já to čet kdysi dávno, ale pamatuju si to jako skvělý úvod puberťáka do problematiky. Napsané spíš novinářsky než odborně (chyby bych stejně nepoznal). Mám dojem, že když pomineme technický vývoj (všechny ty navigace a autopiloty), tak by se to dost dobře dalo číst i dnes.
