ŽabákDokvákal komentáře u knih
Knihu jsem přečetl téměř jedním dechem. Celou dobu mně během jejího čtení běhal mráz po zádech. Je až děsivé, jak věrohodně dokázal Bradbury vykreslit současnou situaci, kdy si lidé kupují větší a větší televize, které instalují skoro do každé místnosti, a tráví u nich čím dal více času. Jak jsou lidé lehce manipulovatelní přes sociální média a nekriticky přijímají vše, co se jim v televizích nebo na internetu řekne. Jak bezduše civíme hodiny denně do našich telefonů místo toho, abychom se rozhlédli kolem sebe. Lidstvo hloupne, děti čtou čím dal tím méně a více času všichni trávíme ve virtuálním prostoru. Toto všechno dokázal pan Bradbury před téměř 70 lety mistrně vykreslit v tomto geniálním románu. Tato kniha na mě hluboce zapůsobila! Zároveň se mi moc líbí jazyk, jakým je kniha napsána.
Tak jo, dal jsem této "kultovní" knize druhou šanci a ani napodruhé ji nedočtu.
Je to totiž něco jako:
"Můj milý deníčku,
včera jsme se s kámoši jen tak bloumali městem, byl vlahý večer a na nás to všechno působilo úplně bláznivě--- prostě to bylo všechno šílený a co se toho dne stalo se jen těžko popisuje, ale k tomu se vrátím později. V kapse jsem měl posledních 250 korun, tak jsem koupil v trafice u nádraží plácačku a všichni jsme se náramně opili. Pak jsme se rozhodli, že provedeme něco šílenýho, tak jsme si stopli nějakého zemědělce, ten nás hodil do vedlejší dědiny. Tam jsme potkali Frantu---úplně bláznivýho šílence, toho největšího na světě. Opět jsme se ztřískali. Ráno nás čekalo fantastický ráno a vyrazili jsme do Horky sbírat jahody, aby bylo zase na nějakej ten chlast. Opět jsme byli na cestě..."
..a tak dál pořád a pořád dokola.
Kniha plná krutosti, nespravedlnosti, smutku a nesnášenlivosti. Ale na druhé straně také kniha plná lidskosti, naděje, lásky a přátelství.
Příběh na pětistech stránkách je tak hezky napsaný, že se kniha čte jedním dechem.
Hlavní postavu, Zlodějku knih, jsem si okamžitě zamiloval, prožíval jsem s ní každý okamžik. S každou přečtenou stránkou jsem ji i ostatní postavy v jejím blízkem okolí měl čím dal tím raději. O to hůř se mi četly poslední stránky... A ano, brečel jsem...
Ano, je pravda, že tato útlá knížečka nevyjeví čtenáři žádný dech beroucí, revoluční návod na to, jak mít šťastný život. Ale i přesto se v ní skrývají základní pravdy spokojeného života. Jsou to sice primitivní pravdy typu "věř sám v sebe", "nepomlouvej ostatní", "na každou věc je více uhlů pohledu", "odpouštěj", apod., ale i tak si myslím, že každému, kdo si tuto knihu přečte, to něco dá. Protože i když většina z nás tyto pravdy zná, ne každý se jimi řídí. A co jiného může změnit náš život víc, než to, že se místo ostatními lidmi budeme zaobírat sami sebou, více si věřit a užívat si každý den jako by byl poslední? Mě osobně kniha přišla čtivá i přesto, že jsem některé formulace o snu planety bral s nadhledem.
MASTERPIECE!!!
V knize není jediná stránka u které bych se nudil, hltal jsem je jednu po druhé!
Všechna chvála na tuto knihu už tu snad je napsána od ostatních uživatelů, tak se nebudu opakovat.
Rozhodně je to kniha, kterou DOPORUČUJI PŘEČÍST, ať už jste fanoušky fantasy nebo ne!
Rozepsal bych se víc, ale pospícham koupit si druhý díl...
Skvělý humor, spousta zajímavostí a tipů na výlet po naší krásné zemi. Druhá přečtená kniha od Zibury a rozhodně si přečtu i další! Toto mě hodně baví!
Doporučuji jako čtení na dovolenou.
Knihu mi půjčila kolegyně, že prý u toho budu slzet smíchy. Vtipné mi to nepřišlo, spíš trapné. Ani autorův styl psaní mě nenadchnul - místo toho, abychom postavy poznali díky dialogům, tak nám autor všechno raději popisuje.
ZKLAMÁNÍ!
Knihy pana Coelha mám moc rád (přečetl jsem Alchymistu, Jedenáct minut, Ďábel a slečna Chantal, Vítěz je sám), proto jsem se nemohl dočkat až si přečtu jeho nejnovější dílo.
Bohužel mě kniha vůbec nenadchla!
Působila na mě dojmem, že Coelho vaří z vody. Příběh postrádá jakýkoliv smysl (dobrodržství spočívá v tom, že autor podnikne "nebezpečnou" cestu Transsibiřskou magistrálou, stravuje se v drahých restauracích, spí po hotelích a pije vodku...), dialogy postav mi přišly hloupé a žádné životní pravdy kniha neodkryje.
K tomu všemu jsem se při čtení nemohl zbavit pocitu, že z pana Coelha se stal nafoukaný egoista, pro kterého je důležité jen jeho blaho a jen jeho vnitřní růst, a kterého už v životě nic nemůže překvapit, protože všechno zná (viz. opovrhování šamanem na Bajkalu - "tento rituál znám a moc od něj nečekám").
Když to shrnu, tak tato kniha je slátanina bezduchého putovaní vlakem, nudných postav, rádoby zajímavých cest do minulých životů a nafoukaného spisovatele.
I když mám životní příběh pana Coelha rád, stejně tak jeho předchozí knihy, tak si myslím, že toto je obrovský "přešlap", který, jak doufám, se už nebude opakovat.
Kniha, z které mi běhal mráz po zádech po celou dobu čtení. Masterpiece!
Od této knihy jsem čekal více praktických návodů, jak žít déle a zdravěji. Nicméně rady obsažené v této knize by se dali shrnout do jedné věty a jsou to obecně známe rady, které známe všichni, protože jsou v současné době “v módě” (dostatek pohybu, otužování, půsty, ...).
Takže nečekejte od této knihy (jako jsem mylně očekával já), že bude pro vás jakýmsi manuálem a průvodcem zdravým životním stylem.
Naopak můžete očekávat hodně vědeckého bádání a špekulování o tom, jak věda na úrovni genů a buněk jednou prodlouží náš život.
Je to zajímavé čtení, ale připravte se na spousty různých názvů proteinů apod.
Z knihy na mě dýchala atmosféra starého Londýna. Příběh není nijak složitý, nicméně příjemně ubíhá a kniha má své kouzlo.
Tato kniha je jako vynikající espresso. Nebo jako výborné pivko z minipivovaru, které pijete poprvé v životě. Prostě jen tak sedíte, veškeré starosti jste odklidili někam, kde na ně není "vidět", a postupně "usrkáváte" stránku za stránkou a vychutnáváte si každou větu. A stejně jako u dobrého piva chcete stále pokračovat dál a dál...
Je to prostě pohodové a vtipné čtení. Toho bezstarostného staříka, který věří, že u lahvinky nějakého dobrého pití se vše snadno vyřeší, si hned zamilujete a věřím, že mu jeho bezstarostnost a optimismus začnete i tiše závidět..
Příběhy s Vlahošem Von Rosret mají jednu chybu - čtou se tak dobře, že vám těch 500 stránek knihy téměř zmizí před očima.
Skvěle jsem se u čtení bavil a líbilo se mi, jak je příběh propracovaný.
Doporučuji přečíst obě zeměplošské knihy s Vlahošem, ale určitě bych začal Zaslanou poštou. Já jsem první četl Nadělat prachy a prorotože jsem nebyl seznámen s dřívějšími činy Vlahoše, tak jsem si nebyl úplně tak jistý s kým mám tu čest. Teď už to vím a musím říct, že Vlahoš je frajer :)
"Člověk musel obdivovat způsob, jakým byla dokonale nevinná slova zdeformována, rozporcována, přemleta a zbavena svého původního významu a smyslu a vyslána šlapat špinavý chodník pro Nadosaha Pozlátka, i když slovo "synergistický" bylo nejspíše děvkou už od začátku."
Nejvíce mě rozesmály dopisy a vzkazy, které Ignácius psal.
"Vaše naprostá nevědomost v oboru, který předstíráte vyučovat, zasluhuje trest smrti." Zorro
Jinak se kniha velmi dobře čte a samotného Ignácia jsem si dokázal živě představit v každé absurdní situaci, ve které se zrovna nacházel.
Tuto knihu si buď zamilujete, nebo Vás vůbec neosloví a budete ji nenávidět.
Jedna z nejlepších autobiografických knih jaké jsem zatím četl! Upřímná, pokorná a velice čtivě napsaná zpověď člověka, který si šel za svými sny a dosáhl jich! Toto bude bavit každého, ani nemusíte být fanouškem Nirvany nebo Foo Fighters. Taková cesta do hlubin rockerovi/muzikantovi/umělcovi/tátovi od rodiny/ duše.
Napsal jsem to o hodně knihách, nicméně tato je skutečně tou, kterou by si měl přečíst každý z nás! Spánek je skutečně nejlepší lékař, proto místo čtení knižních recenzí běžte raději brzo spát :)
"Moje práce má jeden účel: službu životu. Jsem nadšen životem. Miluji život. Přál bych si žíti jej desetkrát po sobě beze změny, nebo za každých podmínek. Přál by si míti deset synů. Ne, abych mohl mezi ně rozděliti své jmění, ale abych je naučil žíti a pracovati.
Nyní jich mám tisíce, třeba jenom jeden nese moje jméno. A nejlepší z nich dostane moje housle. Ovšem, ne k tomu, aby na ně hrál sobě, nýbrž jiným." Tomáš Baťa
I po více než 80-ti letech jsou hluboké myšlenky, názory a výroky pana Tomáše Bati velmi aktuální. I když někomu to v dnešní době přijde spíš jako sci-fi, že někdo tak bohatý a vlivný myslel hlavně na blahobyt ostatních než na svůj. Z projevů je cítit nadšení, optimismus, odvaha, spravedlnost, touha zlepšovat a vzdělávat člověka.
Celá kniha mě jen utvrdila v tom, že pan Tomáš Baťa byl velmi inteligentní, čestný, spravedlivý a tvrdě pracující člověk, kterého by v dnešní době bylo víc než třeba!
Tuto knihu by si měl přečíst každý student na základní škole, každý pedagog, manager, politik, dělník, podnikatel, rodič.. Jednoduše by si ji měl přečíst každý, jelikož myšlenky pana Bati se netýkají jen výroby a prodeje obuvi. Ony se totiž hlavně týkají všech ohledů lidského života - od vzdělaní, výchovy, přes práci, hospodaření s penězi, životní optimismus až po (okrajově) politiku.
ROZHODNĚ JEDNA Z KNIH, KTERÁ VÁM TOHO HODNĚ DÁ!
Tato kniha by měla být v povinné literatuře na všech středních školách!
Nejen proto, že je to velice inspirativní čtení o tom, jak Tomáš Baťa a následně jeho nevlastní bratr Jan dokázali z malé ševcovské dílny vybudovat celosvětově známou a úspěšnou společnost.
Ale i proto, že kniha podává zprávu o tom, jak se žilo v čs. republice po roce 1945, jaká "spravedlnost" zde vládla...
Při čtení jsem se nejednou podivoval tomu, jaké nadšení, výdrž, nesmělé plány, píli a odhodlání oba bratři měli. Jak se nenechali odradit nepřízní osudu, ať už to byla hospodářská krize nebo zlovůle vlády. Jak se drželi svých snů a plánů. A i přesto, že se stali mocnými a uznávanými ve svém oboru, si zachovali neuvěřitelnou lidskost, štědrost, skromnost a snažili se budovat lepší podmínky, ať už pracovní, životní, kulturní či lepší vzdělání, pro lid.
K tomu všemu je kniha napsaná skutečně čtivě, nejde o nějaké suché podání faktů čtenáři. Pan Ivanov očividně uměl čtenáře zaujmout!
Jak jsem už psal, tak rád čtu motivační knihy. Vždycky jsem rád, že si přečtu o novém způsobu, jak se dá na svět a náš život nahlížet. Každá z těch motivačních knih, které jsem doposud přečetl, mi něco dala - některá víc, jiná míň. Ale žádna z nich nebyla taková, jako je Školka od pana Fulghuma!
Ona to asi ani není motivační kniha jako taková, ale příběhy v ní mají neuvěřitelnou sílu, lidskost a při jejich čtení jsem měl vždycky chuť vyrazit někam ven, usmívat se na lidi, udělat něco, co jsem ještě nikdy neudělal - prostě žít! Takže pro mě to je motivační kniha! Jedna z nejlepších, jaké jsem zatím četl!
Toto neni "klasicka"motivacni kniha se zarucenym navodem na okamzity uspech...
Presto citim, ze mi jeji precteni hodne dalo! Ziskal jsem, dle meho nazoru, spoustu cennych informaci, tykajicich se rozvoje osobnosti, charakteru, zivotnich cilu, vztahu mezi lidmi apod.
Nejedna se o rady tipu "kdo neco chce, ten to ziska", ale spise popisuje vliv naseho vnitrniho sveta na ten vnejsi. To, jak nas charakter, "bryle", kterema pozorujeme svet kolem sebe, a nase uprimne naslouchani lidem a snaha pochopit je mohou zlepsit nas zivot.
Jen mi obcas prislo, ze jsou nektera temata zbytecne moc slozite popisovany.