zazvorek komentáře u knih

Celá poetická série knih M. Lukešové a J. Kudláčka o ročních obdobích je moc krásná. Nevím, zda malé děti vždy dokáží ocenit lyrické obrazy a minimum děje, ale jsem přesvědčená, že by se s takovými knížkami měly setkávat právě proto, aby se naučily vnímat i nedějové složky příběhu. Díky velkým písmenům a krátkým textům se na nich určitě dá krásně trénovat i čtení.

2 17.01.2022

Hvězdy za nápad udělat exkurz po pohádkách se zimní tématikou z celého světa, za tajemno některých příběhů a za opravdu překrásné ilustrace. Co je ale otřesné, je jazyková redakce. Už to tu padlo - tolik překlepů se jen tak nevidí, stylistika Google translatoru, kostrbaté větné konstrukce, kterým nerozumí dospělí ani děti... V lepším překladu by to mohla být skvělá kniha na dlouhé zimní večery.

2 14.12.2021

Mám ráda melancholické a posmutnělé knihy pro děti, ale nečtu jim je. Nechám to spíš na nich, až (jestli) si je jednou budou chtít číst samy. Tahle kniha je přesně z těch, do kterých musí dítě dorůst, aby pochopilo a uneslo ty temnější chvíle.
Četla jsem ji kdysi dávno a pamatovala jsem si z ní jen tu pochmurnou atmosféru. Ale je to krásný příběh o odvaze a strachu, o lásce, přátelství, o boji dobra a zla.
Astrid psala skvěle veselé a bezstarostné historky, stejně jako ty tragičtější. Ale doma zatím upřednostníme Lottu z Rošťácké uličky...

2 20.10.2021

"Sodovku ovšem Bondy nesmí pít, aby si neublížil na zdraví. (...) Proto Bondy pije pivo, poněvadž mu spací příšera sedí na šíji."
Nu, tak co čekat jiného...:-D

2 31.08.2021

Výstižně popsáno už níže. Blexbolex je prostě originál, zjev v tom nejlepším smyslu slova. Jeho vizuál je geniální, líbí se dospělým i dětem. Jen zrovna v tomhle případě bych si přála zajímavější vyústění příběhu, dcery z toho byly trochu zklamané.

2 23.08.2021

Už se těším, až se s dětmi pořádně vyrácháme v bahenní skluzavce!
O tom, jak se chovat v přírodě, jak zacházet s pracovními nástroji, jak si užít každé počasí a uvolnit tělo i mysl akčními i klidnějšími aktivitami.

2 09.08.2021

Mimo jiné třeba o tom, jaké to je, když se vám místo strýce vrátí jen zabalená vydesinfikovaná košile... Spousta bolavých intimních věcí.

Děti baví moc a moc. Já čekala trochu jiný koncept, ale od stejného autora máme doma Skřítky a líbí se mi, že zůstává věrný svému humoru i vyskládání situací.

2 05.05.2021

Výborná zásobárna tradic, pranostik, říkadel, písní, her a činností pro významné dny po celý rok. Ideální pro mateřské a základní školy a podobné dětské kolektivy.

2 03.04.2021

Z autorových knih, které jsem doposud četla, se mi tahle zdála nejslabší. Hodně informací opakuje právě z předchozích knih a některá doporučení jsou opravdu trošku jako z učebnice pěstitelek, které jsme měli na ZŠ... Autora mám moc ráda a způsob, jakým vypráví o přírodě, mě fascinuje, ale v tomhle případě je to kouzlo o dost slabší.

2 17.02.2021

Slavná Nemesis je výborná povídka, její atmosféra mě dostala a dlouho jsem si ji promítala v hlavě. Bohužel témata fantasmagorií / vizí / snů/ iluzí / posmrtna a nesmrtna se v dalších povídkách opakovala pořád dokola a začala tím ztrácet kouzlo. Díky tomu mě o to víc zase zaujala povídka Cestuje do města D. o bloudění lesem - žádná femme fatale, jupí! A taky zlověstná věta "Obešel já polí pět" mi nějak nechce sejít z mysli.
Zkrátka, Klíma rád provokoval svými postavami alkoholiků, fantastů, šílenců i nekrofilů, ale ostatně jako všechno, i tohle se musí dávkovat jednotlivě, aby to bavilo.

2 25.01.2021

Naprosto nerozumím komentáři uživatele Josh...
Kniha nemá suplovat encyklopedii počasí a ani se netváří, že má takové ambice. Na druhou stranu jednotlivé jevy vysvětluje dostatečně srozumitelně a podrobně tak, že starší děti rozhodně poučí, leckterého dospěláka taky, takže informační hodnotu má. Ale síla té knihy je v ilustracích. Ty jsou tak nádherné, tak výstižné! Autorce se mimořádně povedlo vystihnout atmosféru každého počasí, svítání, soumraku, klidu před bouří... Veliké aaaach.

2 18.10.2020

Přijde zemětřesení a muminek je nejvíc vykolejený z toho, že mu do praskliny v zemi spadl kartáček na zuby. Pak přijde potopa, muminí rodina si prostě vyleze do patra svého domku, provrtá díru v podlaze a kochá se novým pohledem na svůj nábytek, který se topí v přízemí. Ale trápí je jen to, zda jim nenavlhlo kafe a marmeláda. Pak jim vlna přišplouchne divadlo, oni udělají čau starému domovu a v klidu přesídlí do nového. Takhle lehce bych chtěla umět žít, žádné strachy, jen přijmout to, co je tady a teď :-)
"Zabil jsem Rekvizitárnu!"
"A učeš si trochu ofinu, protože se na tebe rád dívám, když jsi krásná."
Moc jsem se bavila. A Šňupálek je můj velký vzor!

2 05.10.2020

To poselství, že i město může být zelené, je samozřejmě krásné. A ilustrace taky, jsou něžné, hezky se na to kouká. Ale je to takové prvoplánové, nemůžu si pomoct... Jasně že knihy pro malé děti by měly být co nejsrozumitelnější, ale tady je ten kontrast "ošklivé betonové město vs. blahodárná zeleň a venkov" až moc.

2 21.07.2020

Přečtena pouze stejnojmenná povídka od J. Havlíčka v podobě eknihy, kam ostatní povídky zařazeny nebyly.
Velká romantika starých časů, které se tváří starší, než jsou. Válečnou dobu bych tomuhle příběhu rozhodně netipla, velký nájemní dům nedaleko pražské Lorety a jeho nájemníci i domovníci budí dojem, jako by zůstali viset ve fin de siècle. Samozřejmě az na toho jednoho. Havlíčka mám moc ráda, tady na mě působí trochu přibržděně a nostalgická atmosféra bruslí až trochu na hraně kýče, ale čte se to dobře, obraz kamenného orchestru se mi líbil a boj důstojnosti s barbarstvím je vděčné a nadčasové téma. A navíc zase ty jeho ženské postavy s vlastní vůlí a názorem...

Stydím se, stydím. Takové veledílo a já jej odkládám ještě před půlkou... Ale teď zrovna to dočíst nedokážu.
Ten příběh je úžasný, některé situace i dialogy jsou opravdu vtipné, baví mě vůbec celý ten nápad rytířského pseudorománu a ve své době to muselo bavit i ten myslím celkem úzký okruh čtenářů, který se k tomu mohl dostat. Don Quijote pro mě není postava komická, ale velmi tragická. Idealista, kterého kdekdo zmlátí na potkání, a on si přesto pořád vede neoblomně svou, je sice hoden obdivu, ale mně z toho bylo úzko.
Zajímavé je, že ta pověstná bojůvka s větrnými mlýny zabírá v celém rozsáhlém díle prakticky jen pár řádků.
Ale někdy je to prostě taaak moc rozvleklé... Doufám, že někdy ještě seberu odvahu a trpělivost to dočíst.

Verše sice nejsou nejsilnější stránkou téhle knížky, ale ten nápad a provedení jsou prostě boží. A kdyby to hodnotila dcera, milovnice vlaků a nádraží, určitě by tomu chtěla nacpat ješte další další hvězdy.

2 14.03.2020

Oldřich Janota je na české scéně zjev. Myšleno v dobrém. Stejně jako jeho texty, ani jeho hudba není pro každého, ale má v sobě myslím něco, co při správném naladění dokáže zasáhnout pořádně hluboko. Jako by viděl někam dál než my ostatní.
Knížka není svým zpracováním nijak výjimečná, zahrnuje skutečně jen a pouze Janotovy texty bez dalšího komentáře či ilustrací, ale je skvělé, že je vůbec šíří do světa.

2 06.10.2019

Byla bych snad radši, kdybych tu knihu vůbec neotevřela. Jako vyjukané prvorodiče, kteří předtím nikdy nedrželi mimino v náručí, nás dokázala akorát vystresovat a potlačit intuitivní zacházení s vlastním dítětem. Místo citlivého zacházení se pak snažíte mrně naštelovat do krkolomných pozic, ve kterých - jak očekáváte - vám má zůstat spořádaně ležet (v ose, haha). Jako inspirace fajn, upozorňuje taky na různé nešvary, v tomhle směru cenné. Pro nejisté rodiče ale cesta do pekel :-)

2 13.03.2018

V devíti letech jsem pod jejím vlivem napsala svůj úplně první literární výplod. Jmenovalo se to O Pomeranči a Citrónovi a bylo to o tom, jak tyhle dvě postavičky dojdou do úžasného města, které bylo totální vykrádačkou malíčkovské sluneční utopie, jen se to tam místo Človíčků hemžilo ovocem a zeleninou (to zas asi byla vykrádačka pohádky O statečném Cibulkovi). Když je vám devět, je vám fakt nějaká komunistická propaganda ukradená, hlavně že to je plné nápadů. :-)

2 19.03.2017