zazvorek komentáře u knih
Překrásná kniha odhalující básníkovu duši textem i obrazem. A zhudebněný výběr od Transitus Irregularis je opravdu milé překvapení!
Mě to fakt mrzí, ale po pár desítkách stran jsem knihu odložila. Nemůžu ji hodnotit negativně, vypadá to, že napsaná je čtivě a jistě zajimavě rozvíjí už tak zajímavý lidský osud, ale beletrizované životopisy asi nebudou můj šálek kávy...Zkusím se Vincentově duši přiblížit spíš skrze dopisy.
Moc zajímavá teorie o tom, proč miminka pláčou a jak jim z toho pomoct ven. Zdá se navíc, že to funguje...:-) Kniha celkově nabízí přívětivější a empatičtější řešení různých problémů v soužití s miminkem, než jaká najdete v jiných "chytrých" knížkách, a ačkoliv někdy onu "moudrost raného dětství" dovádí trochu do extrému (rozhodně si nemyslím, že by si třeba kojenec dokázal z nabízeného jídla sám vybrat to, co jeho tělo nejvíc potřebuje), rozhodně stojí za to si ji přečíst. Třeba díky ní budeme mnohem vyrovnanější, až zas nezbedné dítko ztropí hysterickou scénu. :-)
Island, Dánsko, Norsko, řecké báje, mluvící dřevo, "sladký papuchalk", bezdomovec Iásón, stařecké radovánky, znásilňování bohy, smradlavé ženy, ryby, ryby a zase ryby... co z toho může vzniknout? Originální, rychle plynoucí příběh s velmi vtipným závěrem a jakýmsi tajuplným - snad Poseidonovým? - spodním proudem.
Opravdu brutální humor pro otrlé. Ale pokud v sobě máte aspoň trochu zvrhlosti, tahle sranda na hraně (a možná za ní) vás neskutečně pobaví.
Nesmírně roztomilé Strašidýlko rozhodně zapadá do tvorby O. Preusslera, podobnost najdeme hlavně s Malou čarodějnicí. S dětmi jsem četla s chutí, můžeme doporučit i film Bubu, malý duch z roku 2013. Mile straší, ale neděsí - děti pak chodily na půdu psát strašidlům vzkazy, že se s nimi chtějí kamarádit... Díky za vaše kouzelné světy, pane O.P.!
Nečekaně plné praktických informací a zároveň tak poetické!
Blexbolexovy ilustrace mě baví. Baví i naše malé děti. Ale občas mám problém pobrat "příběh", který vyprávějí. Třeba u Prázdnin se až na samotný závěr dal příběh popsat i dětem. Tady je to natolik kusé, natolik náznakové, že jsme z toho byli zmatení všichni. Rozumím tomu, že si tu hrdinský příběh utváří čtenář sám a je tu prostor pro fantazii, ale těžko se s ní pracuje tam, kde vás na další stránce čeká výjev úplně mimo nějakou linii, kterou tomu dáte. Ilustrace skvělé, ale jinak jsme se tentokrát s autorem moc nepotkali.
Dvě malé holčiny příběh o princezně žijící v lese samozřejmě dost oslovil. Která by si nechtěla nechat česat vlasy rosou, snídat med, hrát si se zvířátky a chodit spát v doprovodu světlušek? :-) Velmi milé čtení s krásnými originálními ilustracemi.
Ačkoliv jsem velkou fanynkou příběhů o Mumincích a autorčina próza Kniha léta patří k mým vůbec nejoblíbenějším knihám, s jejími povídkami jsem se sešla jen v pár případech. Vůbec mi nevadí úsporný styl, ale často mě štvaly ty úplně otevřené konce, kdy povídka najednou z mého pohledu ztratila pointu. Ty více uzavřené - namátkou snaha o usmíření dvou nepřítelkyň, Racek nebo Skleník - byly naopak parádní.
Nedokážu popsat proč, ale v některých povídkách na mě trochu dýchla atmosféra knih Haruki Murakamiho. A naopak tenhle odstavec je celá Tove: "V neděli ráno Viktorii probudilo vyzvánění, v dálce odbíjely kostelní zvony. Možná, že to je dobrý nápad a prospěje mi to, řekla si. Pro jednou. Ale když se chystala obout, uviděla v koutě stát své turistické boty a rozmyslela si to. Bylo takové krásné ráno. A projevila by skutečně málo podnikavosti, kdyby nezjistila, kam vede hlavní silnice, ta široká silnice pod vesnicí. Do kostela přece může zajít, až bude zataženo."
Neobvyklá kniha. Myslím, že na podobný námět jsem ještě nenarazila - dětičky žijící v hlíně pod zemí, starající se o veškerou havěť (to mi přišlo trochu strašidelné, neb co si budeme povídat, podzemní hemžení není zrovna k pomuchlání), na jaře v plné polní vyrážející probudit život "tam nahoře" a na podzim se zase vracející do náruče Matky Země... Z ilustrací mě nejvíc oslovily ty s bohatě pojednaným orámováním, což bylo zřejmě pro autorčiny práce typické. Rozhodně stojí za přečtení.
Na gymplu jsme ji museli znát zepředu dozadu a zase pozpátku nazpaměť, ale díkybohu to bylo v téhle formě dobře skousnutelné...
Nemůžu si pomoct, ale způsob převyprávění některých pohádek mi neseděl, stejně tak ilustrace (dívčí a ženské postavy vypadají trochu jako panenky Barbie z dob, kdy ještě měly genderově výrazně vyhraněné tělesné proporce a rysy...).
Pohled dítěte v této knize myslím celkem přesně vystihuje, jak vánoční čas slaví většina českých rodin. A to včetně těch sladkostí, televize, kapra atd. Souhlasit s tím nemusíme (taky se mi třeba nezamlouvá představa, že děti mají Mikuláše spojeného jen s bonbóny), nikdo nám ovšem nebrání dělat to jinak, případně v knize přeskočit až na pasáž o narození Ježíše. Ta je naopak dětem podaná pěkně a určitě potěší i ty oduševnělé rodiče (pokud tedy nejsou rigidní křesťané, neb vyprávění je opět odlehčené :-)).
Ale teda krmit ptáky cukrovím, osla čokoládou a psa olejem...uff!
Jednoduché, skoro až minimalistické, ale efektní. Krásné věci z materiálu, který se dá posbírat všude kolem.
Zajímavá sonda do života zajímavého města. Některé postřehy mě i pobavily, některé zkrátka "jen" přiblížily tolik vzdálený kulturní svět. Ale tedy vyznat se ve všech čínských jménech...
Oceňuji komentář autorky i bohatou obrazovou přílohu.
Na Astrid teda dost velká depka. Nejsem zastánce toho, aby dětský svět byl jen růžový obláček a abychom se před dětmi tvářili, že smutné věci neexistují, ale takhle koncentrovaný smutek, bída a neštěstí mi přišly asi až moc. A to miluju Astrid i melancholické příběhy. Jenže si představuju, co by to asi udělalo s útlocitnou dušičkou mé dcery...
Oceňuji krásné ilustrace.
(SPOILER) O mnoha podobách lásky, v tomto příběhu skoro vždy lásky nešťastné. Kdyby některé věci nebyly až moc rychle utnuté a některé postavy tak slabě naznačené, šla bych s hodnocením určitě výš, tohle bylo takové rychlíkové vyprávění. Vančurova vzletná košatá čeština může někoho ohromovat, někoho naopak otravovat. Povětšinou se řadím k první skupině, tentokrát jsem na to ale asi nebyla patřičně naladěná. Dramatický závěr jsem si skoro přála, ostatně hned od začátku jsem si říkala, že láska starého Barányho stojí milionkrát za víc než láska jeho syna. Štěpán mě jednoznačně dostal, jeho syn iritoval.
Text mnohdy poplatný době vydání (budovatelská 50. léta, a tak si nasbírané bylinky přece nenecháváme pro sebe, ale odevzdáváme do sběrny, že jo...). O léčivých účincích se toho člověk taky moc nedozví, nicméně při vyhledávání a sběru rostlin je to velmi užitečný rádce. Škoda jen, že soudružské hospodaření s půdou spoustu těch planých bylinek z našich luk a polí úspěšně vystěhovalo...
Jednoduché úkoly, jednoduché básničky, pěkný nápad pro nejmenší děti.