zelena_zabicka
komentáře u knih

krásný pohled na život dětí i dospělých na chodské vesnici před 200 lety. V knize ožívají i různé zvyky, pověry a tradice, které dnes často známe snad už jen ze skanzenů. Říkám si, pouhých 200 let a jak moc se ta doba změnila. Kniha, která má co nabídnout dětem i dospělým.


Knihu jsem nedočetla, tím ale nechci shodit její umělecko-literární hodnotu, kterou jí kritici přisuzují. Bezesporu se jedná o originální a propracované dílo. Osobně jsem asi na tento typ příběhů nebyla naladěná. Čekala jsem nějakou „slepičí polévku“, milé oddechové čtení. Místo toho jsem dostala dávku smutných povídek, vyprávěných samotnými zvířaty, které často měly co do činění s válkami. Vadilo mi přílišné zlidštění zvířecích hrdinů i styl vyprávění. Autorka je předkládá v podstatě jako filozofy ve zvířecím těle (nebo alespoň u těch povídek, které jsem četla).


Ústřední myšlenkou této útlé knížky je to, že jsme vzešli ze země a do země se také jednou vrátíme. Planeta Země je tak naší matkou a Slunce otcem. Kniha je tak vyznáním lásky dítěte (člověka) k matce (k Zeměkouli). Pro mě je tento pohled (i když ho nezpochybňuji) již příliš "velkoměřítkový", do planety jako takové se mi mateřskou láskou jaksi zamilovat nejde.


válka viděná očima dospívajících dětí. Syrový příběh, který bych asi ani nedočetla, kdyby kniha nebyla tak útlá. Konec je otevřený, postava Ingrid v knize jen asi ve čtvrtině knihy. Vše hezké tu válka zničí. Děti které vlastně ani nemají dětství. Bombardování, strach, ruiny, smrt, absurdita, ztráta lidských hodnot,...


idylické, ale hezké, až s příliš pohádkovými konci a vůbec obě povídky byly hodně černobílé: hodní chudí x zlí bohatí. Ale milé čtení, které má své místo v "povinné" literatuře zajisté oprávněně.

Knihu Vejce a já ráda nemám. Naše česká Hajný a já se mi líbila – hezké, vtipné čtení, jen mi trochu neseděl místy až příliš květnatý sloh a mrzel mě konec této novelky. Víc by mě potěšil závěr typu „a pokud neumřeli, žijí na té hájovně dodnes.“ Myslím, že kdyby se děj odehrával dnes, kdy voda, elektřina, topení, armáda domácích spotřebičů/pomocníků, internet a krmné směsi pro zvířata jsou samozřejmostí, skončit to takto mohlo. V popisovaných letech to opravdu spíš než romantika na samotě byly galeje – obzvlášť pro ženskou.


útlá knížka útlých povídek. Krásná čistá četba. Jednoduchá zápletka i děj, po dočtení zůstane moc hezký pocit. Knihu jsem našla ve vyřazených knihách v knihovně. Vzala jsem si ji s tím, že ji tam když tak vrátím, ale ráda jí udělám místo ve své knihovně.


Kniha mě příliš nezaujala. Pohádky v ní obsažené se častokrát ani nedrží klasické pohádkové linky, ale spíš bych řekla, že se jedná o taková "pohádková vyprávění", zasazená do prostředí Beskyd. Pro tamní obyvatele kniha může mít větší kouzlo, mě bohužel příliš neoslovila.


Nejraději bych dala 3,5 hvězdičky... Kniha je velice čtivá, špatně se dává z ruky, námět je neotřelý, prostředí "neokoukané" a bez dlouhých popisů i perfektně vykreslené. Téma samotné mi však nedělalo dobře, hlavní hrdina - takový Mirek Dušín - mě neskutečně štval a jeho rozhodnutí mu nemůžu odpustit. V dnešní době by celá situace byla jistě řešena úplně jinak, ale tehdy... čistý řez, bez pohledu vlevo, vpravo.


Kniha nemá tak jasný cíl, jako první díl. Hl. hrdinka jen tak nějak tuší, co má udělat a celá kniha je o jejím putování od místa k místu až k závěrečnému cíli. Opět se děj odvíjí v naprosto bezbřehé autorčině fantazii. Je až neuvěřitelné, co dokáže dospělá ženská vymyslet, na tak bizarní postavy a okolnosti by byla krátká snad i většina dětí Jedná se o krásnou pohádku.


Úžasná dávka fantazie zasazená do jednoduchého pohádkového příběhu s dobrým koncem. Moc se mi líbilo hraní si se slovy a netradiční spojení slov. Aby člověk zachytil všechna podprahová sdělení a pochopil knihu ve vší své parádě i s "aha-efektem", bude asi nutno přečíst minimálně dvakrát. Je tam spousta momentů, které v ději bez povšimnutí přejdete, aby se pak znovu později objevili a vy už nevíte, jak a proč se tam vlastně vzaly.


kniha svojí idyličností trochu připomínající Babičku. Vzpomínky doplňuje mnoho Alšových ilustrací. Trochu mi vadilo neustálé přeskakování v čase - člověk ztrácel přehled, jak šel čas, co bylo dřív a co později.


jedna ze základních biblí permakultury, zahrnující snad všechna hlediska tohoto přístupu ve vztahu k pěstování rostlin


milá knížečka plná veselých i smutných vzpomínek na autorova psa Zrzka a ochočenou vránu Káču.


pěkná knížka vycházející především ze zkušeností, které autor nasbíral pozorováním svých koček. Je čtivá, vybízející často k zamyšlení. Jen mi trochu vadí, že kniha a tvrzení v ní stojí především na oněch 5 autorových kočkách. Častokrát se mi stalo, že mám se svými kočkami jiné či dokonce zcela opačné zkušenosti.


kniha je krásně udělaná (spousta fotek, kreseb, pevná vazba, velký formát). Obsahově je spíše pro začátečníky v oblasti přírodního zahradničení.


Pěkné povídky z mysliveckého prostředí. Příjemná četba před spaním.


začátek dobré, čtivé, neotřelé téma. Od polovičky je však děj příliš zdlouhavý. Ani jedna z postav mi není sympatická. Zápletka a rozuzlení takové nedostatečně silné, že by to člověka nadchlo, strhlo k četbě, k následnému přemýšlení, těšení se na tu knihu… To ne. Ke konci jsem hodně přeskakovala, možná mi pak i hodně uniklo. Autora ovšem nezatracuji. Myslím, že od něj ještě něco zkusím.
