Zirvith
komentáře u knih

Kniha byla docela čtivá a celkem zajímavá. I postavy byly fajn.


Asi moje první kniha od Vaňkové. Ze začátku jsem mi připadala poněkud složitá a déle trvalo, než jsem se do ní začetla, ale nakonec se mi kupodivu opravdu líbila. Dozvěděla jsem se spoustu nového z této doby, jak se vše odehrálo a jaké byly určité osobnosti :) Nejvíc jsem si oblíbila Elišku Rejčku a Jindřicha z Lipé a naopak mi vůbec nebyla sympatická Eliška Přemyslovna.


Od Kariky jsem před Trhlinou přečetla ještě Strach a Tmu a musím říct, že Trhlina se mi z nich líbila nejméně. Není úplně špatná... Celkově se jeho knihy čtou dobře, jenom... víc jak polovinu knihy se tam téměř nic zajímavého nedělo, až na samém konci se to četlo už fakt rychle. Co se týče Tribeče, ano je to lákavé se na něj v zimě vydat, ale bohužel já se bojím obvykle potmě i doma, takže bych takový výlet asi moc nezvládla. A ohledně uvěřitelnosti příběhu - proč ne. Je to sice děsivé, ale nic co bych si nedovedla představit jako reálné. Kniha ale nutí nad příběhem docela přemýšlet.


Nikdy nečtu knihy dvakrát. Ale vzhledem ke Čtenářské výzvě jsem si musela jednu vybrat, tak jsem zvolila tu, která se mi před lety líbila, ale už jsem si téměř nevybavovala žádné podrobnosti. Tahle kniha se čte dobře a navíc se děj odehrává v mé oblíbené době VFR.


Docela užitečná kniha, která patří k těm, které by si měl povinně přečíst každý. Na mě bohužel tyhle věci nepůsobí, ale to neznamená, že nefungují. Sice jsem se nedozvěděla nic moc nového, ale i přesto je dobré si to celé přečíst.


Celkem zvláštní kniha. Její velká část byla poněkud nudnější a zdlouhavá, ale nečetla se nejhůř. Zajímavé to však začalo být až ke konci, ale i přesto to není nic, co by mě výrazně zaujalo.


Moje první kniha od Kinga. Čekala jsem sice zajímavější horor, ale četl se celkem dobře. Ano, většina knihy sice byla tak podrobná, až byla nudná, ale i přesto se to číst dalo. Ale ten konec... no prostě šílený.


Celkem zajímavá kniha, jedna z těch lepších na tohle téma. Je v ní spousta zajímavých informací :)


Hned první povídka katastrofa. Opravdu nevím, jestli ji psal cizinec nebo negramot či zda byla schválně napsaná tak, aby odradila od čtení celé knihy. Ale tohle rozhodně není povídka, která by měla být vydávána knižně. Vážně nejsem na tyhle slohový hlavolamy. Až v průběhu čtení mi teprve došlo, že název povídky Trocki má být vlastně hrad Trosky...
Pak snad nejdelší povídka (Slepí nezabloudí) byla zároveň i nejnudnější a vlastně mi ani nijak nedávala smysl. Byla prostě divná.
Většina těchto povídek působí dost amatérsky. Mezi ty lepší patří třeba Vrány, ale zaujaly mě částečně i Ztráty a nálezy a taky konec Závěrečného pozdravu. Asi nemá smysl rozebírat každou povídku zvlášť. Spousta jich byla taková nijaká, víceméně o ničem.


Zajímavá kniha. Hlavně téma se mi hodně líbilo. Ze začátku se to četlo hezky, potom to začalo trošku nudit a konec už jsem zvládla rychle. Celkově se mi kniha docela líbila.


Kniha se nečetla moc dobře, mě teda spíše nudila. Četla jsem ji jen kvůli Výzvě, jinak docela nezáživná.


Tma mě bavila o dost méně jak Strach. Tahle kniha mi přijde spíš nudnější, nic moc se tam neděje víc jak polovinu knihy. Ovšem i přesto se to četlo dobře, to ano, jen mě to příliš nezaujalo. Ale ten konec... no, ten byl hodně zvláštní.


Knihu jsem před pár lety vzala v knihobudce, protože mě zaujalo téma - mám ráda astronomii i tyhle slavné astronomy. Jen jsem tušila, že se kniha nebude číst snadno, tak jsem ji odkládala a přečetla až teď, kdy se mi jako jediná hodila do tématu k Čtenářské výzvě. Kniha byla skutečně trochu náročná a nudná, ale bylo fajn dozvědět se něco o Tychovi a také se mi líbila i zmínka o mém oblíbenci Galileovi.


Naprosto úžasný horor. Akorát asi nebyl dobrý nápad číst takhle mrazivou knihu zrovna v zimě... Čtivé, napínavé... Rozhodně lepší, než jsem čekala. Jenom ta poslední část mě jaksi úplně dostala. V tom negativním smyslu.
Jinak Kinga jsem ještě nečetla, tak nemůžu posoudit podobnost s jeho knihami.


Tohle je první kniha od Murakamiho, kterou jsem kdy četla. Předtím jsem ani nevěděla, co přesně píše. Tuhle knihu jsem si vybrala jen ze dvou důvodů. Jednak kvůli Čtenářské výzvě a jednak kvůli jeho názvu. Říkala jsem si, že jakožto spisovatelce se mi tato kniha může hodit.
Některé kapitoly se mi líbily víc, jiné méně. V knize je i pár zajímavých a užitečných informací. Zaujalo mě, že Murakami píše vždycky jen jednu věc současně. Ne jak já rozepsaných deset knih a několik povídek k tomu... :D
Doteď jsem znala Murakamiho jen jménem a vůbec nic o něm nevěděla. Ale díky této knize jsem se s ním myslím seznámila dostatečně :) Dokonce se tam občas zmiňuje i o svých dřívějších knihách, takže teď jsou mi trochu známy také ony. Nicméně Murakami nikdy nebyl autor, který by mě lákal číst, a tahle kniha mě příliš nepřesvědčila, abych si od něj přečetla ještě něco jiného, přestože jiné jeho knihy jsou určitě záživnější a čtivější :) Nečetlo se to zrovna snadno, ale docela mě pobavil druhý doslov.


Hodně čtivá kniha, četla se víceméně sama. Občas skutečně vtipná, minimálně jedna scéna mě doopravdy dost pobavila. Příběh taky fajn, některý věci z děje mi připomínají i můj život.


Celkem poučná kniha, ačkoliv úplně všemu přeci jen nerozumím a je tam i pár věcí, nad jejichž existencí trochu pochybuju. V některých věcech ohledně fungování duchovního světa mám prostě zmatek. Třeba zrovna výběr těla. Doteď jsem si myslela, že si duše sama vytvoří tělo i osobnost jaké chce, a ne že si jen vybere nějaké z těch existujících. Ale zaujalo mě, že se duše může rozhodnout, že se už nikdy na Zemi neinkarnuje. Pokud je to pravda, tak si akorát říkám, proč se moje duše vůbec inkarnovala... Protože do dalšího života už nechci.


Velice příjemná kniha vyvolávající opět mou touhu po lodích a po dobrodružství. Díky této knize jsem si uvědomila, po čem ve skutečnosti toužím. Jsou to lodě a moře. Taky jsem se vždycky chtěla plavit po mořích :) A teď... po přečtení této knihy chci taky na Atlantik! Také by mě docela zajímalo, zda by mě měsíc na moři nějak změnil... A ty krátké kapitoly byly fajn.
