Zorka komentáře u knih
Poměrně čtivá kniha o životě dvou sester závislých na drogách. Knížka je psaná z několika úhlů pohledu, ich formu vždy přebírá jiná postava, postupně ale vypráví zejména Florka, hlavní "hrdinka". Smutný příběh člověka, který nic neměl, vše ztratil, a přitom může paradoxně ztratit ještě víc... Kdo už četl knihy s podobným tématem, vývoj děje ho nepřekvapí. Nicméně za přečtení toto dílko stojí.
Román z prostředí Psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde autor sám nějakou dobu pracoval jako ošetřovatel. Kniha je více věnována životu ošetřovatelů, než že by byla náhledem do problematiky psychických nemocí, od psychologického románu jsem čekala víc, tento je na mě příliš "plochý". Trošku mi vadila to citová lhostejnost, která prolínala dějem, jako by život člověka nic neznamenal a život pacienta psychiatrické léčebny už vůbec ne. Kniha byla napsána krátce po revoluci a podle mého z ní ještě čiší ten "socialistický" pohled na duševně nemocného člověka, který byl vyčleněn ze společnosti.
Nevím, jestli se autorce podařilo najít klíč k tajemného narození Boženy Němcové, nicméně některé hypotézy podložené prameny jsou docela zajímavé. Na knize mi trošku vadila i při její útlosti rozvleklost - poloviny kniha pojednává o tom, zda se Němcová narodila roku 1820 nebo dříve. Druhá polovina je věnována hledání skutečné matky Boženy Němcové. Autorka se na základě dobových důkazů snaží dokázat, že matkou B. Němcové není T. Panklová, ale s největší pravděpodobností sestra Kateřiny Zaháňské Dorothea. Jenže dílky skládačky stále ještě chybějí...
Smutný příběh dvou dětí. O to smutnější, že jde o autentický příběh. Sice ze 30. let minulého století, ale přitom tak "dnešní". Celou dobu mě napadlo, proč někdo neudělal pro ty děti něco dříve, když se všeobecně vědělo... Knížka je psaná formou vzpomínek, žádné přílišné přímé řeči, proto se možná někomu bude číst hůř. Na druhou stranu to hodně přidalo na autentičnosti - není to žádný prvoplánový bestseller.
Docela fajn kniha, rozhodně bych ji nehodnotila jako humoristický román, ale je ze života - a neřekla bych, že je nám Anglie tak vzdálená. To si možná jen namlouváme, že u nás puberťáci takhle nemluví... Moc se mi líbily kapitoly z různých pohledů, protože pravda je vždycky někde uprostřed. Za mě doporučuji přečíst, přestože je to "jako chvílema fakt hustý" :-).
Přiznám se, že jsem nejprve viděla divadelní zpracování, a tak jsem mezi řádky viděla neustále to geniální ztvárnění hlavní role Bárou Hrzánovou. I tak je ale knížka skvěle napsaná ... to naivní, spontánní a přitom tak pravdivé vidění tehdejšího světa...
Pána much nepřekonala, ale pořád je to hodně kvalitní kniha, která nenabízí čtenáři jednoduchý děj a předem průhledný konec. Do poslední chvíle jsem čekala, jak a zda to "dopadne"...
Typicky pelíškovský humor, začátek chytne, konec je ale slabší. Přiznám se, že jsem měla za dva dny problém vzpomenout si, jak to vlastně skončilo.