zuzanaana komentáře u knih

Daisy Jones je… Wow. Vážně nevím, jak tuhle knihu popsat. Bylo to něco úžasnýho, nepopsatelných, jinýho. Tahle kniha je obrovská rock´n´rollová jízda plná hudby, drog, vztahů… Je napsaná formou rozhovoru, což pro mě bylo něco novýho a zároveň skvělýho. Bavilo mě, když na stejně položenou otázku odpověděl každý jinak, protože to přidávalo na autentičnosti – nikdo si nepamatuje všechno stejně, každý řekne tu svojí pravdu. O Daisy Jones číst prostě chcete. „Nosila jsem, co se mi zamanulo a kdy se mi zamanulo. Dělala jsem, co jsem chtěla a s kým jsem chtěla. A když se to někomu nelíbilo, poslala jsem ho do prdele.“ Mám říkat víc? Tahle kniha má celkově strašně silné ženské postavy. Nemluvě o Daisy, máme tu Karen, Simone, Camilu… Všechny jsou silné, i když každá úplně jinak. A věřte mi, uděláte dobře, když si knihu přečtete a zjistíte o nich víc.

6 18.02.2021

Tato knížka je nejvíce přirovnávána k Příběhu služebnice. No, jelikož knížku jsem nečetla a u seriálu jsem nedokoukala ani první sérii, nemůžu říct, jestli je to tvrzení pravdivé nebo ne. Každopádně bych ten příběh k ničemu nepřirovnávala. Protože kniha je dobrá právě tehdy, kdy není jako žádná jiná, když je originální. A právě taková tato kniha byla, protože já nic takového ještě nečetla.
Hned po prvních stránkách jsem se ponořila do děje a nemohla jsem se odtrhnout. To, že je kniha čtivá, je pro mě jeden z nejdůležitějších faktorů. Prokletý rok byl čtivý a dokonce to nebylo čtivé tím způsobem že: ,,Haha, tak knížku mám za den přečtenou, ale netuším, co se tam dělo a o čem byla.´´
Tuhle knihu jsem měla přečtenou za dva dny (nevím jak u vás, ale já nejsem moc rychločtenář, takže dva dny je na mě málo) a dva další týdny jsem ji vstřebávala.
Jestli v této knížce něco nechybělo, tak to bylo #girlpower, ale mně to vůbec nevadilo, bylo to popisováno takovým způsobem, že jste chápali tu vážnost, ale ani to nebylo nucené.
Nejlepší věc, kterou si mě Prokletý rok získal, byla magie. Bavilo mě, jak jsme celou dobu nevěděli, jestli tam je nebo ne. Jakmile jsem si byla pár stránek jistá že už vím, jak co celé je, autorka mi dokázala,že nevím vůbec nic. Skvělá byla i hlavní hrdinka, která si nebyla jistá vším co řekla a co dělala. Nechci psát, že jsem se dokázala vžít do její role, protože to bych sama sobě vážně nepřála, svým způsobem jsem jí rozuměla.
A další plus? Obálka. A hlavně to, co se skrývá pod přebalem. Zepředu na vás čeká citát ,,Oči máš otevřené dokořán, ale nevidíš ni.´´ No a zezadu? Schválně si knihu pořiďte a podívejte se sami.

3 12.04.2020

Vím přesně, jak bych tuto knihu popsala, kdybych měla pouze jedno slovo. Nuda. A věřím, že by ta kniha nebyla takový propadák, kdyby se tam aspoň jednou dělo něco zajímavého, něco, co by zaujalo moji pozornost. Autorka se nám pokusila předat několik dějových linek, pomocí spousty postav. Přeju si, aby tam byla jedna a hezká, promyšlená, než aby jich tam bylo tolik nijakých…
Pár kapitol tam bylo vyloženě zbytečných, a kdybych je přeskočila, vůbec by mi to ve zbylém ději nechybělo. Postavu jsem si žádnou neoblíbila, protože jsem to ani nestihla, jak rychle se tam střídaly. A ten náznak romantické linky… Jsem jediná, kdo vůbec nepostřehl, kde to tam vzniklo? A ten Pes tam byl proč? A všichni ti Mocní… Jediné, co jsme se dozvěděli, bylo to, že mají nějakou Sílu… ale jakou? Co teda dokážou, jaké mají limity? A proč měli všichni tak vysoké nároky na desetileté dítě? (Teď doufám, že nekecám a vážně je Daisy tolik. :D)
Do tohoto čtení jsem se musela vážně přemlouvat. Četla jsem to celý měsíc, což je na moje běžné tempo opravdu hodně. Kdyby to nebyla knižní štafeta, odložím to po prvních pár stránkách.

2 18.02.2021

(moc děkuji za poskytnutí recezniho výtisku #humbookblogeri)

Já jsem se do příběhu zamilovala. Odehrává se v magickém světě, který je plný kouzelných postav a je super queer, dostanete partu vyvolených, kteří jsou k sobě navzájem sarkastičtí a neustále do sebe rýpou, ale zároveň by pro sebe udělali cokoli, a hlavně dostane slow burn romantiku. Jakože vážně hoodně pomalou, že jsem několikrát měla chuť do toho světa skočit a trochu je popostrčit, protože by se to celé dalo urychlit jedinou konverzací. Ale zároveň to žeru, protože mám slow burn trope prostě ráda.

Culila jsem se, smála jsem se, nechtělo se mi knihu vůbec odkládat rozhodně vám ji doporučuji.

1 15.03.2023

Nejhorší díl trilogie, ale stejně jsem si čtení užila - hlavně kvůli skvělému světu.

1 12.04.2020

Tahle kniha bylo vážně překvapení. Po spoustě negativních recenzí jsem neměla moc velká očekávání. A poslední kniha, kterou jsem četla v tomto žánru, byl Rytmus já a Malychin, která podle mě byla vážně hrozná a po sto stránkách jsem ji zavřela a darovala dál, takže laťka, kterou tato kniha měla překonat, byla skoro na zemi. A jo, překonala ji. Kniha se mi četla vážně dobře a postavy mi docela sedly. Bylo tam i pár bizarností – jako třeba čekání na první pusu až bude pršet, protože… Prostě proč? :D Nebo když se všichni z Fairwoodu, kde se příběh odehrává, začnou svěřovat se svými tajemstvími cizí holce jen proto, že to byla kamarádka jejich kamaráda?
Konec… Jsem nečekala, ale nepřekvapil mě. Dává to smysl? :D
Celkově to byla průměrná romantika, takže pokud jste připraveni na pár bizár momentů, můžete se to knihy pustit.

18.02.2021

4,5*/5*
Já jsem na takovouto knihu čekala! Je to přesně takové to staré dobré fantasy, co mám ráda! Pokud si tuto knihu přečtete, a já vám doporučuji, abyste to udělali, dostane svět, kde v sobě některé postavy mají magii, které říkají Přízeň. Někdo dokáže ovládat zem, někdo vodu, vítr, někdo tělo, nebo někdo svou přízní dokáže spoutat přízeň někoho jiného. Hlavní hrdinka Ana dokáže ovládat krev, ale jelikož je princezna a v jejich zemi nejsou Spřízněnci přijati společností, musí svou schopnost skrývat. Ana je cílevědomá, chytrá, citlivá… Možná někdy neudělala správné rozhodnutí, ale existuje vůbec někdo, kdo se pokaždé rozhodne správně? Její postavu jsem si oblíbila hned od začátku, stejně jako dalšího hlavního hrdinu tohoto příběhu – Ramsona. Bylo skvělé, že příběh nebyl psán pouze z pohledu Any, ale střídal se i s tím podfukáře Ramsona Sedmilháře.
Občas se stane, že když autor příběh prokládá kapitoly z minulosti, nudí mě to a nejradši bych je přeskočila a vrátila se k hlavnímu příběhu. To ale nebyl případ této knihy. Opravdu mě zajímalo, co se postavám přihodilo dřív, jakou mají historii a proč se chovají, jak se chovají.
Kniha byla plná takových těch krásných, možná trochu klišé, citátů, které já mám ale ráda, které si zatrhávám, přepisuju, a které potom vidíme třeba na záložkách. A asi nejvíc jsem byla unesená tou atmosférou. Připomínala můj oblíbený příběh Šest vran, takže pokud jste fanoušci Grishaverse, tohle by se vám mohlo líbit.
Knihu jsem v elektronické podobě dostala od Humbook blogerů, moc děkuji

05.02.2021

(SPOILER) Od finálního dílů trilogie jsem asi čekala trochu víc.
•
POZOR, SPOILER!
•
Na konci to zmrtvýchvstání? Ne, díky. To mě trochu zklamalo.

Ale i přesto jsem si čtení užila. Přemýšlela jsem, jestli mám hodnotit 3 nebo 4 hvězdičky. Nakonec jsem se rozhodla pro 4, protože to přeci jen bylo o něco lepší, než druhý díl, ale stejně nic moc...

12.04.2020

Na tomto příběhu je nejlepší ten svět. Na této trilogii si na svět zvyknete a poté, co překousnete hlavní hrdinku Alinu - která mi je nesympatická a někdy se chová hloupě, můžete si užít úžasnou a báječnou duologii Šest vran.
Jsem ráda, že jsem si Grišu přečetla, baví mě pozorovat, jak se autorka vypsala k téměř dokonalosti. Nemůžu se dočkat nacházejícímu seriálu!

12.04.2020