zuziV komentáře u knih
Bohužel pro mě krok vedle - nejspíš se řadím mezi "pilné". Hlavního hrdinu bych asi pojmenovala podle jeho největší části těla, neseděl mi svým chováním od začátku do konce. Neberu to ani jako vtipný pokus o nadsázku. Určitě po dalších knížkách autora nesáhnu, nevyhovoval mi ani příběh, ani postavy, ani styl vyprávění.
Přečteno jedním dechem. Jak nám kdysi řekl jeden profesor: s pacienty doktor nemůže mít soucit. Měl nejspíš pravdu, jinak by ho ten nápor rozdrtil. Krásně vykreslené roky studia, hlavních postav a jejich osudů.
Do této knížky, na kterou jsem narazila v knižní šifře od Martinusu, jsem se začetla hned v prvních stránkách. Postupné odkrývání nitra 59-letého Oveho, jeho zajímavý osud a povaha, těšila jsem se na každou další kapitolu plnou ironie, humoru, smutku, lítosti, lásky, velkého srdce. Třešničkou na dortu byl pro mě epilog, a tak jsem nemusela zavřít knížku s „ach jo, jak to asi dopadlo“ . Dávám plný počet.
Po přečtení prvního dílu byla pro mně Zima světa zklamáním. Najednou jsem se ocitla v červené knihovně. I proto jsem dlouho otálela, jestli se pustit do objemné poslední části Hranice věčnosti, ale v té K.Follet nezklamal a opět jsem se od čtení nemohla odtrhnout.
Závěrečná část byla pro mně stejně jako první díl strhujícím čtením. Opravdu, jak tady již několikrát zaznělo, trilogie by měla být zařazena mezi povinnou četbu - ale o to míň by nejspíš byla vyhledávaná a oblíbená, jak je to obvykle s něčím povinným spojováno. Perfektně propracované postavy a vztahy, zasazené do historicky konkrétních dějů. Nevadí ani počet stran - o nic čtenář nepřichází. Naopak - klidně bych se začetla i do dalšího pokračování osudů rodin v době, které součástí jsem i já. Dávám zasloužených pět hvězd.
Po letech jsem se opět dostala k tomuto dílu. Zajímavé je, jak člověk vnímá knížku jako náctiletý a pak jako dospělý, který má již opět pár (desítek) let za sebou. Každopádně dojem, který zanechá je hluboký. Krásný příběh o kamarádství, obětavosti a lásce.
Zajímavé pojetí vyprávění – kapitoly rozdělené na ty o otci a vyprávění dcery. Příběh se poutavě rozplétá až k samotnému závěru. Kolika lidem může chyba a tajemství „až za hrob“ poznamenat život… Je zatrpklost, tvrdošíjnost a umíněnost opravdu potřebné uchovávat po tak dlouhou dobu? Nebyl by život pěknější pokusit se povznést a překlenout věci, které už nezměníme a žít ne minulostí, ale pro okamžik a budoucnost? O kolik by se člověku i okolí žilo s lehčím srdcem a veseleji. Ano, přijdeme na to někdy opravdu až příliš pozdě. 5*
Jako většina knížek z této kategorie, i tahle vás přinutí se zamyslet nade vším. Nad tím, jak žijeme dnes, jak lidi mohli přežít v podmínkách, které si ani zdaleka neumíme představit. Nad tím, jak člověka dovede touha po životě, po „obyčejném“ životě, síla ducha a vidina, nějaká naděje, udržet se nad vodou. Nad tím, kde se bere tolik necitu a lhostejnosti v jedincích, v nelidském chování v rámci stejného druhu. Silný příběh s tragickými osudy, příběh lásky, utrpení, beznaděj, pomoc, odhodlání, umění, to vše vás čeká a nemine a bude odeznívat dlouho po přečtení.
Knižka sa čítala celkom dobre, ale sklamal ma záver, deťom som nemohla posledných pár kapitol ani dočítať (stále veria na Mikuláša a Ježiška), takže sme skončili tak nejak rozpačito...
Dětem se moc líbila. Byl to pěkně pekelný týden! :-) (a já se asi brzy inspiruji maminkou z knížky.)