zuziV komentáře u knih
Milý příběh, oddechové čtení. Líbilo se mi přirovnání s pomerančem.
Kdyby se příběh po cca 150 stranách nerozvinul jakž-takž, tak knížku odložím. Stejně hodnotím jako slabší průměr. Předvídatelné již od samého začátku. Kdyby zůstala alespoň identita hlavní záporáčky neprozrazena hned v počátku, nebo by byl nějaký nečekaný zvrat, bylo by to fajn, ale nic takového se nekonalo. Bohužel.
Zajímavé informace o Vile Tugendhat, určitě se objednám na prohlídku. Příbeh majitelů, rodiny Landauerových a dalších hlavních postav byl poutavě převyprávěn, ale dle mého názoru zbytečně ochuzen kvůli nepodstatným (či ne úplně dotaženým) dějovým linkám a dalším nadbytečným postavám. Třeba úplně odříznutý architekt Rainer von Abt - tak moc jsem doufala v rozvinutí pokračování v USA a to se bohužel nekonalo. Hodnotím 3*
O knize jsem se dozvěděla před pár lety v Knižní šifře. Dle komentářů jsem čekala něco, z čeho budu úplně paf, ale wow efekt se nedostavil.
Otevřený rozhovor se zajímavým člověkem v roli obdivuhodného povolání. O některých věcech jsem jako laik vůbec netušila. Stojí za přečtení.
Knížku jsem si nechávala z hromádky k přečtení na únor jako poslední. Do půli knihy jsem si říkala, že je to takové průměrné čtení, kde nic-tu nic. Po několika x-stranách vždycky nahodile zakomponovaná důležitá nová informace do příběhu, moje hlava se snažila vše utřídit, pak zvrat a tohle jsem jsem ve své průměrnosti opravdu nečekala. Vše zapadlo jako poslední dílek puzzle do hezkého knižního obrazu. Pak už jsem lavinovitě dočetla a právě otřela slzu za poslední stránkou. Nechala jsem se zmást zařazením knížky, když ji paní knihovnice pro mě našla v oddíle červené sekce pro ženy. Budu muset navrhnout přeřazení (!), jelikož ji asi nečetli.
Snad až do 3/4 knížky mi bylo docela smutno. Soucitila jsem s tak reálnými pocity všech zúčastněných. V každém z nich jsem našla kousek sebe. Velice dobře zapracovaný i nešvar dnešní doby - hltání postů na sociálních sítích - ale co je to? Opravdu jenom přikrášlená fazona.
Dokonalá kniha. Až do poslední kapitoly jsem čekala právě na tu s Oldym a slzy mi tečou proudem. Slyším Bachovu Ciacconu a marně se snažím přijít na to, proč jsou lidi tak zabednění a nikdy, nikdy se z historie nepoučí. Nacisti, komunisté - jak mohou tvrdit, že nikdy se nežilo líp, než za jejich vlády. Jak se to po tak krátké době (necelých sto let) v Evropě ubírá znovu stejným směrem Děkuji za dojemný zážitek, paní Ježková.
Opravdu těžké téma, četlo se opět stránka po stránce jak je u paní Mornštajnové zvykem. Jediné, co mi na knížce vadilo a pak jsem už na to začínala být háklivá, bylo zmiňování lesa až příliš často.
Zajímavá, poutavě napsaná knížka, přečte se jedním dechem. Rasismus je šílená věc - jestli v Evropě nebo v Americe. Navzdory konci je mi dost líto, že to dopadlo, jak to dopadlo (hlavně kvůli Gretě).
Pro pozitivní komentáře jsem půjčila z knihovny knížku synovi. Ten ji odložil, že ho nebaví (myslím, že to nebylo zapříčiněno příběhem, ale tloušťkou - ale jsou velká písmenka). Nedalo mi to a knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Perfektní příbeh sympatického ´zlodějíčka ´, který se stal učněm čaroděje, mě naprosto pohltil. Moc pěkně napsané, poutavé, napínavé, překvapivé, akorátně dlouhé, takže já si jdu zrovna pro další dva díly.
Knížku jsme původně půjčila pro děti, ale začetla jsem se první. Myslím, že pro děti to nebude příliš záživné čtení, ale pro dospěláky je určitě k zamyšlení. Bezpochyby. Aniž by pan Ende v roce 1973 při vydání knihy tušil, jeho dílo je tak nadčasové! (Při pohledu do dnešních dětských pokojíků by byl asi hodně zklamaný, nemluvě o zaměstnání dětí v dětských depech).
Souhlasím s přívlastkem nenáročná knížka. Nejspíš mi asi nevyhovuje styl novodobých lektorů tvůrčího psaní. Jako nahrubo napsaný scénář k filmu - může být, ale abych řekla: dobrá knížka ke čtení, k tomu tam něco prostě chybí. Myšlenka dobrá, její zpracování nedokonalé.
Tak a teď mohu po dlouhatánské době napsat, že jsem přečetla knížku, která je skvělá a mohu ji dál doporučovat. Tak bravurně zhmotněný (až neskutečný) příběh neskonale odvážné, moudré, cílevědomé, silné a dobrodružné ženy (včetně výpisků z osobní korespondence), zkrátka, to si musíte přečíst.
"Dopis je rozhovor...Kdybys viděla, s kolika lidmi já týdně hovořím, a na jakou třeba dálku. Také kniha je rozhovor: ptáš se, co udělá tvůj hrdina, s kým se potká, jak všechno dopadne. Ptáš se a spisovatel ti odpovídá. A na jakou třeba vzdálenost, v prostoru i v čase. Pomyslelas někdy na to, jak fantastický vynález je písmo? Já vím, teď už bude pomalu nemoderní, ale já radši píšu.."
Jako pohádka s předvídatelným dějem a doslova a do písmena kýčovitým koncem hodným telenovely ok.
Spíš reportážní knížka, přišla mi trochu povrchní, letem světem, ne příliš poutavě zpracována. Každopádně popisuje zajímavý příběh letce RAF a odměnu za zásluhy od komunistů po válce.
Krásný obraz chování lidí a vykreslení charakterů v krizových situacích.
Od začátku předvídatelný příběh, ale stejně chytí za srdce… “ Ať jedeme, kam jedeme, vždycky si bereme s sebou sami sebe. To je jedna z obecných životních pravd.”
Obsáhlá knížka, popisující osud Mašínů a blízkých - rodiny a přátel. Po přečtení úvodu jsem myslela, že bude autor jednostranně zaujatý, ale překvapivě držel objektivní linii a je na čtenáři, jaký si udělá na mladíky a jejich činy názor. Poutavě napsáno, neuvěřitelného štěstí v celé únikové akci se jim dostalo (až na dva další přímo zainteresované, nemluvě o spoustě blízkých pozůstalých v ČS..). ke konci jsem měla pocit, že se autor věnuje převážně popisu Josefova života na úkor ostatních.
Poutavě napsaný příběh o životě hlavní hrdinky, silné ženy, manželky a matky Anny, v poválečných letech. Doporučuji určitě.