Zuzkanka komentáře u knih
Před koupí prvního dílu jsem váhala, trochu mě zrazovalo hodnocení pod 80%, ale další pokračování už mají slušně skóre, tak jsem se rozhodla to prubnout.
Příjemné čtení, které svižně ubíhá a stránky rychle ubývají.. Je mi trochu smutno, že mám dotčeno. Hrdinové příběhu mi byli sympatičtí, až na nějaké výjimky.. A nevím proč, ale Inspektor Gamache je v mé hlavě tak trochu jako David Suchet s brejlickama :)
Na romantické knížky opravdu nejsem, ale tuto jsem si přečetla proto, že se mi opravdu moc líbil film (nejen proto, že hlavní hrdinka je má oblíbená herka). Knížku jsem četla ve vlaku a v autobuse, což opravdu nedoporučuji, protože u ní tečou slzy a občas vybuchnete smíchy, tak jen aby si spolucestující neklepali na čelo.. ;)
Myslím, že víc slov není třeba..
(SPOILER) Ano, čtenářská výzva za to může. Jak už bylo zmíněno, na Pulitzera to nebude, nicméně jako oddechovka dobrý, ale mám tu pár ALE. Kate nemusí furt omílat to, že je v důchodu a nudí se a lámat si hlavu nad tím, jestli lže, když se ohlásí jako agentka apod.. Knihu mi četla aplikace, takže jsem se pak vracela zpátky, jestli jsem někde nepřeslechla vrahův motiv. Osvětlen byl možná motiv u těch prvních dvou obětí, ale u té třetí, kterou si vlastně jakože chtěl vychutnat, tak byl jakej ten motiv? Možná jsem jen nepochopila autorovy myšlenkové pochody, ale trochu mi to nedává smysl. Na druhej díl se podívám možná v případě, že budu potřebovat pročistit hlavu a na YA nebudu mít náladu.
(SPOILER) Druhý díl se mi nelíbil jako ten první a do čtení jsem se musela nutit, abych to měla hotové a mohla knížku vrátit. Autorčina myšlenka se mi líbí, ale dost mi příběh narušuje neustálé obskakování Flory, jako kdyby byla batole, co se o sebe nemůže sama postarat a Xanthe k ní byla přivázaná, aniž by mohla žít svůj vlastní život a nepřemýšlet stále, co na to řekne matka. Navíc to neustále vymýšlení si. Proč by nemohla vědět o jejím cestování časem, když ví o tom, že k ní předměty mluví? Ten upornej vztah matky s dcerou mi zážitek ze čtení dost kazi. Samotná zápletka byla tak trochu na sílu, aby nám mohlo být ukázáno, že je Xanthe prevracecka času a že není sama. Doufám, že v dalších dílech už nebude hlavním tématem vzdychání nad Samuelem a zachraňování jeho osoby, jinak už se asi do dalšího dílu nepustím.
Skvělý námět, i když zpracování mohlo být o chlup lepší. Některé situace a momenty v současnosti bych si dokázala představit více uvěřitelněji nebo i méně otravně, přiznávám, že mi Julie trochu pila krev. Nicméně celý příběh se mnou velmi rezonoval. Četla se mi dobře, druhou polovinu knížky jsem přelouskala za jeden den.
Mám ráda tento typ knih. Děj odsejpá, nejsou nějaké extra prostoje, nicméně strhávám jednu hvězdu za příliš mnoho náhod.
Moje první Ferrante, Geniální přítelkyně čeká na přečtení, tak jsem sáhla při výběru po tomto kousku. Když chcete psát, stačí vám vzít rodinu a její vztahy. Nevím vlastně, co víc k tomu napsat. Nečekejte žádnou pohádku s happy endem.. Je to prostě syrový v celé své kráse.. Žádná blahosklonnost, ale pokrytectví, sobeckost a lži. Ovšem jak bychom se zachovali my? Tak jak se očekává a vnitřně se užírat, že jsme to chtěli jinak? Nebo to udělat podle sebe a moct žít sám se sebou? Dělali bychom věci na truc rodičům, i když je sami nechceme? A jak daleko bychom zašli?
Dějově se nejedná o nic napínavého, i když mě asi sunula dopředu potřeba vědět, co bude dál..jak se ty vztahy vyvinou, co tam bude za takový tajemství? Stejně se nakonec nedozvíte odpovědi na všechna svá proč.. a konec zůstane takový otevřený. V podstatě nevím, jestli tento kousek něčím vystupuje z řady, ale s odstupem, co jsem knihu doposlouchala, si ji moc nevybavuju. Nic hlubšího ve mě nezanechala.
Po dlouhé době jsem zase přečetla knížku za dva dny, ale sleduju, že tento typ literatury asi nebudu moct číst, protože se mi o tom potom i zdá.
Velmi obdivuju lidi, kteří mají tu schopnost zjistit z pár detailů o člověku tak mnoho, nicméně mnohdy to je vykoupeno něčím, co už tak přitažlivé není a to byl tento případ.. téma zajímavé, zápletka taky, to vyústění tedy nic moc, čekala jsem lepší závěr, nicméně hrdinova úchylka je fakt těžce nechutná a i přesto, že bych si pro něj přála happy end, tak ten asi nemá šanci přijít :D a jsem zvědává, jestli bude nějaké pokračování, protože nabídka, která přišla v závěru je skutečně lákavá :D jen to asi budu muset číst u snídaně :D nebo teda radši po...
Není to kdo ví jak velkolepé dílo, ale je to prima oddechovka, kterou jsem za víkend přečetla. Je pravda, že postavy jsou skvělé promyšlené a po dlouhé době jsem se zase dokázala naplno vžít do hlavní postavy.
Knížky s motivem holokaustu a 2. světové války patří k mým oblíbeným, pokud se to tak dá nazvat.. Osvetimska knihovnice je kousek, který stojí za to přečíst.. Ale i přesto, že pořád doufat v nějaký ten happy end a zvrat, tak to stále nepřichází.. První polovina knížky byla taková nijaka, trochu napinavejsi vyprávění.. Ten největší hukot přijde až v druhé části knížky a to jsem přečetla během dneška, protože se neslo odtrhnout. A k tomu si připravte krabici kapesniku, protože ta syrovost toho, co se dělo, je neuprosna a pokaždé mě dokáže překvapit, čeho je člověk schopen...
Občas mám pocit, že některé pasáže jsou zbytečné roztahane a příliš popisné.. Obzvlášť neustálé popisování vzájemného vztahu J&C. Víc se mi líbila dějová linka Rogera a Brianny a druhou polovinu knihy jsem přečetla během víkendu. Oceňuji přiblížení životních poměrů daně doby ať už v Evropě, Americe a nebo na moři.. Nicméně osobně nejsem moc fanda do americké historie a Ameriky obecně a z dalších dílů mám obavy, protože neustále válčení amiku mě zrovna nepritahuje, takže četbu Hořícího kříže si ještě promyslím.
Zajímavá myšlenka, nad kterou je potřeba se zamyslet.. Nicméně Šifra to není a už ani nebude.. Na druhou stranu mnohem lepsí, než Ztracený symbol, který mě vyloženě vytáčel.. Co se týká Inferna, tak se dobře četlo, občasmě unavovaly zdlouhavé popisy, byť ráda cestuju aspoň "prstem po mapě". Když jsem knihu dočetla a osvětlila se celá situace, tak jsem si říkala, že mi tam nějaké věci absolutně neseděly.. Ale jsem líná na to, vracet se zpátky a studovat, jak to ten Brown napsal, jestli jsem tupá já a neumím pořádně číst nebo jsem to jen nepochopila.. Anebo se do toho zamotal Brown sám (případně překladatel?) Nevím, každopádně 4* a prosím další román z evropské půdy..
Ze začátku mě vůbec nebavila, když se začalo mluvit o komunistech, tak se mi začaly ježit vlasy na hlavě, ale jakmile se Mark dostal ke generálovi Courtneyovi, tak knížka začala mít spád a potom jsem ji s drobnými výkyvy doslova hltala. Bez servítek popisuje život ve své době a to nejen mezi lidmi, ale i v drsné přírodě, kde je vše jen boj o přežití.
(SPOILER) Zezačátku mě děj moc nebavil a musela jsem se víc soustředit, než jsem se do toho dostala.
Knih s válečnou tématikou jsem přečetla už dost, dá se říct, že to je mé oblíbené téma, které mi přibližuje situaci v tomto strastiplném období. Tato kniha je jiná v tom, že mi odhaluje zase další dílek, o kterém jsem nevěděla a rozšířila tím mé obzory.
Dvě časové linie mám v knihách ráda, nicméně se musím přiklonit k tomu, že ta "současná" dějová linka mě moc neoslovila a zdálo se, že by se kniha obešla i bez ní a nebyli bychom o nic ochuzeni (až na ten závěr) a proto dávám o hvězdu míň. Historická dějová linie byla mnohem zajímavější a pohlcující.
A vlastně ta současná linka... zejména posledních pár stran.. no, prostě občas by bylo fajn spolu mluvit a popadalo by tím mnoho balvanů ze srdcí.
Jsem ráda, že jsem tuto spisovatelku objevila. Téma války je pro mě jakýmsi magnetem a v jejích knihách jsou reálné postavy a to ženy, které zastávaly důležitou úlohu a o kterým se toho nikde moc nenamluví.
Pokud bych si měla udělat žebříček, tak nejvíc se mi líbila Alicina síť, po ní mi v mysli zůstala Lovkyně a Noční čarodějnice a nevím, jak podělit bronz a bramboru, jelikož Kód růže popisuje dění v Bletchley parku, který byl i dlouhé roky po válce tajným projektem a dozvěděla jsem se o něm poprvé ze seriálu Vražedné šifry (doporučuji) a je nesmírně zajímavé, jak probíhalo dešifrování německé komunikace a Enigma sama o sobě je fascinující. Odstřelovačka Mila byla typická Ruska, která brání svou vlast před okupanty a je ochotná za ni položit život. Nevadí mi, že cíleně zabíjela, je mi to v podstatě totálně šumák, že někomu vystřelila mozek z hlavy. Vzpomeňte si, jak se chovali Němci k lidem v koncentrácích, jak z tuku po spalování těl dělali mýdlo apod. Taky bych jim střílela do hlav a neměla bych výčitky. Musím se přiklonit k názoru, že závěrečné drama v parku si mohla odpustit a vymyslet to lépe. To je asi důvod, proč bych ji na svém žebříčku zařadila až na poslední místo.
Dlouho se mi nestalo, aby mě knížka takto pohltila a já se od ní nemohla odtrhnout, dokud ji nepřečtu. Skvělý příběh s nadpřirozeným nádechem mě bavil od začátku do konce, i když závěrečné vymytani bylo něco, co mi trochu pošramotilo dojem z knihy, navíc to nedávalo moc smysl. Rozuzlení jsem předpokládala tak, jak se ukázalo, i když nakonec je stejně všechno jinak, než se zdálo.. prosím, víc knih tohoto typu!
To byl takovej beckovej, možná ceckovej film.. Dočetla jsem to, protože mě zajímalo, jak ta slatanina skončí. Doufám, že Duch domu Ashburnu bude snesitelnejsi, protože mě začíná mrzet, že jsem ty knížky kupovala. Ze začátku to bylo fajn, napínavý, ale celý ten dej byl moc uspechany a prostě se mi to nelíbilo..byla tam hromada nesrovnalosti, zbytečných poznámek, který nedávaly smysl.. Jsem si už jen říkala, že těch 60 stran dorazím, že mě to nezabije.
Krásná oddechovka, u které jsem se příjemně pobavila a měla možnost poznat alespoň zprostředkovaně zeme a její obyvatelé, které by mě navštívit nenapadlo.
Trochu jsem dle nadpisu čekala nějaké drama, ale je to spíš takový bulvární zavádějící titul.
Jsem zvědavá i na další knížky, které jsem si během čtení této pořídila (originál i s podpisem Prince Ladika, kazit oči si nebudu ????) a čekám na novinku, kterou už mám predobjednanou. Docela by mě zajímalo, jestli má Ladik přirozený talent se k někomu vnutit, aby ho pohostil nebo jsou lidé jiných kultur fakt tak "jiní"..na druhou stranu bych po tomto dobrodružství měla obavy, abych se po návratu domů nemusela zapsat na seznam cekatelu na nová játra.
Jo a nemohu si odpustit.. Ale místo těch podivných obrázku, bych radši viděla autentické fotky...
Každopádně doporučuji.
Nebavilo mě to.. Do čtení jsem se musela nutit, protože jsem nechtěla zahodit těch 150 přečtených stran.. Absolutně nechápu dějovou linku Tess, Felicity aspol.. Na manželově tajemství to nemělo žádný podíl, ani se nestal kdo ví jaký dějový zvrat.. a vzhledem k tomu, že tajemství bylo čtenáři odtajněno asi po 100 stranách, tam už moc napětí nebylo.. V závěru to trochu nabralo na otáčkách, ale prostě nějak mě to neoslovilo.
Co se týká Rachel, tak si nechci ani představovat, jaké to je přijít o dítě, ale abych té ztrátě podřídila celý zbytek svého života a živila v sobě zlobu a nenávist...člověk musí jít dál a přijmout věci tak, jak jsou..
Obecně mě většina postav v knize dosti iritovala.. Neustálé naříkání a sebelítost.. Toto se moc nepovedlo..
Knížka na mě působila dost depresivně. Přece nemůžou být všichni tak nešťastní... Přečetla jsem ji za dva dny, chaos v postavách jsem neměla, spíš mi občas dělalo problém zorientovat se po časové stránce. Některá témata zůstala nedokončená, takže tu je nějaký potenciál na pokračování.
Úplně nevím, co by mi kniha měla dát. Mozna vědomí toho, že mám vlastně báječný život. Je to takový obrázek dnešní společnosti a já jsem ráda, že jsme tak trochu černé ovce a do toho stáda úplně nezapadáme...