zvetrnehurky
komentáře u knih
Kateřina Keplerová
Katja Doubek
Vata, vata, vata, kousek příběhu, vata, vata... Tak nějak tuto knihu vidím já. Zbytečně zdlouhavé dialogy a popisy, které často neposouvaly děj, jsem prakticky přeskakovala. Divím se vysokému hodnocení, které tato kniha získala. Já ji bohužel nemůžu ohodnotit víc než jako průměr.
Jitra v Dženínu
Susan Abulhawa
Pohled na izraelsko-palestinský konflikt z druhé strany je opravdu příběhem, "který je potřeba vyprávět a jenž by měl být čten" jak se uvádí přímo na obale. Kromě utrpení, všudypřítomného a syrového, bych ale vyzdvihla něco, co jsem od knihy nečekala - popis opravdové lásky. Ať už muže k ženě, ženy k muži, dítěte k rodiči a rodiče k dítěti, člověka k vlasti a jeho národu. S lehkostí, nevyumělkovanou lyričností, která je až dojemná. Láska je tak hlavní téma, které si osobně z knihy odnáším.
Dcery čarodějného vrchu
Mary Sharratt
Je krásný, když jste něčeho, co čtete, plní. V nejlepším slova smyslu. Kniha je od prvního do posledního písmene čtivá, žádné slovo není zbytečné. Nečekejte Kladivo na čarodějnice. Příběh je mírnější, laskavější... Jednoznačně doporučuji k přečtení a doufám, že se budou překládat i další autorčina nově vyšlá díla, protože všechna, která zatím vyšla v češtině, stála za to.
Dům na útesu
Jane Johnson (p)
Rozvleklá, utahaná. Příběh fajn, ale šlo by ubrat tak polovinu stran.
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Kniha, která má sice pomalejší rozjezd, ale potom o to rychlejší spád. Navíc má v sobě něco strašně reálnýho, co člověka neustále nutí uvažovat nad tím, co by bylo kdyby - kdyby Švajcar udělal tohle, kdyby se zachoval jinak, kdyby řekl Soně to či ono. Jako kdyby se jednalo o opravdový životní příběh Petra Švajcara a ne o fikci. A to je na tomhle románu vlastně to nejlepší - krom toho, že je příběh románu skvěle vystavěný, neuvěřitelně zajímavý a silný, má taky svou hloubku, která oslovuje člověka nejen při jeho četbě, ale ještě dlouho potom, co knihu odloží. A nedělá to okatě, ale tak nenuceně, jak to jenom jde. Slyšela jsem i povedenou audioverzi. Ta ale – na rozdíl od Havlíčkovy předlohy - postrádá suchý humor, který v určitých fázích udržuje příběh příjemně nad depresí. Jediná nevýhoda této knihy je, že je pak fakt dost těžký číst jinou.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Stojím tady. Jdu támhle po takové podlaze. Z takové podlahy přecházím na koberec. Je měkký a takový a makový. Po mé levé ruce je komoda. Z toho a toho materiálu a s tolika šuplíky. Na komodě je.... Zkrátka a dobře je kniha napěchovaná hromadou zbytečných popisů, které má běžný čtenář tendenci přeskakovat. Děj je rozkouskovaný kvůli neustálému vzpomínání hlavní hrdinky na minulost. Sem tam autorka přimotá nějakou zvrácenost. Jádro má ale kniha dobrý, není bez nápadu.
