jozik_v_tumane
komentáře u částí děl
No, upřímně, dost přitažené za vlasy... Muž chce narafičit falešný pokus o sebevraždu na svou přítelkyni, aby ji "potrestal", ale ona se ho chce skutečně zbavit a s ženskou prohnaností obrátí jeho hru proti němu... Takže "spáchá sebevraždu", kterou spáchat nechtěl.
Brilantní! Nemůžu prozradit, o čem to je, abych nikomu nezkazil zážitek z překvapivé zápletky. Hlavně je to ale psychologicky tak skvěle zvládnuté drama! Na prostoru 35 stránek autor vytvořil velmi silný příběh se silnou atmosférou (ta mi vzdáleně připomínala My). Tohle je opravdové povídkové mistrovství a naprostá lahůdka!
Povídka mě zaujala méně než titulní Zapadákov. Je to příběh raubíře, kterého otec pro záškoláctví vyžene z domu, který se pak protlouká, jak se dá, a bída ho "donutí" rezignovat na morálku, takže se chytne všelijaké špatnosti, jen když z toho koukají peníze, až se nakonec z protekce svých prohnilých kumpánů stane obecním strážmistrem s nárameníky... Prostě takové klasické morální ponaučení a podobenství o rozpadu "tradičních hodnot" v "revoluční době". Je to solidně napsané, ale prostě nic extra. Obsahuje jednu pěknou erotickou scénu.
Klobouk dolů! Nejdřív jsem se nemohl začíst, rozjezd je opatrný, ale pak mě to pohltilo... Skvěle napsané, dramatické a trefné. Líbí se mi Zamjatinovy zámlky, kdy občas vyslovuje jen půlky vět se třemi tečkami, ale z kontextu si lze vše jasně domyslet. Erotické scény takto popsané jsou o to šťavnatější :) Nežil jsem v Rusku před 110 lety, ale podle toho, co vím, je to velmi výstižný popis tehdejší ruské reality...
Začíná to jako pěkný, docela slibný alegorický příběh, ale je to absolutně nedotažené a nebo jsem to nepochopil. Postupně se začne ztrácet hranice mezi hrdinou-hadem a autorem, který se přizná, že je ožralým hadem, a rozpadá se to do nějakého zcela neuchopitelného proudu myšlenek, jako kdyby to skutečně napsal opilý... Slabé.
Tak tady jsem se totálně ztrácel. Čtenář je vržen do příběhu, kde nechápe kontext a smysl dění, jako by chyběla první kapitola. Celé to působí jako příliš křečovitý pokus sdělovat své filosofické myšlenky (zmatené a pro mě zcela nepochopitelné) prostřednictvím beletrie. Jakýsi příběh tam je jen aby se neřeklo. Jednoduše jsem to nepochopil...
Krásný příběh o osudové lásce muže a dvou žen. Toho pseudofilosofického balastu by neškodilo ještě trochu ubrat. Je to ale napsané velmi čtivě a dramaticky, krásně jsem se začetl. Místy vtipné, místy skvělé úvahy, dramatická, skoro až "detektivní" zápletka milostného thrilleru, s ozvuky romantického vztahu k alpské krajině, a to vše samozřejmě prodchnuto klímovským surrealisticko-psychedelickým solipsismem.
Fenomenální. Jestli jen polovina z toho je pravda, tak je to fakt síla. Chápu, proč ho Bondy nazval svatým.
Tahle povídka o popovi Ivanovi, který se pomátne vzteky a nenávistí ke všem a ke všemu, se mi líbila výrazně méně. Asi úplně nechápu dobový náboženský kontext.
Povídka o gubernátorovi, jenž pokorně a odevzdaně očekává svou nevyhnutelnou smrt z rukou atentátníka...
Nádherná mystická povídka o revolucionáři, který na útěku před tajnými vleze do bordelu a naváže dramatický vztah s prostitutkou, který ho donutí přehodnotit celý svůj život...
Geniální povídka ze soudní síně, tematizující morální dilema. Je nevěřící a životem zklamaná prostitutka křesťankou a smí složit před soudem přísahu, nebo ne?
Velmi ponurá povídka z prostředí blázince, která mě ale moc nebavila. Nemá to žádný děj.
Další krásná povídka. Úžasné popisy lidí, nálad a zejména vlaku, v němž zloděj cestuje.
"Cosi právě objevil; pochopil, co mu celý život unikalo a proč neměl ani jeho život žádný styl a lehkost, proč i on byl jako ten cestující, který měl letět jako pták, a přitom šel."
