Maud22
komentáře u částí děl
Benátky. Mraky turistů. Neukáznění psíci. Karnevalové masky. Mor. Co anebo kdo je současnou morovou nákazou? Zabíjí nás honba za vlastním potěšením...
Příběh ze světa Benedikta Klausnera, pracovníka pojišťovny, vysílaného prověřit podivné případy. Ve společnosti své astrální kamarádky Ester jede do zapadlého koutu zvaného Čertova rokle. A z ní se vynořuje něco hrozivého, no prostě pekelný pes! A pozor, je to tam pořád!
Zábavná povídka. Vyšetřování podivných úmrtí/vražd rozvedených žen v Jirmanově má kromě jiného zajímavé pojítko, a sice stopy drobných psích tlapek. No, nic se nemá přehánět, ani láska ke zvířatům... Mimochodem, u této povídky je fakt vtipná ilustrace!
Vůbec nevím, co na to říct. Asi tak, čím víc se to blíží realitě, a ono fakt, co si budeme, tím je to hrůznější. Autorka tohle umí.
Tahle povídka mě potěšila. Je zhruba uprostřed knihy a září stejně jako oči zachráněného psa. Jistě, je to horor a chce se mi zvolat: "Dobrmanům neee!", avšak zlo a dobro existují vedle sebe.
Někdy horory přinese sám život. Obejdete se bez přízraků a magie, i když se na první pohled jeví, že budou v povídce hrát významnou roli. A taky pojmete podezření, co se stalo se psem, jediným přítelem, který staré spisovatelce zbyl. A je vám jasné, že dvougenerační soužití nedělá dobrotu a že možná jste svědky vzájemné nevraživosti snachy a tchýně. Jenže to není ten klasický vzorec. Za mě skvělá povídka!
Majitel malého nakladatelství specializující se na hororovou literaturu nemá dobrý den. Podělá se vše, co se podělat může. Ovšem následky, za něž může fakt velký pes, jsou děsivé. Super fantasmagorická hříčka. Jen tiše doufám, že nenese autobiografické prvky... :-)))
Ach, není radno brát podivné artefakty válející se jen tak, třeba na kašně. Bára se tak od malého brášky a od rodičů žijící své stereotypní životy mezi prací, nákupem a alkoholem, dostane do jiného světa. Ovšem do takového, že si přeje se zase vrátit domů nebo klidně i do školy! Pes, jehož zde potká, má fakt divnou barvu srsti. Myslím, že je to čistokrevný horor jak atmosférou, tak brutalitou.
Vyprávění v ich formě nás zavede na hřbitov a zároveň zjistíme pohnutky, které tam mladíka s patřičným nářadím vedly. Musel být hodně zamilovaný, když se pustil do díla. A jeho milá musela být dost racionální, když ho k tomu přiměla. Celou scenérii osvětluje bledý měsíc a všemu je přítomen věrný pes... No dovedu si představit i pokračování tohoto příběhu.
Srdce mi bušilo, čím dál víc. Napřed lítost, pak podezření. Něco prostě změnit nejde. A pokud člověka živí pouze strach a nenávist, vznikne hrůzostrašný kříženec. Autorka umí podat příběh patřičně syrově bez přílišné brutality, ačkoliv je též přítomna.. Popis nálad, vnitřní svět hrdiny, příroda a tajemné ruiny, to vše dávkuje hororovou atmosféru. Vynikající povídka!
Lajka se vrátila, ale už to nebyl ten poslušný pes. Zkusila jako pes, měla se svým dvojnožcem psí život a cítila se hůř než pod psa. Laboratorní pokusy na psech se obrátily proti člověku, a tak si dávejte pozor, jak se ke svým mazlíčkům chováte, protože oni to teď pozorují a hodnotí.
Poslední jízda na šichtě je jízda duchů, protože se při ní může stát leccos, jak se dozvíme z vyprávění bývalého šoféra autobusu. A zde se projeví pes jako nejlepší přítel člověka, napořád...
Pěkně vypointovaný příběh. Když se malému chlapci splní sen a dostane k Vánocům psa, tak netuší, že i pejsci mají svého spasitele. Popis vánoční atmosféry z pohledu dítěte je dokonalý, vtipný. Následně se děj propadne do alkoholového pekla majitelky psí množírny a už se to veze. Ovšem, kdo s čím zachází, s tím také schází, a vše do sebe zapadne. Br!
Chudinka Lydie, vdova s nemocným chlapcem, náhodou najde pro něj pomoc u doktora Marrowa, jenž putuje spolu s kejklíři od města k městu a provozuje panoptikum, sbírku podivných tvorů. Co víc by si mohla matka přát, než mít zdravé dítě. Dítě, které není pořád nemocné, nemá záchvaty a může si hrát a řádit jako ostatní děti. A zdá se, že doktor má lék. Je jasné, že to nebude jen tak, ne nadarmo povídka otvírá hororovou antologii. A Tereza Kadečková, tohle umí, jít až na dřeň!
No. Teda. Uf. Hustý. Ty tajemné síly byly jen na dochucení, pravý horor spočívá v událostech, které provázely válku, plenění, ničení, znásilňování... A vám nezbývá než čekat, jak to celé dopadne, a přiznejme si v hororech se na nějaké happy endy nehraje. Skvělý závěr!
Pohanské rituály se svou silou přežily, nepodařilo se je vymýtit, jen je bereme jako každoročně se opakující zábavu. Jenže co když se ta zábava vymkne? Líbí se mi hororová atmosféra a zároveň načrtnutí osudů a povah jednotlivých postav, jakož i okolností, které je formují.
Přístěnek odhaluje zřejmě jinou dimenzi. Dokud je zazděný, nic nehrozí. Jenže to by nesměl být nový majitel domu zvědavý. Zvědavost a zvídavost jsou motorem pokroku ne? Avšak jsou věci, které je lépe nechat být. Krabička kočujícího kouzelníka je takovou věcí, Pandořina skříňka napadá mě. Nesmíte ji otevřít moc...
Hrdinka této povídky prochází starým domem, někdo ji pronásleduje. Snaží se uprchnout, proklouznout. Děsivá atmosféra nás provází na temném schodišti a což teprve ve sklepě!
Povídka je vystavěna na prolínání snu a skutečnosti. No snu, spíš výživné noční můře. Odráží se v nich vědomí hlavního hrdiny, že nedělá úplně správné věci a že by se mu mohli mrtví autoři okultistických knih mstít. Procházíme různými místy - bezdomoveckými útočišti, strašidelným bohnickým hřbitovem i rezavějícími loďmi, kotvícími na Vltavě. Obchodník se starými knihami a nábytkem hledá řešení svých děsivých snů.
Kratičká povídka. Hezky vystižena dětská fantazie, dívenka si povídá s panenkami. Láká ji nebezpečné místo - kukuřičné pole. Úplně vidím, jak se holčička ztrácí v kukuřičném poli, kde rostliny jsou vyšší než ona sama. Úplně slyším podivné zvuky, které ji děsí. Úplně cítím bušení jejího zděšeného srdce. Kdo je však netvor? Je to nějaké monstrum, strašidlo nebo...?
