Maud22
komentáře u částí děl
Tak opět jsem nucena konstatovat, že největší horory jsou reálné situace, obejdete se bez duchů, lekaček i motorových pil.
Taková dlouho připravovaná invaze mimozemských tvorů se může vymknout, když kromě vychutnávání lidských těl si tvorové pochutnají i na informacích, pocitech a prožitcích svých obětí. Teda, aspoň doufám...
Tahle povídka je zhmotnění nejhorší noční můry každé matky. Šustění hmyzích nožiček na kovovém povrchu a šeď, jež pozře všechnu radost, jen dokreslují tragédii. Uf.
Literární cenu Daidalos 2022 vyhlašovanou měsíčníkem sci-fi, fantasy a hororu XB-1 právem vyhrála povídka Můj miláček Lisa. Povídka samotná, psaná kultivovaným jazykem, kde zpočátku máme dojem, že čteme báseň v próze, na malé ploše dokáže navodit atmosféru, cítíme tu vášeň i smutek. A vše korunuje vtipná pointa. Můj miláček Lisa je můj miláček povídka.:-)
Příběh ženy, které se za jednu noc totálně proměnil život. Manžel, a nejen manžel, je pryč. Zbyly po něm stopy ve sněhu, které nikam nepokračují. Po některých zbyly jen kostry... Samozřejmě, že mi naskočily Šlépěje Karla Čapka a vzpomněla jsem si na Den trifidů Johnana Wyndhama a taky na Mrtví kráčí po zemi Martina Štefka, no a taky na Kulhánka. Ale tady nevíme přesně, co se stalo, ale prožíváme cestu ženy, jež má malé dítě a další je na cestě a je najednou na všechno sama. Zombie tu nejsou, ale úplně stačí smečka hladových zdivočelých psů... Popis vyprázdněných lidských sídel je taky výživný. A žena jde za tou duhou a my si říkáme, jestli se tam dostane.
Ve vzpomínkách dvanáctiletého chlapce čteme o zániku Země, co to přináší pro těch pár lidí, kteří najdou svou budoucnost a život na jiné planetě , a co to znamená pro ty, co zůstali. Tak tahle povídka by mohla klidně být úvodem k nějakému postapo románu.
Otázka viny a trestu se otvírá ve sci-fi povídce, která se zabývá otázkou zejména potrestání pachatelů obzvlášť zavrženíhodných trestných činů. Na jedné straně s uspokojením sledujete léčení a úspěšné odstraňování traumat obětí pomocí retuše vzpomínek. Na straně druhé je tu trestání pachatelů v duchu starověkého Chammurapiho zákoníku oko za oko, zub za zub. Máme tu morální dilema, na které můžeme odpovědět jako zdravotní sestra nebo se ztotožnit s lovcem monster.
No, mohu jen konstatovat (poněkud cynicky, já vím), že Madla to s dětmi umí. Zaplať pánbu za ten konec...
Taková příjemná klasika. Záhy nám dojde, kdo stojí za vraždami a co vlastně děje, to však neubírá povídce na čtivosti a atmosféře. Octneme se v hlubinách duše hlavního hrdiny a jsme svědky naturalistického popisu i jeho fyzického stavu. A všemu nasadí korunu lehce ironický závěr.
Noční můra nejhoršího kalibru! Emzáci, pokusy, zkoumání, prostě mučení. Zlý Sen? Hnusné prožitky nebo představy? Pravda je tam někde...
Výborná povídka! Hrůzy totalitního režimu jsou vykresleny v prostředí chovanců zvláštního zařizení, kteří mají superschopnosti a kteří jsou zkoumáni a jejich schopnosti využívány, tedy zneužívány. Autorka na malé ploše dokáže přiblížit historii a osudy klíčových postav, a to celé ukotvit a propojit v jednom celku.
Litovat amerického zajatce za války ve Vietnamu nám autorka nedovolí. Kdo jsme, abychom soudili vzájemná zvěrstva. Nic je neomluví, ani mládí ani obětí z řad kamarádů, příbuzných. Jen doufám, že naděje nezemřela...
Podivná dívka, podivný pacient psychiatrické léčebny, zásahem cizí entity má zvláštní schopnosti. O jejich účinku se přesvědčí i uznávaný profesor pracující v léčebně. Potud fikce, ale ty vnitřní viny a selhání, samolibost a kalkul, ale i trpké zážitky z dětství mohou byt sakra reálné.
Tahle povídka mě utvrzuje v poznání, že čím realističtější příběh, tím větší horor. Nebo ani ne horor jako smutek ponořený nejprve v zoufalství, pak v nostalgii. (V souvislosti s tím bych zmínila povídku Karin Novotné Monstra v nás nebo třeba povídku od Kateřiny Malec Houfové Na konec cesty z antologie Smečka.)
Andrea miluje Kinga do té míry, že do poslední chvíle se ztotožňuje s postavami jeho děl. Taková vtipná hororová hříčka. :-)
Běžný den pracovníka rehabilitačního oddělení, a tolik toho prožijeme! Dostane se nám náhledu na pacienty, příběh Ralphova děsivého manželství i erotické chvilky. King do toho skvělé zapadá. Autorka píše svižně a udržuje napětí po celou dobu.
Pěkně vypečené! Klauny nemám ráda od dětství, aniž bych tenkrát znala Kinga. A jak je člověk "vycukaný" z předcházejících povídek, tak se bojí dopředu. Ačkoliv, kdo ví, co se dělo pak...
Co všechno se může stát, když postavíte moderní budovu na špatném místě, když její podzemní útroby polknou 3 neopatrné pokladuchtivé dělníky a když tou budovou je archiv uchovávající i magické knihy, to barvitě líčí povídka Archiv. Ne vždycky je práce v archivu poklidnou činností! :-)
Jo, tak přesně takový poklidný ostrůvek uprostřed oceánu hrůz jsem potřebovala! Roztomilé vtipné vyprávění o trablech novinářského eléva zvyklého na přítmí kanceláře najednou vrženého mezi davy, aby udělal rozhovor s celebritou. Trošku se mu to vymkne. Napsáno zlehka a vtipně, tak jak to Michal Březina umí!
Smutný příběh spojuje trauma z dětství s tragickou událostí v dospělosti hlavní hrdinky. Dětské strachy jsou zde zhmotněné a nejde jen o bubáky. Autorka umí naservírovat patřičně děsivou atmosféru násobenou kontrastem k obyčejnému dění. Popis hrůzy zprostředkuje nejen vizualizací, ale i přidáním pachových vjemů. No prostě fuj. Hodně dobré.
