Metla
komentáře u částí děl
Lze vyšíváním změnit osud království? Spíše ženské čtení o tom, jakými způsoby se Marie Stuartovna snaží vypořádat s královnou Alžbětou. Čekala jsem malinko víc, zůstalo u nepatrného úsměvu. 65-70%
I mocná elfí paní by si měla dobře rozmyslet, jestli přebrat snoubence zamilované lidské dívce. Dotyčná sice působí dojmem laskavého neviňátka, které se žalem zbláznilo, ale kdo ví, jaká je skutečnost? 70-75%
Vtipná připomínka, že arogance se nemusí vyplácet; hněv prostého uhlíře může přivést k zoufalství i mocného, dlouhověkého mága. 80%
Elfové v podání spisovatelky S.M. Clarke nejsou zrovna ušlechtilá stvoření, naopak, většinou jde o mimořádné potvory, kterým je nejlepší se vyhýbat - pokud to jde. Dokáže "italský" vzdělanec ochránit ovečky ze svého duchovního stáda před neradostným osudem? Příjemná deníková forma, trocha humoru, trocha hororu a ve výsledku hodně dobrá povídka. 75-80%
Vévoda z Wellingtonu svou nadutostí nakrknul obyvatele vesnice Wall, pročež musel hledat zaběhnutého koně a narazil na svůj osud. Dokáže ho změnit, nebo je slavný vojevůdce pouhou postavičkou na šachovnici mocnějších bytostí? Krátká, převážně úsměvná hříčka s dobrou pointou. 70-75%
Tohle musel být ukrutný překladatelský oříšek. Svérázně podaná verze pohádky o Rampelníkovi v jakémsi staro-buranském pseudonářečí mi dala také zabrat - a to jsem ji pouze četla. Přitom jsem se k "Dámám z Grace Adieu" uchýlila v touze po krásném, všestranně vymazleném textu a teď tohle :-).
"Nynčko zlomyslníci voteuřou pusy a lži vyletí a budou bzučeť kolem světa, ale prauda se má tak, že ty vdolečky (co je máti napekla) byly diuně maličký a já je z jistejch naléhavejch a soukromejch důvodů - totiž z velkýho a náhlýho hladu - všeckny snělla a máti se na mě pak hrubě hněvala. Vztekle mi předpověděla, že mě postihnou hrozný katastrofy (chudoba, vdauky s žebráci a cikáni atd., atd.). Ale, jak poudal pan Aubrey, taková pěkná panenka jako já nemůže zustať stará krůsňa, a tak sem si vzala sira Johna Sowrestona a přišla do Pipersovy usellosti."
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami; být konec nápaditější / překvapivější, přiklonila bych se k vyšší hodnotě. 65-70%
Viktoriánská Anglie je pro mě literárně i filmově přitažlivým obdobím, navzdory faktu, že bych v ní sama chcípla nudou (nebo hlady). Společenskými konvencemi spoutané dámy v korzetech a nadýchaných vrstvách přezdobených šatů korzují se slunečníky a vedou zdvořilou konverzaci, usilují o přízeň bohatých gentlemanů, případně vyšívají krucánky, pičičandy a náboženská hesla nad náprstkem čaje… brrr, a to byla ta šťastnější vrstva žen. Dámy z Grace Adieu se od nich zdánlivě neliší, magie jim však v tomto mužském světě dává sílu k decentnímu zvládání problémů – a hlavně svobodu. Autorka stvořila dokonalou atmosféru, ale zápletkou mě neohromila a postavy mě zanechaly emočně naprosto vlažnou. 75%
Úsměvná anekdota o buranech a přehnané soutěživosti. Použitý styl, kdy věčně opilý balík vypráví na policejní stanici svou verzi události, samozřejmě svým svérázným jazykem, je největším kladem povídky a připomněl mi oblíbený román „Dolores Claibornová“. Nesvíjela jsem se při čtení smíchy, ale zábavné to bylo (i pro odpůrce zábavní pyrotechniky, což já teda jsem). Akorát konec byl zase takový neslaný, nemastný, ne vyloženě špatný, ovšem žádná extáze. 75%
Říká se, že pero je mocnější než meč. V tomto příběhu je pero zastoupeno klávesnicí a potenciálně mocnější než atomová bomba. Povídka o nepředvídaných následcích, o pokušení, odpovědnosti. Možná bych ocenila temnější závěr. 75%
Životní priority, spěch a ochota k sebeklamu, tak stručně by se dala povídka popsat. Pouhý pohled z jednoho dopravního prostředku do jiného… do světa, který se nás přece netýká. Stačí ztratit vizuální kontakt a zapomenout… nebo ne? Jako námět k zamyšlení dobrý. 60%
Opět (vlivem překladu?) nerýmující se báseň, tentokrát o předčasné smrti kamaráda. Určena je převážně hipíkům a možná jejich následovníkům – těm, co nedají z ruky jointa a střízlivost je pro ně nechtěným stavem, ne-li přímo sprostým slovem. Nejspíš proto mě „Tommy“ moc neoslovil.
Příběh o stáří, o AIDS, o různých podobách smrti. Tato povídka je jakýmsi nostalgickým úsměvem, velmi lidská, docela milá a vůbec není strašidelná. 70%
Jestli neznáte alespoň základy baseballu, tak se do téhle povídky vůbec nepouštějte. Obsahuje hodně herních termínů a laikovi nicneříkajících čísel. Já jsem díky tělocvikáři ze střední školy a několika filmům z prostředí tohoto sportu dostatečně v obraze, abych si „Blokádu Billyho“ obstojně užila. Líbil se mi ten svižný, jadrný jazyk, kterým vypráví prďola v domě pro seniory o jedné nevšední sezóně svého týmu, především tedy o jednom zvláštním hráči. Za mě dobrý, ovšem nízká hodnocení tentokrát chápu. 70%
Jak bylo v předmluvě uvedeno, čtenář je nějaký ten krok před vypravěčem, nejpozději na čtvrté stránce by i člověka s hodně přišlápnutým vedením mělo trknout, k čemu povídka směřuje. Nijak mi ta předvídatelnost nevadila, celá morbidní situace mi přišla dostatečně děsivá i bez nadpřirozených prvků (nebo spíše právě proto), atmosféra je patřičně ponurá, pro mě povědomé prostředí reklamní agentury... Každopádně mi ten smutný příběh pořád dost dřepí v hlavě. 75%
I v zemi zaslíbené existují lidé, kteří při pohledu na svůj život vidí jen prázdno, šeď a beznaděj, lidé neschopní vystoupit ze svého stínu… ovšem schopní spáchat strašlivé věci, aby nemuseli dále čelit realitě. King tuhle povídku rozehrál s odkrytými kartami, od první stránky čtenář ví, k čemu dojde a stává se bezmocným pozorovatelem. Váhala jsem s hodnocením, až nečekaný černý humor v závěru posunul procenta ke čtyřem hvězdičkám. 75%
Začíná mě unavovat, jak je každý druhý hrdina Kingových románů a povídek učitel literatury se spisovatelskými ambicemi nebo rovnou spisovatel. Snad z toho důvodu mě „Ur“ zpočátku trochu nudil, ale netrvalo dlouho, než mě tématika alternativních světů přiměla fascinovaně a napjatě obracet stránky. Bez znalosti série „Temná věž“ nelze povídku úplně doporučit. 80%
Název vysvětluje vše: King nadhodil variantu, jak by to mohlo vypadat po smrti. Takové malé, lehce byrokratické peklo, no proč ne, úřady a papírování jsou očistec. 70%
Co všechno je obyčejný člověk, který má trochu hlouběji do kapsy, ochotný udělat pro peníze? A nakolik ústupek vlastní morálce dokáže ovlivnit život? Povídka dává dobré náměty k zamyšlení, včetně teologického podtextu, ale tentokrát se mi nepodařilo naladit se na duševní vlnu trojice hlavních postav. Ani jednoho z účastníků morbidního experimentu se mi nepodařilo pořádně chápat nebo s ním soucítit… na to u Kinga nejsem zvyklá. 70%
Kingova poezie se těžko hodnotí, protože v překladu „Kostnice“ kdovíjak nepřipomíná báseň – rozhodně se to nerýmuje. Ale nečetlo se to špatně: opilcovo vyprávění ve stylu „10 malých černoušků“ o smrtící expedici do jakési džungle má obstojnou atmosféru, akorát pointa mi přišla nanicovatá. V originále by si to třeba zasloužilo lepší než průměrné hodnocení.
Kingův pokus o úsporně napsanou westernovou povídku. Odlišný styl (stručný, bez popisů, bez autorova obvyklého ponoru do psychiky postav, s poněkud banálně působícími dialogy) možná seděl k danému příběhu o (ne?)vině a trestu, ale mně teda příliš nesedl. Příběh mě nicméně zaujal – byla jsem zvědavá, jak to s vraždou a obviněným dopadne. Uspokojivě. 70%