Metla
komentáře u částí děl
To nejlepší na závěr. Co nedokázal ukočírovat S. Doseděl (starý dům, kde se stalo něco zlého a minulost se prolnula se současností), to s přehledem zvládnul Tomáš Němec. Atmosféra, zápletka, styl, postavy, emoce - vše na omezeném prostoru rozehrál na výbornou a stvořil psychologický horor, který nikoho nešetří. Dokonce mě přiměl koketovat s myšlenkou na pátou hvězdu. Nechám příliš čerstvé dojmy odležet a možná časem hodnocení zvednu. 80-85%
Terka nemá zrovna snadný život: vyrůstá v sociálně slabé rodině, kde hrubost více než jen zavání týráním, občas má hlad, občas se počůrá, ač by se ve svých téměř deseti letech měla být schopná podobným nehodám vyhýbat, a navíc není úplně obyčejná holka - ač tomu sama ještě úplně nerozumí, dokáže se napojit na magično kolem nás.
Anna Šochová má poněkud zvláštní, neuspořádaný styl, který se hodil k dětskému vnímání. Povídka navzdory vachrlatému začátku rychle zaujala, byla jsem zvědavá, k čemu povede (indicie tedy byly s postupujícím příběhem celkem jasné) a měla nakročeno k nejlepším dílkům v antologii. Závěr se bohužel zvrhnul v chaos - co se konkrétně s kým stalo, kdo je kdo? "Starý hřbitov" to téměř stálo čtvrtou hvězdu, téměř, pozitiva stále převažují. 70-75%
Prolínání minulosti, dávného otřesného zločinu, s přítomností. Zpracování bohužel trpí kýčovitostí, vše je servírováno příliš po lopatě, pro domýšlení zůstává málo prostoru. Z nadějného námětu vznikla tuctová vyvražďovačka amerického střihu, leccos v zápletce postrádá logiku, namontování minulého života nadělalo víc škody než užitku a docela by mě zajímalo, proč autor zvolil tak nečesky znějící jména (Alan a Sára Sequencovi). Krvavý průměr, co potřeboval zkušenějšího řemeslníka, obdařeného vkusem. 50%
"Karneval" začíná jako akční příběh z 2. světové války, brzy se však přetaví v halucinogenní spletenec plný násilí. Chaotické scény ze špatných snů kombinované s nacistickými hrůzami, groteskními bytostmi, snad mytologickými postavami, v závěru nesměl chybět sex... Já nevím, ta doba byla hororová i bez nadpřirozena a vlastně se mi vůbec nechce přemýšlet, co se mi autor snažil sdělit. Nejvýraznější dojmy, zmatek a brutalita, vyústily v nudu. 45%
Tohle do antologie hororu vůbec nepatří, jde přinejlepším o divnou detektivku. Páprdovi, žijícímu na polosamotě, začne pošťačka nosit úmrtní oznámení o neznámých lidech. Chlapovi ta záhada straší v hlavě, pořád nad ní bádá, spřádá divoké teorie a vachrlatý konec se všedním vysvětlením mi dal za pravdu: stěží existuje strašpytel, který by na povídce Jany Moravcové našel něco byť i jen nepatrně tísnivého. 55%
Varování pro houbaře. Znepokojivá jednohubka o tom, co všechno můžete objevit v lese a dotáhnout domů. Nápad ani dobré zpracování tomuto stručnému příběhu nechybí, v mé knize bohužel chybí úvodní stránka povídky a tak mám pocit, že mi cosi z pointy uniklo. 65%
Zástupce cestovní agentury má zřídit pobočku v městské části, kde nikdo a nic nefunguje normálně. Sice bylo brzy jasné, k čemu povídka směřuje, přesto je "Hádes 2020" napsán poutavě, se správnou dávkou tajemna. 70-75%
Další ze zástupců krystalicky čirého předvídatelna. Samota v lesích a řádění masového vraha, není to marné téma, ovšem na několika málo stránkách prostě nemělo šanci stavět na atmosféře nebo psychologii postav, natož pokusit se zakamuflovat pachatele. 40%
Zdlouhavá nuda o chlapovi, který má nutkání psát, neví co a kolem něj i v jeho hlavě se odehrávají divné, temné věci. Dávám dvě hvězdy za atmosféru silně inspirovanou Lovecraftem, E.A. Poem a podobnými velikány, ovšem pointa šla mimo mě (mělo to vůbec nějakou?), navíc mě četba opravdu hrůzostrašně nebavila. 35%
Filip Gotfrid umí skvěle pracovat s atmosférou města, dodat patinu zlého snu, znepokojení, ale úvodem mě namlsal na něco jiného. Téma pohřešovaných lidí bylo opuštěno příliš ochotně, bez větších emocí, hororová složka není vysvětlena, čtenář si ji musí domýšlet a já netuším, zda jsem pochopila správně. Z mého hlediska nenaplněný potenciál, proto jen těsně pod 70%, v zásadě však spokojenost.
Od zkušeného českého spisovatele by čtenář v povídkové antologii čekal něco víc, než podprůměrný rozbor jednoho manželství, jehož postavy nemají čas zaujmout a "šokující" pointa je zoufale předvídatelná. Zklamání. 35-40%
Skvělá první polovina, survival drama v netradičním prostředí. Potom se bohužel děj vydal cestou, která mě úplně nebavila. Z mého hlediska přehozením výhybky k pohádce promrhal autor nebetyčný potenciál téhle povídky. 60-65%
Bezprostředně po dočtení jsem váhala, zda povídce dát čtyři nebo pět hvězd. Nápad s deštěm je úchylně geniální, hlavní hrdinka mi sedla (byť věřím, že pro spoustu čtenářů bude lesba typu chlapna osinou v gluteu maximu), apokalyptickou atmosféru vyhledávám, akorát v zápletce mi pár věcí lehce skřípalo, navzdory napětí a zábavnosti. S odstupem deseti měsíců nevidím důvod, proč se nepřiklonit k vyšší hodnotě - příběh mi utkvěl v hlavě, což je čím dál vzácnější úkaz. 85-90%
Joe Hill nabil a spustil palbu do vlastních řad. Co si mám myslet o povídce, kde je každý běloch zlý, zkažený či jinak zdegenerovaný, zatímco zástupci menšin, Afroameričani zvláště, jsou všichni sympatičtí intelektuálové čistého charakteru, do jednoho nevinné oběti systémového bílého rasismu? Sice jsem zatím USA nenavštívila, ovšem pochybuji, že takto vypadá běžná realita. „Nabito“ vnímám jako literární ekvivalent pokleknutí před BLM, proklamaci: „Koukejte, jaký jsem liberální, hodný Joe; majorita je fuj, mějte mě rádi!“ Tervou uvedené "nekorektní" citáty pocházejí od postav, k nimž máme cítit pohrdání až odpor.
Mezi bělochy se bezesporu vyskytuje určité procento primitivů, rasistů a všeobecně špatných lidí - jako v KAŽDÉM jiném etniku. A nemáme do života stejnou startovní pozici, někteří se holt musí hodně snažit vyhrabat z nuzných poměrů – překonávat předsudky a tak dále, zatímco někdo se narodí se stříbrnou lžící mezi půlkami. Není to spravedlivé, ovšem ani důvod k hromadným výtržnostem, násilí a rabování… jejda, to se mi zase jen kočka proběhla po klávesnici, chtěla jsem napsat k pokojným demonstracím za práva diskriminovaných. Kéž bychom byli všichni jednotně zelení s fialovými vlasy a hodnotili se výhradně na základě svého chování a činů.
Příběh je silný, závěr překvapivý a také matoucí: je to volání po omezení zbraní, aby se k nim nedostali magoři, nebo má pointa signalizovat pravý opak – buďme ozbrojení, ať se můžeme bránit? Zpracování bohužel vnímám coby přepáleně neobjektivní, podbízivé kálení do vlastního hnízda. Nevím, jak hodnotit… něco mezi jednou a pěti hvězdami.
První seznámení se šlechtičnou s prachmistrovským darem (v Kezu prokletím), Erikou Ja Leore, která (jak modří vědí) se má v budoucnu stát manželkou polního maršála Tamáse a být hlavním spouštěčem krvavých událostí série. Příliš plochý a černobílý příběh, předskokan lepší novely "Služebník Koruny". 60%
Povídka z období mezi první a druhou knihou z cyklu Prachmistrů. Vlora na sobě neudržela spodní prádlo, čímž u Tamáse i Taniela spadla z lopatky, dostane však šanci k nápravě své pošramocené reputace. Stačí vypátrat chlapa s informacemi a zajistit, ať se nedostanou k nepřátelům. Pes by od ní bůček nevzal, podaří se jí získat podporu a zvládnout misi? Dobrý příběh, nicméně poněkud snadno zapomenutelný. 65-70%
Tanielovo zapojení do války s kezskými utlačovateli a seznámení s Ka-poel. Spíše průměrný příběh... nebo prostě zrovna tyhle dva nemám dost ráda, aby mě utáhli na vařené nudli.
Military fantasy partyzánského střihu. Sebranka duchů, oddíl podporující ve Fatrástě povstání za nezávislost, se plíží močály a ze zálohy likviduje kezské vojáky, včetně obávaných Privilegovaných mágů - díky Tanielově daru prachmistra. Potřeba ochránit občany města v ohrožení přinutí mladého kapitána bojovat na více frontách. Celkem klasický příběh o bitvě Davida s Goliášem. Taniel ani jeho "domestikovaná divoška" Ka-poel pro mě nikdy nebyli dostatečně silnými tahouny, naštěstí se v novelce objevily jiné zajímavé charaktery, především sympatický (a možná ne zcela příčetný) plukovník Ben Styke se svými Šílenými kopiníky. Ráda bych o jeho postavě věděla víc. 75%
Příspěvek k detektivnímu žánru, kde nahlédneme do problémů konstábla Adamata. Jeho bystrá mysl, fenomenální paměť, touha po spravedlnosti a čestná povaha představují osinu v zadku lidí mocnějších, než je on. Potřeba pomoct příteli a nalézt pachatele vraždy přivede mladého policistu do velmi komplikované situace. Čtivost opět převyšuje poněkud nedotaženou zápletku. 70%
Vlořino nelehké dětství, její seznámení s Tanielem a náhle pootevřená vrátka k budoucnosti prachmistry. Příjemně čtivý kamínek k doplnění mozaiky světa prachmistrů, kterému však chybí nápaditější zápletka. 65%