Metla
komentáře u částí děl
Ne každá tragická nehoda je náhodou – o této skutečnosti vypráví na smrt odsouzený vrah svému právníkovi. Povídka není špatná, ale mám pocit, že někdo odvážnější (třeba Kingův syn) by z daného tématu dokázal vytřískat lepší příběh… a neuzavřít ho laciným odstavcem ve stylu průměrné epizody „Krajních mezí“. Za mě váhavých 75%.
Lahůdka, která mi připomněla mou oblíbenou povídku „N.“ (od stejného autora, jak jinak). Lidé pokročilého věku, jejich bolístky, zkušenosti a myšlenkové pochody, jejich vzpomínání – má to pro mě jakési obtížně definovatelné kouzlo. V tomto příběhu se od starého soudce dozvíme něco o zdánlivě nezajímavém ostrůvku… blouznění muže nad hrobem nebo fascinující, mrazivé tajemství? King mě navíc dokázal překvapit závěrečnou větou, takže sem prsknu nadšených 90%.
Násilí na silnicích, jev až nepříjemně častý, který King zabalil do všedního dne otce se synem. Atmosféra poklidného odpoledne s trochou příjemného vzpomínání se rozplyne jako prd ve větru. Povídce chybí fantastický prvek, přesto patří na seznam těch hororů, co může snadno potkat prakticky (a nejen) každého účastníka silničního provozu – srážka s blbcem. 75%
Jen dva obyčejní lidé, v obyčejném manželství, za jednoho obyčejného dne… Tohle by se klidně mohlo stát a určitě i mnohokrát stalo. Krátký, hořký příběh, u kterého spoustu čtenářů napadne (SPOILER ALERT!): otevři okýnko, vole! 70%
Povídka sice čerstvě vytvořená, leč ze starého šuplíku, odkud Stephen King své publikum kdysi hlavně děsil (místo ponorů do lidské psyché) – třeba i švihlými nápady, co na TV obrazovkách vypadají hodně debilně. Většině věrných čtenářů se při „Míli 81“ asi vybaví především „Christina“, mě však povídka nostalgicky šoupla do dob puberty, kdy jsem hrůzou skoro nedýchala u „Prámu“ či „Šroťáku“. Takže… je to sice blbost, ale napínavě napsaná!
Pane Martine, co mi to děláte? Já čekala povídku, nejlépe napínavý a dojemný příběh, jak to umíte. Vaši literaturu "faktu" ve formě jakési kroniky rodu Targaryenů jsem vzdala po první stránce. Chápejte, já pořád čekám, až dopíšete celou "Píseň ledu a ohně" a teprve potom ji chci přečíst - bez mnohaletých prodlev při čekání na další díl. Pokud k tomu někdy dojde (zatím to vypadá, že zaklepete bačkorami před dokončením série), možná se k "Darebnému princi atd." ještě vrátím. Zatím se holt musím smířit s tím, že budu hodnotit nekompletní knihu, jelikož jsem se s jedním suchopárným textem odmítla trápit.
Kdybych chtěla, mohla bych na povídce najít nějaké kosmetické vady, ale upřímně: nechci. "Bleskostrom" má vše, co dobrý příběh potřebuje, tedy sympatického hrdinu s lehce rozporuplným charakterem, chytlavý děj, byť jsem v něm trochu postrádala napětí, myšlenkové podhoubí a příjemnou práci se slovy, které si hladce nacházejí cestu mozkovými závity. Blažených 95%.
No a co, že má Connie Willis asi tak bambilión cen Hugo a Nebula; ty části její práce, které se věnují současnosti/blízké budoucnosti a slouží jako literární ekvivalent těžké boty, kopající do koulí nešvarů konzumní společnosti, mě prostě nebaví. Kritiku chápu, souhlasím s ní a obdivuji, jak to slavná spisovatelka umí se slovy, přesto mé nervy úpěly při sledování puberťaček na návštěvě superhypermultiplexu. Myšlenky dobré, děj o lejnu a plný narážek na filmy (především na ty s okouzlujícími mizery v hlavních rolích).
Pořád k této autorce neumím najít schůdnou cestu, ještě to s ní však nevzdávám. 60%
Kdybych tuto povídku měla popsat jako člověka, byl by to vycmrndlý pán v cylindru a nažehleném obleku, s úzkým zatočeným knírkem, s rameny ve stylu sešlapaného rýče, se stiskem ruky, jako byste sevřeli chcíplou rybu. Postavy mě nezaujaly, lehce okultní zápletka celkem nudila a navíc mi přišla nedotažená. 45%
Markýzi de Carabasovi teče do bot (doslova), jelikož v Podlondýně svými podrazy a zlodějnami nasral, koho mohl. A o tom to je. Čtivé, s trochou ponuré atmosféry a humoru, ovšem bez výraznější pointy. Dostala jsem chuť oživit si "Nikdykde", přes dvacet let staré vzpomínky by se za nehet vešly (a že mám sakra krátké nehty). 75%
Příběh o tom, že drogy a přemrštěné ambice jsou svinstvo. "Karavana do neznáma" zamířila směrem ke snům z říše nesplnitelných, k melancholickým náladám a poetickému vyznění. Docela příjemná cesta, jakkoliv mi ani na moment nesebrala dech a do sbírky "Darebáci" vlastně příliš nepasuje, byť se v ní několik lumpů našlo. 70-75%
Pokud se nebráníte nakouknutí do filmové branže, tahle povídka vás zaujme a potěší. Leč já cítím k související přetvářce, pozlátku a bulváru jakousi nevraživost, ba přímo odpor. Mírně nadprůměrné hodnocení tedy ode mne berte jako pochvalu pro tak trochu jinou detektivku. 65%
Poměrně klasický, řídkým lakem originality přišmrncnutý fantasy příběh o rytíři Herewardovi a mágovi v těle loutky Fitzovi, jejichž mise spočívá v získání nebo zničení sošek zlých božstev. Dobrodružství, akční scény, nadsázka, ve výsledku však nic světoborného. 65%
Předvídatelná, rádoby humorná povídka o nákupu zaručeně magické literatury, současně pocta hrdinům z pera Fritze Leibera. Fafhrd a Šedý Myšilov mě hlouběji neoslovili a totéž platí pro putování mladého bisexuála Gordiana a jeho mentora Antipatera. S průměrem koketují "Nešťastné kšefty v Týru" spíše zdola. 45-50%
Ééé... o čem to bylo? Hrátky s alternativními realitami jsou fajn a Paul Cornell s nimi pracuje relativně neotřele, ale nemá potřebu cokoliv vysvětlovat. Major Hamilton a světy, ve kterých se pohybuje, jsou součástí většího celku - z tohoto výřezu čtenář nemá šanci pořádně proniknout do fungování daného univerza. Za mne průměr, ke třem hvězdičkám se přikloním proto, že bych byla ochotná přečíst si něco víc z Hamiltonových eskapád a snad vše lépe pochopit.
Příběh o záchraně dívky, do které se zamiloval naivní hlupáček, není zrovna tahounem této povídky. Dominuje popis bezprávného státečku tvořeného zoufalci a lumpy; autor stvořil skutečně fascinujícím způsobem odpudivé místo. Při četbě jsem úplně viděla vysoké slepence naklánějících se domů, vzájemně propojených ne právě bezpečnými lávkami a můstky, slyšela jsem skřípění, vrzání a pokřikování, cítila jsem zápach místní "kanalizace" (chrst s tím z okna). Daniel Abraham to se slovy umí, škoda, že to někteří vydavatelé neumí prodat (tímto nezdravím Laser-books a neděkuji za nekompletní sérii "Kvartet vysoké ceny"). 70-75%
Námět se mi líbil: těžbou zplundrovaný kraj, který si příroda zase bere zpět... a kde se v hlubinách skrývá cosi vražedného. Divné, nezáživné zpracování bohužel shodilo povídku do průměru a vlastně ani nepatří do antologie "Darebáků": hlavní postava je sice bývalý mukl a občas se proviní vulgárním slůvkem, jinak si ovšem počíná jako kněz. Žádné rozporuplné skutky ani šedá zóna, tady se páchá dobro (a zřejmě nezištně). 50%
Suplující učitel s pochybnou minulostí, současností i budoucností, si v americkém maloměstě hraje na Robina Hooda. Povídka nebyla marná po stránce odlehčeného stylu, jakkoliv jsem si postavu vypravěče/hlavního (anti)hrdiny nedokázala oblíbit... ale zápletka o krádeži nástrojů středoškolské kapely mi připadala celkem nanicovatá, kýčovitá a jaksi nevěrohodná. 60%
Hravá povídka, zahuštěná praštěnými nápady a humorem, takoví "Dannyho parťáci" v magickém světě... a v převážně ženském obsazení. Neotřelé, švihlé, zábavné, s trochu údernějším finišem bych těmto darebákům s radostí prdla pět hvězd. 80-85%
Nebavilo. Pár obstojných nápadů, ale prostředí neatraktivní (přinejmenším pro mě), zápletka celkem o prdu, pointa nic moc a postavy jen tak v náznacích nahozené. Působilo to na mě jako kapitola vytržená odněkud z prostřední části románu - a rozhodně ne taková, která by mě navnadila chtít vědět víc. 45%