Metla
komentáře u částí děl
Jeden vzácný obraz, namalovaný extravagantním darebákem, putuje historií a různými zeměmi v držení dalších lumpů a zrůd. Příběh mixuje skutečné i smyšlené postavy a působí (až na pár detailů) věrohodným dojmem, podpořeným suchým stylem vyprávění. Něco takového se klidně mohlo stát. Strohost textu mi nedovoluje hodnotit nad 65%, navzdory několika drsným scénám nedokázal autor výrazněji rozbouřit emoce, vzbudit účast, ani překvapit.
Tak "trochu" jiné New Orleans, kde se k transportu používají dinosauři a k práci zombifikovaní dělníci. Za originalitu několika nápadů přihazuji čtvrtou hvězdu, přestože zápletka a řemeslo (propasírované skrz překladatele) nabízí jen lehký nadprůměr. Povídka výrazněji nevykročila z mantinelů ostatních autorových příběhů, které jsem zatím četla. 70%
Jižanská spravedlnost v podání dvojice nevlastních bratrů (černý a bílý), kteří si s tradičním právem hlavu příliš nelámou. Když se jim někdo znelíbí, teče krev, lámou se kosti a střílí se jako... jako v Texasu. Povídka mi lehce připomněla Connollyho sérii o Charliem Parkerovi (přesněji pasáže o jeho nájemně vražedných kamarádech) a také Kopřivovu "Rychlopalbu", ta mi však přišla mnohem povedenější - svižnější, nápaditější a stylisticky vybroušenější. 70%
Po nálezu magického artefaktu musí zloděj nedobrovolně absolvovat záchrannou misi: vysvobodit kohosi údajně důležitého ze zajetí lidožravých monster. Poměrně klasický fantasy příběh s trochou vtipu. Před dvaceti lety bych pravděpodobně dala o hvězdičku víc, leč v současné době marně hledám nějaký zajímavý prvek, který by povídku vyzvedl z mírného nadprůměru. 65%
Dokud se Gillian Flynn věnovala pokřivenému charakteru a zaměstnání hlavní hrdinky, stavěla kulisy příběhu a budovala zápletku, byla jsem nadmíru spokojená. Jakmile začala vysvětlovat a řešit, ztratila povídka pár bodů - nepřiměla jsem se finálním stránkám věřit. 70%
Jako by Abercrombie navlékal korálky na šňůru, kde na konci chybí uzlík. Korálky v podobě útržků lidských osudů prosviští a spadnou zpět do kyblíku jménem Sipanie, odkud je autor bere. Někdy skončí potlučené kdesi mimo, Abercrombieho prsty však už navlékají k sešupu další existenci ze sipanského podsvětí. A šňůrka, co všechny na krátko spojuje? To je přece ten balíček, který prochází rukama všech zmíněných darebáků. Byla jsem zvědavá, jestli nás pan spisovatel zasvětí do obsahu zásilky... nepřekvapil mě. 75%
Doporučuji nečíst komentář a vrhnout se rovnou na "Spoustu". Stefan Leeds je excentrický génius, nebo spíše naprostý cvok, který žije skoro sám v domě s bezmála padesátkou místností. Záhada nejen pro psychology a psychiatry. Ale Stefan vůbec není osamělý, jeho dům přece obývají halucinace – jako například odbornice na lidi Ivy, moudrý Tobiáš, Armando toužící se vrátit na mexický trůn, nebo můj oblíbenec Jack, svérázný odborník na zbraně a boj. Desítky různorodých osobností, sdílejících se Stefanem životní prostor, zkušenosti a nálady. Když se k téhle úsměvně odlehčené směsi přidá dobrá zápletka, má čtenář o skvělou zábavu postaráno. A možná by, stejně jako já, uvítal více povídek, třeba i román o Stefanovi a jeho domově pro imaginární společníky.
Pokud v závěru znejistíte (stránka 294, řádek 6) pak vězte, že se překladatelka hrubě sekla: "díval" či snad "hleděl" je to klíčové slovo, aby pointa dávala smysl. 90%
„Young adult“ – pomrkávalo na mě z každé stránky, ne-li z každé věty „Odvěkého meče“. Povídka je napsaná na základech hry a je to na ní hodně znát. Akční fantasy příběh křížený se sci-fi prvky, ve kterém předurčený mladý hrdina putuje za svobodou a poznáním, questy si přitom zadává víceméně sám. Není na té cestě osamělý pořád, proto se může velmi často pouštět do slovních přestřelek se svou nevyzpytatelnou společnicí, případně páčit informace (nejen) o světě kolem sebe z různých NPC. Verbálním soubojům je věnována stejná pozornost jako těm s meči, šípy či firebally.
Přímočaré vyprávění se začíná klikatit ve druhé polovině, aby v závěru lehce sklouzlo z vyjetých kolejí hrdinských fantasy. Být o polovinu mladší, nejspíš bych sem v extázi švihla 100%, leč hodně jetá Metla obvykle potřebuje při četbě více rafinovanosti a originality, aby pocítila alespoň záchvěv někdejšího nadšení. 70%
Sanderson jak ho známe a máme rádi: dobrý příběh s promyšleným fungováním magie, tentokrát na téma kopírování, napodobování, hledání a vytváření podstaty nejen věcí, ale dokonce i lidských duší. V zajímavém dovětku se autor přiznal k inspiraci asijskou kulturou, která z povídky ovšem nijak extra nevyčnívá (skoro se mi chce napsat bohužel). Závěr byl na můj vkus poněkud umírněný, ale celkový dojem nesnížil. 85%
Umělecký prožitek ve formě tance, (ne)svoboda a podoby lásky. Být mladší (mnohem mladší) pravděpodobně by mě povídka dokázala překvapit, ale v současném věku mohu jen pokrčit rameny a říct si: "Ve všech ohledech průměr."
Za decentní protitotalitní klovnutí mírně nadhodnotím. 55%
Mohlo mi být tak 7 let, když mě táta zatáhl k dopravní nehodě - tramvaj trkla do opilce. Ležel těsně před ní, z hlavy mu tekla krev, kolem hystericky pobíhala řidička a v hloučku okolo se tlačil dav přihlížejících. Nikdo nepomáhal, všichni na toho krvácejícího chlapa prostě jen zírali a on koukal na ně, nechápavě a v šoku. Už jako děcku mi z toho bylo šoufl, nikoliv z krve, nýbrž z hyenismu desítek lidí, z té strnulé čumendy, hltání cizího neštěstí. Dnes by to asi nebylo jiné, akorát jsou čumilové vybaveni mobily a celá událost by skončila sdílená přes internet. Zástup zůstává...
Spousta krutosti na pouhých třech stránkách. Jsem z této povídky rozpačitá; nešla zpracovat nějak lépe, dostat ji čtenářům více pod kůži? Průměr.
Melancholická vzpomínka na manželku, pátrání po záhadě z jejího dětství a taky průvodce po anglickém kraji – políčka, zídky, vřesoviště, vítr. Povídka je zbytečně dlouhá, ničím nepřekvapí, nic moc neřeší a strašidelná mi nepřišla. Nevysvětlitelná světla, chvíle úzkosti v tmavém prostoru a trocha zmatku v časových údajích? To jsem zažila taky a nepřijde mi to jako dostatečně nosné téma na horor. Jako klad zůstává atmosféra anglického venkova a nostalgie dětství.
Povídka o osamělosti, životní prázdnotě a způsobu, jak tento stav (ne)řešit. Smutná jednohubka, dalo by se říct až depresivní, ale hororovou bych ji navzdory prvku nepřirozena nenazvala.
Příjemně starosvětská atmosféra, odlehlé rodové sídlo s tajnůstkářským nerudným majitelem, prostě klasika. Hlavním hrdinou je dočasný host tohoto panství, sedmiletý chlapec, reagující na vše tak dospěle a inteligentně, až to postrádá logiku (kéž bych měla tak rozumné a vychované dítě). Místo napětí se v temnějších scénách dostavuje údiv nad hochovou chladnou racionalitou. Logiku jsem také marně hledala v chování pána domu a jeho majordoma, domácí učitel byl zřejmě napsán jen pro účely teologických debat a kuchařka je jaksi do počtu. Děj mě tady neuspokojil, ovšem dobové reálie a atmosféra zaslouží pochvalu.
Reggieho Olivera k sepsání povídky ovlivnilo dílo šíleného malíře Richarda Dadda, což mě po dočtení vyslalo na oblíbenou pátrací výpravu na vlnách Googlu. A tady máme obraz i jeho rozbor:
http://streathambrixtonchess.blogspot.cz/2011/08/dadd-is-in-detail.html
Napadají mě při tom pohledu jiné asociace, spící postava mi připomíná ženu a chlapec jako by chtěl chůvě v záchvatu chlípnosti nahlédnout pod sukni… nic moc námět na horor:-). Po vizuálním prostudování autorovy inspirace a jako bonus za seznámení se zajímavým malířem přihodím pár procent oproti původnímu záměru. 75%
Tahle povídka mohla být děsivá, téma i vyústění mají náběh ke správné porci mrazení v zádech. Bohužel autorka málo pracovala s atmosférou strachu a spíše ve mně podněcovala netrpělivost. Kromě toho mi na dvojici ústředních postav vůbec nezáleželo, hlavní hrdinka je vyplašená slepička, její muž je asi nadměrně žárlivý kokout… nebo možná ne. Zkrátka po psychologické stránce nezvládnuté duo, které nevzbudí dostatečnou účast. Váhala jsem mezi šedesátkou a sedmdesátkou, nakonec mě ten zkušenou spisovatelkou nevyužitý potenciál přiměl k nižšímu hodnocení. 65%
Někteří lidi, když je nasírají sousedi, jdou si to s nimi vyříkat – snaží se problém řešit přímo. Spisovatel Robert Shearman zvolil jiný přístup: předstírá korektní vztahy, užírá se vzteky a píše na téma divných rodin, sousedských naschválů a rušení nočního klidu nepříliš povedené povídky (nebo přinejmenším tuhle jednu, která ani nemá v antologii hororu co pohledávat). Jasně, je to peklo, pokud se nemůžete vyspat, zvláště opakovaně a často. Sama bych mohla napsat román o letních víkendových nocích na vesnici, kdy můžete jen hádat, jestli vám spánek nedopřeje nelegální technopárty v údolí, nebo si hlučnou zábavu do ranních hodin uspořádají místní čutálisti, hasiči a další exoti, co vyspávají opici přes den. Je to nepříjemné, únavné, rozčilující, ale strašidelného na tom není nic. Takže 50% za některé prvky povědomého absurdna, víc uznání ze sebe vydojit nedokážu.
Povídka o podivné soutěži a „příteli“ na telefonu mi v některých ohledech připomněla Kingovy „Nekuřáky a.s.“, akorát postrádala jejich poutavost. „Všechno špatně“ je neosobní, předvídatelné, mdlé, postavy a jejich osud jsou čtenáři putna, nevzbuzují sympatie ani účast. Spisovatelským záměrem zřejmě nebylo děsit, spíše poukázat na odtažitost a osamělost některých lidí. Za pár týdnů si stěží vzpomenu, o čem to bylo… a to je dobře. 50%
Konečně! Konečně autor, který mi dokázal přivodit to správné mrazení v zádech a nepříjemné pocity, jaké by k hororu měly patřit. Dobrá, nepobral mnoho originality tento příběh muže, co se po smrti manželky přestěhuje se synem do nového domova, kde se začnou dít ošklivé věci. Pár jednotlivých prvků mi nápaditých přišlo, leč schéma je naprosto tradiční… a řemeslně skvěle podané. Lindqvist má cit pro detail a dokáže čtenářovu fantazii uvést do obrátek například vylíčením zápachu zpocených nohou v jedné děsivé scéně. Zápletka spojená s hudbou mi přišla patřičně úchylná, závěr jsem si představovala drtivější, ovšem špatný rozhodně nebyl. Povídku jsem četla před spaním a dostala se mi do hlavy, bylo vyloučené pokračovat v četbě dalších příběhů. Švédský autor nasadil laťku hodně vysoko: 90%
Motiv o dětech fingujících svou smrt má potenciál, ale povídka je jaksi blbě, zmateně a nezáživně napsaná. Zdejší podprůměrné hodnocení odráží mé dojmy.
