perdida
komentáře u částí děl
Chlapcův svět byl zmenšen do jednoho domu. Matka měla syna tak moc ráda, že ho nechtěla pustit ven. Přesvědčovala ho, že jsou venku stvůry. ... Chtěla ho ochránit. Ale za jakou cenu? Nádherná alegorie: čertík v krabičce představoval chlapce.
Povídka na mě působí smutně.
Krásný příběh o lásce a o tom, že nelze ovlivnit, do koho se zamilujeme. Smutný konec.
Skvělá povídka. Při čtení mi běhal mráz po zádech.
Příběh krátký, ale tak výstižný. ... Pravé pocity náklonnosti vyvstanou tehdy, když mají být nějací lidé od sebe najednou odděleni. Člověk si někdy ani neuvědomuje, že má k někomu nějakou citovou vazbu; ta se projeví až při odloučení.
Smutný příběh. Více na mě zapůsobil příběh Margot než původní význam povídky. Tolik jí děti záviděly, že již zná slunce, že ji zamkly do skříně.
„Myslím, že slunce je květina,
co hodinu jen kvésti má.“
Povídka mě bavila. Vcelku zajímavá představa: Jaké by to asi bylo, kdyby všichni lidé kolem zmizeli? Jinak věřím v to, že si na konci povídky chlapec přál, aby se lidé vrátili.
Povídka nenáročná na přemýšlení. Je dobře, že se žena s rybím ocasem vrátila zpět do moře.
Při čtení mi běhal mráz po zádech. ... Je pravda, že by snad nikoho nenapadlo, že se malé dítě může snažit někoho zabít. Líbí se mi, jak Bradbury umí podat úplně prosté věci a události v životě tak nevšedně a vymyslet něco, co dokáže zcela ochromit - pomocí obyčejných příhod.
Velmi vtipně napsané. Ani bych se nedivila, kdyby to tak někdy bylo v případě, že by na světě přestal fungovat (v dnešní době) internet. :)
Krásné. ... A smutné.
„Stále někdo čeká na někoho, kdo se nikdy nevrátí. Stále někdo miluje víc, než je sám milován. Když to trvá nějakou dobu, zachce se ti zničit předmět lásky, ať je to cokoliv, aby už ti nemohl působit bolest.“
Nezapomenutelná povídka. Ten konec naprosto famózní a též nezapomenutelný. Ale moc smutný. ... Astronaut se chtěl naposledy podívat do vesmíru s tím, že až přiletí, zůstane doma nadobro. ... I když kdo ví, jestli by to opravdu byla jeho poslední návštěva vesmíru, kdyby se vrátil? Ať už by to bylo jakkoliv, ten konec mě dostal. ... Jak je tam zmíněno, že kdyby zemřel na nějaké určité planetě, že už by se na ni nikdy nemohli podívat. ... A jeho loď se zřítila do Slunce...
Hezky psaná povídka. Bavila mě. Líbily se mi úvahy astronautů o životě. Některé části vedly k zamyšlení. Zaujalo mě přirovnání ke kaleidoskopu. Konec byl smutný, ale zároveň nečekaný.
„Je to jako veliký kaleidoskop. Člověk tu vidí nejrůznější tvary, barvy a rozměry.“
Stará láska nikdy nerezaví. Pravou lásku nezastaví ani čas, a v tomto příběhu ani jiná žena. V tom příběhu se mi také líbila ta Haroldova úvaha nad tím, že mu sice bylo 12, ale i tak věděl, že Tally miluje. ... Taky ta úvaha o samotě ve dvanácti letech. A také o tom, že když dítě zemře malé, že smrt nepřipouští růst nebo změnu. Ten konec je nádherný: jak se vrací ke břehu, kde na něj čeká "cizí" žena Margaret.