perdida komentáře u knih
Knihu doporučuji. Myslím si, že by se každý měl v životě zamyslet nad základními existenciálními otázkami a nad smyslem života. A ten si každý musí najít sám.
...
„Existuje svět odjakživa, nebo jednou vznikl z ničeho?“
Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodává, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší.
Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme.
Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.
Ta kniha je... zvláštní. Velmi dobře psané dílo. Avšak jedna hvězdička dolů kvůli konci.
Z knihy mám smíšené pocity... Chápu myšlenky příběhu - statečnost a odvaha. Po celou dobu jsem obdivovala starcovo odhodlání. Avšak prostředek knihy mi přišel zbytečně zdlouhavý.
„Poprvé si uvědomil, že chce-li člověk uchovat něco v tajnosti, musí to skrývat i sám před sebou.“
Zajímalo by mne, proč se Řehoř proměnil...
------
Téma „proměna“ se také týká stárnutí. Nebo celkově změny. Jakmile se totiž člověk změní, nemusí ho všichni přijmout.
Je až neuvěřitelné, kolik alegorií se skrývá v tak krátké knize... Doporučuji.
„Jednou jsem viděl západ slunce čtyřiačtyřicetkrát za jediný den!“
A po chvíli jsi dodal:
„Víš...když je člověk hodně smutný, západy slunce má moc rád...“
„Takže ten den, kdy jsi ho viděl čtyřiačtyřicetkrát, jsi byl hodně smutný?“
Jenže malý princ neodpověděl.
„Pokud chci poznat motýly, musím dvě tři housenky snést.“
„Od každého je třeba vyžadovat jen to, co může splnit.“
„Dobře vidět se dá jedině srdcem. To hlavní oči nevidí.“
...
„Právě proto, že jsi kvůli své růži promarnil nějaký čas, je pro tebe tolik důležitá.“
...
„Když si něco ochočíš, navždycky už za to máš zodpovědnost. Máš zodpovědnost za svou růži...“
„Hvězdy jsou krásné díky jedné květině, která není vidět...“
„Poušť je tak krásná, protože má určitě někde schovanou studnu.“
„Lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě...a přesto tam nenajdou, co hledají...“
...
„A přitom to, co hledají, by se dalo najít v jediné růži nebo v trošce vody...“
...
„Jenomže oči jsou slepé. Musí se hledat srdcem.“
„Co je důležité, to není vidět...“
„Když máš rád květinu, která je na nějaké hvězdě, je příjemné dívat se v noci na nebe. Všechny hvězdy kvetou.“
„Lidé mají různé hvězdy. Jedni cestují a hvězdy je vedou. Pro jiné to jsou jenom světýlka.“
Doporučuji. Je obdivuhodné, jak autor podal běžné životní situace a události tak, aby se člověk bál (Malý vrah, Zástup,...). V některých povídkách jsou nadčasové myšlenky. ... Rozvoj technologie je k něčemu dobrý, ale k něčemu i špatný. Lidé zapomínají číst, rozvíjet své myšlení.
Jeden z nejlepších španělsko-českých slovníků.
„Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“
(SPOILER) Miluji kvalitní poezii. Báseň měla zajímavý děj.
-------
Balada pojednává o topiči, který se jmenuje Antonín. Antonín již dvacet pět let pracuje v elektrárně, kde přikládá do kotle. Vždy, když přihazuje uhlí, mu do očí spadne prach. Jeho žena si všimne, že už nemá oči takové, jaké je měl před dvaceti pěti lety. Když to poví soudruhům, vysmějí se mu. Jednoho dne se ale stane, že oslepne. Poté se nechá doprovodit domů, kde je jeho žena s dítětem. Hledá u ní pochopení, ona mu ale vyčte, že v práci tráví víc času než doma. Na konci balady topič umírá - jeho práce ale navždy bude živá, bez ohledu na to, jestli on žije. Jeho poslední slova jsou: „Ženo má – ženo má, neplač!“
Kniha pro věkovou kategorii do dvanácti let. Jediné, co mě bavilo, byly postavy z jiných děl, které v knize byly zmíněny. ... A také mi připadá, že se u těch rodů autorka inspirovala dílem Romeo a Julie. ... I když je pravda, že fantasy moc nečtu.