Terva
komentáře u částí děl
Začalo to průměrným komiksem Murina Wolfa a končí to opět jen průměrným epilogem na stejné téma. Trochu se tu pan kreslíř snaží o Saudka, ale moc mu to nejde. Je to sice vtipné, ale jinak to nemá hloubku.
Tady budu citovat samotného pana „spisovatele“. „Klišé, klišé, samé klišé“ – ani smrt ho nestačí zakrýt. Zajímalo by mě, zda by pan King tuto povídku nějak ocenil. Mě se skoro zdálo, že sem ani nepatří. Ostatně, to bych mohl říci o více povídkách. Tahle alespoň voněla jasmínem.
Spisovatel, který vlastně není spisovatel. Nemá žádnou knihu na svém kontě a co se týče povídek – napsal jednu a to ještě pro tuto antologii. Jako jo, chvilku nechutný, chvilku nostalgie, ale musím přiznat, že myšlenkové pochody pana spisovatele, a teď nemyslím Kinga, jsem nechápal. Konec je možná šokující, ale mě spíš šokoval ten postup, kterým se sám dohnal k finální scéně. Víc propracování by tomu neuškodilo.
Dvě knihy jsem od pana Doležala četl. A také dvě povídky – vše tak okolo 80% Snad bude dobrá i Miss Misantropie – říkal jsem si. Pojem mimozemšťané je v této antologii zaveden poprvé. Nikdo nemyslel na Kingovo mimozemské období. Pan Doležal je první. Jenže je v tom spíš více z X-Menů, než z mimozemšťanů. Navíc je to trochu zmatečné a zavádějící. A zbytečně dlouhé. Ale i tak nadprůměrná povídka.
Citát: Pokud má někdo navázat diplomatické styky, mělo by se jednat o někoho, koho by mohly mimozemské entity vnímat, jako sobě bližšího.
Už jen ten název mě odrazoval. Opět jedno zhrzelé manželství. Už asi šestá povídka, na počest krále hororu, o rodině a jejích problémech. Navíc je tohle uplakané a zbytečně sprosté. Ani ty dialogy mi nešly.
Citát: Zemřela ve spánku.
„Toho dne pršelo a chlapec si šel hrát s papírovou lodičkou . . .“ Nostalgická vzpomínka? Celkem slušná povídka. Sice je tu moc opisování a lehce jednoduchý děj, ale jako celek, i s povedeným koncem, to dobře fungovalo.
Citát: Tak si zahul. Tráva podporuje apetýt.
Od pana Bočka jsem nikdy nic nečetl. Jeho témata v knihách a antologiích mě nezajímala. Napsal celkem hodně povídek. A jak koukám spousta z nich je v červených barvách. Tak snad jeho „Archiv“ bude za něco stát. A je to celkem povedené. Má to napětí, v příběhu člověk očekává finální drama. Jen ta vzdálenost do konce příběhu je přehnaná a moc zahlcená prací a zbytečnými slovy.
Citát: Vidíte, já to říkal! Nedodržel zásady bezpečnosti práce, zůstal v budově po skončení pracovní doby sám. Udělalo se mu zle a nebylo nikoho, kdo by mu pomohl.
Paní (nebo slečně?) to hodně psalo asi před deseti lety. Ale i tak koukám na procenta hodnocení jejích povídek, zde na Databázi knih, a nic moc. Všechno ve žlutém, jedna černá a jen jedna červená. Knihu nenapsala žádnou. Její „Odmaskuj se!“ je strašný. Další chudinka, kterou vojíždí její strýc. To opravdu ti naši nový, dychtivý spisovatelé naznají nic lepšího?!?! Mluví z nich snad vlastní zkušenosti, že se zaměřují jen na toto téma? Střední část této povídky je úplně zmatená. Asi někomu kap, kap. Konec žádný.
Citát. Tak jdi! Jdi a zabij je! Zabij je za nás! Za nás všechny!
Mark E. Pocha toho napsal trochu více než ostatní „spisovatelé“, kteří se podílejí na této antologii. Pravda, jeho knihy maj průměrné hodnocení 65%, což sice není moc, ale ani zas tak málo. A napsal docela dost povídek, tak že zkušenosti tu jsou. Byl jsem zvědav, co vymyslel na počest nejlepšího hororového spisovatele světa. Příběh z politicko-náboženským podtextem (nebo základem) začal velmi brutálně. Napětí a drama postupně vzrůstající, sem tam proloženo flasbacky, pokračovalo až do samotného konce. Vyvrcholení je nezapomenutelné. Nejlepší povídka v této mrzké antologii!!!
Citát: Život je posraný karneval s hovnem v tombole.
Problém edice „Zrnka temnoty“ je v tom, že se vydává za knihu, ale při tom jsou to jen povídky. Tak že Karin Novotná nenapsala zatím žádnou knihu, jen pár povídek. A téma v této povídce je docela ubohé. Opět další příběh o domácím násilí (kolikátá už v této antologii?) Možná z paní „spisovatelky“ mluví osobní zkušenosti. Některé pasáže byly celkem povedené, chvilku i strašidelné. Ale konec opět jednoznačné klišé.
Citát: Ve vězení totiž nejsou skříně.
POZOR KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY!!!!
Už jen podle názvu jsem očekával mizernou smrt Václava Kácela. Místo toho jsem dostal mizernou povídku, která vlastně ani nemá slibovaný konec! Opět jen přepapouškování několika Kingovo výrazů, jako je řbitov, pod kupolí nebo tričko s mercedesem, jinak nic. Náladu mi trochu zvedl fakt, že se na scéně objevuje Stephen King osobně, ale ani to nebylo využito. Od pana Březiny jsem tedy očekával o hodně lepší příběh.
Hned na začátku jsem popřemýšlel, proč pisatel do Čtyřlístků píše hororovou povídku na počest Stephena Kinga. Nic kloudného mě nenapadlo. Začátek dobrý. Trocha tajemna s ukradenými pouty a následuje erotická scéna. Pouta v hlavní roli. Bohužel celkem zmatený konec to celé pokazil. Jakoby pan spisovatel nevěděl, jak to ukončit, tak to zahnal do klišé kouta.
Citát: Vezmi si mě. Naučím tě, jak si to užít.
Při čtení této povídky jsem usínal. Jízda auty byla dlouhá, plná zapomenutých dialogů, několikrát zastávka – kafe, svačina, kafe, svačina, nesmyslné dialogy, nuda. Až na poslední zastávce – rychlí oběd a tradičně kafe, se na placených záchodech začne něco málo dít. Bohužel, jen něco málo, protože scéna je totálně nevyužitá. A konec jsem nepochopil. Asi jsem blbej.
Citát: Bude to dobrá cesta.
Ty vole! Tohle jsem neměl ani náladu číst. První list mi stačil, další už jsem jen protrpěl. Napsat něco podobného King, dám tomu dvě hvězdy a to jen proto, že by to napsal ON! Ale takhle dám s klidem „odpad“, nebo dnes se už vlastně nedává ani „ztráta času“, ale aby to spisovatele moc nebolelo a nefňukali, tak byl na ně vymyšlen „palec dolu“. Nějak jsem ty nesmyslný dialogy nepobral a bylo mi úplně jedno, kterou si „dědek“ vezme s sebou. Nevýrazné, uplakané postavy, bez napětí nebo překvapení. Tak že odpad, takovej je život.
Citát: Já tě miluju, a jestli s tím mají problém, tak je to jejich věc.
Paní spisovatelka vyčerpala dramatickou situaci na začátku příběhu a pak už to byly jen dlouhé, mnohdy o ničem, dialogy. Mohl jsem klidně dva listy přeskočit až k tý garáži. A ani v ní se nestalo nic závratného. A upřímně, na to že poslouchal Black Sabbath byl Jáson velká měkota. EMO by se k němu hodilo víc. Konec očekávaný – nepřekvapující klišé.
Citát: Jsem tu sám. Jen já a moje vina.
Tahle povídka mě donutila, abych se poradil s internetem. Poprvé jsem totiž slyšel o jídle nazvaném Banánový chléb. Když jsem pak četl přípravu tohoto chleba mrazilo mě. To je doslova cukrová smrt!!!! Ale smrt je tu v jiném módu. Čekal jsem jiný konec a tak trochu mi bylo Maxe líto. Pan spisovatel nám ho celou dobu popisuje jako dobrého a pak s ním takto zatočí? Konec mě zklamal.
Citát: Mrtví hlad necítí.
Minimálně sedm let stará povídka. Pan Doseděl ani nebyl schopen do této antologie „na počest Stephena Kinga“ napsat něco nového. Mimochodem, již druhá povídka na téma domácí násilí. Avšak Annino kreslení pastelkami je velmi povedená zápletka. Tohle se mi líbilo. A když Anna začala přemýšlet, zda její kresby můžou fungovat i obráceně, to už jsem měl mrazení. Na Kingův vkus je konec opravdu moc měkoučký. Ale jinak povedený příběh.
Citát: Ženská je dobrej sluha, ale špatnej pán. A nikdy jí nesmí uschnout krev pod nosem.
Může mi někdo vysvětlit, jak víte, že někdo někoho trefil (v tomto případě prý do břicha), když se dotyčný trefený nezachvěl, nekrvácí, nereaguje, a dokonce ani necítí bolest, jen se otočí a jde dál? Viděl snad pozorovatel za sudem s rybama letící kulku, a jak mohl tvrdit, že trefený „necítil“ bolest? Ne! Tak proč to tvrzení? Divný. Po jedné pronesené větě na začátku povídky jsem si myslel, že vím, jak to skončí. Jenže pak jsem byl mile překvapen. Jsem rád, že se pan spisovatel nedržel základních dějových standardů.
Citát: Budu s tím mít fakt hodně práce. Ale radši bych ji neměl. A kde k čertu seženu tolik dřeva na rakve?
Přesně ten tip hlavní hrdinky, který nemáte chuť vůbec fandit. Navíc paní spisovatelka si libuje ve sprostých slovech a dokáže jich hned několik vtěsnat na jednu stránku. A ke všemu styl přeskakování z jednoho děje do druhého - vůbec nemám rád. Vznikají tak zmatené konce i začátky. Tahle povídka mě neoslovila.
Mrázek a Krvavé koleno? Celej King! Povídka „Sklep“ je převedena do Českého prostředí. Pravděpodobně do Oseku u Duchcova. Jednoduchý námět, ze kterého pan spisovatel nedokázal vykřesat ani jiskřičku napětí. Omletý příběh bez špetky fantazijního zakončení. A při tom hru Krvavé koleno hrál kdysi kde kdo. Leč pointa příběhu je nedokonalá.
Citát: K čemu je navštívit rodný dům, než ho zbourají?