thorir
komentáře u částí děl
Povídka od R. A. Heinleina, dalšího velikána sci-fi, ale nepoznal bych to. Tentokrát trochu vedle. Čtivost pokulhává, možná je to prostředím. V hlavní roli je protagonista stižen jakýmisi bludy, možná schizofrenií, halucinacemi, ale možná ne tak úplně. Objevují se úvahy o marnosti a zbytečnosti života a pocity extrémní samoty a osamělosti. V rámci sbírky spíš lehký podprůměr.
Nepochopil jsem, proč je vlastně tato „povídka“ součástí sbírky. Vlastně je vůbec otázka, zda se tomu dá říkat povídka – je to spíš kraťoučký článek. A horor to není už vůbec. Jakkoliv je autorem mistr Asimov, tohle je nesmysl.
Není to špatné, ale opět, není to ani moc sci-fi. Na druhou stranu se to čte velmi dobře a čtenáře to nepochybně zaujme. Je to svižné, násilné, mysteriózní. Rozuzlení na konci jsem nečekal.
Rozhodně povídka se zajímavým nápadem podivné choroby, která postihla celé lidstvo. Děj se soustředí na dva přeživší – prozatím přeživší – snažící se přežít každý další den. Určitě by se dalo rozpracovat dále, není to úplně horor, ale úzkostné je to dost.
Tohle je čtivé a od začátku zajímavé, je to konec konců Simmons. Místy je to dost odporné a umím si představit, že na citlivější jedince to dost zapůsobí. Aniž bych chtěl cokoliv prozrazovat, autor rozpracovává téma halucinací, paranoie, ale zároveň jakéhosi spasitelství, tváří v tvář nevratné změně, tváří v tvář téměř neporazitelnému nepříteli. Není to vůbec špatná povídka.
Tahle povídka mě bavila dost. Odehrává se na Marsu a rozpracovává atraktivní téma archeologických průzkumů pozůstatků pradávné mimozemské civilizace. Skupinka průzkumníků se vypraví do labyrintu chodeb pod povrchem Marsu, hledá artefakty zmizelé civilizace a přitom probudí něco, co mělo navždy zůstat spát. Následuje všeobjímající hrůza, temnota, zoufalství a opravdu pekelné a hrůzostrašné konce pro členy výpravy. Takhle nějak si představuji spojení hororu a sci-fi. Text je možná zastaralý, zcela překonaný, ale zároveň je to jedna z těch povídek, co by mě dokázala nalákat k další autorově tvorbě.
Klasika všech klasik, dvakrát zfilmovaná, vč. nadčasové a kultovní Carpenterovi adaptace z roku 1982. Příběh asi netřeba komentovat. Skupina polárníků čelí nepředstavitelnému nepříteli. Nosnými prvky jsou izolace, sníh, led, mráz, zima, bílá smrt, paranoia, nedůvěra, skrytý nepřítel, infiltrátor – dokonalá bytost na úplném vrcholu potravního řetězce. Příběh je skvělý, intenzivní, téměř detektivní. Nepřítel je nelítostný, čas je na jeho straně. Text je zcela oprávněně jedním ze základních kamenů žánru.
Bez diskuze nejlepší povídka sbírky (Hrůzný čas), možná o několik řádů a hlavní důvod celkového hodnocení. Už samotný název je tajemně geniální, chytlavý, mysteriózně vábivý, ponoukající, odzbrojující a jednoznačně přitáhl moji pozornost. Příběh se hned rozjede a je k nezastavení. Je to čtivé, až překvapivě s ohledem na to, kdo jsou hlavní postavy a o čem to vlastně celé je. Nechci prozrazovat, je to součástí výjimečného zážitku. Je to cesta do šílenství, cesta do hlubiny, do temnoty, do propasti, a je vyprávěna naprosto nekompromisně. Postupná proměna a postupující psychóza je parádně temná, dokonale expresivní jazyk ilustruje postupný rozklad mysli, cestu do agonie, šílenství a bolesti, našeptávání samotného pekla. Jedna z nejlepších povídek, co jsem dosud četl. Jedna z těch, kdy mi doslova běhal mráz po zádech. Závěr od určité chvíle možná není tak nepředvídatelný, ale přesto do čtenáře udeří silou rozjetého parního vlaku. Intenzivní, nekompromisní, nezapomenutelné.
Britský voják se potkává s podivnou rasou, která ho zatáhne do své podzemní říše. Tohle vlastně nebylo nic moc.
Závěrečná povídka, opět Cormac Mac Art a Wulfhere, tentokrát zachraňují princeznu Britonů ze spárů Mořského krále a Piktů.
Vyhnanec mstí únos princezny svého bývalého klanu. Na své pouti za pomstou nalezne mocný a temný artefakt. Příběh je průměrný, popis bitvy je skvělý. V centru dění je hrdina Turlogh O’Brian.
Výprava skupiny vikingských nájezdníků do temné svatyni předkřesťanských bohů v Británii krátce po pádu Říma. Parádní hororová atmosféra.
Vzpoura proti mořskému králi na jeho vlastním ostrově, v hlavní roli legendární Cormac Mac Art a Wulfhere.
Římská výprava vyráží zpoza Hadrianova valu a je postupně zlikvidovány Pikty, až na jednoho jediného seveřana ve službách Říma. Začátek velmi slibný, pak je to trochu nudné.
Hrdinové Turlogh a Athelstane se ocitají na podivném místě, v podivném městě, jehož obyvatelé uctívají temné bohy. Nechybí zákeřná polonahá seveřanka, intriky a epické bitvy.
Skvělá, atmosférická, hororová výprava za legendárním pokladem s cameo nejznámějšího z bájných Prastarých. Jeden z vrcholů sbírky.
Obě povídky o Tumithakovi jsou naprostá pecka a jedním z vrcholů sbírky. Dnes by se zřejmě zařadilo do kategorie „young adult“. Velmi zajímavý podzemní svět a neméně zajímavá mytologie o důvodech, proč lidstvo opustilo povrch a schovalo se do podzemí. Za zmínku stojí hororová a klaustrofobická atmosféra temných chodeb a vedle toho boj s vlastním strachem z nového a neznámého. A k tomu sympatický protagonista. Jakkoliv dnes místy působí malinko směšně a zastarale a přes jistou dětinskost, naivitu a některé nelogičnosti příběh jako celek funguje překvapivě skvěle.
Volné pokračování předchozí povídky Tumithak z katakomb se nese ve znamení výrazného posunu směrem k akci a dobrodružnosti, trochu mi to připomnělo Kruanova dobrodružství, ten starý ABC komiks. Čtenář zde najde množství bitev a akčních scén. Styl psaní je svižný, akční, příběh slibuje další dobrodružství (která, až na dvě výjimky bohužel nevznikla). Obě povídky jsou delší.
Klasika ze staré školy, cestování časem, souboj lidských myslí a levitujícím mozkem. Psáno dobrodružným, čtivým stylem.
