alexLytton alexLytton oblíbené citáty

☰ menu

 „ Ani při vaření kávy se nevyhnula menším problémům. Žádný úkol, kterého se Kirsty chopila, nebyl nikdy úplně jednoduchý. Stála v kuchyni, vařila vodu v rendlíku, který předtím asi čtvrt hodiny hledala, a uvažovala, že sem asi přece jen neměla chodit. Julia se na ni vždycky dívala tak divně, jako by jí vadilo, že se při porodu nezadusila.“
— Clive Barker
„ Dodávka dorazila po pětadvaceti minutách. Za tu půlhodinku se obě ženy dvakrát pokusily zapříst hovor. Vždycky marně. Měly jen málo společného. Roztomilá, krásná Julia, přitahující pohledy a polibky, a vedle ní Kirsty, dívka, jež podává ruku jak leklá ryba a jejíž oči byly tak jasné jako Juliiny, jenom když jí bylo do breku nebo se právě vyplakala.“
— Clive Barker
„ Kirsty nesnášela večírky. Zmatek zastíraný úsměvy, strojené grimasy, a co hůř, konverzace. Neměla co říct k ničemu, co lidi v poslední době zajímalo, o tom byla dávno přesvědčená. Viděla už hodně zeskelnatělých pohledů, než aby si namlouvala, že je tomu jinak, a znala všechny prostředky, kterými se lidé vymaňovali ze společnosti hlupáků.“
— Clive Barker
„ Jazyk není fašistický režim. Je proměnlivý a účinně vzdoruje všem pokusům stanovit pro něj pevná pravidla.“
— Clive Barker
„ Jsme svými vlastními hřbitovy; dřepíme mezi hroby lidí, jimiž jsme byli. Jsme-li zdraví, každý den je oslava, Den mrtvých, při němž vzdáváme díky za životy, jež jsme prožili, a jsme-li neurotičtí, dumáme a truchlíme a přejeme si, aby byla minulost stále přítomná.“
— Clive Barker
„ Úžas se vytratil a on zapomněl, že celý život je jenom sledem obrazů uvnitř mysli a že neexistuje žádný rozdíl mezi těmi, jež se zrodily ze skutečných událostí, a těmi, jež se zrodily ze snění, a není proč cenit si jedněch více než druhých. (Stříbrný klíč)“
— Howard Phillips Lovecraft
„ Já jsem nechtěla žádné květiny, chtěla jsem / jenom ležet s dlaněmi vzhůru a být úplně prázdná. / V tom, v tom je svoboda, nemáte představu jaká - / Klid a mír je tak velký, že se z něj zamotá hlava... (Tulipány)“
— Sylvia Plath
„ Všechny včely jsou ženy, / služky i dlouhatá královna. / Mužů se zbavily, / těch klopýtavých tupých neohrabanců, těch hulvátů. / Zima je pro ženy - / Žena, tichá při pletení, / u kolébky ze španělského ořechu, / její tělo je žárovka v chladu a příliš němé na to, aby myslelo. (Přezimování)“
— Sylvia Plath
„ Nepatří k nám, k našemu klanu ani k našemu rodu, není z naší země ani z této doby ani z žádné doby, ve které náš národ žil. Jeho slova nejsou naše slova, jeho kov pochází z větších zemských hlubin, než v jakých přebývají vlkodlaci, jeho stádo jsou netvoři z temný končin, jeho slova jsou jako slova umírajícího, nemají smysl; pro něj je náš lid jen dobytek dobrý na porážku, ženy na obskákání. Přišel, aby nás zničil, tak jako ničí všechno, co je mu cizí. Je prudký dech času, kterému se buď postavíme, nebo před ním padneme, ale nikdy s ním nemůžeme být jeden lid. Je to Cizák. (Les mytág)“
— Robert Holdstock
„ Té zimy se Masopes a Gerard belhali zpátky do jeslí. Už nemluvil. Neustále upíral oči k jihu, k velkému moři a městu beze jména, jako by očekával příchod cizinců. (Srdce pro Lukrécii)“
— Jeff VanderMeer
„ Topila jsem se v Loiře, cítila jsem, jak se přes mé mrtvé tělo převaluje bahno říčního dna, a když jsem natáhla ruce, abych se zachránila, cítila jsem kolem sebe stovky jiných těl, lehce se pohupovala ve spodním proudu, jedno vedle druhého, rameno vedle ramene v strašlivé tlačenici, některá celá, některá jen kusy bez tváří, bezzubě se cenící polámanými čelistmi a kulící mrtvé oči v přehnaně nadšeném uvítání...(Pět dílků pomeranče)“
— Joanne Harris
„ Včera to byla Paříž, na březích Seiny. Spala pod mostem; strašlivě vyčerpaná, krásná. Potrhaný staniol a použité jehly pokrývaly zem kolem jejího lůžka. Okamžitě jsem věděl, že je to ta pravá. Dlouhé vlasy v barvě řeky splývaly na špinavou dlažbu; oči měla zavřené. (Jiné světy, jiní lidé)“
— Joanne Harris
„ Někdy to vypadalo, že vlhké zimní dny nikdy neskončí: a často také měly za následek sebevraždy. Dívky se vrhaly do studní, mladí muži si přeřezávali žíly, staré panny se zamykaly a umíraly hladem. Bylo v těch gestech cosi marnotratného, pohrdání životem a nářky, a kdo to gesto udělal, ten nebyl nikdy odsouzen, mluvilo se o něm zvláštním hlasem, jako by ho tento čin povyšoval nad živé a on zvítězil nad světskými útrapami. Stejně však byla taková náhlá vzplanutí nakažlivá a mohla vést až k vlnám podřezávání krků: jednu obzvlášť chmurnou zimu se oddělal sám úřední ohledávač mrtvol. (Jablečné víno s Rozárkou)“
— Laurie Lee
„ Když dítě příjde na svět, léta mu utíkají stejně jako všem kolem něj. Ale pro dítě je čas pomalý. Teprve v dospělosti čas uvnitř dohoní čas venku. Ujařmit dětský čas znamená získat nejdokonalejší vládu nad časem, jakou je možno mít. Je to vlastně jakýsi smyšlený čas. Pokud se čas skutečně řídí nějakými silami, jež nejsme s to pochopit, a já cítím, že nějaké být musejí, jsou slabší, když svou moc používají na dítě. (Merlinův les)“
— Robert Holdstock
„ Nejprozíravější a nejefektivnější metoda, jak se vyrovnat se světem kolem nás, je usnést se, že je naprostou fikcí - a naopak, že poslední zrnko reality zůstalo uvnitř nás, v našich hlavách.“
— James Graham Ballard
„ Žijeme uvnitř vyšinutého románu. Zvláště spisovatelé mají stále méně za potřebí vymýšlet si fiktivní obsah svých románů. Fikce je kolem nás. Úkolem spisovatele je vymyslet skutečnost.“
— James Graham Ballard
„ Jsou lidé, kteří se v tomto světě cítí jako cizinci, aniž sami vědí proč. Co všichni kolem nich označují za skutečnost, jim připadá jako klam, zmatený a často trýznivý sen, z něhož by rádi procitli. Cítí se být odsouzeni k tomu, aby v něm setrvávali, jako by to bylo vyhnanství v nepřátelské cizině. S neutuchající touhou po domově prahnou po jiné skutečnosti, věří, že jí mají zasutou kdesi ve vzpomínkách, jako dalekou vlast, aniž by však o ní dokázali cokoliv říci. (Vězení svobody)“
— Michael Ende
„ Napadlo ho, že takto určitě vypadá umírání; ztráta drahocenných věcí a neschopnost zabránit jim zmizet. (Utkaný svět)“
— Clive Barker
„ Dokonale krásní jsou i dokonale šťastní, ne? Kirsty to vždycky připadalo úplně evidentní. Dnes však alkohol způsobil, že se zamyslela, jestli ji nezaslepovala závist. Možná je dokonalost jedním z projevů smutku. (Hellraiser)“
— Clive Barker
„ Další týden odplouvá do šedého zapomnění. Jsi pomalý sen, podzimní zmrazek, loď v pásmu tišin. Myšlenky se dostavují pomalu a ztěžka jako hlubokomořské ryby, těžkopádně se vznášející ke vzpomínce hladiny; znovuzrozené latimérie. (Veniss Underground)“
— Jeff VanderMeer
„ Hleděla upřeně z okna, kde nenadálý závan větru způsobil, že se koberec z podzimního listí, rozhozený po trávníku, vznesl do vzduchu jako pták; listí se rozlétlo do všech stran, zavířilo a snášelo se k zemi. Listy, které kdysi vyrašily pevně přimknuté k rodičovskému stromu a jež se v létě leskly zářivou zelení, byly nyní bez života. Strom se k nim neznal a ony se staly hříčkou líného větru, který teď náhodou zafoukal. I jejich zlatavý povrch byl jen odrazem slunečního svitu a vytratil se, jakmile slunce zapadlo; ve stínu se listy zkroutily, zjalověly, seschly. ( Neohlížej se, miláčku a jiné povídky)“
— Daphne du Maurier
„ Každičkou dovednost, kterou jsem si přál mít, postrádám. Vše, co chci, abych dovedl naformulovat a vyjádřit, naformulovat ani vyjádřit nedovedu. Vše, čeho si vážím, jsem ztratil, anebo zřejmě ztratím. Desítku let, dříve než jsem našel nějakou práci placenou aspoň deseti dolary za týden, se musím trmácet kyanidovou cestou neschopnosti, uchovávat si kolem sebe knihy, obrazy, nábytek a ostatní rodinné cennosti, které jediné utvářejí můj zbývající rozum tak, abych se udržel naživu. A pokud je samota kdy ceněna, pravděpodobně za ni získám všechny medaile, jaké existují.“
— Howard Phillips Lovecraft
„ Už jsem nemusela být krásná, jaká úleva. (Totální jahůdka)“
— Jana Rečková
„ Co pohledávat tam, kde radost není?“
— Sylvia Plath
„ Pro člověka pod skleněným zvonem, prázdného a zaraženého jako mrtvé dítě, je svět sám jeden velký zlý sen.“
— Sylvia Plath
„ Byl jsem jediný, kdo se oné noci vracel do starodávného rybářského města, jak si žádala legenda, neboť vzpomínky si uchovávají výlučně chudí a osamělí. (Slavnost)“
— Howard Phillips Lovecraft
„ Kdo - kdo jsem teď, to prosím ani nevím - vím jen, kdo jsem byla, když jsem dnes ráno vstávala, ale od té doby jsem se už jistě několikrát proměnila.“
— Charles Lutwidge Dodgson
„ Moc ráda si představuje, že je královna a že až všichni ostatní pomřou, nebude jí nikdo nařizovat co smí a co nesmí. Jednou mi vykládala, děvenko, že to všechno zapálí, že celý Gormenghast vypálí do základů, až bude vládnout a bude si dělat co chce. Řekla jsem jí, že je zlá, a ona na to, že takoví jsou všichni, všichni a všechno, až na řeky, mraky a možná pár králíků. Někdy mě děsí.“
— Mervyn Peake
„ Moje milá Tallis. Jsem už starý a píšu ti jedné chladné prosincové noci. Jestlipak budeš mít ráda sníh stejně jako já? A stejně litovat, jak tě může uvěznit. Sníh má v sobě staré vzpomínky. Však ty na to v pravý čas přijdeš. Já už totiž vím, odkud přicházíš... (Lavondyss)“
— Robert Holdstock
„ Našla jsem hlubokou jámu, nad ní strom s listy po jedné straně zelenými, na rubu stříbrnými. Vyhoupla jsem se na schýlený kmen jako měsíc, když si osedlá mrak, lehce, bez námahy, a těšilo mě to. Závoje a roucho vlály v mírném nočním větru, žáby ztichly. (Totální jahůdka in. Pevnost 01/2006)“
— Jana Rečková