hammond oblíbené citáty

„ Bylo to asi takhle: Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a většinou se to považovalo za chybný krok.“
— Douglas Adams

„ "Vieš," nadhodil Arthur, "vo chvíľach, ako je táto, keď som uväznený v prechodovej komore vogónskej lode s chlapom z Betelgeuze a čaká ma smrť zadusením vo vákuu vesmíru, vážne ľutujem, že som nepočúval, čo mi hovorila matka, keď som bol malý." "Prečo? Čo ti hovorila?" "Neviem. Nepočúval som ju." (Stopárov sprievodca galaxiou)“
— Douglas Adams

„ Jediný také nejedl odloupaný trus, kdežto my jsme, protože se to nabízelo, žvýkali vápenité chuchvalčeky jako štěpinky škeblí a vyplivovali jsme je přes palubu v podobě pěnovitého hlenu. Chuť to mělo nijakou nebo jako sádra nebo jako rybí moučka nebo jako všechno, co si kdo představil: jako štestí, děvčatá, bůhvíco.“
— Günter Grass

„ Každý život se stane bohatým a rozkvete teprve rozpolcením a rozporem. Co by byl rozum a střízlivost bez znalosti opojení, co by byla slast smyslu, kdyby za ní nestála smrt, a co by byla láska bez věčného smrtelného nepřátelství pohlaví?“
— Hermann Hesse

„ Kráčíme, jediné tělo s milióny hlav, a každý z nás má v sobě tu pokornou radost, s jakou asi žijí molekuly, atomy, fagocyty. Ve starověkém světě to znali křesťané, naši jediní (i když velmi nedokonalí) předchudci: pokora je ctnost a pých hřích, pojem MY pochází od Boha, a JÁ od ďábla.“
— Jevgenij Ivanovič Zamjatin

„ Co to vlastně znamená být užitečný? Suma užitečnosti všech lidí všech dob je plně obsažena ve světe takovém, jaký dnes je. Z čehož vyplýva: není nic mravnejšího než být neužitečný.“
— Milan Kundera

„ Není romanopisec, který by mi byl dražší než Robert Musil. Zemřel jednoho rána, když zvedal činky. Když já sám je zvedám, pozoruju úzskostně tep svého srdce a mám strach ze smrti, protože zemřít s činkou v ruce stejně jako muj zbožňovaný autor, to by bylo epigonství tak neuvěřitelné, tak zuřivé, tak fanatické, že by mi okamžitě zajistilo směšnou nesmrtelnost.“
— Milan Kundera

„ Existuje tolik otázek ve vztahu k milovaným lidem, které musí překlenout stavba společného života, než jsou domyšleny do konce, a později to, co vzniklo, neponechá na svobodě už ani trochu síly, abychom si to třeba i jen představili jinak.“
— Robert Musil

„ Tomu, kdo prožil rozpad svého já, ukazujeme, že muže jednotlivé kousky kdykoli a v libovolném řazení znovu sestavovat a tím docilovat nekonečné rozmanitosti hry života.“
— Hermann Hesse

„ Neboť člověk se síce domníva, že se rozmýšlí a rozhoduje mezi spoustou možností, a ve skutečnosti pendluje pouze mezi útěkem a tohou a všechen útěk a všechna touha směřují nakonec k smrti.“
— Hermann Broch

„ I tak poznal, že štvanci, kteří hledají nepomíjejícnost a absolutno ve věcech pozemských, nalézají vždy jen symbol a náhražku toho, co hledají, nedovedouce to pojmenovat: neboť smrt bližního nerozlítostňuje a nermoutí, tolik jsou posedlí vlastní smrtí; ženou se za vlastnictvím, aby se sami stali vlastnictvím, protože od něho očekávají stálost a neměnnost, která je má obklopit a chránit, a nenávidí ženu pro níž se slepě rozhodli, nenávidí jí, protože je pouhym symbolem, který vztekle rozbíjejí, když se opět cíti vydáni na pospas strachu a smrti.“
— Hermann Broch

„ Při probouzení mívá člověk velký strach. Vrací se s okleštěnými právy a bojí se síly svého snu, který se neproměnil v čin, ale snad v nové poznání. Vypuzen ze sna putuje snem. A nepomáha mu ani, že má v kapse pohlednici, kterou si muže prohlížet; před soudem platí za falešného svědka.“
— Hermann Broch

„ Jakmile se opravdu odřekneš Boha, všechno bude jiné. Padne morálka jako zanikající geologické období a lidé budou hledat radost tady na zemi. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile se Člověk stane Bohem, přestane platit jakkýkoliv zákon. Všechno bude dovoleno, všechno!“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij

„ Na tak radostný den by mělo být pohřbu hodně, aby co nejvíc duší se vymanilo, osvobodilo, vzlétlo do vesmíru, našlo nové těla. Štědrý den má být štědrý i pro mrtvé. Aspoň že z toho něco mají tihle milí šmažení kapři...“
— Ladislav Fuks

„ Co abych tě, drahá, oběsil?“
— Ladislav Fuks

„ Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není. (Giovanni Papini)“
— Ladislav Fuks

„ Jedině správné je smířit se s danými poměry. I kdyby bylo možné zlepšit jednotlivosti - to však je nesmyslná pověra -, dosáhlo by se nanejvýš něčeho pro případy budoucí, sobě samému by však člověk nesmírně uškodil, neboť by vzbudil zvláštní pozornost vždy pomstychtivého úřednictva. Jen nevzbudit pozornost!“
— Franz Kafka

„ Člověk nikdy nemůže vědět, co má chtít, protože žije jen jeden život a nemůže ho nijak porovnávat se svými předchozími životy, ani ho opravit v následujících životech. (NLB)“
— Milan Kundera

„ Je nekonečný rozdíl medzi Robbespierrem, který se vyskytl jen jednou v dějinách, a Robbespierrem, který by se věčně vracel usekávat Francouzum hlavy.“
— Milan Kundera

„ Když je společnost bohatá, lidi nemusí pracovat rukama a věnují se duševní činnosti. je čím dál více univerzit a čím dál více studentů. Aby mohli studenti absolvovat, musí si vymyslit témata diplomních prací. Témat je nekonečné množštví, protože o všem na světe je možné napsat pojednání. Popsané listy papíru se vrší do archivů, které jsou smutnější než hřbitov, protože do nich nikdo, nevstoupí ani na svátek mrtvých.Kultura zaniká v množství produkce, v lavině písmen, v šílenství kvantity. To je důvod, proč ti říkám, že jedna zakázaná kniha ve tvé bývalé vlasti znamená nekonečně víc než miliardy slov, které chrlí naše univerzity. (NLB)“
— Milan Kundera

„ Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější a pravdivější. (Nesnesitelná lehkost bytí)“
— Milan Kundera

„ Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku(což zahrnuje nekonečné množství žen), ale touhu po sdíleném spánku(touha omezená na jednu ženu). (Nesnesitelná lehkost bytí)“
— Milan Kundera

„ Z nejranější doby prvního mladistvého sebeuvědomění, na něž je později často tak dojemný a otřesný pohled, zbylo ještě dnes v jeho vzpomínce dost všelijakých kdysi milovaných předstáv a mezi nimi heslo „žít hypoteticky“. Stále ještě vyjadřovalo odvahu a nedobrovolnou neznalost života., v němž každý krok je čin rizika bez zkušenosti, touhu po velkých souvislostech a dech neodvolatelnosti, který cíti mladý člověk, když váhavě vstupuje do života.“
— Robert Musil

„ Jediným pevným znakem naší morálky je, že si její přikázaní odporují. Nejmorálnejší ze všech pouček je ta, že výjimka potvrzuje pravidlo.“
— Robert Musil

„ Zdravého od duševně nemocného odlišuje přece právě to, že zdravý má všechny duševní nemoci a duševně chorý jenom jednu!“
— Robert Musil

„ V dobách tyranů existovaly velké filozofické povahy, kdežto v dobách pokročilé civilizace a demokracie se nedaří vytvořit presvědčivou filozofii.““
— Robert Musil

„ Podle ústavy byla liberální, ale vládlo se v ní klerikálně. Vládlo se klerikálně, ale žilo se slobodomyslně. Před zákonom si byli všichni občané rovni, ale ne všichni byli právě občané.“
— Robert Musil

„ Dva týdny poté byla Bonadea už čtrnáct dni jeho milenkou.“
— Robert Musil

„ Jestliže myslíte na rozmnožení lidského rodu, pak je to ovšem nepřirodzené. Ale považujete za přirozenější, že jednou s jakýmsi pánem, který teď někde žije, někde jí a pije a vykonáva svou práci a snímž se jednou hloupou náhodou seznámíte a který vám při vhodné příležitosti řekne, jak ste kŕasna, a který při tom klekne na jedno koleno, že pak s dotyčným pánem po vyřízení několika formalit budete mít děti: zdá se vám to snad přirozené?“
— Hermann Broch