Tereza0107 Tereza0107 oblíbené citáty

☰ menu

 „ Stará ženská tvrdě spí, když v tom uslyší zaklepání na dveře. Kdo je tam? zašeptá vyděšeně. Tady smrt, odpoví hlas. Tak to je dobře. Bála jsem se, že je to Securitate.“
— Ruta Sepetys
„ Vidíš mě? Mhouřím oči v přítmí, hledám klíč k zamčeným dveřím světa, ztracen ve vlastním stínu uprostřed říše strachu.“
— Ruta Sepetys
„ TE-ME-ŠVÁR! Po celém těle mi běhal mráz. Skandování bylo čím dál hlasitější, valilo se jako nákladní vlak. Vzmáhal se v nás pocit sounáležitosti a prostupoval davem. Rumunsko našlo svůj hlas. A my ho používali, společně.“
— Ruta Sepetys
„ Zatančíš si se mnou? zeptala se. Ale opravdově. Tak, jak jsem s tebou vždycky toužila tancovat. Jak tančili, jejich tváře se dotýkaly, ona na boso a v krásných šatech, on ve smokingu. A každý tanec, který si zatančili od chvíle, kdy jí bylo deset a jemu jedenáct se do tohoto okamžiku promítl a přeměnil přátelství, které vytvořili, budovali a střežili jako poklad, do čehosi krásnějšího a nebezpečnějšího, než je bouře nad cornwallským mořem.“
— Natasha Lester
„ Mám pocit, jako by všechno od chvíle, kdy jsem před tebou udělala hvězdu, vedlo sem. Jako kdyby budoucnost čekala, až se políbíme. A teď jsme tady a v sázce je toho tolik.“
— Natasha Lester
„ Když si Nicholas přitiskl Skyeinu ruku ke tváři, Kat cítila jak všechny ty roky mizejí. Viděla tmavovlasého muže a tmavovlasou ženu na pláži, zabalené do deky, choulící se jeden druhému v náručí a na prstě ženy navlečený prsten z mořských řas. Přes písek běželi se smíchem duchové dívek, které si ti dva spolu přáli mít, a kolem nich zněl slib, jenž se jako ozvěna táhl věčností: Není nic, co by nás mohlo zastavit.“
— Natasha Lester
„ Co na tom záleží, jestli vás něco děsí, když nezbývá než to udělat?“
— Kate Quinn
„ Věděla, že to není Chase, kvůli komu se trápí, ale život plný odmítnutí. Nad hlavou se jí přetlačovala obloha s mraky a Kya řekla nahlas: Musím žít život sama. Ale jedno už vím. Už dlouho vím, že lidé nezůstávají.“
— Delia Owens
„ Zíral na ni. V jiné době, na jiném místě, by se starý černoch s mladou běloškou možná objali. Ale ne teď, ne tady. Položila dlaň na jeho, otočila se a odjela pryč.“
— Delia Owens
„ Správný muž se pozná tak, že pláče beze studu, čte poezii srdcem, v duši mu zní opera a udělá všechno, co může, aby ochránil ženu.“
— Delia Owens
„ Zasmála se kvůli němu, což ještě nikdy neudělala. Obětovala další kousek sebe jen proto, aby mohla mít někoho jiného.“
— Delia Owens
„ Díváte se na stejné nebe a on po chvíli řekne: Musím jít, a vy řeknete: Tak nashle, a on řekne: Nashle, Azo, a nikdo neřekne nashle, když tě nechce zase vidět.“
— John Green
„ První lásku si pamatujete, protože vám předvede, protože vám dokaže, že můžete milovat a být milování, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu, a že je v ní jedno jak i proč. Ale pod tím nebem, když vaše ruka spočívá v jeho, tohle všechno ještě nevíte. Nevíte, že v té krabici na stole je ten obraz se spirálou a na něm je zezadu na rámu přilepený lísteček: Ukradl jsem ho pro tebe ještěrce. D.“
— John Green
„ Říkala, a ne jednou, že roj meteorů se na nebi děje, přestože ho pro mraky nevidíme. Komu záleží na tom, jestli nemůže líbat? Ona vidí skrz mraky. (Davis)“
— John Green
„ Svět není továrna na splněná přání.“
— John Green
„ Přemýšlela jsi někdy o tom, jestli by tě lidi měli rádi víc, nebo míň, kdyby do tebe viděli?“
— John Green
„ Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty. - Jedna želva za druhou“
— John Green
„ Přišla jsi o rodiče jako mladá, mo nighean donn, a bez kořenů ses toulala světem. Milovala jsi Franka a samozřejmě miluješ Briannu, Rogera Maca a děti...ale Anglánko, já jsem ten pravý domov tvého srdce a vím to. Já miloval jiné a miluji mnohé, ale tobě samotné patří celé mé srdce, je jen ve tvých rukou, řekl tiše. A ty to víš. (Jamie)“
— Diana Gabaldon
„ Pojď ke mě, mo nighean donn. Natáhl svou dlouhou paži, přitáhl si mě k sobě a přivinul si mě blízko k tělu. Objala jsem ho. Stáli jsme nějakou dobu zcela nehybně, má tvář se opírala o jeho hruď a jeho tvář o mé vlasy. Čerpali jsme jeden ze druhého sílu na cokoliv, co mohlo přijít. Manželství.“
— Diana Gabaldon
„ Objímal ji a pevně svíral v náručí, jako kdyby ji měl zachránit před utonutím. Přesto však cítil, jak klesá a uniká mu. Přál si, aby ji mohl zavolat zpátky, aby neodcházela, nenechávala ho samotného. Upadla do hlubokého spánku a on po ní toužil, přál si, aby se vyléčila. Bál se, že by mu mohla uletět, a tak sklonil hlavu a tvář jí zabořil do vlasů, do její vůně.“
— Diana Gabaldon
„ "Já nejsem Bůh, jsem jen zeman a to je o dost nižší šarže." - Jamie, Cizinka“
— Diana Gabaldon
„ Potichu se rozplakal. Svaly měl napnuté k prasknutí. Snažil se totiž neotřásat pláčem, aby se Claire nevzbudila a neviděla ho takhle. Oči si téměř vybrečel, pláčem se zalykal, polštář promáčel slzami. Pak zůstal vyčerpaně ležet. Byl nesmírně unavený a z té únavy nedokázal usnout ani si představit, jaké by to bylo, kdyby usnul. Jeho jedinou útěchou byla ta malá křehká bytost, která ho zahřívala u srdce, zatímco vedle něj oddychovala v hlubokém spánku.“
— Diana Gabaldon
„ Konečně pořádná noc a to sklenařský smrádě to musí celý po..kazit, spustil Gerard. Nevím, proč jste tak naštvaní, zahlásila jsem. Všichni jste se probudili vedle krásných žen, Erno dokonce rovnou vedle tří. Jenom já jsem měl po ránu v pokoji jeho. Loupla jsem očima po smrdutém starci. Jsi prostě smolař, Ilane, odpověděl se smíchem Erno.“
— Petra Stehlíková
„ At už chystáš cokoliv, mysli - a mysli dobře Ilan, řekl mi Vargas nakonec. Beze slov jsem se od něj odvrátila. On věděl, že já lžu a já věděla, že lže on. Bránili jsme urputně svá tajemství, přestože bychom jeden pro druhého riskovali život. Bylo to tak...sklenařské.“
— Petra Stehlíková
„ Koně? ozval se za mnou Raven natolik hlasitě, jakoby chtěl, aby ho slyšelo celé město. Jakýho koně? Díval ses na něj vůbec? Nejstarší herka, jakou jsem kdy viděl! Ilan může bejt rád, že nečajznul osla.“
— Petra Stehlíková
„ Je to ušlechtilé zvíře, Ilane. Hlavu vzhůru. Jako by ti svět ležel u nohou. Já jsem sklenař, houkla jsem přes natřásající se rameno a málem si o něj vyrazila zuby. Ja jsem ten, kdo leží u nohou, Erno.“
— Petra Stehlíková
„ Erno mrkl na jednu z přihlížejících žen, která málem pod jeho pohledem omdlela. No není krásná, Ilane? Zadívala jsem se na ženu v průsvitné rochii. Pak jsem pokrčila rameny. Asi ano. Má dvě stejně velká prsa. No... zaváhal bojovník. Rozbor ženské krásy necháme na později, Ilane. S tímhle bys nikam nedošel. Dvě stejná prsa může mít i chlap, víš?“
— Petra Stehlíková
„ Takže když na nás nasterey zaútočí, tak je máme jako seřvat? - Faja“
— Petra Stehlíková
„ Přátelství nevzniká přes nic. Jsou to léta společných zážitků, smíchu i slz, lží i pravd. Trvá dlouho, než si lidé mezi sebou přátelství vytvoří. Je ale důležité, aby chtěli. Přítel je člověk, který tě nikdy neodsoudí, pokud se budeš snažit své chyby napravit. - Faja“
— Petra Stehlíková
„ Opět jsem se rozeběhla a zarazila se až o matčinu náruč. Nikdy předtím mě nesvírala tak pevně. Nikdy předtím mě její ruce tak mocně nedrtily a nikdy to nebylo krásnější. - Faja“
— Petra Stehlíková
„ Nikdo z nás tu nechtěl být a nikdo z nás tu neměl být. A nikdo nemohl odejít. - Naslouchač“
— Petra Stehlíková
„ Vargas mi řekl, že tě asi najdu na hradbách. Co tu pořád děláš? Co je tu k vidění? Rozhlédla jsem se po okolí a přemýšlela nad tou otázkou. Jak se mohl takhle ptát? Copak to neviděl? Ty se rozhlížíš celý svůj život. Kdykoliv se ti zachce. Já se můžu rozhlížet až teď. Zdi sklenařského ghetta nejsou tak krásné. Věř mi. Bojovník zamrkal, ale na mou prostořekost nic neodpověděl.“
— Petra Stehlíková
„ Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco... já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou. - Zlodějka knih“
— Markus Zusak