Tyet Tyet oblíbené citáty

☰ menu

 „ Německý kupec a amatérský archeolog před sto lety šokoval svět agresivním odkrytím pohřbených pokladů Tróje; dnes ho oficiální turistické plakety označují za technického břídila a vandala. Co řeknou vědci z naší čím dál dokonalejší budoucnosti o našich primitivních technikách, o ztrátách, které nevyhnutelně působíme? Získal jsem dojem, že úkolem starobylé Asie bylo zůstat tam, kde byla, navždy pohřbená pod pahorky zarostlými býlím. Větry prohánějící se po jejích travnatých stepích budou stále vát; slunce vyjde nad nekonečnou plání zítra i pozítří. Její dějiny nám zvěstují prostou pravdu: že ze všech čtyř živlů – vzduchu, ohně, vody a země – je to právě vítr, který neomezeně vládne. Nic nestojí v jeho cestě dlouho. Všichni se ohýbáme a klesáme jako tráva.“
— Larry Frolick
„ Šel jsem k baráku. Okolo se válely kočky, úplně groggy. V příštím životě chci být kočka. Spát dvacet hodin denně a čekat, až mě někdo nakrmí. Válet si šunky a lízat si prdel. Lidi jsou děsně uzoufaní, přednasraní a úzkoprsí.“
— Charles Bukowski
„ Kdo jsou bohové a bódhisattvové, které vidíme v mužích a ženách? Vypadá to, že opravdu existuje nějaký druh převtělování. Je zde něco dlouhodobého, v každém jedinci – někdy za maskou TÉTO pošetilé osoby, TOHOTO pošetilého života – zahlédneme postavu bódhisattvy, který svým jasem a soucitem pomáhá všem bytostem. V každém z nás.“
— Gary Snyder
„ Nikdo si dnes nemůže dovolit být nevinný nebo se oddávat nevědomosti o podstatě současných vlád, politických systémů a společenských řádů. Národní stát současného světa si udržuje svou existenci záměrně vyvolaným chtěním a strachem: obrovských ochranným vyděračstvím. ´Svobodný svět´se stal ekonomicky závislým na neskutečném systému stimulace chtíče, který nelze uspokojit, sexuální touhy, kterou nelze ukojit, a nenávisti, kterou nelze vybít jinak než na sobě samém, na osobách, které bychom měli milovat, či na revolučních cílech politováníhodných, chudobou trpících okrajových společností. Studená válka proměnila většinu moderních společností – komunistických i kapitalistických – ve zvrácené ničitele pravého lidského potenciálu. Pokoušejí se vytvořit populaci prét – hladových duchů s obrovským apetitem a s hrdly úzkými jako jehly. Tato rakovinná společenstva pak požírají půdu, lesy, a celou živočišnou říši, znečišťují vzduch a vodu této planety.“ Dále: „ Vše bylo živé – stromy, tráva i vítr se mnou tančily, hovořily se mnou. Rozuměl jsem písním ptáků. Tato dávná zkušenost není – navzdory pozdějším komentátorům - ´náboženská´, ale je čistým vnímáním krásy. Svět jevů zakoušený na jistých stupních je zcela živoucí, vzrušující, tajuplný, naplňuje člověka chvějivou bázní a činí jej vděčným a pokorným.“
— Gary Snyder
„ Klíč k evoluční adaptabilitě: organismus se raději pozmění, než aby pokračoval v neplodném soupeření. Mozek a nervová soustava jsou zavinutý ektoderm: myšlenka není nic, než jiný druh vnímání doteku. A nyní je lidských bytostí příliš mnoho. Staňme se místo toho raději zvířaty nebo buddhy.“
— Gary Snyder
„ ... jak divná a přízračná je celá hra světa, to běsné střídání ročních období, let a jednotlivých pokolení za sebou, jako když v zrychleném tempu táhnou mraky nad vrcholky lesa. V šíleném a smysluprostém tempu narůstají a zase opadávají listy, rostou a stářím se hroutí stromy, jedna generace plodí druhou a mizí ve hrobech. Pro koho je celé tohle divadlo, kdo se tím vším vznikem a zánikem baví? Jedna vlna na mořské pláži zase zahlazuje to, co její předchůdkyně do písku nakreslila, a tak až do zbláznění.“
— Stanislav Komárek
„ Jistě bych chtěl na světě podle možností ještě pár let pobýt, zažít pár jar a napsat pár knih, ale i kdyby na mne snad zítra spadl strop, stálo to za to. Na rozdíl od mnoha akademických kolegů ani nemám dojem, že jsem byl nedoceněn a nepochopen. Svět je přes všechna svá ošemetná specifika přece jen krásné místo. Díky! Díky!! Díky!!!“
— Stanislav Komárek
„ Všechno na naší zemi – jednoduché i složité, malé lidské problémy i nalezení velké cesty k Bohu, tajemství nynějšího i budoucího věku – to vše se dá vyřešit jen záhadnou, nepochopitelně krásnou a mocnou pokorou. A i tehdy, když nechápeme pravdivost a význam této tajemné a všemocné pokory a staneme se pro ni neschopnými, ona sama se nám pokorně poodhaluje prostřednictvím takových podivuhodných lidí, kteří ji můžou přijmout. ... Při těchto úvahách jsem si vzpomněl, že ruské slovo poslušnost je odvozeno od slovesa slyšet. A postupně jsem se začal domýšlet, že skrze tuto pokornou poslušnost se vladyka naučil citlivě vnímat a chápat Boží vůli. Díky tomu se celý jeho život stal víceméně neustálým poznáváním Boží prozřetelnosti skrze tajemný, ale velmi reálný rozhovor se Spasitelem, který mluví k člověku ne slovy, ale prostřednictvím životních okolností, a dává svému společníkovi tu největší odměnu – možnost být jeho nástrojem v našem světě.“
— Tichon Ševkunov
„ Cesta až ke kapličce, odkud nahoru k Strážovu, vrchu, stoupati počala, byla stále horší a horší; dal jsem se do mocného proklínání lidí obec tvořících a pro vzájemné dobro ničeho nepodnikajících. Byl bych zlořečil ještě dále, potkali jsme však bílého psa, pološpiclíka s nohou přeraženou a pouze na kůži jemu visící; i přestal jsem klíti, neboť v takových chvílích, vida bezmocnost tvora na zemi se pohybujícího a o mnohou radost, jiným popřátou, zkráceného, sevře se nitro mé žalem a již více ani Stvořiteli zlořečiti nemohu a nedovedu; všechny theorie Karmy a znovuzrozování nejsou mi dostatečně silnými, aby podepřely rozum v nějakou spravedlnost a cestu citu dalšímu zabránily; stávám se pouze mlčícím vlkodlakem s nadějí, že jedenkráte účastníkem oné mohutné reformy o bezbolestnost všem tvorům na zemi žijícím usilující se stanu, v životě jiném a silnějším. (Cesta Slovenskem)“
— Josef Váchal
„ Návrat posvátného je nezbytný, jenže posvátné nás omezuje, protože se setkáváme s mnoha věcmi, které nám mohou škodit a o kterých jsme si to dřív nemysleli. Stejná medicína strach zahání i vytváří. Ale asi to za to stojí, protože pak člověk vnímá svět jako živý, propojený, veselý a nebezpečný. A tak krásný, velmi krásný, někdy až k neunesení.“
— Václav Cílek
„ Medicína lesních národů, praktikovaná už v době kamenné, vytvořila mocné morfogenetické pole, které nás uvádí do rezonance s dávnými předky a jejich bohy. Jim známé léčivé byliny stále rostou v našich křovinách, lesích i na loukách, před našimi dveřmi, za zahradními brankami. Kromě nich nás s předky spojují i slova, jiné kořeny, kořeny kulturní. Tradiční lidová medicína není zastaralá, spíš jde o celostní pojetí, zahrnující tělo, duši, ducha, kulturní tradice, vědomosti předků a přírodu kolem nás. Z velké části sice upadla, změnila se v pověry, ale přesto stále obsahuje pravé, nefalšované jádro. A to můžeme znovu objevit. Co se v léčitelství zachovalo, není pouhá teorie, ale spíš umění, jež vyžaduje intuici a spirituální vizi – a my jsme jeho dědici.“
— Wolf-Dieter Storl
„ Nejdůležitější podmínkou je čistá duše, neboť pouze tomu, jehož duševní šat je čistý, bude umožněna komunikace s božskou světelnou bytostí - a dévy jsou takovými bytostmi. K čisté duši patří čisté svědomí, upřímnost, soucit a duchapřítomnost. Já neumím léčit, to dévy, Bohové - říkají mnozí šamani.“
— Wolf-Dieter Storl
„ Ničení přírody je těžko snesitelné. Vždyť jsme od přírody, která nás obklopuje, odděleni pouze ve své hlavě, ve svých představách. Ve skutečnosti námi protékají éterické energie, vycházející z lesů a kopců. Jenom to nevnímáme, protože nás od toho stále odvádějí abstraktní myšlenky a obrazy. Jestliže v přírodě vše probíhá harmonicky, pak to má také harmonizující účinek na člověka, přicházejí k němu dobré sny a inspirující myšlenky. Kde ale v přírodě vládne chaos a ničení, tam se i člověk stává agresivním nebo depresivním. Když je zohavována příroda, les a jeho zvířata, pak – tak mi to řekli indiáni – se duchové přírody rozzuří, vskočí do lidí, ti zešílí a stanou se sebepoškozujícími. Země je obrovský medvěd, řekl mi jeden indián Klamath. Jednou bude mít všeho dost a města, která ho obtěžují jako klíšťata, svými drápy jednoduše seškrábne.“
— Wolf-Dieter Storl
„ Každý čin vyvolá reakci. A obětování je činem.“
— Dale Pendell
„ Snažím se ubírat zvláštní cestou mezi spirituálním idealismem vyznavačů New Age, kteří se často zříkají smyslového světa a mluví o primátu ducha nebo mysli, a distancovaným objektivismem hlavního proudu současné vědy, jenž podobně izoluje naše vědomí od smyslového světa tím, že popisuje přírodu jako determinovaný soubor objektů. Chci si uchovat víru v pozemský svět, který nezažívám jen jako hromadu objektů. Je stejně tak polem živým subjektů. Je to upamatování na to, co jsme. Nikdy nezapomenout, že je to tělesná fotma, jazyk, chvějící se právě teď mezi mými zuby, jenž mi umožňuje dostat se do kontaktu se stromy a žábami i nebem nad hlavou. Je to tělo, se svým nervovým systémem a smysly, které nás přivádí do kontaktu se všemi ostatními bytostmi a umožňuje nám je pociťovat a zakoušet. Jestliže si uvědomíme, že to, co nazýváme naší myslí, je projevem či aspektem těla, a uvědomíme-li si, že naše tělo je spojené s fyzickým světem kolem nás, pak jak může naše zkušenost nebýt spojená s fyzickým světem. A když my zakoušíme niternost, potom jistě i fyzický svět, v němž žijeme, musí stejně tak mít nějaký druh vnitřního vědomí. Zakoušení, pociťování a vnímavost se nachází v každém kousku okolního světa. Nejde o to nechat rozplynout všechny odlišnosti v jakési nevýrazné jednotě, ale probudit se do nesmírné rozmanitosti zkušeností. Existuje tolik rozličných forem zkušenosti, cítění a vnímání.“
— David Abram
„ Smyslová krajina se nejen otevírá do oné vzdálené budoucnosti, která čeká za horizontem, ale také do blízké budoucnosti, vůči imanentnímu poli možností, které číhají za každým stromem, za každým kamenem, za každým listem, odkud se v kterémkoliv okamžiku může do vašeho vědomí vplížit pavouk. A tato živá krajina je vyživována nejen tou víc usazenou či sedimentovanou minulostí nacházející se pod zemí, ale také zcela imanentní minulostí, skrytou uvnitř každého stromu, v každém stéblu trávy, a dokonce uvnitř svalů a buněk našich těl. (...) Důležitost, kterou nás naše analýza přiměla přiznat tak samozřejmým fenoménům, jako jsou země a horizont, bude většině čtenářů připadat zvláštní, vskutku všem z nás, kdo jsme byli vychováni v kultuře, která po nás vyžaduje, abychom nedůvěřovali své bezprostřední smyslové zkušenosti a namísto toho se řídili abstraktní ´objektivní´realitou, poznávanou pouze prostřednictvím kvantitativních měření, technologických přístrojů a dalších, výlučně lidských způsobů. Avšak pro domorodé kultury, které stále bezprostředně participují s více než lidským přirozeným světem, pro tyto lidi, kteří synestetické zaměření svých smyslů ještě nepřesunuli ze živé a oduševnělé země na čistě lidský soubor znaků, jsou záhady toho, co je pod zemí, a toho, co je za horizontem (záhada vnitřku věcí a odvrácené strany věcí), pociťovány jako nesmírná a mocná tajemství, jako mocná říše, odkud bytosti vstupují do živého světa a kam opět odcházejí.“
— David Abram
„ Není pochyb, že industriální velkochovy potraviny živočišného původu zlevnily, otázka je, za jakou cenu. Není ovšem rovněž pochyb, že tento fenomén bude jednou jmenován jedním dechem s inkvizicí i výše zmiňovanými koncentráky - i tam byla viděna jejich naprostá nezbytnost, ovšem kdo dnes vzdechne po rejdech ďáblových a kdo by si přál Bělomořsko-baltský kanál za takových obětí?“
— Stanislav Komárek
„ Lidé se mylně domnívají, že dříve či později se přece něco musí stát. To je hluboký omyl. Život může být docela dobře zároveň krátký i prázdný. Rozšíření bitevního pole“
— Michel Houellebecq
„ V té době konečně pochopil, že tajemství spokojeného stáří nespočívá v ničem jiném než v čestné dohodě se samotou.“
— Gabriel García Márquez
„ Porážka vás může posílit stejně, jako vás oslabí výhra.“
— Charles Bukowski
„ Lidstvo má přehnaný představy o všem: o svejch hrdinech, o svejch nepřátelích i o svý důležitosti.“
— Charles Bukowski
„ Snazší je napsat symfonii než milovat a respektovat svého souseda. (Buddha se usmívá)“
— Charles Bukowski
„ Zvíře, které se krčí strachy, si říká o napadení.“
— Charles Bukowski
„ Avšak náš čas je krátký - a o zítřku předem nikdo nic neví, jak říkáš. - Egypťan Sinuhet“
— Mika Waltari
„ "Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nového pod sluncem a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba i slova jeho řeči. Neboť ve své špatnosti jest člověk krutější a zatvrzelejší než říční krokodýl. Jeho srdce je tvrdší kamene. Jeho marnivost je lehčí prachu. Ponoř ho do řeky - když oschne jeho šat, je stejný jako předtím. Ponoř ho do zármutku a zklamání - když z něho vyjde, je stejný jako předtím. Mnoho převratů jsem viděl já Sinuhet za svého života, ale vše je opět, jak bylo dříve, a člověk se nezměnil." M. Waltari, Egypťan Sinuhet“
— Mika Waltari