Cronica domus sarensis minor podobné

Tzv. menší kronika ždárského kláštera. Fotokopie, latinský přepis a český překlad. Cronica domus Sarensis minor neni žďárskou kronikou ve vlastním slova smyslu jako Cronica domus Sarensis od Jindřicha Řezbáře, vydaná naposledy v sličné úpravě v nakladatelství Blok v Brně v roce 1964, a pojednávající o založení a počátcích proslulého cisterciáckého kláštera v dnešním Žďáře n. S. V Cronica minor běží o genealogii feudálního rodu pánů z Obřan, pánů. z Kunštátu a můnsterberské linie; z rodu pánů z Kunštátu pocházel známý český husitský král Jiří z Poděbrad. Ten odvozoval svůj původ od někdejšího veverského purkrabího Kuna, syna Gerharda z Obřan a bratra Bočka z Obřan a jeho manželky Eufemie, zakladatelů žďárské cisterciácké komunity. Tento blízký vztah ke Žďáru zůstal v rodině kunštátských feudálů vždy živý, čehož je dokladem sám Jiří Poděbradský, který, ač husita, se neváhal hlásit k odkazu svého rodu, ba považoval za svou rodovou povinnost, aby se postaral o hospodářskou a stavebni obnovu v troskách ležícího kláštera, nazývaje se hrdě jeho novým zakladatelem, „štiftéřem“ a „pravým oprávcem“, z titulu spříznění s rodinou prvého zakladatele Bočka z Obřan. A tento vztah k Bočkovi, k založení ždárského kláštera, k jeho „fundátorství“ -jak uvádí mělo dokázat i pokračování v genealogii, v níž se praví v úpravě posledních zpráv o Smilu z Obřan, „že přijal jméno z Kunštátu“ . . . . . omnisso titulo comitatus primus se dominum de Cunstat nominauit“. Mnohem bezprostřednější zájem na zdůraznění posloupnosti se zakladateli ždárského kláštera měla münsterberská větev v době, kdy ostatní větve kunštátského rodu se domáhaly spoluúčasti na fundátorských právech k žďárskému klášteru, jejich snahou bylo ještě více než kunštátského rodu v době Jiřího z Poděbrad podepřít své právo na přímou souvislost své větve s Bočkcm z Obřan, jak je patrno i z listiny z roku I498, kde se výslovně jmenují „někdy pana Bočka, vedle pravého stupně a kmenu krevního stupujícího praví a spravedliví fundátorové“. K důkazu jim měla sloužit i tato genealogie, jejíž koncepce se aktivně účastnil i ždárský klášter, jak vyplývá z Bočkova přídomku „comes Pcrnccensis et Nidc“, kterého se užívalo v ždárském klášteře. Je pravdou, že v té době jak v jiných částech Evropy, tak i u nás byly v oblibě rodokmeny pokoušející se obestřít slávu žijících bohatou tradicí sahající hluboko do minulosti -jako např. u nás činí Rožmberkové, nebo Pernštejnové, Cimburkové a řada dalších -, přesto se domnívám, že skladatele vedl hlavní účel o provedení důkazu přímé posloupnosti münsterberské větve s rodinou Bočka z Obřan. To také bylo smyslem různých „úprav“ původního textu genealogie do roku 1312, který určitě vznikl na půdě žďárského kláštera a který měl zájem na vylíčení rodové posloupnosti rodu pánů z Obřan; domnívám se, že běží vlastně o zkrácený výtah z „Cronica domus Sarensis“, určený pro domácí klášterní potřebu. Našemu tvrzení nasvědčuje i okolnost, že původní text se dochoval za vlastním zněním Cronica domus Sarensis v rukopisu vratislavské universitní knihovny pod sign. IV. Duod 1. Tam totiž na 68. listu je napsána nejstručnčjší latinská chronologie vzniku osmi duchovních řádů, mezi nimiž je i všeobecna zmínka o cisterciáckém řádu; že ji psal člen cisterciáckého řádu nasvědčují slova: „Anno Domini M。LXXXIII. incepit Ordo Cyisterciensis et fundata fuit abbatia Cistercii sub beato abbate Ruberto, qui post abbas cxstitit Cistercy. Et anno ctatis sue LXXXIII°, XV. Kalend. May migrauit ad D0minum“.4) Vratislavská posloupnost sahá jak bylo řečeno do roku 1312 a uvádí se slovy „Botsco . . . . . et devoluta est fundacio ad Zmilonem . . . . Hic duxit filiam domini Ulrici de Nova Domo Annam nominc virgincm ct dccessit iuvenis“.... celý text