Zánik domu Usherů / Zánik domu Usherova / Pád domu Usherů / Pád domu Usherova
Povídka od:
Edgar Allan Poe
Z knihy:
Anděl pitvornosti / The Angel of the Odd, Edgar – Devět povídek E. A. Poea, Půlnoční povídky, Zlatý skarabeus: devatero podivuhodných příběhů Edgara Allana Poea, Pád do Maelströmu a jiné povídky (14 povídek), Zrádné srdce: Výbor z díla, Předčasný pohřeb (12 povídek), Poviedky a básne, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek), Jáma & kyvadlo a jiné fantastické příběhy, Jama a kyvadlo, V mistrově stínu, Podivuhodné historie, Démon zvrácenosti (39 povídek), Dobrodružství A. G. Pyma a jiné povídky, Zánik domu Usherů a jiné povídky (38 povídek), Čierny kocúr, Morella, Zánik domu Usherova (20 povídek), Berenice a jiné povídky, Pád domu Usherových (a jiné novely), Dvě povídky, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek), Na slovíčko s mumií, Pád domu Usherů a jiné povídky / The fall of the house of Usher and other tales (dvojjazyčná kniha), Pád domu Usherů a jiné povídky
Povídka je o vypravěči (samotném autorovi), který po obdržení dopisu od svého dávného přítele z dětství Rodericka Ushera přijíždí k němu domů, do domu, ze kterého na první pohled vyzařuje hrůza a strach a jehož močál ho obklopující ještě víc zesiluje první pochmurné dojmy onoho vypravěče. Pan Usher svého přítele pozval, neboť mu chátrá duševní zdraví. Doufal tedy, že ho nějakým způsobem rozptýlí a osvobodí od nepěkných myšlenek, které nepřetržitě mívá.
The Fall of the House of Usher
Rok vydání originálu: 1838
Komentáře (12)
Přidat komentář
Ano, slyším to,
slyšel jsem to.
Dlouho – dlouho – dlouho.
Mnoho minut, mnoho hodin,
ale neodvážil jsem se . . .
K této povídce bych měl dvě připomínky, nebo spíše poznámky. Lady Madeline je jedna z nejzáhadnějších postav minulosti. A to hlavně proto, že E. A. Poe o ní vlastně moc nenapsal. A druhou věcí je fakt, který jsem já osobně moc nepochopil. Jedná se o záhadné spadnutí domu rodu Usherů. Vůbec jsem nepochopil a nikdy ani nepochopím, proč po útěku ten dům vlastně spadnul?
Citát: Dali jsme jí živou do hrobu.
Jedná z nejlepších hororových povídek od Poe. Podle povídky natočil nás režisér svankmajer vybornej krátké film https://www.csfd.cz/film/8801-zanik-domu-usheru/prehled/ kde recituje přímo ďábelský Petr cepek.
Tato povídka se stala jednou z těch symbolických mistra Poea. Netvrdím snad, že je perfektní, že je kdovíjak zábavná, plná napětí a strachu (Strach ostatně není to, co má Poe vzbuzovat, cílil se spíše na jakousi nepojmenovatelnou úzkost. Poe má úzkost, Lovecraft hnus a King, až King má strach.), obsahuje ale motivy, které se autorovi staly inherentně vlastními. Pohřbení za živa, pochmurnost prostředí a šílenství aktérů, opiová atmosféra nejasnosti, zamlženosti a temnoty.
Ne, není to to nejlepší, ani to nejpůsobivější a nejatmosferičtější co Poe napsal, jedná se ale o extrakt jeho tvorby, proto je, myslím, poměrně proslulá a proto spolu s Jámou a kyvadlem tvoří maturitní kánon – nabízí autora na dvaceti stránkách.
Dal som si to do slúchatiek k športovaniu a moc pekne to predniesol Vladimír Dlouhý. Čo sa týka Poea, toho už okomentovali iní.
Povídku jsem poslouchala jako audioknihu k zavařování borůvkové marmelády a k tomuto účelu posloužila výborně. Tak akorát dlouhé, temné jako ty borůvky a nepříliš hluboké, takže se člověk nemusí bát, že mu nějaká klíčová informace unikne. Celkově to bylo fajn, nicméně pokud už jste četli nějaký ten gotický román nebo film nebo... Zkrátka z dnešního pohledu nic nového pod sluncem, historicky snad ano, nevím s hanbou přiznávám, že Poeovi jsem se zatím nijak hlouběji nevěnovala. Osobně mi to strašidelné nepřišlo vpodstatě vůbec, zato jsme se u toho s mámou úžasně nachechtaly. Od plánované četby souboru Poeových povídek mě to ale spíše odradilo... Hmmm, tak nevím.
(Za tuhle snůšku zmatených a rozporuplných pocitů se omlouvám...)
Po prečítaní poviedky mi búšenie srdca v hrudi spôsobilo zvýšené pumpovanie krvi v žilách pod väčším tlakom než zvyčajne. Svoje spravil fakt, že som poviedku čítal v nočných hodinách v priestornej obývačke opusteného rodinného domu, kde bárskedy niečo "buchlo" alebo "zašuchotalo". Jediným mojím spoločníkom bola priateľka vedľa mňa, ktorá si čítala svoju knihu a ktorú som nevnímal, pretože ma Pád domu Usherovcov "pohltil". Pokiaľ neberiem v úvahu subjektívne prostredie, tak môžem napísať len toto: Bravo, Edgar!
S Poem je to jako na váhách - někdy dokáže rozvinout své bizarní nápady do skvělého příběhu, jindy je zase utopí v nic neříkající křeči jako zde - 20%
Spousta popisů, dlouhé, nezáživné. Ani konec za mnoho nestojí. Nevím, proč patří mezi TOP od Poea.
Mám rád atmosférické horory, ale tu sa to predsa len už preháňa. Nemal som za sebou ani dve strany a už všetko bolo mimoriadne smutné, ponuré, tiesnivé a samozrejme melancholické a to vrátane rannej kávy. Okrem toho nevľúdne, nehostinné a skľúčené. Lenže to, že o niečom napíšem, že je tiesnivé, ešte automaticky neznamená, že to také aj bude. Je to pohodlný (a v tomto prípade i neúspešný) pokus o uľahčenie si roboty. Na to, akú kultovú povesť poviedka má (dočkala sa množstva filmových spracovaní a v rámci Poeovej bibliografie patrí azda k tomu najslávnejšiemu), je prekvapivé, že sa nejedná o žiadny zázrak. Navyše je veľmi krátka. Atmosféru bez debaty mala: výprava kaštieľa postupne sa rozpadávajúceho (a ponárajúceho do močiara) má bez debaty čo-to do seba. Príbeh však stagnuje, je nezaujímavý a kvázi šokujúce rozuzlenie v dnešnej dobe (komentár píšem v r. 2021) nemá šancu šokovať. Pre zaujímavosť dodávam, že v r. 1984 Robert R. McCammon napísal román Prokletí rodu Usherů vychádzajúci práve z Poeovej poviedky (slávny spisovateľ dokonca má cameo). Ako som spomínal, poviedka bola viackrát sfilmovaná. Osobne dávam do pozornosti asi krátkometrážnu psychedelickú verziu od Jana Švankmajera s naturalistickým hlasovým prejavom Petra Čepka z r. 1980, ale zaujímavým príspevkom bol i temný seriál z dielne Mikea Flanagana Pád domu Usherovského (2023), ktorý však s literárnou predlohou narábal do značnej miery špecificky, čo nie každému musí vyhovovať.
dobre vystihnuti atmosfery, ale konec je predvidatelny a pro me osobne nebyl az tak horrorovy, jak bych u Poa jinak predpokladala
Působivá povídka se spíše niternými popisy psychyiky psychicky labilní postavy pana Ushera.
Povídka vyšla v knize:
Slušný atmosfericky kousek s motivy jasně čitelnými v mnoha pozdějších dílech dalších autorů. Na druhé straně věc tak profláklá, že pointa i závěr jsou celkem všeobecně známé, překvapení se tudíž prakticky nekoná. Je to podobné jako se Stokerovým Draculou - je potřeba upravit optiku, jakou se na tento text dnešní čtenář dívá:-)