Předčasný pohřeb (12 povídek)
Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32322/predcasny-pohreb-32322.jpg
5
159
159
Horror je latinské slovo pro „hrůzu“ a „strach“ a vžilo se jako označení hrůzostrašných příběhů v literatuře a ve filmu. Edgar Allan Poe bývá často považován za jakéhosi praotce literárního horroru, ale není to označení přesné. Hrůzostrašné prvky se nacházejí v textech nejstarších, i v legendách, pověstech a pohádkách, a fungují povětšinou jako zaklínadlo, jímž se člověk odpradávna snažil odvrátit smrt. Poeovi předchází navíc i tzv. gotický román (gothic novel), u nás nazývaný také jako černý román nebo román hrůzy, který byl příznačný zvláště pro anglickou literaturu druhé poloviny 18. a začátku 19. století. U Poea se ovšem nejedná pouze o aplikaci preromantické fantastiky a strašidelna, ale daleko spíš o literární realizaci filosofické polohy, oscilující mezi jeho racionálněrealistickým východiskem a grotesknem coby uměleckým zobrazením absurdního bytí. V centru Poeova filosofického zájmu je tedy horror, ale ne ten gotický, preromantický, nýbrž intelektuálně gestický, známý jako horror vacui – strach před prázdnem. Je proto Poeův horror gestem nihilismu, a tím příbuzný nihilismu markýze de Sade nebo hraběte de Lautréamonta, či u nás Karla Hynka Máchy, a má jen málo společného s tajuplnem černých románů. To společné je ovšem současně i všelidské a vysvětluje onu zvláštní působivost Poeových metafor smrti, který je soustředěn v souboru Předčasný pohřeb. Povídky: - Pád do Maelströmu - Rukopis nalezený v láhvi - Podlouhlá bedna - Předčasný pohřeb - Jáma a kyvadlo - Sud vína amontilladského - Berenice - Zánik domu Usherů - Skokan - Maska Červené smrti - Příběh z Rozeklaných hor - Rozhovor Eirose s Charmionem... celý text
Přidat komentář
12 klasických hororových povídek od zakladatele moderního hororu Edgara Allana Poea. Ve ktetych použil základy moderního hororu.
Naprostá klasika mezi hororovými povídkami. Snad každý zná dokonalou povídku Jáma a kyvadlo o uvěznění nevinného muže a jeho boj o přežití v cele, kdy je systematicky deptán, aby sám spáchal sebevraždu. Ale i ostatní povídky jsou neméně kvalitní např. Zánik domu Usherů o šílenství jedné rodiny či naprosto skvělá klaustrofobická povídka Předčasný pohřeb.
Ponuré příběhy místy nahánějící hrůzu jsou prostě klasikou. Proto jsem se po letech k jejich přečtení opět vrátil a dlužno říct, že mě nanovo upoutaly.
Poe byl, a myslím si, že stále je, pro mnohé své spisovatelské následovníky zdrojem inspirace. Svým dílem ovlivnil formování hned několika literárních žánrů; jen namátkou uvedu horor nebo detektivní román.
Aj keď to začalo typom ,,Počuli ste,čo sa stalo?", neskôr krásne popísané pocity ,,předčasne pohřbeného".
Co psát o takovém klasikovi jako je E.A.Poe, jenž inspiroval celou řadu následovníků, včetně Lovecrafta? Snad jen, že tento výběr povídek je hodně povedený - jsou tu snad ty nejznámější pecky - Zánik domů Usherů, Jáma a Kyvadlo či Maska červené smrti. Myslím, že být pohřben zaživa musí být opravdu ta nejstrašnější věc a ta představa je hrozivě děsivá - evidentně sžírala i mistra, jež ji pak zvěčnil v několika nesmrtelných povídkách. Navíc se tato knížečka parádně vleze do kapsišky a člověk ji může mít všude s sebou, jdu na pokračování.
Velmi barvitě popsáno. Chvílemi by mohl mít člověk pocit, že se to může stát i jemu.
Skličující a velice depresivní - ideální pro klaustrofobiky, pro mě osobně skvělý zážitek... oblíbená povídka
Před dvěma lety jsem četla knížku Černý kocour a jiné povídky, bavila mě rozhodně více. Původně jsem této knížce chtěla dát jenom jednu hvězdu, protože se mi líbila jen povídka Černý kocour. Mám trochu jiné vydání a k některým povídkám jsem se ani nedostala, takže nebudu hodnotit nakonec vůbec. Třeba jsou na stejné úrovni jako Černý kocour a například Jáma a kyvadlo, které chybí zase v mé verzi. Ale vážně z 19 povídek se mi líbila jen jedna? Jsem zklamaná...možná už Poe prostě není pro mě...
Z mé verze se mi ještě celkem líbila povídka Tři neděle v týdnu a Na slovíčko s mumií.
Poe mi jako autor povídek moc nesedl. I když tak posuzuji jen podle této krátké povídkové knihy, byl pro mě styl jeho psaní trochu nepovedený a nezáživný (což ale může být pouze problém překladu). Za nejhorší aspekt této knihy ale považuji neustále se opakující námět příběhů... pohřbení zaživa. Je to sice hodně zajímavé téma a v Zániku domu Usherů hodně poutavé a mrazivé, neschopnost autora se od tohoto tématu odpoutat nebo ho alespoň podat originálněji mi ale u několikáté takto laděné povídky začala hodně vadit.
Část díla
Berenice
1835
Jáma a kyvadlo / Studna a kyvadlo
1842
Maska Červené smrti / Maska Rudé smrti / Škraboška rudé smrti
1842
Pád do Maelströmu / Sestup do Maelströmu / Zostup do Maelströmu
1841
Podlouhlá bedna
1844
Autorovy další knížky
| 1978 | Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Dvanáctkrát klasika od typického Poea.
Jen mě se z těch klasik líbila skoro polovina, no bohužel! (Ale přitom vlastně "bohudík").
Tedy klasika v podobě těchto povídek: Předčasný pohřeb, Jáma a kyvadlo, Sud vína amontilladského, Berenice a Zánik domu Usherů.
To podle mě bylo nejvíc děsivé.
A taky je pravda, že jsem si kolikrát u povídek musela připomínat, že žiju v jiné době a třeba pohřbení za živa už se určitě nemůže stát. Ale je to hrozná představa, to teda!
A já jsem moc ráda, že jsem si tuto klasiku mohla konečně přečíst. :)