Předčasný pohřeb (12 povídek) recenze

Horror je latinské slovo pro „hrůzu“ a „strach“ a vžilo se jako označení hrůzostrašných příběhů v literatuře a ve filmu. Edgar Allan Poe bývá často považován za jakéhosi praotce literárního horroru, ale není to označení přesné. Hrůzostrašné prvky se nacházejí v textech nejstarších, i v legendách, pověstech a pohádkách, a fungují povětšinou jako zaklínadlo, jímž se člověk odpradávna snažil odvrátit smrt. Poeovi předchází navíc i tzv. gotický román (gothic novel), u nás nazývaný také jako černý román nebo román hrůzy, který byl příznačný zvláště pro anglickou literaturu druhé poloviny 18. a začátku 19. století. U Poea se ovšem nejedná pouze o aplikaci preromantické fantastiky a strašidelna, ale daleko spíš o literární realizaci filosofické polohy, oscilující mezi jeho racionálněrea­listickým východiskem a grotesknem coby uměleckým zobrazením absurdního bytí. V centru Poeova filosofického zájmu je tedy horror, ale ne ten gotický, preromantický, nýbrž intelektuálně gestický, známý jako horror vacui – strach před prázdnem. Je proto Poeův horror gestem nihilismu, a tím příbuzný nihilismu markýze de Sade nebo hraběte de Lautréamonta, či u nás Karla Hynka Máchy, a má jen málo společného s tajuplnem černých románů. To společné je ovšem současně i všelidské a vysvětluje onu zvláštní působivost Poeových metafor smrti, který je soustředěn v souboru Předčasný pohřeb. Povídky: - Pád do Maelströmu - Rukopis nalezený v láhvi - Podlouhlá bedna - Předčasný pohřeb - Jáma a kyvadlo - Sud vína amontilladského - Berenice - Zánik domu Usherů - Skokan - Maska Červené smrti - Příběh z Rozeklaných hor - Rozhovor Eirose s Charmionem... celý text