1amu přečtené 1094

Nová dívka 2019, Daniel Silva

Autor mě překvapil, protože jeho poslední příběhy Gabriela Allona nebyly nic moc. Hned začátek - první věta, první odstavec čtenáře osloví a vtáhne do děje. Únos mladičké princezny Korunního prince, dcery následníka trůnu Saudské Arábie Chálida je mimořádný námět. A ještě k tomu se tak stane na exkluzivní soukromé škole v Ženevě. A co teprve, když Chálid, typ moderně uvažujícího Sauda, požádá o pomoc Izrael, respektive šéfa Ústavu (Mossadu) Allona. Ten je pořád stejný, tedy schopný, akční-přes vysokou funkci i osobně, ostatně jako vždy. Až do dvou třetin knihy jsem byl spokojen. Výborně vykreslené postavy Chálida a ruského Cara (hádejte o koho jde ?), ale najednou se vše zadrhne. Připadal jsem si, že mně veze kdosi v Porsche a najednou auťák ztratí šťávu. Kdo četl z této řady Portrét špionky, setkal se s Američankou Sarah Bancroft (CIA), která již pracuje mimo státní služby. Dělá vedoucí exkluzivní obrazové galérie. Proč zrovna ji autor vtáhl do děje ? Udělal z ní buď Pata nebo Mata. A čtenář to nemůže pochopit. Právě tak elitní zabijáci, používající nejmodernější prostředky k likvidaci k tomu určených osob. Najednou jsem měl pocit, že tvrdý výcvik těchto strojů na zabíjení je k ničemu, jednají úplně nepochopitelně. Daniel Silva, jinak eso špionážních thrillerů se v přemíře nápadů jaksi zapletl. Zpočátku to bylo na 5*, ke konci zdaleka ne. Proto jsem zvědav co tomu řekne třeba Killingjoke ?... celý text

Filmové komedie I. 2016, Zdeněk Svěrák

Chválit předobrazy oněch pěti filmů je nošením dříví do lesa, ale pořád vzpomínám u Marečka na legendárního tlumočníka z Rumunštiny pana Vozába a jeho zlidovělé Hujer, metelesku blesku, i když se ten film panu 2.prezidentovi opravdu, ale opravdu nelíbil . A Na samotě u lesa, fantastický řemeslník pan Řehák, který šéfoval z křesla renovaci chalupy ubohého vlastníka, obklopen basami piva - nádhera. A samozřejmě Vesnička středisková, natočená prý náhodou a pořád vidím předsedu JZD pana Štibicha, který napomíná Václava (O.Vlach), aby si dal bacha na ty sirky. Maličkosti ? Ano, ale našinec nezapomíná. Všechny filmy vzniklé z těchto předobrazů, beru jako nádherné pohlazení čtenáře.... celý text

Atlas kultúrnych zaujímavostí Slovenska 2010, Daniel Kollár

Miluji Slovensko, kde mám hodně přátel. Proč ? Prožil jsem tam prvních 10 let svého života a s kamarádem z 1.-3. třídy udržujeme plodný kontakt do současné doby. Slováci byly vždy iniciativnější ve vydávání světových knižních novinek (viz.Letisko, Peniaze, Liek etc.) + Zelená knižnica. Je dobré si zvyšovat své poznání o oblastech, o kterých jsem si myslel, že je znám. Vítám tuto knihu.... celý text

Na kole z Litomyšle do Medžugorje, Londýna a k Hoře křížů 2018, Petr Jiříček

Mám knihy tohoto zaměření rád. Dozvím se množství detailů o navštívené destinací, které bych jako obyčejný turista třeba přehlédl. Autor Petr Jiříček – učitel hudby z litomyšlské Základní umělecké školy a také varhaník z kostela Povýšení svaté kříže, který ve vzácných chvílích volna rád usedá na bicykl. Podniká na něm neobyčejné cesty do vzdálených krajů. Jeho cesty jsou vlastně poutěmi v tom pravém slova smyslu – v cíli jej a jeho parťáky očekává nějaká religiózní vzácnost. A tak můžeme s Petrem a Dominikem cestovat z Litomyšle na Balkán až do Bosny a Hercegoviny, kde se v její chorvatské části nachází mariánské poutní místo Medžugorje. S Petrem a Pavlem se na další cestě západním směrem až za kanál La Manche podíváme do Londýna, přičemž chybělo málo a ocitli bychom se až na nejstarším mariánském poutním místě Evropy – v anglickém Walsinghamu. Třetí Petrova cyklopouť, tentokrát s Lukášem, vede na severovýchod – až k litevské Hoře křížů. Čtenáři již záhy objeví i jeho literární talent. Výjimečnost Petra spočívá ve vzácném literárním stylu kombinujícím humorné a cestopisné prvky, včetně téměř psychologicky dokonalého rozboru postav svých tří naprosto odlišných kolegů, kteří jej provázeli.... celý text

333 obrázků z farmy 2018, kolektiv autorů

Záslužná práce nakladatelství INFOA, které se tímto směrem, respektive pomocí tématických leporel prosazuje na knižním trhu pro ty nejmenší. Jde o barevné rozkládací leporelo pro děti s mnoha barevnými fotografiemi. Jak je v titulu uvedeno obsahuje 333 obrázků, které jsou tematicky seřazeny. Jde o vhodný dárek našim nejmenším milovaným, kteří jej určitě ocení. A co je důležité, není předražené tak, jak pozorujeme u některých publikací pro děti.... celý text

Bezpečný domov, otevřený svět: proč budu volit KSČM 1998, Miloslav Ransdorf

Povinná četba té části voličů, která udržuje soudruhy ve Sněmovně. Vydáním této knihy v roce 1998 prokázala Česká republika realitu, že je u nás demokracie. V rámci studia je dobré si něco ze 76 stránek přečíst, abychom byli "in".... celý text

Zdeněk Nejedlý 1988, Miloslav Ransdorf

Kdo jiný mohl napsat tuto knihu, než bývalý pracovník Prognostického ústavu Miloslav Ransdorf. Zdeněk Nejedlý byl nešťastnou postavou české levicové inteligence za I.republiky. Byť univerzitní profesor se zapsal do dějin svým odporem k Ant.Dvořákovi . Proč ? Odkazuji na knihu J.Škvoreckého : Scherzo capriccioso. Veselý sen o Dvořákovi a v 50-tých létech svými nedělními rozhlasovými promluvami před obědem. Nádherná filmová role B.Šmerala, který jej ztělesnil v ihned zakázaném filmu Skřivánci na niti a později zmíněn i v semináři hry ŠVESTKA od Svěráka, Smoljaka a Járy Cimrmana. Ten posledně citovaný pravil : „K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří především dvě vady, komplementárně spojené. Jsou to: neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit“ . O tom se již autor nezmiňuje. .... celý text

Vaska Trubačov a jeho kamarádi 1949, Valentina Osejeva
odpad!

Souhlasím s woodwardem ! Soudružka Valentina Osejeva zplácala neuvěřitelnou slátaninu, tak jako mnozí od Velkého bratra. Byly toho plná knihkupectví a tyto knihy byly samozřejmě na pokyn shora kupovány zejména pro knihovny, či jako odměna vzorným pionýrům, svazákům a dalším zasloužilým, viz knihy jako Daleko od Moskvy nebo Rytíř zlaté hvězdy. Zfilmované, dokonce v barvě . Ještě, že si soudruzi normalizátoři po roce 1968 uvědomili, že tudy cesta nevede a tak místo Vasky T. či Pavlíka M. mohly tehdejší "Husákovy děti" číst třeba i Křemílka a Vochomůrku.... celý text

Pavlík Morozov 1952, Vitalij Gubarev
odpad!

Vzor zrůdné sovětské ideologie, kopírované v 50-tých létech čs.bolševiky v rámci kampaně"združstevňování a rozkulačování". Podle podání sovětské propagandy Pavlík Morozov udal svého otce úřadům jako kulaka. Jeho otec byl pak poslán do Gulagu a Pavlík Morozov byl brutálně zavražděn vesničany. V podstatě šlo o 13-ti letého zfanatizovaného fízla jehož příběh náramně vyhovoval stalinské propagandě. Případ Pavlíka Morozova byl symbolem protikladu křesťanské („Cti otce svého a matku svou“) a stalinské komunistické morálky („Buď bdělý a ostražitý“). Po celé období komunismu byl oficiálně dáván za vzor sovětským dětem i dětem v ostatních komunistických satelitech Sovětského svazu, jeho životopis od Vitalije Gubareva patřil mezi nepominutelnou povinnou (rozuměj - brakovou) odpadovou školní četbu.... celý text

Cesta kolem světa za 80 dní 1924, Jules Verne

Jeden z krásných vánočních dárků, i když kniha nebyla s originálními ilustracemi, které ji činí ještě hezčí. Napínavý příběh anglického gentlemana Fogga, který na své pouti zachrání překrásnou indickou princeznu. A k tomu názorný popis jak to chodí v anglických pánských klubech. Tak ty u nás nemáme. Je s podivem, že jsme se ( my pánové) neinspirovali knihou K.Amise Egyptologové. Ale zpět k tomu co napsal, podle mně, lichotivě o Angličanech Francouz. Vím, že šlo o první širokoúhlý film, který jsem viděl.... celý text

Mathias Sandorf 1999, Jules Verne

Pro mě, jako puberťáka to byl Monte Cristo ! Sice Maďar, ale "hrdina jak vyšitý". Jak správně říká níže Hobo : ... V každém případě lituji, že něco obdobného nenapsal můj oblíbenec i o Čechu... Koho asi Hobo myslel ? Járu Cimrmana zřejmě ne. Kniha rozhodně patří mezi ty nejlepší Verneovky. Měl jsem ji brožovanou, pak mi ji někdo uzmul. Ale největší dojem jsem z ní měl při návštěvě kamaráda, kterému otec kupoval prozřetelně v červené kůži nádherně vázané Verneovky.... celý text

Kulihrášek mezi zvířátky 1926, Marta Voleská

Pokud mne paměť neklame, jde vůbec o první knihu, kterou jsem držel v ruce . Vím, že to bylo u babičky a ta měla "Kulihrášků" plnou polici. Pro prťavého kluka nádhera ! Estét by nad těmi knihami ohrnul nos . Je pravda, že hlavní hrdina vypadal (dnešními slovy) jako "mimoň", ale vím, že se mi tenkrát musel děsně líbit. Pevná lesklá vazba, ležatý formát A4 a k tomu křídový papír. Je jasné, že jsem byl pod přísným dozorem, což byl dobrý tah mých"dozorců". Možná, že u Kulihrášků začala má láska a obdiv ke knize jako takové.... celý text

Rozmarné léto 2007, Vladislav Vančura

31.1.2020 jsem tuto krásnou knihu, pro někoho nečitelnou, či také nezfilmovatelnou, komentoval. Uběhlo 7 měsíců a dozvěděli jsme se smutnou zprávu, že v sobotu dne 5.9. 2020 opustil tento svět jeden z velikánů režie u nás Jiří Menzel. Udělal nám čtenářům, svými filmy, zejména těm, kteří mají rádi V.Vančuru a B.Hrabala, mnoho radosti. Bylo mu požehnaných 82 roků, kdy vydechl naposled. Rád bych se s kouzelníkem Arnoštkem z Rozmarného léta rozloučil několika slovy. Arnoštek byl nejen kouzelník, ale i provazochodec a pan Jiří udělal dobře, že se této role zmocnil. Zdá se mi, že by to nikdo nezahrál lépe než on. Totéž při výběru rolí pro tento film. Vzpomeňme si na zoufalého pana faráře, když mu mistr plavčí pan Důra sešívá ucho. Dal na doporučení a od té doby nás herec pan Řehák těšil stabilně. Totéž u mladičké, začínající krásné Jany Preissové. O kvalitách R.Hrušínského, V.Brodského a M.Myslíkové je zbytečné mluvit. Na film se občas podívám a také nahlédnu do malé knížečky s krásnými ilustracemi Josefa Čapka. Pane Jiří, budete nám hodně moc chybět. Z druhé strany si myslím, že se nebudete nudit, to jste nikdy nedovedl. Když jste nerežíroval, vždy zde byla nabídka od kamarádů na "roličku" v jejich filmu. Třeba ve filmu Obžalovaný režisérů Kadára a Klose (1964), kde jste zahrál mladičkého obhájce. Nelze na vás zapomenout - Vesnička středisková je pouze jedna . A kochejte se tam kdesi nahoře !... celý text

Policejní hodina 1953, Géza Včelička (p)

Autor (t.zv. levicový tramp) byl protěžovaným favoritem soudruhů v 50-tých létech. Nenapsal toho málo, ale že by na jeho knihy stály fronty před knihkupectvími, o tom jsem od rodičů neslyšel. Hlavní postava této knihy je pekařský chasník a staroměstský švihák, který pod vlivem událostí počíná chápat, že dělníkova svoboda není v prohýřených nocích, ale v boji s vykořisťovateli, a stává se uvědomělým socialistou. Byl jsem překvapen, že si toto dílo vybral k zfilmování uznávaný (ale každému režimu oddaný) režisér O.Vávra (r.1960) a pobavil mě oficiální text distributora, kde se mimo jiné píše:...mimo jiné se dovíme, jak si filmaři představovali tehdejší nevěstinec, kde se část událostí rovněž odehrává... Film jsem neviděl, ale dle ČSFD v něm hrají m.j. i JiřinaŠejbalová, Světla Amortová (tu bych typnul na roli "bordel mamá"), R.Hrušínský či Jan Tříska.... celý text

Pohádky o mašinkách 2019, Jozef Pavlovič

Tato kniha je mým typem zejména pro dědečky, babičky, tatínky i maminky - co koupit za knihu svému malému vnukovi, či synovi. Tomu proto, poněvadž holčičky zpravidla něco takového jako mašinky nezajímá. Jde o soubor dvaceti pohádek tu veselých i vážných, ale také napínavých, ale vždy poučných příběhů o mašinkách. Jedna lokomotiva je pyšná, druhá mlsná, jiná neposlušná či až příliš odvážná, další je naopak vlídná, skromná a raději se drží svých kolejí - všechny však slouží lidem, rády je vozí a zažívají přitom neuvěřitelná dobrodružství. Oceňuji hezké ilustrace, které dokreslují půvab knihy pro malého čtenáře či poslucháčka.... celý text

Mongolsko a Sibír 2018, Zuzana Remišová

Čtivá kniha zejména proto, že jde o atraktivní (z hlediska unikátních přírodních zázraků) destinace. Mongolsko ve XXI.století není podceňovanou zemí v podobě jak se na ně nahlíželo ještě nedávno. To si uvědomili i developeři, kteří zejména v Ulan Bátaru staví moderní hotely. Jeden z nich (sice z dálky) jsem považoval za dvojče skvostného Burj al Arab (7*) v Dubaji. A nejen hotely. Elektroniku dodává většinou blízké Japonsko. Sibiř je kapitolou samou pro sebe. Ohromné nerostné bohatství, ale též ukrutná zima. Samozřejmě lahůdkou je obrovské Bajkalské jezero, pro neotužilce ke koupání jen několik dnů-týdnů v roce (pokud budete mít štěstí). Opravdu je co číst a na co se v této knize dívat.... celý text

Jak nám zobák narost 1996, Carl Hiaasen

Tak jsem dočetl svého druhého Hiaasena a mé srovnání s knihou první (Naostro) je něco jako konzumovat t.zv.vánoční polévku, kterou nabízí národu na Staroměstském náměstí poslední dobou pan premiér a pochutnávat si na výtečném silném vývaru s játrovými knedlíčky, který byl k mání pouze u mé babičky. Na této knížce (vydána r.1991) je vidět, že autor začínal. Děj mě moc nebral a zachraňovali to pouze dva troubovití zloději a úžasná ekologická stará dáma Molly ovládající výtečně svou pistoli, tato trojka mi dělala radost a pak epilog. Zajímavé v obou přečtených knihách je opakující se motiv, kdy starší churavějící dáma (ovšem s chutí do života) napraví ty "z druhé strany", konec konců Bud Schwartz a Danny Pogue by mohli vyprávět, že ano ?... celý text

Kronika mého života 1937, Igor Fjodorovič Stravinskij

Velice zajímavá kniha, která líčí první polovinu Stravinského života. Vždy akčnější lidé na Slovensku ji vydali 65 roků po prvním českém vydání . O osobu mistra se zajímám po shlédnutí úžasného představení baletu "Svěcení jara" v Národním divadle. Podotýkám, že jsem v tomto oboru pouhý laik, ale bylo to pro mne cosi jako "představení snů". Kdo tedy byl I.F.Stravinskij ? Především geniální hudebník. Narodil v r.1882 v rodině Fjodora Stravinského, basisty Mariinské opery v Petrohradu a přítele Petra Iljiče Čajkovského. V mládí neprojevoval výrazný hudební talent, který by napovídal, jak významným skladatelem se stane. Vzhledem k otcově povolání byl dům Stravinských vždy plný významných osobností ruského kulturního života té doby. Stravinskij původně studoval práva, jen zkusmo komponoval. V roce 1900, ještě za studií, ukázal některé své skladby N. A. Rimskému-Korsakovovi. Skladatel zřejmě zpočátku nerozpoznal Stravinského talent, nicméně od roku 1903 začal dávat Stravinskému soukromé lekce instrumentace a potažmo kompozice. Tyto lekce pokračovaly až do Korsakovovy smrti v roce 1908. Stravinským smrt jeho učitele velmi otřásla. V lednu roku 1906 se tajně oženil se svou sestřenicí Kateřinou Nosenkovou. V tomto roce se také poprvé setkal se Sergejem Prokofjevem, se kterým udržoval později přátelství i v Paříži, kde Prokofjev spolupracoval s „Ruským baletem“. V roce 1913 měl v Paříži premiéru Stravinského balet Svěcení jara Obrazy z pohanského Ruska, inspirované starým rituálem uctívání příchodu jara, na kterých spolupracoval s malířem Nicholasem Roerichem, způsobily při premiéře legendární poprask, vyvolaný jak hudbou, tak revoluční choreografií Vaslava Nižinského. Stravinskij i Nižinskij byli neúspěchem zklamáni. Když byl balet uveden podruhé v roce 1914 v koncertním provedení, bylo nadšení obecenstva tak veliké, že Stravinskému provolávalo slávu a dokonce byl z koncertní síně vynesen na ramenou na náměstí. Protože stále více pracoval ve Francii, rodina se tam odstěhovala z "drahého" Švýcarska v r.1920 a právě zde, možná jako jeden z prvních v hudební tvorbě začíná experimentovat s jazzem. (Mimo jiné silně ovlivnil i tvorbu Jaroslava Ježka). Bylo mu jasné, že nástup nacistů je varující. V roce 1939 odchází do USA. Další život Stravinského pak líčí kniha: Deník ze společných cest (1968), kde má velice zajímavý komentář Koka - moc děkuji za podnětné informace.... celý text

Antonín Slavíček 1870-1910 2004, Petr Wittlich

Narodil se v Praze jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce vysokých škol technických, a jeho manželky Pavlíny, rozená Mildnerové ze Semil. V letech 1881–1885 navštěvoval reálné gymnázium ve Spálené. Už jako školák se účastnil vydávání školního časopisu a troufal si vystoupit se svými kreslířskými pokusy i na veřejnosti. Jeho strýc, děkan, mu hodně pomáhal a umožnil mu cestu do Mnichova (1886–1887). Roku 1887 byl zapsán na AVU v Praze do krajinářské speciálky u profesora Julia Mařáka (1832–1899). V letech 1894–1899 s Mařákovým ateliérem jezdil malovat do plenéru do okolí Prahy (Okoř, Hvězda, Liboc) a do Bechyně. Studium na akademii několikrát přerušil, patrně pro neshody s Mařákem. V roce 1907 cestoval Antonín Slavíček do Paříže přes Norimberk a Štrasburk, pobyt v těchto místech na něj udělal velký dojem. Po návratu bydlel v pražských Holešovicích nedaleko Letenských sadů. V tomto období (1908) vznikla jeho zásadní monumentální díla Pohled na Prahu od Ládví a Pohled na Prahu z Letné. Dne 10. srpna 1909 ho při koupání ve studené horské řece Zdobnici ranila mrtvice. Ochrnul na pravou polovinu těla. Následovala dlouhá doba léčení. Snažil se malovat levou rukou, poté se pokoušel o malá zátiší. Bohužel byl handicapován a výsledky zklamán, proto 1. února 1910 zvolil dobrovolnou smrt střelnou zbraní, dle úmrtní matriky "ve stavu nepříčetnosti". Je pochován na Olšanských hřbitovech. Jedná se o vrcholného představitele českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. Právě Praha se stala ke konci jeho krátkého, ale plodného života hlavní inspirací a hlavním tématem jeho tvorby. Reprezentační kniha připomíná sběratelům krásných knih úžasnou tvorbu velkého umělce.... celý text

Naostro 2005, Carl Hiaasen

Při četbě jsem si připadal jako divák na šachovém utkání. Barvy jasně odlišují obě strany, i když (což šachisté neznají) jedna z černých figur mění pomalu ale jistě barvu. Černý král je tak černý, že již černější nemůže být. Střet se odehrává na slunné Floridě, což je příjemné zejména v této nepříjemné a netradiční zimě. A také jsem se dozvěděl více o tamních úžasných bažinách Everglades. Carl Hiaasen je můj nový oblíbený autor, přivedla mě k němu kap66, které ještě jednou děkuji.... celý text