1amu přečtené 1094

Zlaté Nagano ´98 1998, Ivan Herfurt

Možná u nás z těch, kteří byli počátkem roku 1998 v přiměřeném věku existuje minorita, které bylo jedno, co se v dalekém Japonsku, na severu odehrává v hokeji. Tým sestavený geniálně Ivanem Hlinkou přiletěl jako outsider, což zapřičinila ostuda ve Světovém poháru v r.1996. A to bylo zřejmě dobře. Parta v čele s Dominikem Haškem mohla být v klidu, nikdo od nich nejen žádné zázraky nečekal, a "odborníci" nedávali slepenci sestaveném z hráčů NHL a české ligy mnoho šancí. Leč (jak to někdy bývá), stal se zázrak ! Vše šlapalo "jako na drátku". Nejdříve Amíci rozmlátili po prohře s námi šatnu. Pak Wayne Gretzky, génius Nr.99 ještě dlouho po skončení zápasu s Čechy si srovnával v hlavě, co se to k sakru stalo. A pak slavné finále s Rusy. Mám v paměti pár detailů: pana Jágra st., jak polyká ve 3.třetině kardio-tabletky, jednu za druhou, řev komentátora Záruby, když Svoboda dal gól. který rozhodl o všem a potom při medailovém ceremoniálu chudáka 3.brankáře Hniličku, na kterého potentáti zapomenuli s medailí ! Ještě, že Češi v čele s panem Havelkou si vše pamatovali a na jeho počest mu složili operu, která se dlouho hrála v ND. Bylo to neuvěřitelné, geniální a fantastické ! A to ještě na konci zápasu Hašek málem zlikvidoval spoluhráče z Buffala Richarda Šmehlíka (ten byl u něj nejblíže), když ho praštila odhozená hokejka do tváře. Ríša Šmehlík, je OK a v důchodu mají s manželkou kdesi poblíž Niagary prosperující hotýlek pro psíky. Až poletíte do JÚ ES EJ se svým 4-nohým kamarádem, neopomeňte tam zajít.... celý text

Záskok 2000, Zdeněk Svěrák

Nadšené komentáře k této půvabné hře mluví jasně a není skoro co dodat. Všechny důležité hlášky byly citovány. Uvědomil jsem si ale, že nejen Záskok, ale vůbec celý repertoár Divadla Járy Cimrmana ukazuje na jedno : jsou tam postavy, které si jasně identifikujeme třeba jen a jen s určitým představitelem, tedy zde se Zdeňkem Svěrákem. Inu K.I.Prácheňský či Jan Ámos Komenský může být pouze jeden, a to je právě on. Nebo další "Mohykán" divadelního souboru Miloň Čepelka má své jedinečné místo právě v této hře a pak v Hospodě Na Mýtince". Za vstřícný krok vedení Národního divadla považuji jeho rozhodnutí, aby geniální Největší Čech byl v duchu se souborem svých pokračovatelů v této hře ve "Zlaté kapličce".... celý text

Mexico 68 1969, Čeněk Kohlmann

XIX. Olympijské hry v Mexiku v r.1968 byly pro naši zemi po Helsinkách v r.1952 (4 zlaté manželů Zátopkových) nejúspěšnější . Fenomenální gymnastka Věra Čáslavská se tam stačila nejen provdat, ale přivezla 4 zlaté a 2 stříbrné medaile. A co skok vysoký ? Naprosto nečekaná vítězka Milena Rezková (18 let) a na věky slavný Dick Fosbury se svým unikátním stylem, kterým nikdo v té době neskákal, zvaným "flop" vyhrál a dnes tak skáčí všechna skokanská esa. Nebo neuvěřitelný Bob Beamon jediným skokem do XXI.století "ulétl" ostatním skoro o metr ! To byly bomby ! Bylo toho hodně a také doznívání těchto OH trvalo značně dlouho i po jejich skončení. O tom vypráví tato vkusná publikace.... celý text

Skladatelé světové hudby 1993, Milan Kuna

Nemyslím si vůbec, že tato půvabná kniha je určena pro znalce a milovníky vážné hudby. Znalec by nad ní možná "ohrnul nos", milovník vážné hudby by shledal, že postrádá mnoho dalších informací. Výtečný nápad nakladatelství FRAGMENT byl v tom, že edice "ODKAZ" je určena mladé generaci (pokud ve víru t.zv. mobilního šílenství projeví jakýs-takýs zájem o velikány tvořící kdysi geniální díla). Právě v takových knihách (+ třeba Slavní lékaři) se jim dostane základní informace, postačující k průměrné všeobecné informovanosti, kterou většina této generace postrádá.... celý text

Potkal Kohn Rabínoviče 1992, Jan Martinec

Je štěstím našeho národa, že ve své většině máme smysl pro humor. Čím hůře se dařilo, tím lepší byly vtipy. Ty nejlepší byly t.zv.politické (a to v každé době). Obdobně jsou na tom Židé. Ti ale nemají vtipy politické, leč jejich humor je chytrý, nesmějeme se, až se za břicho popadáme, spíše je to takové tiché cha-cha-cha, ale zejména jsou sebeironické. S dovolením použiji v závěru hezký výraz Tervy - zde je malá ochutnávka: „Teda Kohn, že mi choděj za ženou, to by mi tak nevadilo, ale že jí ukázali, že to jde dvakrát, to mě fakt děsně rozčílilo...“... celý text

Němý Bobeš aneb Český Tarzan 2001, Zdeněk Svěrák

Vše od A do Z - v y n i k a j í c í ! Ale nemohu si odpustit kousek ze semináře o hromadění horníků tam dole (jedna ze 2 klecí musí mít o jednoho horníka více, musí to být ta, která zajišťuje přepravu dolů). A geniální náprava Járy da Cimrmana v podobě upozornění : "Kamarádi ! V zájmu svých kamarádů přicházejte do práce řádně najedeni. Vítaná jsou zejména vajíčka, houby a jiná těžká jídla. Rubat musíte ze všech sil, abyste nějaké to kilo shodili. Jinak se nahoru nedostanete. " Po tomto opatření produktivita dolu Marcela prudce stoupla. Stačilo navštívit představení "Němý Bobeš" a my Neználkové, jsme začali tak trochu chápat o čem ta ekonomie vůbec je.... celý text

Pane prezidente, podáváme demisi... 1988, Marcel Zachoval

Tato kniha byla napsána na objednávku Národní fronty k 40.výročí t.tv. vítězného (jak pro koho) února. Je s podivem, že ji vydal Melantrich, tedy nakladatelství s historií, ale od 50-tých let poslušný slouha komunistů. Únor 1948 patří k nejdůležitějším mezníkům našich novodobých dějin. Komunistická strana se minimálně od konce války snažila vytvořit podmínky, jež by jí umožnily chopit se veškeré moci ve státě. Vládní krize vyvrcholila 20. února 1948. Toho dne na protest proti personálním změnám ministra vnitra Noska v SNB podalo dvanáct nekomunistických ministrů do rukou prezidenta demisi. Následujícího dne komunisté svolali masovou demonstraci na Staroměstské náměstí a začali vytvářet tzv. Akční výbory Národní fronty, které postupně přebíraly řízení podniků či místní samosprávy. Promyšlenou součástí rostoucího napětí bylo také zformování a vyzbrojení Lidových milicí. 23. února ministerstvo vnitra omezilo činnost nekomunistických stran, začalo docházet k prvnímu zatýkání i domovním prohlídkám. Demokratické strany byly de facto paralyzovány a své naděje vložily do prezidenta Edvarda Beneše. Ten byl vystaven silnému nátlaku komunistů i zástupců dělnického hnutí a odborů. Jediným významnějším počinem na jeho podporu byla demonstrace asi 5 000 studentů, učitelů a novinářů, kterým se podařilo překonat odpor Lidových milicí a komunisty ovládaných bezpečnostních složek a dojít se svým průvodem až na Pražský hrad. V té době již těžce nemocný prezident prezident Beneš však 25. února 1948 demisi nekomunistických ministrů přijal a dal tím Gottwaldovi volnou ruku při sestavování nové vlády. Cesta k nastolení totalitního režimu tak byla otevřena. Komunisté neztráceli čas a nedlouho po únorovém puči začali perzekvovat své politické odpůrce.... celý text

Akt 2002, Zdeněk Svěrák

Akt je dle mého názoru hra, kde dominuje "Seminář". Má dvě úžasné přednášky: Smoljakovu Filozofii externismu (kde tento směr obhajoval, a to vítězně na filozofickém kongresu v Basileji Jára Cimrman) a Svěrákovu Rekonstrukci hry Akt . Vlastní hra vzbudila při premiéře v r.1967 velký rozruch v médiích, i na t.zv.kulturní frontě. K jednomu z prvních představení pozvali osobně autoři i Jana Wericha. Zpočátku neměl zájem: "To jste zase někde vyhrabali nějakého zapomenutého národního buditele, že jo ?" Byl ujištěn, že tomu tak není a do správné nálady se dostal hned při semináři, kde se hlasitě chechtal a ohlížel se po publiku, zda se nesměje sám. Akt vzbudil i pozornost cenzury, syn Pepa (Z.Svěrák) byl příslušník SNB, samozřejmě v tenkrát modré uniformě. "Neexistuje, aby byla zesměšňována tato důležitá složka státní správy" - pravili soudruzi. Autor Z.Svěrák využil jedné hlášky ze hry: Tys byl Pepo vždy divnej. Už ve škole jsi do sešitů kreslil samé kosočtverce." Z SNB-áka se stal sexuologem. A bylo po ptákách ! Jak pravil jednou ve Všechnopárty K.Šípa pan Weigel: Víte já v Aktu hraji taťku Žílu, jako mamka mi výtečně sekunduje Miloň Čepelka. On se tak do té role vžije, že mi při závěrečném klanění šeptá - podívej se do publika! Vidíš ty kvanta krásnejch mužskejch ?" Aby nezůstal pan Čepelka těžce feminizován a traumatizován, vyřešili to autoři v následující hře jednoduše - dostal roli sexuálního maniaka - hraběte von Zeppelina. Touto hrou vstoupilo do divadelních dějin úžasné divadlo, kde je stále vyprodáno a baví nás bohudík již neuvěřitelných 53 let !... celý text

Dobře mrtvý dědeček 2017, Karel Hvížďala

Mnoho z nás občas zažije krásný pocit při čtení knihy, když nás "pohladí". Autor umí !

Eduard Kohout 1974, Pavel Taussig

Tenká knížečka (zachycující pouhé torzo jeho rolí) o jednom z pilířů Národního divadla ve XX.století. Bohužel nebyl moc využíván ve filmu, přesto za vše mluví jeho výkon podivína Artuše ve Filmu Turbina (rež.O.Vávra). E.Kohout byl po válce jako protagonista z doby První republiky politicky znehodnocován.Titul zasloužilý umělec dostal roku 1953 a národním umělcem se stal až za politické obrody roku 1968. Byl by si chtěl na rozloučenou s Národním divadlem zahrát Sofoklova Oidipa na Kolónu,ale nebylo mu to dopřáno.Režisér Pleskot ho za to odškodnil posledním malým sólem v roli sluhy Adama v Jak se vám líbí, s tím,že tuto úlohu si napsal pro sebe sám Shakespeare.Po tomto monologu zazněl vždy aplaus na otevřené scéně: byl upraven tak,aby mu umožnil být osobní zpovědí...... celý text

Tajná služba v akci 2010, Reinhard Gehlen

Reinhard Gehlen (* 1902 + 1979) dosáhl hodnosti generála německé armády během druhé světové války. Budoucí významný vysoký důstojník věděl velice dobře, proč se stát pragmatikem. To mu později zachránilo život. Jiní skončili pověšeni na háku. Za nacistické vlády Adolfa Hitlera byl z počátku (v roce 1935/1936) členem generálního štábu. V roce 1939 byl povýšen na majora a začala jeho NAZI-kariéra. Jako \"vhodná osoba\" byl Gehlen v roce 1942 osloven plukovníkem Clausem von Stauffenberg aby se zúčastnil pokusu o atentát na Adolfa Hitlera, kde měl sehrát pouze vedlejší roli. Když spiknutí vyvrcholilo neúspěšným atentátem po výbuchu bomby při poradě nejvyšších důstojníku nacistického Německa dne 20. července 1944-Gehlen se od atentátu naprosto distancoval dříve, než se Adolf Hitler rozhodl pro odvetu proti spiklencům. Při této odvetě proběhla série vražd, poprav a zatýkání. V prosinci 1944 byl pověřen shromažďováním zpravodajských informací zaměřených na Sovětský svaz a jeho bitevní taktiku. Díky tomu se z něj po válce stala velmi hodnotná a potřebná osoba. Několik dní po konci II. světové války v září 1945 byl Gehlen převezen do USA a byl pověřen rekrutováním zpravodajských důstojníků a špionů pracujících pro americké zájmy v období studené války. Spolu s ním vstoupilo bez vědomí veřejnosti do služeb americké vlády více jak 4 000 někdejších nacistů, aby v Německu prováděli špionáž proti Sovětskému Svazu ve službách USA. Reinhard Gehlen byl vypočítavý a chladně kalkulující (nejdříve) služebník nacistů. To mu zachránilo život. Později,po propuštění ze služeb USA, se stal prvním předsedou Spolkové zpravodajské služby, v této funkci působil do roku 1968. Gehlen je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých vedoucích špionáže t.zv. studené války.... celý text

Jan Werich: FILMfárum 2019, Pavel Taussig

Po úmrtí Jana Wericha (31.X.1980) se vyrojilo na knižním trhu plno vzpomínek na tohoto výtečného herce. Úplná inflace nastala po roce 1990. Drtivá většina "psavců" byli lidé, kteří na jménu JW parazitovali. Pavel Taussig, renomovaný filmový historik je zářným příkladem, že se o J.Werichovi dá pořád psát čtivě (tím chci zdůraznit rozdíl mezi knihami o jednom subjektu, viz Pavel Taussig a Ondřej Suchý, tedy přirovnáním ke rčení, že jde o "nebe a dudy") je tato kniha zasvěceného člověka. Jan Křtitel Serafínský Werich (tak byl skutečně pokřtěn a já se to dozvěděl až z doplněné wikipedie) se narodil 6.II.1905. Tedy brzy si připomeneme jeho 115.narozeniny, to neměl ke konci svého života lehké . Nebyl soudruhy oblíben jako signatář 2000 slov, jako vůdčí osobnost v TV dialogu na pokračování "Co tomu říkáte pane Werichu ?" s V.Škutinou a po pár filmech, které mohl po II.světové válce natočit + několik úžasných zfilmovaných povídek zejména "Medvěd" od A.P. Čechova, se věnoval psaní. Filmové práci se věnuje tato kniha a fandové V+W by ji neměli opomenout.... celý text

Hříchy mládí aneb takoví jsme byli... 1999, Jiřina Doležalová

Nechal jsem se nachytat anotací knihy. Ta jména ! Dost mých oblíbenců. Joj to bude zábava. Nebyla, a to vůbec žádná. Nuda, nuda, děsivá nuda. Jednu hvězdičku dávám za konstatování MUDr.Cimického, že národní umělkyně Marie Majerová nebyla (v době mládí pana doktora) taková "herdek baba" jak se o ní povídá.... celý text

Jiří Suchý & tingltangl: 3 1/2 rozhovoru 2019, Karel Hvížďala

Jak je u autora zvykem, je opravdu co číst, na co se dívat a třeba co si uložit do paměti. Kniha je určena pamětníkům a též stálým příznivcům divadla Semafor, mezi které patřím. Je doplněna množstvím unikátních fotografií (zejména z archivu Jiřího Suchého). Některé z nich jsou unikátní. Na více než 550 stránkách si opravdu dobře počtete.... celý text

Pohřebiště obětí 2015, John Sandford (p)

To podstatné zde již napsal čef. Autora mám rád (jak sérii s Davenportem, tak tu s Flowersem).Řemeslně odvedená práce (konec konců jde o nositele Pulitzerovy ceny), ale pořád mi při čtení něco chybělo. Není mi jasné, zda šlo o úmysl autora, který poskytne čtenáři jasné vodítko jak vše dopadne, a přitom se věnuje na mnoha následujících stránkách kvantu informací, odboček (i záhybů-jak by řekl Jára Cimrman)- zřejmě chtěl zmást čtenáře. Také mohlo jít o vyšší honorář ve smlouvě s ohledem k počtu stran. Ale pořád jde o vysoký standard.... celý text

Detstvo 1954, Maxim Gorkij (p)

Vydání této knihy u nás je typickým pohledem t.zv. "stranovlády" na vše ruské, spíše sovětské. Výtečného spisovatele známe pouze z jedné strany (té levé), což se soudruhům "hodilo do krámu" . Vzpomínky na dětství malého Peškova nemohly nikomu ublížit. Samozřejmě se nikdy nešířilo to z života Gorkého, co se Džugašvilimu alias Stalinovi nelíbilo - jeho dlouholetý pobyt na západě, kdy se dostal až do USA. V roce 1913 se Gorkij mohl vrátit do Ruska a prakticky ihned se zapojil do politického dění na straně bolševiků. Organizoval financování exilových revolucionářů pomocí příspěvků od domácích mecenášů.[2] V roce 1917 se však, stejně jako větší část intelektuálního křídla strany, domníval, že pro revoluci není ještě ten správný čas, neboť Rusko na ní, podle něj nebylo připraveno. Po říjnové revoluci se rozkol mezi ním a bolševiky zvětšoval, což nakonec vedlo k publikování článků známých jako Nečasové úvahy. Gorkij vystupoval aktivně proti násilí tzv. válečného komunismu, teroru páchaném na opozičních politicích a proti bezuzdnému rabování. Toto znechucení nakonec v roce 1921 vedlo k jeho druhé emigraci. Roku 1921 M. Gorkij podruhé opustil Rusko, nejprve žil v Německu a poté v italském Sorrentu. Zajímavostí je, že si na přelomu let 1923 a 1924 léčil tuberkulózu v Mariánských Lázních. Právě zde se dozvěděl o smrti V. I. Lenina a zde napsal první verzi statě O Leninovi, ve které cituje deník Prager Tagblatt. Roku 1928 se na jednu ze Stalinových výzev k emigrantům vrátil do SSSR. Po návratu do SSSR byl Gorkij sovětskou propagandou mimořádně vyzdvihován, protože tento návrat byl chápán jako vítězství sovětské propagační války. Da, da, da - tovarišči v tom uměli chodit. I ti naši ( Vydáme Dětství, Matku atd.)... celý text

Legenda jménem Elvis Aaron Presley 2005, Pavel Černocký

Kdyby nebylo Elvise, nebyli by ani Beatles, pravil John Lennon. Byl první z největších, dodal Roy Orbison. Ten hoch měl všechno.Skvělou vizáž, pohyby, manažéra a talent, zhodnotil Carl Perkins. Elvis zavedl beat do všeho. Do hudby, oblečení, jazyka, je to celá sociální revoluce, z níž čerpala šedesátá léta (řečeno místo "amen"na konci motlitby) zakončil vážený Leonard Bernstein. Elvis Aaron Presley byl požehnáním pro černou, jižanskou hudbu - správně usoudil Little Richard. 8.ledna roku 2020 by mu bylo "pouhých" 85 let . Nemohl se jich dožít v tom děsivém frmolu svého hektického života. Snažil se, ale pitva prokázala v Elvisově těle 14 druhů léků, z toho 10 v množství více než nebezpečném. Měl všechno: peníze, obrovský talent, fascinující hlas, doprovod krásných dívek, nádhernou Priscillu a dcerku Lisu Marii. Měl ale bohužel i vypočítavého manažéra (který ho "bral pěkně na hůl"), hledícího spíše na svůj podíl $, než na Elvisovu životosprávu ( Plukovník Parker utratil v Las Vegas u rulety jednoho večera 3,000.000 $)! Petr Černocký napsal s kolektivem dobrou knihu.... celý text

Exilový orloj 2019, Karel Hvížďala

Autor dovede potěšit. Moudrými názory osobností, se kterými hovořil v exilu a novými pohledy na ně, což bylo pro mne novum: "Jiří Voskovec, stejně jako Ferdinand Peroutka byli oba v exilu zachmuření, bez opěrného lešení příznivců. Trpěli nedostatkem obdivu, na který byli dříve zvyklí. Ztratili značnou porci sebejistoty, což jim znatelně pomačkalo duši. Peroutka dle vyprávění jeho ženy Slávky, trpěl hlubokými depresemi a posledních sedm let s ní nepromluvil, i když ji vroucně miloval." Básník Antonín Brousek napsal cosi jako parodii na Nezvalův Zpěv míru, cituji úryvek: Aby žena, dítě i muž/ žili věčně jak Metuzalém/aby byl pro ně život bálem, kde na počest jim hrají tuš/ zpívám zpěv míru. Od kostelíčka s nízkou vížkou/po kratší historické pauze/ volám i vás, Havla a Klause/mávaje kuponovou knížkou/ zpívám zpěv míru..." "Václav Havel na svého otce, stavitele Lucerny zapomněl. Místo díla si postavil pomník a nechal se jim uhranout." "Pavel Kohout se měnil jen tak, jak se měnila doba a její obecná kritéria. Málo riskoval a oproti Havlovi či Kunderovi nedal nikdy do sázky (proti totalitě byl až v době, kdy mezi intelektuály byla mrtvá), jeho mozek nebyl ustrojen analyticky, ale dramaticky. Zůstával stále stejný jako svazák,, jako komunista, jako disident, jako exulant i jako spisovatel ve Vídni, či později v Praze. Vždy byl úspěšným dramatikem, který se zabýval cizími látkami, neboť v centru jeho zájmu byl hlavně ON sám, což ho oslepovalo." "Václav Havel se aspoň snažil navázat na T.G.Masaryka: Prý se kvůli tomu snažil učit jezdit na koni." K architektovi Kaplickému: " Po Klausovi zbude jeho arogantní zákaz unikátní stavby Národní knihovny (nazvaný Blob) na Letné. Po Zemanovi ustrašené zátarasy a bezpečnostní rámy na Hradě. Chudák Pražský Hrad, říká si kdesi nahoře Kaplický s žalostí, která roní slzy, ty se kutálejí do Vltavy, která je posílá jako zprávy do světa." Nebo profesor na univerzitě v Pensylvánii, bohemista Preisner: " Český stát byl po r.1918 nesen elitou českého úřednictva rakouského školení. Tedy racionální centralismus, nekontrolovatelná moc ve jménu abstrahované "vůle lidu". Kdežto britská demokracie vidí v opozici-stranické, parlamentární- v dělbě moci, živému systému její kontroly, nutnou složku zdravého státu. Demokracie není jen diskuze, ale vyžaduje umění a znalost spravovat a vést stát ve svobodné společnosti, a to je třeba v Čechách se ještě naučit..." Co kapitola, to promluvy nejen české elity v exilu. Díky pane Hvížďalo ! Mnoho vysloveného by se dalo "tesat" do kamene.... celý text

Egypt, Egypt 2001, Pavla Jazairiová

Vyprávění fundované novinářky, která má země okolo Egypta "v malíčku". Čtenář sleduje vývoj jedné z nejstarších civilizací na tomto světě. A i její současní obyvatelé dávají cizincům jasně najevo, že jsou na svou zemi hrdí. "My nejsme Arabové - my jsme Egypťané !" To je jejich motto. Smůlou země byl vojenský potentát jménem Gamál abd an Násir (1954-1970), velký fanda SSSR. Zvolil si nesprávnou stranu. Ten zavedl socialistický způsob vlády. Zestátnění Suezského kanálu v roce 1956 vedlo k vojenskému napadení Izraelem, které bylo součástí tajné dohody mezi Jeruzalémem, Londýnem a Paříží. Vzápětí vyslala Velká Británie a Francie své jednotky údajně pro udržení svobody mezinárodní plavby Suezským průlivem. Vypukla tzv. Suezská krize. Poté, co USA daly ruce pryč od celé akce, o které nebyl Washington informován dopředu, a Moskva pohrozila bombardováním Paříže a Londýna, všechny tři útočící strany se stáhly. Výsledkem bylo posílení egyptské pozice a zvýšení vlivu Sovětského svazu na Blízkém Východě. To mu ale pořád nestačilo. V roce 1967 vyslal Násir armádu na Sinajský poloostrov a donutil pozorovatelskou misi OSN se stáhnout, vzápětí uzavřel Tiranskou úžinu, což Izrael předtím prohlásil za Casus belli. 5. června zahájil Izrael preventivní letecký úder, zničil egyptské letectvo a během Šestidenní války obsadil nejen Gazu, ale i celý Sinajský poloostrov. V roce 1973 Egypt a Sýrie znovuvyzbrojené moderními sovětskými zbraněmi zaútočily za Jomkipurské války na Izrael. Po prvních dvou dnech, kdy se Egyptu podařilo překročit Suezský kanál a postupovat do hloubi Sinajského poloostrova, zatímco syrské obrněné jednotky dobyly zpět severní polovinu Golanských výšin ztracených v roce 1967, zahájil Izrael protiofenzivu. V důsledku porazil útočící arabské armády a jednotky Ariela Šarona dokonce obsadila Port Said na africkém břehu Suezského poloostrova. V roce 1977 odvážně zahájil Anvar Sadát mírové jednání s Izraelem. To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova, která však vyvolala odpor islamistů z Muslimského bratrstva. V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak. T.zv. "Arabské jaro" uspíšilo i jeho konec. Ano Egypt je zajímavá, ale již dlouho nešťastná země. V roce 1977 odvážně zahájil Anvar Sadát mírové jednání s Izraelem. To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova, která však vyvolala odpor islamistů z Muslimského bratrstva. V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak. Ani ten dlouho nevydržel, t.zv. Arabské jaro" mu oznámilo konec. Země se začala zmítat a zmítá v žabomyších problémech, kterým není konec. Paní Pavla Jazairi napsala dobrou knihu.... celý text

Vyšší spravedlnost 2019, Hans Rosenfeldt (p)

Pánové Rosenfeldt a Hjorth, autoři této v pořadí 6.knihy série o práci Státní komise pro vyšetřování kriminální činnosti-oddělení vražd, se sídlem ve Stockholmu, zřejmě během svého psaní museli dospět k negativnímu názoru na práci a efektivitu výše uvedeného oddělení (řečeno velmi slušně). Jinak si nedovedu vysvětlit, proč tuto knihu napsali. Nabízím třeba toto vysvětlení: - naštvání na policajty, jako takové, - co jsme doposud napsali změníme v recesi, okořeníme to fialovými Harlekýnkami s příchutí feferonek (viz. hlavní postavy tohoto díla). Podotýkám, že první dvě knihy této řady se daly číst. Připomínalo mi to příběhy Martina Becka ( autorů S+W), deset knih vydávaných od 70-tých let minulého století. Ovšem Martin Beck se svou partou, to byl jiný level. V této sérii vyšetřují vraždy po celém Švédsku: Šéf, neschopný ňouma, který má k ruce schopného mladého znalce přes kybernetiku (ze kterého autoři vytváří postupně monstrum přes sado-macho), dále nesnesitelnou arogantní štěknu, která načas změní své pracoviště, zde se stěhuje do blízké Uppsaly, pak je zde možná schopná a tvořivá vyšetřovatelka v terénu, která má smůlu na chlapy. K této sestavě je v každé knize přibrána hlavní postava knihy - psycholog, odborník na profilování zločinců, zejména vrahů. Jeho vedlejší významnou činnost by Jára Cimrman nazval, že je cosi jako Der sexual hand Granat (dále DSHG). Přeloženo do srozumitelnosti jde o muže středního věku, který vidíc ženy, které se mu zamlouvají, dostává je zručně do postele (je to jeho hlavní životní hobby). Vše se zde točí okolo násilí a zneužívání žen, které z náboženských důvodů mají problémy s interupcí. Až sem bych téma knihy toleroval. Ovšem děj se postupně mění k neuvěření. Dospěl jsem k názoru, že jde buď o "ptákovinu", nebo o psaní pod vlivem šňupání třeba kokainu. Bohužel vypadá to na vážný úmysl autorů vytvořit hit na který čtenáři jen tak nezapomenou. Závěr jsem již bral jako recesi (proto nehodnotím jako odpad). PS Mám obavy, že bude-li série pánů R+H pokračovat, ztratí ona skromná vyšetřovatelka i své druhé oko (o to první přišla chtěje navštívit DSHG v jeho bytě).... celý text