1amu přečtené 1094

Tunisko 2006, Elžbieta Lisowscy

Jde o jednoho z lepších průvodců po této krásné zemi, která je 2x větší než ČR, ale počtem obyvatel na tom budeme brzy stejně. Měl jsem štěstí, že díky CK FISCHER jsem zemi navštívil několikrát, vždy za příjemného skoro jarního počasí na rozhraní prosince a ledna, a to před t.zv. "Arabským jarem", které považuji za neštěstí pro tamní obyčejné lidi. 98% obyvatelstva jsou mírní muslimové, zbytek tvoří Židé (na ostrově Djerba) a křesťané. Dovolím si napsat několik poznatků ze svých návštěv: Před odletem jsem se naučil pár francouzských frází, potřebných pro odbavení na letištích a v hotelu a také počítat. Proč ? I tam, jako v každé arabské zemi m u s í t e smlouvat ! Jinak vámi pohrdnou a budou vás považovat za ňoumy (viz Američané, kteří zaplatí první obchodníkem vyřčenou sumu). To je buď urazí, nebo naštve. Berte to jako hru a budete se fantasticky bavit. Na Djerbě mi jeden takový brečel na hrudi, že jsem ho zničil a s ním jeho rodinu. Při cestě z trhu (súk) mi již vesele mával. Na súku se nenechte vmanévrovat do situace, kdy vám prodejce chce vnutit nejdříve ten největší šmejd, který má vystavený. Platí: smlouvat, smlouvat und wieder smlouvat ! Vždy prohrajete, ale neodcházíte se staženými kalhotami. Pozor na největší poutní město Kairouán. Na autobusy mají spadeno davy prodejců čehokoli. Po výstupu se na vás vrhnou a cpou vám do ruky děsivé věci, zejména plyšové velbloudy. Nebrat ! Pokud ho držíte v ruce, chce od vás obrovskou sumu, a to bez smlouvání ! Jsou děsně nepříjemní a lezou s vámi zpět do autobusu, aby dosáhly svého. V celé zemi dostanete výtečnou hořkou kávu Lepší jsem pil jen v Itálii, a to mám raději čaj. Vyplatí se koupit zde kožené oblečení. Na naše poměry levné, ale nesmíte se nechat ošálit. Požádejte prodavače, aby vám po kůži přejížděl otevřeným ohněm zapalovače. Oni uvidí, že nejste mimoň, ale pro ně vážený zákazník. Končím přihlašováním v hotelu. Vyplatí se dát recepčnímu menší bakšiš, nic závratného. Hned dostanete lepší pokoj s výhledem na moře. Přeji vám příjemný pobyt v této krásné zemi.... celý text

Benátky 2016, kolektiv autorů

Vždy jsem si myslel, že nejkrásnějším městem Evropy jsou belgické Bruggy. Chyba ! Domnívám se, že jde o Benátky, které jsem ke své škodě navštívil až později a jde o nádheru, která zase od nás není tak vzdálena. Protože jde o lokalitu doslova překypující památkami, historií a davy turistů, je dobré se na návštěvu pečlivě připravit. K tomu slouží kapesní průvodce. Ten samozřejmě neobsahuje vše, proto přidávám několik svých postřehů: Z Murana do Benátek je to při použití vaporetti (lodní přeprava z okolních městeček, nijak drahá) pouze 1,5 km. Z člunu vidíme ohromnou frekvenci plavidel jezdících všemi směry, z nichž někteří si to spolu i rozdají a protože jsme v blízkosti letiště, každou minutu zde přistává, či odlétá tu Boeing, nebo Airbus...etc. Přistání poblíž náměstí Sv.Marka je nezapomenutelné. Každý nejdříve obdivuje gondoliery (těch je zde požehnaně), ale pohled na tu nádheru domů a paláců vyráží dech. Jsme v obrovském lidském mraveništi, kde do sebe „narážejí“ lidé opravdu z celého světa. Obrovska fronta u „Dóžecího paláce“, obdobně u dalších památek. Nádherný most ponte Rialto narvaný turisty a obležený fotografy. Ohromně osvěží picollo espresso v malinkaté uličce. Nádherným závěrem je cesta člunem po Grande Canal. Zde si vychutnáváme krásu úžasné architektury a se zájmem sledujeme křižující se gondoly. Občas dochází k „dopravní krizi“. Konečná je na Lidu, které je „přes vodu“. Zde probíhá vždy v září mezinárodní filmový festival. Benátky jsou jednou z nejnavštěvovanějších destinací na světě. Ale musíte mít štěstí na počasí. Zejména počátkem roku je zde nebezpečí záplav, což pro turisty není nic příjemného.... celý text

Amatérske krátkovlnové antény 1972, Imrich Ikrényi

Tato kniha je cosi jako slavná kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové, ale pro radioamatéry, což je podivná minorita lidské populace se zvláštním hobby. Snažíme se totiž pomocí krátkých, či velmi krátkých vln domluvit se s okolním světem. Jde to telegraficky či mluveným slovem. Pan Ikrenyi nám touto knihou ukazuje, jakou možnost máme při konstrukci antén. Až do r.1990 šlo převážně o tvorbu home made, což znamenalo nenávist sousedů, kterým jsme (nikoli úmyslně, ale nevědomky) rušili televizi. Proto radioamatér vysílá nejraději v nočních hodinách. Lépe je to se sluchátky a telegraficky (ty-ty-tá-tá), protože mluvíc, bychom rušili spánek svých blízkých. Nástup kapitalismu nám ukázal, že pokud jsou peníze, můžeme si za patřičný obolus zakoupit takové antény, se kterými se dovoláme (s výkonným vysílačem) po celém světě, ale to je již jiná kapitola.... celý text

Pinocchiova dobrodružství 1976, Carlo Lorenzi Collodi

Jsem udiven, že ještě nikdo nehodnotil tuto "klasiku pro děti", vydanou před více než 40-ti roky. V té době v prozřetelném nákladu 100.000 výtisků (o které se v této době našim autorům pouze zdá) a ještě k tomu s kouzelnými ilustracemi paní Heleny Zmatlíkové, která uměla ! Kniha udělala a pořád dělá nepochybně radost mnoha dětem, tak jako tenkrát dětem mým.... celý text

Krvavá lázeň 2013, Stuart MacBride

Perlička na dně 2006, Bohumil Hrabal

Dostal jsem tuto knihu kdysi darem . V té době jsem si neuvědomil, že jsem byl obdarován perlou. Jedna povídka krásnější než druhá a čtenář žasné - to je prvotina ???... celý text

Pravda proti lži 1978, Stanislav Oborský

Velice zajímavý historický dokument, vzhledem k tomu, že autoři, t.zv. ideologové KSČ se zde svěřují národu, kde je pravda a kde je lež . Jedno komunistické eso za druhým : V čele nemůže být nikdo jiný než Vasil Biĺak, hned vedle tajemník Jan Fojtík, šéf Rudého práva Zdeněk Hoření a jeho pobočník Karel Douděra, postrach Filosofické fakulty Vitězslav Rzounek, kat-komentátor RP Jan Kliment a zakladatel ČSAV v 50-tých létech Radovan Richta. Toto komunistické komando předalo straně publikaci, která dává do budoucnosti jasnou odpověď o co usilují komunisté. Kvůli tomu ode mne trochu více*... celý text

Až po mé smrti 2014, Vasil Biľak

V žádném případě nebudu tak shovívavý jako můj předchozí komentátor. Vasil Biĺak, byl cosi jako československý Goebels . Je zajímavé, že svá nosná "díla" napsal až v době, kdy si ve své bratislavské vile užíval příjemného důchodu. Na rozdíl od M.Štěpána nebyl odsouzen, ač by si to za prokázanou vlastizradu zasloužil. Jeho literární tvorbu nesporně motivovaly finance od vydavatelů. kteří správně tušili vysoký zisk, což se také potvrdilo. Přesto si myslím, že i tato jeho slova stojí za zapamatování. Čtenář si uvědomí, jaké osoby byly v čele státu, lépe řečeno vedoucí síly KSČ.... celý text

700 let Nižbora 1965, Josef Kouba

Kniha byla sice vydána pře 55 roky, ale připomíná toto zajimavé město položené v kouzelném povodí Berounky. První písemná zmínka o Nižboru (Acta apud Missembt, tj. „Dáno na Nižboru“) pochází z 27. září 1265, kdy král Přemysl Otakar II. vydal na zdejším hradě zakládací listinu města Poličky. Z původně německého jména Miesenburg, čili „hrad nad Mží“ se postupně (Myzburk, Nyžburk) vyvinul nynější český název. Základem obce se stala železná huť, založená v roce 1512 rytířským rodem Ottů z Losu. Ti měli tehdy v držení i hrad.Lidé přicházeli za prací a stavěli si v okolí hutě domy. Jelikož již jednu huť provozovali v nedalekém Hýskově, nazvali tu zdejší Nová Huť. Konec chodu železárny způsobila velká povodeň roku 1872 a pád vídeňské burzy roku 1873. Obec se od 16. století do roku 1925 jmenovala Nová Huť, mezi lety 1925-1946 Nová Huť pod Nižborem a teprve od roku 1946 nese současný název Nižbor. Když se řekne Nižbor, musí se říci i Strádonice s chaloupkou laskavého vyprávěče pana Františka Nepila a také blízký Hýskov, kde se filmoval skoro všem známý Saturnin.... celý text

Jihočeský kraj 2003, Pavel Chromý

Vděčný průvodce po mém kraji, kde sice momentálně nežiji, ale kam se rád vracím. Na tomto kraji je nádherné, jak je plný protikladů. Samozřejmě dominuje po stránce turistické Český Krumlov, ale ten si to naprosto zaslouží. Ze starého ošuntělého městečka se stala vyhlášená destinace a dělají to tam dobře. Hned vedle Prachatice, které po roce 1989 vyrostly do krásy, obnovou starého města, obklopeného hradbami. Nádherná oblast rybníků okolo kouzelné Třeboně a pak ty zámky a hrady v čele s krasavicí Hlubokou nad Vltavou. Nové Hrady za vlády komunistů zastrčené městečko bez turistů, což se podstatně změnilo. Kouzelné Slavovonice, a , a, a ? Je toho tolik krásného a každá část této oblasti vyvolává mé vzpomínky. Nakonec si nechávám České Budějovice, které mě při každé návštěvě překvapují svou pokračující modernizací obchodní sítě . Co se mi líbí nejvíce ? Srovnání se sousedním Bavorskem ! Jih Čech silně dotahuje . Ano jezdí se nakupovat do Pasova, Freyungu,Grafenau či Waldkirchenu, ale Bavoráci zase k nám . Obnovují se vztahy z minulosti a to je dobře.... celý text

Tolik štěstí najednou 1999, Carl Hiaasen

Opět díky kap66 jsem zvolil Hiaasena a nebyl zklamán. Ten pán, pokud se nepustí do ekologie a "zelených canců" je výborný. Příběhy jsou tradičně z teplé Floridy, kde je furt teploučko, občas se přežene nějaký hurikán, ale tamní lidé jsou pojištění, tedy nějak se to vždy urovná. Předností autora je skvělé vylíčení nosných postav děje. Úžasný živnostník Demencio, dle jména jsem si nejdřív myslel, že je dementní. Kdepak! Jde o pěkného vykuka přes zázraky, které do malého městečka přitáhnou davy přiblblých turistů. Nebo fascinující záporáci, alias Bílý árijský serafíni. ...Stůj, kdo tam ? Identifikujte se ! Chub a Bode se chystají odpovědět, ale okolo nich sprška kulek z automatické pušky ...skrývali se pod autem, dokud Shiner neskončil. Pak Chub zařval - To jsme my ty debile ! Kdo MY? Tví bílí bratři vole ! No jo kurva, tak vylezte ! Ten skinhead je úplně vymaštěnej, nadával Chub... Nádhernej kapitalistickej realismus, tomu říkám. Děj plyne lehce, čtenář se baví. Samozřejmě happy end a jsem nerad, že zábava končí.... celý text

Lassie se vrací 1963, Eric Knight

Nebýt Metly, vůbec bych si nevybavil barevný slaďák z Holých vod -stejného názvu jako tato půvabná kniha. Samozřejmě, že ji mám, pinktlich to samé vydání ve výborné edici KOD (Knihy odvahy a dobrodružství). A ve filmu ještě k tomu miloučká Lízinka Taylorovic (budoucí Kleopatra a též mnohokráte rozvedená), mohlo jí být tehdy tak těsně přes 10 roků. Já měl méně, proto když se chudinka Lassie zničená, urvaná, krvácející vrací domů, tak jsem brečel také (jako želva) a se mnou celej biják !... celý text

Umění udělat dohodu 2006, Donald J. Trump

Velice zajímavá kniha z doby, kdy autor spíše myslel na svůj byznys, než na první křeslo v Bílém domě. Tak tedy: kdysi volební soupeř bývalé 1.dámy USA se narodil 14.6.1946 v relativně finančně dobře zajištěné rodině v NY. Ve škole nic moc, spíše přebytek pubertálních hormonů. Přísný otec rozhodl, že synek půjde ve 13-ti létech "na vojnu" - tedy spíše na jakýsi předvoj - NY MILITARY Academy. Zřejmě se mu tam moc nelíbilo a rozhodně nechtěl pokračovat na vyhlášené West Point a představa budoucnosti jako 4-hvězdičkového generála mu nic neříkala. Ale tatík byl přísný a věděl co dělá. A plynul čas. Rozhodující byl rozhovor s hlavou rodiny na téma "Co dál s tebou Donalde ?" Došlo k ujednání, že tatík poskytne synovi úvěr 1,000.000 $ "ať se ukáže". Donald nastartoval svou životní kariéru v Ohiu, kde financoval stavbu bytovek. A ejhle ! Dokázal tatíkovi, že mu to myslí. Vydělal přes 6,000.000 $ a měl tak základ pro další byznys. Svět je kulatý, tu se Donaldovi dařilo, jinde ne. přesto jej časopis Forbes zařazuje na 488. místo nejbohatších lidí na světě. Stojí za přečtení.... celý text

Historky Ferdinanda Havlíka, jak je zapsal a převyprávěl Jiří Suchý 2009, Jiří Suchý

Oficiálně se říká, že Ferdinand Havlík (17. června 1928 Brno – 28. října 2013 Praha) byl český klarinetista, hudební aranžér, skladatel, kapelník, dirigent divadelního orchestru, příležitostný filmový herec a spoluzakladatel Divadla Semafor. Jednalo se o dlouholetého hudebního aranžéra a kapelníka Orchestru Divadla Semafor, spolupracovníka Jiřího Suchého a Eugena Jegorova. V tomto divadle byl autorem hudby úspěšné hry Kytice. Byl swingovým a jazzovým klarinetistou, který se velmi dobře uplatnil i jako sólista. Ale je skoro neznámo, že v části neblahé doby zvané NORMALIZACE, jej dosavadní neprokádrovaný šéf Semaforu Jiří Suchý přemluvil, aby vzal tuto funkci, konec konců byl jen nestraník, hrál jen na klarinet. A fungovalo to, podepisoval smlouvy, faktury a další papíry. Jenže soudruzi nainstalovali nové kádrové kápo St.divadelního studia (kam patřil i Semafor). Jmenoval se Čebiš, každému tykal. Při sledování jedné z předváděček po skončení zařval : Havlík, pojď sem ! A Ferda: A co chceš Čebiš ? A bylo rušno. Ferda správně poznamenal, že souzi si přece tykaj, že jó? Osobně na mne pan Havlík udělal ohromný dojem v roli zasloužilého umělce, který čeká ve frontě před sámoškou na chleba (Slavnosti sněženek). Po otevření jej paní vedoucí urazí, když ho požádá, aby jí opravil "prdelatý andělíčky" - no považte ! Vedlejší role sice, ale na Oskara ! Nenápadný pán, geniální hudebník a neoceněný herec. Budu na něj vždy v nejlepším vzpomínat.... celý text

Neznalost zákona neomlouvá 3 2006, Ivo Jahelka

Pan doktor Jahelka je v profesi cosi jako "Sůl nad zlato" ! Zastupuje poctivě své klienty, není známo, že by některého z nich bral na hůl. Svými úžasnými písničkami přibližuje národu co je vlastně právo a ještě k tomu, když se realizuje u soudů. Pravda v rozhlase, či televizi - poslouchajíc ho, jde o ukrutnou srandu, ale nutná obrana či krajní nouze, to už je slovo do pranice. Z vašeho baráčku vám nějaký chmaták ukradne šperky, nebo rolexky a vy se zrovna vracíte domů. On se s klidem posadí do fára (protože má dobrej džob), chce ujet. Třeba máte po ruce i zbraň a umíte z ní i vystřelit, pokud je to přesně a chmatákovi třeba ustřelíte kousek ucha (příklad), začnou orgány v trestním řízení řešit zda šlo o stav krajní nouze . No takhle: nejsem si jistý, zda budete s konečným řešením spokojeni. Konec konců čtete detektivky a víte o tom své. Proto vám duo autorů poskytuje tuto zábavnou poradnu (přičemž kniha nestojí tolik jako porada u advokáta).... celý text

Minimum k soudu 1997, Ivo Jahelka

Když jsem slyšel koncem 70-tých let minulého století pana doktora, advokáta z Jindřichova Hradce, bylo to pro mě zjevení ! Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Já tenkrát v Třeboni, on kousek dál v J.Hradci. On byl v té době unikát- cosi jako zpívající advokát. Každý v této profesi řeší plno případů, mnohdy tak originálních, že když to vměstná do textu písničky a ještě k tomu s kytarou zahraje, posluchači jsou nadšení. Pan doktor dělá tento svůj vedlejšák přes 40 roků a měl by dostat za právní výchovu občanů státní vyznamenání. Teď nevím, zda to některého z bývalých prezidentů a jejich poradců, i toho současného vůbec napadlo. Zřejmě ne. Tak jako si advokáti mezi sebou vyprávějí srandovno o těch, které zastupují, tak i soudci mají své veselé příhody z natáčení. Aby náš občan vystupoval důstojně (myšlen ten, který jde k soudu poprvé) v této vážené budově a má také smysl pro humor, k tomu mu poslouží přečíst si tuto knihu.... celý text

Přiznání 2011, John Grisham

S právní detektivkou to kultivovaně odstartoval Erle Stanley Gardner. Domnívám se, že jeho nástupcem je John Grisham, která nám to každý rok dokazuje tím, že bohudík vychází jeho nová kniha. Je pochopitelné, že ne vše co napsal je vynikající, ale on nikdy neklesl po průměr. Dokladem toho je i PŘIZNÁNÍ. Novému čtenáři jeho knih umožňuje autor nenásilný vstup do jiného druhu práva, než je to, co známe i u nás - právo kontinentální. A právě v tom obdivuji jak se právě právo ve Velké Británii a USA vyvíjelo postupně jinak. Zejména v USA hraje roli precedent, tedy soudní rozhodnutí konkrétního případu, které se postupně stává nenapadnutelným a je pro soudce závazným. V této knize se řeší výkon trestu smrti, který se ovšem nerealizuje ve všech státech USA (Trest smrti je naopak zakázaný v 19 amerických státech: Aljaška, Connecticut, Havaj, Illinois, Iowa, Maine, Maryland, Massachusetts, Michigan, Minnesota, Nebraska, New Jersey, New York, Nové Mexiko, Rhode Island, Severní Dakota, Vermont, Wisconsin, Západní Virginie a v okrsku District of Columbia. Pouze Nebraska se k trestu smrti vrátila. Nejvyšší frekvence trestu smrti je ve státě Texas). I zde využívá advokát maximální možnost odvolání a tím se možný výkon trestu odkládá. Ponechávám na čtenáři, aby zvážil zda je to pro odsouzeného dobré. Zejména v případě, jako je tento a jde o skutečnost - únosné. Kniha má napětí, odsýpá to.... celý text

Nej... Město v pohybu 2020, Anne-Sophie Baumann

Není to poprvé, kdy jsem utrácel peníz pro vnuka. Být malým klukem, tak bych mu záviděl. Jsem totiž nadšen vydavatelstvím Svojtka & Co, které svými činy dělá radost nám-kupujícím ! Leporelo je fajn už jen tím, že nutí "prohlížeče" být akčním.... celý text

James Bond a major Zeman - ideologizující vzorce vyprávění 2007, Jiří Koten

K půjčení této knihy mě vyprovokoval její název. Jde o 8 studií o kultovních postavách hrdinů - James Bond a kádrově dokonalý major Zeman. (Osm studií o kultovních postavách hrdinů, které bojují se zlem, obě postavy jsou předmětem bádání skupiny literárních vědců z pohledu narativní psychologie, kulturologie, mýtu společenské determinace. Tak jest uváděno v anotaci). Uff, uff ! Domnívám se po přečtení, že jde o chybný marketingový závěr. I když si vážím vydavatelství Paseka a kniha byla vydána v r.2007 myslím si, že nápad zadat srovnání Agenta 007 s Járou Cimrmanem by znamenal větší poptávku, vždyť právě Paseka vydala všechny hry DJC. Teď si nevzpomínám, u nás i ve světě uznávaný muž mnoha profesí - byl také někdy agentem ? Možná, že by ve výběrovém řízení zvítězili pánové Smoljak se Svěrákem. NE možná....ale?... celý text

Kateřina II. 1970, Milan Švankmajer

Kdysi při výkonu základní vojenské služby jsem si zakoupil tuto knihu z edice PORTRÉTY za 10.-Kč (můj žold-služné činil 75 Kčs-měsíčně), ale nikdy jsem toho nelitoval. Kateřina II., zvaná Veliká byla sice Němkou, která přestoupila na pravoslaví. V roce 1744 si ji ruská carevna Alžběta I. Petrovna vybrala jako vhodnou manželku pro svého synovce Petra, vévodu holštýnsko-gottorpského, kterého předurčila za dědice ruského trůnu. Pro princezničku z nepatrného německého knížectví představoval tento sňatek, kterým se měla stát ženou panovníka jednoho z nejmocnějších evropských států, závratné společenské povýšení. Přes své mládí dokázala tomuto cíli podřídit vše a brzy se v cizí vzdálené zemi pragmaticky přizpůsobila zdejším poměrům a naučila všemu, co se od ní vyžadovalo, přijala jméno Jekatěrina Alexejevna, přestože pravoslavné náboženství nikdy zcela nepochopila a během dlouhých obřadů se prý nudila. Leč manželství bylo nešťastné, Petr prý byl infantilní, Kateřina dominantní. Inu i to se stává. Leč pan manžel nastoupil jako Petr III. na ruský trůn. Rusko v té době válčilo v sedmileté válce na straně Rakouska. Petr však bezprostředně po nastoupení na trůn tento kurz změnil a přiklonil se k pruskému králi Fridrichovi II., kterého bezmezně obdivoval. To proti němu brzy vyvolalo silnou opozici. Skupina gardových důstojníků v čele s bratry Orlovy zosnovala proti neoblíbenému Petrovi spiknutí a již v červnu 1762 ho sesadila. Krátce nato byl Petr ve vězení zabit během hádky s důstojníky, kteří ho střežili. Jako „ovdovělá“ panovnice neměla Kateřina nouzi o ctitele. V tomto ohledu byla zcela bez skrupulí a nenamáhala se něco předstírat. Dvůr si postupně zvykl na její četná milostná dobrodružství. Carevniným favoritům byla udělována funkce generálního adjutanta s platem 10 tisíc rublů měsíčně. V této funkci se vystřídalo celkem 21 mužů, většinou mladých důstojníků průměrných kvalit. Měnili se poměrně rychle a carevna byla natolik prozíravá, že jim nedovolila zasahovat do vlády. Cesta na trůn se tak uvolnila pro Kateřinu. Do Petrohradu vtáhla na koni v čele gardy v obleku důstojníka. Roku1762 byla Kateřina korunována v ruskou carevnou jako Kateřina II. A Rasputin ? O tom jsou jiné knihy.... celý text