1amu
přečtené 1094
Ondřej Vetchý - dobrý člověk
2018,
Dana Čermáková
Jaksi mi nesedí paní autorka. Když nahlédneme do 35 knih (odhad), které nabízí čtenářům, tak postrádám v těchto knihách něco jejího. Ona se spokojí výčtem rolí, horoskopy, šťastnými čísly daného objektu, výstřižky z tisku a tu a tam fotografiemi. Inu každý se živí jak umí. Přitom právě Ondřej Vetchý je ideální objekt k sepsání knihy, která by z něj nedělala nadneseně řečeno pomník. Jde o příjemného a vstřícného člověka. Jedno staré přísloví říká : Proti gustu žádný dišputát. Každý se živí nějakým způsobem.... celý text
Školák Kája Mařík 1. díl
1926,
Felix Háj (p)
Přečetl jsem si všechny komentáře, z nichž se mi pouze nezdá zmínka, že tento soubor se dá číst v každém věku. Já to četl ve 4.-5.třídě, byl spokojen, dokonce mi byl jeden z dílů ukraden (ale chmaták byl vypátrán). Zdenička nadlesní ano, k Maříkovic Kájovi jsem měl výhrady. Autorka, hluboce křesťansky založená žena napsala komplet, o kterém si myslím, že by dnešním young,young adult (jak se dnes "česky" říká těm mladším čtenářům) nic neříkal.... celý text
K procesu s protistátním spikleneckým centrem - čtyři projevy v Československém rozhlase
1952,
Zdeněk Nejedlý
odpad!
Načerno v Českém rozhlase
2000,
Jiří Černý
Knihu jsem si koupil asi v roce 2001. Jednak proto, že ji vydal Torst a také kvůli jménu autora, kterého si vážím. Založil jsem ji do knihovny, kde byla schována delší dobu. Po 18-ti létech jsem ji náhodou objevil, začal číst a brzy byl vtáhnut do čehosi jako fejetonů. Výsledek ? Jeden lepší než druhý, pořadí bych nemohl určit, tak třeba : Cibulka kácí, z lustrovaných létají třísky. Polotovary o Kaiserovi, Hutkovi a Krylovi. Takřka v Peroutkových stopách. Milenka s odvahou drbny. Hrané záchvaty komunistických intelektuálů. Je Ruml čestný politik nebo nešika ? Čeština jako nástroj nedorozumění. Májová čtení českých komunistů. Historik vidí šedou zónu příliš šedě. Když byl Mladý svět ještě mladý. Vybráno náhodně z 550 stránek. A jeden lepší než druhý. Beru jako návod, jak někdy postupovat se svými knihami.... celý text
Katalog z výstavy ze dne 15.11. 2002 –15.3. 2003 v prostorách muzea hlavního města Prahy, Na Poříčí 52, Praha 1
2002,
Emma Srncová
Měl jsem to potěšení tuto výstavu navštívit a nejen to, zároveň pohovořit (byl na to čas) s její dcerou Bárou. Benefit pro mě byly informace o tom co maminka tvoří (je obrovsky aktivní), o jejím webu a také neradostnou informaci: neseženu bohužel reprodukci obrazu Franz Kafka s múzou. Šlo o originál, který byl brzičko prodán.... celý text
Na suchu a ve vzduchu
2015,
Kamil Lhoták
Mám rád kouzelné kresby Kamila Lhotáka. Poprvé jsem je zaregistroval jako puberťák v Dýmce strýce Bonifáce, samozřejmě jsem byl nadšen zejména z ohyzdných pirátů. No a pak přišla letadla, samozřejmě ta stará, totéž auťáky. Domnívám se, že pokud by žil a tvořil autor v té době tam kdesi "za velkou louží" Walt Disney by mu asi záviděl, nebo pozval ke spolupráci. Bohužel se tak nestalo a pan Lhoták dělal potěšení pouze doma. Tato kniha je útlá, ale dělá nám radost.... celý text
3. knížka
1999,
Jiří Suchý
Kvalitní kniha se pozná, jak víme, podle to že je velice brzy vyprodaná. Tak je tomu u většiny z 80-ti vydaných knih autora a tedy i u 3.dílu z řady jeho Knížek. Opět doplněno množstvím fotografií (což již bereme jako samozřejmost), zajímavých historek a úvah. Z koše moudra Jiřího Suchého: Jsem tolerantní. Nemám nic proti svým odpůrcům a dokonce jsem ochoten přiznat jim právo na ty jejich pitomý názory. Ale také z jeho koše poezie: Jsi ta nejkrásnější krajina co znám Lesem tvých vlasů mé prsty bloudí, jak deset dětí, které neví kudy kam. Jsi ta nejkrásnější krajina co znám. Dvě šedomodrá jezera, tichá jak okna kláštera, kdo vstoupí tam drží půst. A nebezpečná propast úst, nechybí ani pohoří, mé ruce touhou uhoří. A oči když jim dovolím projdou se tichým údolím, Jsi nejkrásnější krajina co znám.... celý text
...nikoho nezabije
2016,
Jiří Suchý
Poezii moc nerozumím. Leč dobře rozumím tomu co napsali pánové - velikáni : V.Nezval a Jiří Suchý. Je dobrou zprávou, že jde o I.díl zamyšlené edice. A to prosím dalšímu velikánovi v oboru Jiřímu Voskovcovi poezie Jiřího Suchého dlouho nic neříkala. Složitě a dlouho to napravoval jeho kolega Jan Werich. A sakra, že to trvalo roky !... celý text
Coco & Igor
2011,
Chris Greenhalgh
Drama vztahu dvou rozdílných osob trvající 1 rok (1920). Geniální, ale sebestředný hudebník (Igor) se zamiluje do geniální spíše lehkomyslné módní návrhářky (Coco) . Vše z pozadí pozoruje nemocná manželka hudebníka (Kateřina), která mu porodila 4 děti. Místo děje : prostorná vila návrhářky poblíž Paříže, kde hudebníkovi, ruskému emigrantovi, který penězi neoplývá, vyřešila velkoryse jeho rodinný bytový problém, k nelibosti žárlivé manželky. Tento stručný popis připomíná Červenou knihovnu. Opak je pravdou. Děj se dramatizuje a vrcholí ve finále, kdy se Coco a Igor rozcházejí. Knihou se vine jeho stěžejní dílo Svěcení jara, obecenstvem při premiéře vypískané. Igor však věří, že jej dopracuje, což se podaří. Osud si s Coco a Igorem pohrál . Ona narozena 19.8.1883. On o pouhý rok starší (17.6.1882). Ona krasavice, on ne zrovna pohledný muž. Ona umírá ve svém apartmá v pařížském hotelu Ritz 10.1.1971. On o tři měsíce později v New Yorku 6.4.1971. Přesto je pojilo od seznámení až do konce jejich životů přátelství. V roce 1989 uvádí nový impresário domu Chanel Karl Lagerfeld novou kolekci oblíbeného parfému v pařížském divadle Des Champs-Elysées za zvuků skladby Svěcení jara, tedy tam, kde byl Igor Stravinskij před dávnými léty vypískán. PS: při čtení knihy jsem si tuto skladbu pouštěl z YOU TUBE.... celý text
20 000 mil pod mořem (komiks)
2010,
Dan Rafter
Sdílím názor vitavita. Pouze nevím zda směr nakladatelství Grada je v tomto případě správný . Verne je zkrátka Verne . Jsem v tom konzervativní. Miluji ty příběhy doplněné původními ilustracemi a pokud se do toho u nás pustil pan Josef Vybíral (www.verneovky.cz), jde o výborný krok.... celý text
Opráski – Noví povjězťi čezkí
2019,
Jaz
S tímto druhem historje jsem se setkal vůbec poprvé. Nejdříve jsem myslel, že to napsal můj spolužák H.H., který ve vyšším věku napsal jako mašinfíra do nákladního listu stanici určení : Kopřyvnice . Škoda, nenapsal. Kdyby byl autorem, mohl by vydělávat pěkné peníze. Tato kniha s pouhými 64 stránkami se prodává za 399.-Kč. Neuvěřitelné ! Nepatřím mezi nadšené příznivce, ale něco asi na těch komiksech možná bude . Franťišeg Křišíg byl lépe pojat pány Smoljakem, Svěrákem a Cimrmanem.... celý text
Pyšná princezna
1991,
Jana Procházková
Milamarus je mým (v nejlepším slova smyslu) zeleným světélkem semaforu na dobré až výtečné knihy se skupiny knihy nepovšimnuty-málo čtené. I zaujala mne tato miniknížečka. Autorka měla sice snahu odstranit t.zv. komunistický balast, který v 50-tých létech přikazoval tvůrcům jak má dílo pro děti vypadat, i tvůrci dělali co mohli, aby tuto upravenou pohádku přiblížili dětem. To se jim podařilo, protože jde o hit vánočních svátků v TV každý rok. Ale pamětníci v tom pořád vidí jakési ale...... celý text
Osmý den týdne
2015,
Karel Hvížďala
Při čtení fejetonů pana Hvížďaly jsem se dozvěděl (mimo jiné) zajímavost, jak to bylo s objevem žárovky. Tak tedy žádný Alva Edison, ani vnucovaný Jabločkov a již vůbec ne Ital Cruto. Kdo vsadil na Járu Cimrmana vyhrál. Prý to bylo tak, že náš český student gymnázia ve Vídni ještě v době Rakouska-Uherska se při hodinách fyziky nudil. Aby si mohl pod lavicí čísti mnohem důležitější věci musel si v době rakousko-uherského temna přisvítit. Jenže vše dopadlo nešťastně. Na jeho vynález se zapomnělo, jednoduše proto, že mu ho rozdupal zlý kantor Wassermann.... celý text
Severoitalská jezera
2014,
kolektiv autorů
Je těžké srovnávat rakouskou Solnou komoru a tohoto průvodce po severoitalských jezerech, obojí je naprosto fascinující. Já se zaměřím z toho kvanta na jedno zřejmě nejkrásnějších na světě - Lago di Garda. Jde o největší italské jezero, které se nachází na severu země mezi Alpami a Pádskou nížinou. Jezero má rozlohu 369,98 km². Je dlouhé 51,6 km a široké 17,2 km. Délka jeho břehu je 158,4 km. Průměrnou hloubku má 136 m a maximální hloubku 346 m. Největší město na břehu je na severní straně Riva del Garda. Podél dvou pobřežních silnic okolo jezera, Gardesana Occidentale (západní břeh) a Gardesana Orientale (východní břeh), se nachází mnoho městeček : jako Sirmione, Limone sul Garda, Malcesine a Torbole. Severní část jezera patřila do roku 1918 Rakousku-Uhersku. Ubytován jsem byl v Torbole kousek od Rivy, ale nejvíce na mne zapůsobilo kouzelné Malcesine. To městečko má všechno : kouzelné kavárničky, krámečky se vším, přístav, kde si můžete zvolit loď pro projížďku, ale největší trhák je lanovka na ráj paragladingu Monte Baldo. Jel jsem prvně v lanovce, která se během jízdy neustále otáčí, jako hodinkové ručičky, což některé starší dámy nesnášely. Nesmíte se vyděsit dlouhou frontou před pokladnami, dočkáte se. A ten výhled na kopci na celé jezero, nad kterém krouží padáky všech barev. Úchvatné ! Dobrá dřevěná chata s občerstvením, kde můžete oslavit "svůj výstup" litrovým grande bira, tyrolské výborné pivo. Zpáteční jízda s lodí, to byla show ! Obsluha více člunů je sehraná a závodí spolu. Zejména dámy z Německa byly hrůzou bez sebe a ještě k tomu pokropeny vysokými vlnami. Ti kluci se vyhýbali na centimetry, ale umí to . Němky pištěly hrůzou, ostatní se bavili. Dojmů plný pytel. Závidím cyklistovi R.Kreuzigerovi, který má nad městečkem Limone vysoko v kopcích barák a v kouzelném okolí usilovně trénuje.... celý text
Havlíček v Brixenu
1997,
Jiří Morava
Jedinečná publikace, kterou autor Jiří Morava vydal poprvé ještě v exilu a postavil všechny pověsti o krutých Rakušácích a císaři Františkovi Josefovi doslova na hlavu. Dlouhodobým studiem archivů prokázal, že všechno nebylo jen tak, jak se psala česká historie. Špičkový novinář mocnářství a Čech byl zkrátka pro papaláše nepohodlný. Zde je nutno dodat, že mocnářství jednalo s nepohodlnou opozicí, zde myšleno špičkou české inteligence "v rukavičkách". Inu komisař Dedera přepravil Havlíčka do Brixenu kočárem (trať tam v 19.století ještě nevedla) a zajistil mu ubytování v nejexkluzivnějším hotelu ve městě. K.H.B. měl jedinou povinnost, pravidelně se hlásit na policejním ředitelství ve městě. To mu proplácelo významný měsíční příspěvek. Šlo tedy o noblesního disidenta. Jeho osud mě vždy zajímal a když se mi naskytla možnost místo pobytu K.H.B. navštívit, učinil jsem si tyto poznámky, které se více méně shodují s názory autora: ...Naše první zastávka je však až město Bressanone, Čechům známé spíš jako Brixen. Na počátku 21.století se už ale obyčejný smrtelník nejspíš nedovede vžít do situací, které prožíval v polovině 19.století sem vyhoštěný Karel Havlíček Borovský. Na jedné straně se nám zdá, že na krásnějším místě nemohl být (město i okolí je úžasné), hotel Elephant (kde také určitý čas bydlel) patřil a patří i nyní k nejluxusnějším hotelům ve městě. Na druhé straně je třeba uvážit, co udělá 4-letý pobyt s izolovaným jedincem (na kterého se všichni jeho kamarádi a známí v Čechách vykašlali). Tragédii dovršila jeho manželka, která přijela ve 3. roce vyhnanství na návštěvu. Sama nemocná tuberkulózou (v té době ještě neléčitelnou) manžela nakazila a brzy po odjezdu v Praze zemřela, což se Havlíček dozvěděl až po návratu domů. V té době již vlastně umírající na stejnou nemoc. Přesto se lze domnívat, že místo vyhoštění svou úžasnou polohou prodloužilo (ne o mnoho) Havlíčkův život. Je typické pro českou povahu, že hlavní řev „vlastenci“ spustili až po smrti svého publicisty a rebela, kterému však nijak nikdy nepomohli. Tolik úlet do českých dějin....... celý text
Solná komora
2009,
Wolfgang Heitzmann
Mé oblíbené místo u sousedů v Rakousku, asi nejkrásnější v kouzelně zabarveném podzimu. Pro nás skoro za rohem. Když si představím, že naši předkové, ještě jako občané Rakouska-Uherska po staletí "trpěli" pod Habsburky (ale dalo se to vydržet-jak říká světoběžník Jára Cimrman), ale z druhé strany se mohli rozjet přes Solnou komoru až po Terst, je to tristní. Nejsem zimní, ale zejména letní typ, proto obdivuji Solnou komoru s možností nádherného koupání v čistých jezerech. Všemu vévodí kouzelné městečko Hallstatt. Leží bezprostředně u Halštatského jezera a společně s pohořím Dachstein a Solnou komorou patří ke Světovému dědictví UNESCO. Perličkou je, že městečko fascinovalo čínské turisty (kteří tam jezdí ve větších počtech než do Českého Krumlova), že si za pouhý 1 rok postavili jeho věrnou kopii ve své zemi. Solná komora zahrnuje: jezera Offensee, Ödensee, Ödseen, Schwarzensee, Toplitzsee, Traunsee, Wildensee, Wolfgangsee. Do regionu Salzkammergut náleží 54 obcí a měst. Nad jezerem Wolfgangsee se týčí hora Schafberg, Schafberg je jedna z dominantních hor v Solné komoře. Nachází se mezi jezery Mondsee, Attersee a Wolfgangsee, severně od města Sankt Wolfgang a východně od města Sankt Gilgen. Schafberg má nadmořskou výšku 1 782 metrů. Na vrchol hory vede ze Sankt Wolfgangu ozubnicová dráha postavená v roce 1893. Jedná se o nejstrmější ozubnicovou dráhu v Rakousku. A jízda s vláčkem je zážitek ! Nejen, že si musíte vystát pořádnou frontu, ale musíte zaplatit za 1 jízdenku cca 35 € . Ovšem z jízdy tam a zpět máte zážitek na celý život. Pohled z vrcholu na všechna jezera okolo je nezapomenutelný ! V horské chatě se m.j. podává vepřo, knedlo, zelo v rakouském stylu a pan vrchní číšník každému zdůrazní, že je to v den konzumace to nejzdravější jídlo ! Kdo toto nádherné místo navštíví jednou, určitě to nebude naposledy.... celý text
Thajská kuchyně
1999,
kolektiv autorů
V říjnu roku 2000 jsem si splnil svůj sen a prožil 2 týdny nikoli turistikou, i když i ta skýtá atraktivní místa (třeba proslulý most přes řeku Kwai), ale pravidelným seznamováním s thajskou kuchyní. Před odjezdem jsem si pořídil potřebnou literaturu. Byla v ní zastoupena i tato kniha. Thajská kuchyně používá mnoho různých ingrediencí. Používá mnoho různých koření, která se častěji používají v čerstvé formě než sušená. Populárními kořeními v Thajsku jsouː zázvor, koriandr, citrónová tráva, šalotka, pepř a především chilli. Základní potravinou Thajska je, stejně jako v mnoha jiných zemích Asii, rýže. Je součástí většiny thajských jídel, a slovní spojení "jíst rýži" má v thajštině stejný význam jako "jíst jídlo". V Thajsku se používá více druhů rýže, ale nejvíce mi chutnala lepkavá rýže . Kromě rýže se používají také nudle, nejpoužívanějšími thajskými nudlemi jsouː nudle z fermentované rýže, podávají se nejčastěji s pikantním kari a celofánové nudle, tenké nudle vyráběné z fazolí mungo. V Thajsku se používá i maso, nejčastěji kuřecí, vepřové, kachní a hovězí . Hodně se konzumují ryby všeho druhu a nezbytné plody moře (mušle, krevety). Řeklo by se: jako u nás, ale není tomu tak. Thajci to umí lépe. Cizince šetří tím, že ukázkové porce jsou označovány stupni ostrosti jídel. Každý si vybere podle své chuti. Vše se zapíjí zázvorovým čajem, který je chutí nesrovnatelný s druhy sáčkových čajů prodávaných u nás. Mezi hity thajské kuchyně řadím: pad thai – jídlo z tlustých smažených rýžových nudlí s vajíčky, tofu a někdy i s masem a mořskými plody, kai yang – kuře pečené v bylinkách a medu, kuay tiaw – nudlová polévka, podávaná jako oběd ještě lepší než PHO od Vietnamců, nam phrik kung siap – krevetové špízy, luk chup – dezert podobný marcipánu . Dobrou chuť !... celý text