3826
přečtené 29
Bílé noci
1958,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Tohle je ta jedna kniha, kterou bych si vzal na pustý ostrov, zachránil před požárem atd. Zbožňuju všechna Dostojevského díla, ale tahle novelka má v mém srdci zvláštní místo. Přečetl jsem ji nesčetněkrát a pořád nemám dost.... celý text
Večerní sláva Wiederhausera
2019,
Jiří Maršálek
Představte si setkání Lermontovova Pečorina, Tolstého Pozdnyševa, Dostojevského "podzemního úředníčka" a snad ještě několika potomků Sartrových či Maupassantových v menším, nepříliš valně vyhlížejícím lokále. K tomu si přičarujte tichého pisatele, sedícího někde v rohu a mistrně zapisujícího hlavní myšlenky bouřlivé debaty, která by se v takové společnosti jistě co nevidět strhla. Výsledkem takových zápisků by dost možná byla právě novela Večerní sláva Wiederhausera. Jako rozený skeptik, navíc den ode dne čím dál zhnusenější současnou (nejen) literární produkcí, pořád nemůžu uvěřit, že to, co jsem právě dočetl, je kniha vydaná v roce 2019. Samotný obsah, dokonalá stylistika (v anotaci možná trochu děsivě popsaná jako "silně archaizovaná") a povedené grafické zpracovaní, vyšperkované skvělými ilustracemi Martina Mesároše, mi dává pocit, že držím v ruce jeden ze svých oblíbených antikvariátních úlovků od jednoho z výše jmenovaných literárních mistrů. A ono se přitom jedná o současnou beletrii. O českou současnou beletrii. O prvotinu autora, kterému údajně ještě ani nebylo třicet. Zkrátka klobouk dolů!... celý text
Slova pálená
2019,
Kerstin Valíčková
Sbírky poezie pořizuju málokdy, české prakticky vůbec. Kerstin mě nicméně před časem zaujala svým YouTube kanálem, a tak jsem se její prvotinu rozhodl podpořit. A není to vůbec zlé! Originální, chvílemi vtipné, chvílemi melancholické, chvílemi všechno dohromady. Přál bych si, aby autorka namluvila vlastní audio verzi, protože má moc příjemný hlas i přednes.... celý text
Léto s pihatou pannou
1977,
Andrej Chudoba
Venkovský Murakami - asi tak bych nejstručněji charakterizoval Léto s pihatou pannou od slovenského autora Andreje Chudoby (1927-2014); novelu z roku 1977, na kterou jsem nedávno jen tak narazil v antikvariátu a bez rozmýšlení si ji okamžitě odnesl... A dobře jsem udělal. A co že je na ní "murakamiovského"? Inu, máme tu typicky apatického vypravěče (mladého učitele), jeho manželku (která stejně jako Murakamiho manželky hraje v příběhu tu nejpasivnější možnou roli - dokonce se v něm nikdy přímo neobjeví), záhadnou dívku s labilní psychikou, která vypravěčův život převrací naruby, neskutečně živé popisy prostředí a fantazii mísící se s realitou (často do takové míry, že je těžké sledovat, co je vlastně reálné a co už ne). A svým způsobem dojde dokonce i na kočky. Na každý pád se jedná o úžasně napsanou knihu, která jaksi neprávem upadla v zapomnění (aspoň mám ten dojem) a snad by si po letech zasloužila znovu oživit...... celý text