68mario
přečtené 61
Měl jsem štěstí na lidi
2014,
Josef Beránek
Josef Beránek nám opět předkládá poutavé čtení… Václav Vacek na mne působí jako jaderný reaktor, který s ohromnou intenzitou vyzařuje lásku, radost, humor, ochotu, dobrotu a důvěru v druhé… Uvědomuji si, že právě ovoce Ducha výrazně zdobí a charakterizuje tyto pastýře, jimž jsou i v naší ateistické společnosti lidé ochotni naslouchat o věcech nebeských … Děkuji uctivě oběma :-)... celý text
Život milovaných dětí
1994,
Henri J. M. Nouwen
Po autorovi a knize jsem vlastně sáhnul výhradně kvůli jinému oblíbenému tvůrci - Láďovi Heryánovi, salesiánském knězi, učiteli a nyní i vězeňském kaplanovi, který přímo tuto knihu v některé své tvorbě vyzdvihl a později na uvedené téma také přednášel … Henri J. M. Nouwen, katolický kněz a spisovatel, byl požádán svým mladším přítelem - novinářem, aby se pokusil tentokrát psát nikoli pro „už obrácené“, ale pro něj a jemu podobné – tzn. pro mladé, ctižádostivé, sekulární lidi velkoměsta, kteří nerozumí řeči přesvědčených křesťanů, ale přitom by si také přáli pochopit k čemu je svět a kdo je člověk… … těžký úkol… mladí přátelé chtějí, aby jim prozradil, kde hledat smysl a naději, ale jazykem své víry, aby nepromluvil… Autor se zadání chopil srdnatě a vytvořil opravdu jedno z nejhezčích pojednání o lásce Stvořitele ke svému stvoření… nicméně, u přítele nepochodil… ve svém úsilí neuspěl, protože si neuvědomil, jak velká vzdálenost na duchovní cestě je odděluje a že tito mladí lidé potřebují dříve, než uslyší, že jsou milovanými Božími dětmi, zodpovědět více zásadních otázek – zejména KDO JE BŮH, KDO JE ČLOVĚK a jak získají víru… U koho však autor vítězí na plné čáře, jsme paradoxně opět my křesťané… mnozí z nás totiž, byť i byli vychováváni ve věřící rodině, slýchávali spíše o pekle a strachu než o svobodě a lásce … což je pro zdravou víru zcela zásadní, neboť - jak jinde uvádí Láďa Heryán: JAKÝ BŮH – TAKOVÁ SPIRITUALITA, JAKÁ SPIRITUALITA – TAKOVÁ SPOLEČNOST… :-)... celý text
Testament
2009,
Abbé Pierre (p)
Srdcem evangelia byl pro abbého Pierra Janův výrok „Bůh je láska"… a to v pravém slova smyslu… ne řeči, ale každodenní život s lidmi a pro druhé byl tím svědectvím, pro které jej mnozí lidé vyhledávali a pozorně mu naslouchali - poznávali v něm totiž, stejně jako v matce Tereze, bratru Rogerovi z Taizé, nebo dnes v našem papeži Františkovi, onu skutečnou sůl země… Takže za mně: skvělost! „… Když mi lidé kladou otázku: „Proč přicházíme na zem?“, odpovídám prostě a jednoduše: „Abychom se naučili milovat!“ Existence celého kosmu s jeho nesmírnou, nezměřitelnou rozlohou má smysl jen proto, že v některém z jeho koutů existují bytosti obdařené svobodou. Člověk, ten mikroskopický komár na miniaturní planetě, může být vesmírem rozdrcen, a přece je – jak říká Pascal – větší než vesmír, a to nejen proto, že ví, že zemře, ale proto, že ví, že může umírat naplněn láskou. K tomu, aby láska byla možná, nestačí existence hor, moří, ledovců a hvězd, musí tu být svobodná bytost. A tato svobodná bytost má úkol a poslání: „Miluj.“ Naším úkolem a posláním je setkat se s Láskou, po níž v hlubině svého bytí všichni toužíme…“ str. 89 - 90... celý text
Náš největší dar
1997,
Henri J. M. Nouwen
Pojednání láskyplné – nikoli však nasládlé, povzbudivé, nadmíru srozumitelné, tematicky citlivé a nesnadno uchopitelné, ale velmi, velmi potřebné… Autora jsem objevil díky Láďovi Heryánovi (tuším v knize U Božího mlýna) a nezmýlil jsem se … díky Láďo … kniha není žádnou hlubokou teologií vyžadující mé naprosté soustředění, ale plyne, hladí, povzbuzuje a rozněcuje srdce správným směrem … k Bohu a k lidem … ke všem lidem … Autorovi se jeho záměr – přijít na to, co znamená spřátelit se se svou vlastní smrtí, a najít cestu, jak pomoci jiným, aby i oni přijali svou smrtelnost, dle mého úspěšně podařil … kniha má schopnost vzbudit a upevnit naději nás všech – těch, kteří zkouškou utrpení nyní prochází, i nás ostatních, které nevyhnutelně čeká … nic lepšího na uvedené téma jsem snad zatím opravdu nečetl a osobně řadím knihu hned vedle encykliky Spe salvi, či knihy O posledních věcech od R. Guardiniho… díky Henri … moc... celý text
