a355o
přečtené 174
Panský dům a jeho dědictví
2018,
Anne Jacobs
Doslova přečteno jedním dechem. O to větší je pak překvapení, že poslední kniha nedosahuje takových kvalit jako předchozí. Během čtení kniha vzbuzuje ve čtenáři návaly silných pocitů. Celou dobu zažíváme spolu s hlavními hrdiny nespravedlnost, bezmocnost, slepé uličky a nepochopení ze strany okolí. Jako bychom se ocitli ve světě nebo spíš životě, v němž je najednou všechno špatně. Kniha poskytne čtenáři jakési uzavření předchozích příběhů, avšak dalo by se bez ní obejít. Ukazuje jak osoby stárnou, stávají se z nich jejich horší já, jejich rodiče a zapomínají na věci minulé jakoby už nezáleželo na tom, co bylo a na jakém základu jsou založené předchozí vztahy. Za přesvědčivou považuji vývojovou linku Alicie, její reakce na ztrátu manžela působí skutečně a opravdově. Dokonce už i chápeme, kde se vzaly neduhy jejich dcer. Na druhou stranu dějová linie hlavní dvojice je vágně pojatá. Vývoj je až moc všední a neopravdový vzhledem k vykreslení postav v předchozích dílech. Naprosto absurdně působí také rozmluvy a vnitřní řeč jejich děti vzhledem k věku. Určitá vyspělost lze tolerovat, ostatně v jiných dílech tomu tak často bývá, ale zde má čtenář pocit, že autorka nedokázala dostatečně procitnout do světa takto malých dětí a ukázat jej světu. Oceňuji však autorský styl, kdy se dostáváme v každé kapitole k různým dějovým liniím z pohledu jiné osoby. Takový styl budí dojem měnících se filmových scén. Osobně bych konec trilogie uvítala trochu širší, jasnější, dramatičtější a dotažený dokonce. Co se stalo Humbertovi v Berlíně, jak to bylo s Kitty dál, jaká tajemství skrývala Maria Jordanová, co zahradnictví Augusty a Gustava? Série knih tohoto rázu by si jistě zasloužila závěr se vším všudy. Ve čtenáři tak zůstává dojem, že první pracovní verze konce zůstala v původní nedopracované formě. Se všemi klady i zápory by si zrovna tato trilogie zasloužila filmovou adaptaci jako mnohá podobná německá díla dříve.... celý text
Panský dům a jeho dcery
2018,
Anne Jacobs
Tento díl považuji za zdařilé rozvedení charakteru hlavních postav. Název opravdu odpovídá obsahu, tentokrát nelze očekávat žádné jednoduché romantické zápletky. Kniha se zaměřuje především na dcery pánského domu. Dozvídáme se, jak dospívá Kitty v dospělou ženu, Lisa se staví na vlastní nohy a Marie drží celou rodinu nad vodou. Některá témata zase korespondují s Panstvím Downton, ale opět jde o německý pohled na první světovou válku, který čtenáře rozhodně obohatí a ukáže mu jakou bezmoc zažívali prostí i vážení lidé na všech stranách. Vítěze nebylo, jen poražených. Závěr knihy považuji za šokující a dobře naladí na další díl.... celý text
Panský dům
2017,
Anne Jacobs
Panský dům jsem četla ve chvíli, kdy jsem ze čtení měla přesně ten zážitek a pocity, které jsem potřebovala. Ukazuje čtenáři, že láska a odhodlání hory přenáší. Život sice není vždy takový, jak si představujeme, ale za to může i v předválečném obdobím přinášet radosti. Jak již bylo řečeno mnohokrát, platí zde rovnice Panský dům = Panství Downton + Pýcha a předsudek. Přestože motivy jsou stejné, přece jen je tu zase něco navíc, co dělá knihu jedinečnou. Přece jen se nacházíme v Německu a podmínky zde nejsou tak medové a romantické jako v jiných příbězích. V literárním stylu jsem si nejvíce užívala střídání přímé řeči v uvozovkách a s rozmluvami shrnutými do pár krátkých vět. Dodávalo to dialogům spádovost a rychlost. Postavy byly vykresleny přesvědčivě, u některých mi však unikaly souvislosti. Předpokládám však, že jejich životy se začnou rozplétat a dotvářet v dalších dílech.... celý text
Čáry života
2017,
Veronica Roth
Potom, co jsem nedočetla ani poslední trilogii od této autorky, jsem neměla moc velká očekávání. Ale nakonec jsem byla překvapená, jak mě příběh chytil. Postavy rostly, měnily se a stále dokázali překvapit, šokovat i dojmout. Těším se na přečtení dalšího dílu. Svět, který zde autorka vytvořila, byl netradiční, plný nápadů a tajů. Úplně nové světy, jejich fungování, kultura, náboženství a řeč potěší nejednoho milovníka scifi a fantasy.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Na pokračování Harryho jsem se těšila. Zajímalo mě, co přinese život dobře známých hrdinů na námět samotné autorky. Četla jsem jiné pokračování z řady fanouškovské tvorby a upřímně mě zaujalo mnohem víc, než tento scénář. Věřím tomu, že v divadle to muselo mít svoje kouzlo a byl to perfektní zážitek. Bohužel jsem v tom příběhu nenašla to, co by mě zaujalo. Trvalo strašně dlouhou dobu, než jsem se začetla a než mě kniha začala alespoň trochu bavit a než jsem byla opravdu zvědavá, co se bude dít dál. Některé scény mi přišly zbytečně dlouhé. Třeba počáteční scény na nádraží, kdy mělo být vidět, jak čas uhíhá a Albus roste, mi připadaly naprosto zbytečné a z hlediska divadla bych je brala jako zbytečné náklady na další herce. Přitom scény vůbec k dokreslení příběhu a atmosféry nebyly potřeba. Až zhruba druhá část začala nabírat na otáčkách. Určitě bych ocenila vykreslení alternativních realit, které považuji za nejzdařilejší část knihy. Vracely se k nám už dávno ztracené postavy, které nemohly v představení chybět. Na druhou stranu bylo vidět, že se autoři drží pravidla - co se minule osvědčilo, toho se držme. Vrácení se na místa v minulosti, která už všichni známe a jsou dojemná, osvědčená a vzbuzují v nás nejdříve naději na napravení nespravedlností. Nakonec však vycházíme s poučením, že minulost se prostě změnit nedá. Ani Harry Potter a jeho syn na to nestačí. Teď už je jen čeká budoucnost, na jejiž cestě musí najít cestu hlavně k sobě navzájem.... celý text
Ross Poldark - Návrat domů
2015,
Winston Graham
K této knize mě dovedl seriál, který mě oslovil svým příběhem i drsnými životními podmínkami Cornwallu 18. století. Kniha není jiná, rozhodně nezklamala. Tak nějak to je konečně romantický příběh, který zůstává v těsném střetu s krutým životem. Kniha nebyla vůbec žádným zklamáním. Drsný kapitán Poldark má srdce na správném místě a příčí se všem "dobrým" mravům své společenské vrstvy. Není však jedinou postavou, která stojí za pozornost. Všechny postavy jsou vykreslené opravdově, uvěřitelně a realisticky po všech svých stránkách se všemi svými neduhy. Snad jen Demelza je v mnoha ohledech stále záhadou. Je nespoutaná, její kroky se nedají předvídat a o to více čtenáře ona a její vztah s Rossem baví. Kniha není sice tolik nabitá za sebou rychlejdoucími událostmi, ale o to více si čtenář může dokreslit život v daném místě a čase v jeho realistické podobě s příměsemi romantiky.... celý text
