a355o
přečtené 174
Selekce 1–3 (box)
2015,
Kiera Cass
Knížky jsem měla přečtené velmi rychle, až mě to překvapilo. Četla jsem hned všechny tři po sobě, takže se mi prolínají dohromady. Žádné mistrovské dílo to není, ale má to zajímavý námět. Srovnávání s Hunger games naprosto chápu. Je to až příliš společných prvků - dívka mezi dvěma chlapci, která byla vybrána z mnoha, aby mohla bydlet chvíli v luxusu a vše sleduje celá země z televizních obrazovek, přičemž je nucena se podřizovat příkazům krutovládce, který má osud celé země v rukou, ale to ona nemůže dopustit. V čem je to jiné je to, že ze Selekce není cítit taková počáteční beznaděj a nemožnost změny, na kterou v Hunger games narazíte hned od samého začátku. Vlastně se to zdá jako velká reality show, která se odehrává na pozadí určitého politického zřízení. Ten příběh na pozadí - rebelové, nespokojenost, nespravedlnost, šance na změnu mě naprosto oslovil. Byla jsem strašně natěšená na to, kam se tohle bude odvíjet. Čekala jsem, kdy se teda America konečně stane tou silnou ženou, která bude vyjednávat s rebely a bude po boku toho silného muže, který vnímá její smysl pro spravedlnost. Bohužel ve třetí knize už jsem byla tak strašně unavená z toho, že se pořád řeší jen Aspen vs. Maxon, obyčejná dívka vs. princezna, když je prakticky jasné od začátku, jak to skončí. A hlavně když se na pozadí začíná odvíjet konečně pořádný příběh s obrovským potenciálem, kdy může autorka vytvořit celý svět a pomocí vývoje svých postav a odkrývání tajemství s ním něco udělat, změnit ho. Tak jsem se natěšila na čtvrtou knihu, abych zjistila při čtení obsahu, že žádný takový pořádný příběh se nekoná. Vše skončilo na pár stranách, místo toho, aby si konec zasloužil mnohem více kapitol na úkor naprosto nudných pasáží uprostřed. Takže kniha se mi líbila, ale rozhodně nepatří k těm, ke kterým bych se ještě někdy vrátila. Až je mi skoro líto, že ten zajímavý svět, který jsem si ve své mysli při čtení vytvořila, skončil tak nedotvořený a celý nápad je vlastně promrhaný na úkor tuctového příběhu mladé lásky.... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Skvělá kniha o hledání smyslu života, když už ten jediný smysl není, s vynikajícím humorem, který mě bavil od začátku až do konce. Osudy Oveho se musí dotknout každého a spolu s autorským stylem, který dodává příběhu neuvěřitelné kouzlo, patří mezi nejlepší knihy, co jsem četla.... celý text
Do vody
2017,
Paula Hawkins
Po Dívce ve vlaku jsem tak trochu očekávala podobnosti, ale autorka mě překvapila novostí a originalitou. Příběh byl zajímavý, místo a záhadná utopení opředená starými pověstmi anebo to bylo všechno pravda? Ze začátku jsem se dost ztrácela v postavách kvůli střídaní vypravěčů, takže jsem se stále musela vracet k předchozím stranám, abych si udělala jasno, ale po určité době se to srovná. Příběh se mi líbil, byl napínavý, zajímavý a nebyl překombinovaný. Ale konec knihy je poměrně zarážející. Celá kniha jede určitým tempem a konec je useknutý. Celé rozuzlení a pointa je shrnutá do snad jedné kapitoly, což naprosto ubírá na celém vyznění příběhu. Poslední kapitola budí dojem jakoby snad autorce chyběl inkoust na to, aby poskytla příběhu dozvuk, který by si zasloužil.... celý text
Sedmilhářky
2015,
Liane Moriarty
Začala jsem ji číst díky minisérii z produkce HBO. Kniha přináší poměrně zajímavý vhled do případu domácího násilí, který se ukáže být ještě komplikovanější, než se na první pohled může zdát. Styl psaní autorky se mi chvílemi líbil, ale někdy mě i rozčiloval. Takové pasáže s Madeline mě otravovaly, avšak předpokládám, že to vlastně bylo účelem této postavy - vzbudit takové pocity, bohužel kvůli nim byl příběh někdy až moc roztahaný a neměl takový spád, jaký bych očekávala. Rozuzlení příběhu pro mě nebylo zase takové překvapení, ale upřímně mě bavilo od začátku hádat, co se to tam stalo a kdo je vlastně obětí. Austrálie jako dějiště mi přišlo zajímavé a originální, autorka tak ukazuje zase jiný pohled na život.... celý text
Vražedná čísla
2012,
John Verdon
Knihu jsem dostala jako dárek ke koupi e-čtečky, proto jsem se k ní také několik let nedostala. Neměla u mě takovou prioritu jako všechny ostatní, které jsem si tak nutně chtěla na nové čtečce přečíst. Ale o několik let později z nedostatku nápadu, co číst dále, a také z potřeby přečíst zase něco jiného jsem se do knihy pustila. Samotnou mě překvapilo, jak jsem se rychle začetla. Jako milovník detektivních příběhů jsem se pustila do vyšetřování záhadných vzkazů společně s detektivem Gurneym. Bavilo mě, že příběh nebyl jen čistě příběhová linie případu, ale padly i další informace o samotném hlavním hrdinovi a jeho životě. Příběh jsem se snažila sice vyřešit během čtení, ale až závěrečné rozuzlení mi vše objasnilo. To však neznamená, že by indicie nebyly k dispozici i dříve, jak tomu třebas v některých detektivkách bývá a čtenář nemá šanci se dopracovat ke správnému závěru dříve než před koncem. Příběh mě bavil, nacházet nové stopy a "luštit" případ také, bohužel v některých chvílích jsem si nebyla jistá logikou v počínání záporné postavy. Celkově hodnotím jako velmi dobré, částečně také kvůli malému počátečnímu očekávaní.... celý text
Daleko od hlučícího davu
1981,
Thomas Hardy
V poslední době jsem četla hodně knih od Jane Austenové, díky kterým jsem si vytvořila určitý obrázek o tom, jak to na přelomu 18. a 19. století vypadalo ve vyšší střední třídě. Na Hardyho příběhu oceňuji právě to, že ikdyž kniha vznikla o nějáké ty desetiletí později, dokáže ve čtenáři vyvolat ucelený obrázek o splečnosti venkovské a především o prostých venkovských statkářích a čeládce. Příběh mě uchvátil jak popisem míst, kde se odehrává, tak vykreslením postav, které v průběhu několika let projdou takovou proměnou, která může být blízká každému z nás. Batsheba jako svéhlavá a přímá žena, Troy jako klasický mladík neznalý vlastních citů snažící se pobláznit tuto ženu, Gabriel Oak jako věrný přítel a nezištný muž a nakonec ve vás vyvolá silný dojem i statkář Booldwood, který se kvůli chorobné lásce zblázní.... celý text