Achillesaželva přečtené 365

Co Bůh? Člověk? 1934, Bedřich Bridel

Toto je úplný skvost!! Ta lehkost, místy vtip, a přitom úcta a hluboká znalost Božích tajemství. No a ten barokní jazyk!!!

Jana Eyrová 1973, Charlotte Brontë

Dříve, než jsem se pustila do čtení, pěkně jsem si zopakovala historické souvislosti z období viktoriánské Anglie. Sestry Brontëovy psaly pochopitelně v kulturním kontextu své doby (jak jinak) a tím pádem se motiv emancipace žen, v tomto případě žen-intelektuálek vtiskl do knihy jako pečeť. Jana Eyrová byla velmi schopná žena, která si zasloužila více pozornosti, než pouze to, co jí tehdejší společnost byla ochotna nabídnout. A v románu si o to dokázala říct. Jednak právo dosáhnout na kvalitní vzdělání a jednak svoboda milovat. Toto se vine celým příběhem. Autorka píše poutavě, čtivě, krásně připravuje zápletku. Dílo sice nepatří k mým největším srdcovkám, ale tuto klasiku je určitě dobré přečíst, rozhodně pohladí na duši.... celý text

S Bohem v Rusku 2014, Walter Ciszek

Vesměs milovníci lágrové literatury příběh W.Ciszka dobře znají, zvlášť v katolickém prostředí. V Americe je jeho odkaz dodnes velmi živý a starší lidé si na něj i dobře pamatují - někomu křtil děti, uděloval 1. Svaté přijímání... Mezi jezuity je snaha o jeho blahořečení. Kniha se čte jedním dechem. Je nádherné, jak o.Ciszek nezahořkl (podobně jsem to vnímala také u naší Dagmar Šimkové - viz můj komentář) a uchoval si vnitřní svobodu. Úplná banalita na konci knihy mi vehnala slzy do očí. Autor píše, jak se letadlo vzneslo a on naposledy nakreslil rukou kříž nad zemí, kterou...a teď jsem čekala něco jako, kde jsem ztratil půlku života nebo kterou jsem nenáviděl...a on prostě napsal: "nad zemí, kterou jsem opouštěl". Jak prosté, jednoduché, a přitom pravdivé, možná i s miniaturní špetkou humoru ... Takový byl W.Ciszek. Velikán.... celý text

Strmá cesta 1992, Jevgenija Ginzburg

Pokud by někoho zajímalo, jak dopadl Vasja atd.. https://24smi.org/celebrity/1531-vasilij-aksyonov.html https://youtu.be/SsyjUfMuklQ?si=RHwOQ47cn14esPVJ Ve skutečnosti Pavel Aksenov měl z prvního manželství dceru Maju a Jevgenije zase ze svého prvního svazku syna Aljošu, toho který zemřel během obléhání Leningradu. Vasja byl prvním společným dítětem Pavla a Jevgenije. Jejich manželství ale nebylo příliš šťastné, a když se po jejím návratu z Magadanu do Moskvy vrátila, aby byla rehabilitována, dokonce se s Pavlem setkali a projeli společně parníkem. Politicky i lidsky si ale byli již tak vzdálení, že návrat k sobě ani nepřicházel v úvahu - na Jevgenii čekal doma Anton Walter a společně žili až do jeho smrti a vychovali spolu adoptivní dceru Tonju. https://youtu.be/ilowZNPutFI?si=Kf3O-S3MWdjN4-re Antonína Aksenova se o své adopci dozvěděla teprve ve věku cca 15 let, již po smrti Dr.Waltera. Matka jí to sdělila sama, aby se to dcera nedočetla až v knize, která měla brzy vyjít. Další zajímavostí je, že došlo dokonce jednou k setkání Ginzburgové a Solženicyna. Už tehdy o sobě věděli, JG měla pověst "Solženicyna v sukni", kterou ale ze skromnosti odmítala. Existuje mnoho dalších odkazů, tento poslední obsahuje souhrnné info a krásné fotografie. https://bessmertnybarak.ru/Ginzburg_Evgeniya_Semenovna/... celý text

Blahoslavenství - Mystická kniha Lásky Ježíšova otevřeného Srdce 2020, Luisa Karczubová

Knihu Blahoslavenství jsem si pořídila záhy, když vyšla, a od té doby mě doprovází a přináší mi stále nové a nové inspirace. Není to typ knihy, kterou by člověk přečetl „od desky do desky“, potěšil se a odložil ji. Tato kniha je celoživotním průvodcem duchovního života jak začátečníků, tak pokročilých. Kdo z nás může říct, že již zcela obsáhl hlubiny Boha? Proto se ke knize stále vracím a pokaždé si vybírám jinou pasáž, nad kterou rozjímám. Dovedu si představit, že někdo, kdo nemá předchozí zkušenost s knihami z Refugia nebo se obecně s duchovním odkazem kardinála Špidlíka a jeho žáků (mezi něž L. Karczubová patří) setkává vůbec poprvé, může zprvu ne všemu rozumět, ba může být i zaskočen! Takové čtenáře bych povzbudila, aby se nejprve seznámili se strukturou textu a pak svobodně hledali místa, která je oslovují, a od nich později procházeli knihu postupně podle svých individuálních potřeb a netrápili se zbytečně nad tím, co je prozatím přerůstá. Vždyť je to úžasné, že konečně máme k dispozici text, který nás vyvádí z našich prostředností a nabízí pomocnou ruku na cestě do stále větších hlubin Božského Srdce! Nebo snad musíme všemu hned rozumět? Na druhé straně každý, ale opravdu každý si může v knize najít alespoň jednu jedinou myšlenku, které porozumí a která ho zasáhne, ponese a stane se mu světlem na cestě. A takových nosných myšlenek je kniha plná, stačí jen otevřít srdce a nechat se obohacovat. Kniha Blahoslavenství provází čtenáře překrásnou krajinou Ducha. Otevírá před námi svět plný barev, vůní, tónů, místy až poetických pasáží, které jsou oslavou Boha a stvoření. Autorka citlivě a trpělivě vše podstatné popisuje z více úhlů, na konci kapitol shrnuje a novou látku opírá o předchozí teze, aby nedošlo k nedorozumění. Pro mne osobně je nesmírně cenné, že doktorka Karczubová je především vynikající teoložkou. Je zřejmé, že jí záleží na tom, aby se originalita knihy, jejíž teze jsou zcela v souladu s učením církve, mylně nerozmývala v jakémsi fantazírování, a přitom tak odvážně a krásně používá symboly k co možná nejbližšímu objasnění Tajemství, které uchopíme v plnosti až na konci časů. Duchovní život má svá pravidla, ale také je krajinou milosti, svobody a lásky, kterou rozpozná důvěrně ten, kdo žije osobní vztah s Bohem. Kniha dává čtenáři klíč, kterým pak každý otevírá dveře svého vlastního „domu“ tak, jak potřebuje. Tato mystická kniha Lásky Ježíšova otevřeného Srdce je mi nesmírně drahá a její vynikající přínos si denně „ověřuji“ podle zdravého ovoce mého života, který čerpám z tohoto pramene. Člověk se neubrání dojmu, že autorka nám svým způsobem dala k dispozici také jedinečný vhled do svého vlastního duchovního světa čili statečně „šla s kůží na trh“. Osobně cítím velikou úctu a vděčnost vůči takovému kroku a pozvala bych ty, kdo knihu veřejně označili za odpad, k vážnému zamyšlení, zda nebylo možné jednat citlivěji. Vždy je možné knihu odložit a není nutné dělat povyk a útočit hlava nehlava.... celý text