aildov
přečtené 147
Marta v roce vetřelce
2011,
Petra Soukupová
Do knížky jsem se pustila po nadšení z předchozího díla - Zmizet a taky z důvodu maturitní četby. Už jenom podle ilustrací mi přišla knížka sympatická a vtipná, když jsem si ji zběžně prohlížela a taky mi byla doporučena knihovnicí, že se mi bude líbit. Taky aby se mi nelíbila, hlavní hrdinka je podobně v mém věku, alespoň bych věděla, na co se mám s lehkým nadhledem připravit s přicházejícím životem vysokoškolačky. Začala jsem ji číst skoro okamžitě a hned mě do očí praštil styl vyjadřování Marty. Nezvykla jsem si na něj ani po přečtení celé knihy, občas mi některé věty nedávaly smysl a musel jsem je číst dvakrát. To je ale k negativnímu hodnocení vše. S Martou jsem se sžila, soucítila jsem s ní a celou dobu jí fandila. Z jejího psího kamaráda jsem měla velkou radost. Do knihy jsem se začetla tak moc, že jsem ji po dvou dnech se zklamáním odložila, protože jsem chtěla číst víc, víc o Martě. Líbilo, moc. Jak by řekla Marta. Teď se vrhnu na další knihy od Soukupové a dávám 4 hvězdičky! Tak.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Knihu jsem začala číst jako první od Kateřiny Tučkové s naprosto žádným očekáváním, možná proto mě tak mile překvapila. Obsah byl čtivý, jiný, než na jaký jsem zvyklá, proložený dobovými policejními spisy, které to hezky oživily. Celá kniha měla svoji vlastní, skoro až kouzelnou (nebo i božskou) atmosféru, která mě naprosto dostala a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ke všemu se děj odehrával v blízkosti mého vlastního domova, což mi dodalo u příběhu na sympatičnosti. Autorka celý příběh skvěle promyslela, cenu Magnesia Litera si jednoznačně zasloužila. Jediné, co mi tam chybělo bylo více popisu bohování samotného, ale to už je pouze můj subjektivní názor. Hodnotím velice kladně a nepochybuji, že si o žítkovských bohyních přečtu něco víc.... celý text
