Lásce a tmě dlužím už drahnou dobu komentář. Bezpochyby si ho zaslouží. Co mám ale psát? Že se jednalo o mou první knihu od Amose Oze a od té doby jsem přečetla nezanedbatelnou část jeho díla a hodlám pokračovat. Že jsem se s tou „bichlí“ vláčela k Jadranu a samozřejmě každý den na pláž, čemuž odpovídalo mé poněkud nerovnoměrné opálení. Že jsem ji přečetla „jedním dechem“, prožívala bolesti i radosti spolu s autorem, a to s intenzitou, kterou nepamatuji. Že osobitý pohled na vznik státu Izrael a život v něm mě silně oslovil, stejně jako rodina Klausnerů. Že zůstane v mé paměti i v mém srdci, dokud mě nenavštíví Alzheimer. Nic naplat. To se nedá vypovědět, to se musí zažít/přečíst.... celý text