Ajaiwik
přečtené 161
Dobře mi tak
2014,
Radka Třeštíková
Zakládám kategorii: wtf have I just read. Bylo to čtivé. Hlavní postava mě štvala, což byl jistě cíl a tím pádem to bylo dobře napsané. Nejsem fanda citátů jiných autorů na začátku kapitol, nebo poetických vsuvek. Odvádí to pozornost, od třetí čtvrté kapitoly to přeskakuju. Vtipy mi nepřišly vtipné. Příběh byl tak nějak nijaký a konec byl logickým vyústěním života protagonisty - byl moc velký srab a lenoch udělat sám od sebe cokoliv, i umřít. Takže to vlastně celé pěkně zapadlo. A co z toho? Asi jsem čekala nějaký hlubší význam, důvod k zamyšlení… poslední kapitola byla podle mě zbytečná, nebavila mě, už jsem to chtěla mít za sebou a místo toho jsem byla větu po větě ubezpečována, že Borisův příběh nebyl jedinečný, což nebylo nic překvapivého... celý text
Černočerné srdce
2024,
Robert Galbraith (p)
Tak se taky přidávám ke zklamaným. Už tady bylo všechno řečeno, tak ve zkratce: je to zbytečně dlouhé, polovina knihy je nudná, děj se nikam neposouvá. Čtenář nemá šanci pátrat s detektivy. Vztah detektivů byl úplně degradován, nedává mi smysl, jak je v jednu chvíli jejich konverzace otevřená a na další stránce není jeden druhému schopný říct, co se mu v životě děje… jestli jde Strikovi jenom o agenturu, snad tím tuplem měl s Robin řešit, jak je v ohrožení kvůli jeho vztahům… no, a jestli má čtenáře povzbudit, že spali ve vedlejších místnostech, nebo že ji viděl bez podprsenky (jedna z více problémobých pasáží objektifikace ženského těla), ne, proč? Mám pocit, že se Rowlingová touto knihou podobně jako na twitteru jenom vysmívá svým woke čtenářům. Všechny povrchní popisy duševních chorob, všechna vzácná onemocnění a únavové syndromy, které jsou jenom prostředkem k manipulaci a výmluvou, docela mě to vytačelo.... celý text
Latte bez mlíka
2023,
Kristýna P.
Na to, jak to na instagramu v době vydání knihy hučelo, že jde o nejlepší kousek v dějinách knihtisku, jsem zklamaná. Nevím, jestli knihu vůbec někdo editoval, ale pokud jo, tak nic moc práce. Myslím, že by čtenář odpustil, že příběhy nejsou opsány přesně slovo od slova, jako je lidé na ig profil posílají. Stejně nějakou úpravou prošly (našla jsem v knize jednu svou hlášku), takže bych ocenila, kdyby byly upraveny tak, aby byly třeba správně gramaticky a stylistycky. Ideálně, aby nebyl každý uvedený “pracuju v gastru, mamka pracuje v obchodě… Dost mi vadilo, že se míchala témata a pohledy obsluha/zákazník. Co mě ale nejvíc štvalo byla grafická úprava. Když na konec odstavce musím nakreslit šipku, aby čtenář pochopil, že příběh pokračuje na další stránce, něco je špatně. Proč jsou mezi delšími příběhy nesouvisející bubliny, které je rozbourávají? Proč někde jsou bubliny a jinde ne? V tomhle ohledu kniha nedává smysl. Ilustrace jsou hezké, ale nejsou hezky zpracované do textu… No, a na závěr (a pro odlehčení) doporučení, pokud pracujete s lidmi, a rádi o pauzách čtete (když jste z těch šťastnějších, kterým se pauzy dostane), tohle není kniha na čtení v práci. Byla jsem naštvanější, když jsem se z pauzy vracela, než když jsem na ni šla... celý text
Byt
1969,
Emanuela Kittrichová
Skvěle jsem se bavila. Kniha odráží svou dobu, dnes opravdu jen k pobavení - tehdy existoval jen jeden typ nábytku a kniha skoro doslova říká, v jakém typu bytu stavíme kam kterou skříňku taky mi připadá komické, že autorka mluví o tlumených barvách textilu v domácnosti, ale osobně mám textil z té doby spojený s vykřičenými barvami a vzory a v knize je více takových perel. Pokud se bavíte historií a bizáry, skvělá volba.... celý text
Kuchyň
1969,
Božena Krchová
Některé věci se za ta léta nezměnily - počet talířů, a vůbec výčet základního nádobí a náčinní může být nápomocný i dnes. Zbytek knihy jsem se bavila tím, jak se v Československu ještě nevyrábějí myčky na nádobí a že cena kuchyňského robota se pořád rovná celé výplatě, ale ruční mixéry jsou dnes v porovnání výrazně dostupnější.... celý text
Albion – Kořeny anglické imaginace
2004,
Peter Ackroyd
Knížka se mi dobře četla, ale strašně špatně se mi z ní dělal nějaký výtah informací. Je to vyprávění o autorech, umělcích, jejich inspiraci, povaze společnosti v různých dobách. Autor se sice snaží o chronologičnost, zároveň ale ke každému období nebo tématu doplňuje autory z jiných období, které třeba probíraní autoři inspirovali, nebo kteří používají stejná témata.... celý text
Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y
2023,
Lenka Blažejová
Moc jsem si čtení užila. Knížka pohladí, ale nevnucuje se, je plná poučení, nových informací, ale nementoruje, překládá je čtivou a zábavnou formou. Chvíli mi trvalo se sžít s formátem, kdy jedna stránka nemusí nutně navazovat na další, moc jsem v tom hledala pravidla. Pak jsem pravidla opustila a nechala se unášet, a najednou to všechno dávalo smysl... celý text
Manželství
1969,
František Pávek
Překvapilo mě, že kniha na svou dobu docela propaguje rovnoprávné postavení ženy a muže v manželství, že by muž měl pomáhat v domácnosti totiž ještě dnes spousta mužů považuje za nesmysl Jinak mi kniha přijde jako taková série varovných příběhů, které místy spíš působí jako drby: nebyla čistotná a to jim rozvrátilo manželství, jindy ale hezky popisují životní zkušenosti. Kniha je bezesporu dobře míněná a věřím, že pro mnoho lidí mohla být užitečným vodítkem.... celý text
Neklidná krev
2022,
Robert Galbraith (p)
Zhltnuto jedním dechem, tak jako všechny detektivky v této sérii. Je to čím dál náročnější, protože knihy se celkem prodlužují, ale baví mě to. Když mám pocit, že detektivní zápletka stagnuje a napětí opadává, stane se něco mezi Strikem a Robin, a zase jsem začtená. Už je to celkem dlouho, co jsem přečetla Volnání kukačky, takže mi třeba nedocházely odkazy na chování osob v první knize… a jako u většiny knih Rowlingové je i v této spousta lidí se spoustou jmen, tentokrát i přezdívek, nebo označení znameními zvěrokruhu, což je občas matoucí. Ale většinou je to brzy vysvětleno, nebo je čtenářovi alespoň trochu napovězeno, o kom se vlastně mluví, takže to neodvádí pozornost :)... celý text
Lahodně s Ellou
2015,
Ella Woodward
Příběh Elly je inspirativní, ale recepty mi připadají nevyvážené, ve spoustě mi chybí pořádný zdroj bílkovin…
Strategie a metody vědecké práce v přírodních vědách: Filozofické názory a komunikační dovednosti
2011,
Emil Tkadlec
Když má štěstí kliku
2020,
Aurélie Valognes
Milý příběh, oddychová četba, která mě ale donutila se nad pár tématy zamyslet. Jediné, co mi na knize nevyhovovalo byl nejednotný vypravěč - většinu času jsem byla v hlavě Jeana, ale najednou jsem četla odstavec Mariina pohledu, nebo úplně obecného vśevédoucího vypravěče, což trochu nabouralo atmosféru...... celý text
Smrtící bílá
2019,
Robert Galbraith (p)
Dokážu pochopit, že někomu kniha nesedne. U posledního dílu jsem si sama stěžovala na neustálé opakování o bolestech Strikova pahýlu. Ale tento jsem i přes značný rozsah zhltla za tři dny. Asi mě ani tak moc nechytil detektivní příběh (i když Billyho zoufalství se vrylo pod kůži), ale spíš jsem ujížděla na rozplétání vztahů hlavních postav. Nevím teda, kdy se z Matta stal takový, s prominutím, hajzl, ještě v minulém díle jsem ho měla celkem ráda a opravdu mi připadal jenom starostlivý. Ale protože jsme samozřejmě všichni od začátku měli fandit Strikovi, chápu, že se musel provinit, znechutit a být odepsán. I když jsem se občas musela přemlouvat, ať nejdu jenom po přímých řečech, ale přečtu si i popisy míst, kde se zrovna postavy nacházejí, zpětně uznávám, že je kniha skvěle propracovaná a celkem obdivuji snahu autorky o co nejvěrnější popis. Stejně tak oceňuji i detektivní zápletku, je opravdu velmi složitá a komplikovaná, ale postavy přicházejí postupně, člověk si má čas na ně zvyknout a tak se mu ani nepletou (jako jsem to vnímala třeba u Prázdného místa). A jak už jsme u příběhů o Cormoranovi Strikovi zvyklí, do vyhrocené scény, při které Robin někdo napadne, nemáme tušení, který z těch nedůvěryhodných podezřelých to má na svědomí. Samozřejmě nám to v průběhu jedna postava řekla, ale my jsme to nepovažovali za správné, protože to bylo očividné, ale přesto nepodložené... z tohoto pohledu si myslím, že už by byl příští román trochu předvídatelný, nebo bude muset autorka úplně změnit koncept, protože pohodový románek mezi hlavními postavami mě určitě nebude držet u knihy tak jako rozpadající se manželství, automaticky budu předpokládat, že pravdu má duševně narušená osoba, hlavním svědkem bude holka ze zvláštních poměrů a pokud Robin potřetí skočí v práci do náruče vrahovi, už to bude fakt nuda... Takže tak nějak předpokládám, že Smrtící bílá byla pro mě hezkou a všeshrnující tečkou na konci jedné detektivní série.... celý text
