alimraj1
přečtené 85
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
„Silný příběh vystihující dobu krveprolití a útrap.“ Tak by se jednoduše dala tato kniha charakterizovat. Příběh byl velice čtivý, už u knihy Tiché roky od stejné autorky jsem obdivovala lehkost, jež z řádků tak nějak sama od sebe dýchá na čtenáře. Kniha je opět zajímavě členěna - tentokráte se skládá ze tří hlavních částí. Ty ze života hlavních postav rozděluje místy trochu zdlouhavá o rodinné historii. (Samozřejmě v dobrém slova smyslu). Z těchto všech mě osobně nejvíce bavila ta první o životě Miry. Řádky mě chvílemi dokázaly vnést zpět do dětství, vtáhnout do děje a zapřemýšlet nad tragédií, která se udála. Třetí část o životě zprvu poněkud podivné Haně mě bezpochyby rovněž pohltila, ale utrpení místy překráčelo hranici mých smyslů - to dokazuje to, jak autorka dokáže zaujmout a věrohodně vylíčit danou situaci. Musela jsem přivírat oči, aby se mi rozostřil možná až příliš ostrý obraz genocidy. Knihu doporučuji zejména milovníkům válečných románů. Pro „normálního“ čtenáře je tato kniha občas dost smutná a tvrdá.... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
První tři čtvrtiny knihy byly naprosto úžasné. Autorka skvěle vylíčila atmosféru padesátých let. Mojí nejoblíbenější částí se tedy stala ta, v níž se Svatopluk seznámil s Evou. Kapitoly určené životnímu pohledu ze strany Bohdany mě naopak bavily až ke konci, ale její němost si autorka mohla při vší úctě odpustit. Tato nemalá vsuvka mi celou knihu zkazila asi nejvíce, neboť na takovéto podstatné podklady nemá být poukázáno až ke konci, nýbrž možná co nejdříve. Další věc, která mi mírně překážela, bylo naprosto zbytečné stejné znění konce předchozí a začátku následující kapitoly. Ano, občas se mi formulace líbila, ale někdy mi přišla nemotorně poskládaná. Naopak se mi líbilo střídání „ich“ a „er“ forem v pravidelně se střídajících kapitolách o dceři a otci a také jazyk, jakým se autorka vyjadřovala. Byl jemný, lehce pochopitelný, prostě skvěle vystihující český román jednadvacátého století. Od této autorky je to první kniha, kterou jsem četla, a tak se těším na další tituly. Třeba mi také zpříjemní pár večerů.... celý text
Yvetta Simonová a její osudoví muži
1996,
Pavel Vrba
Yvettu Simonovou považuji za opravdovou ikonu československé populární hudby a moc si jí vážím, ale kniha o ní a jejích ,,osudových mužích" mi nepřišla dost dobrá. Možná že si v sobě kóduji prvky své generace, že nemám ráda zbytečné řeči okolo věci, která je jasně stanovená. U knihy mi chyběla fakta - většinu tvořily náhodné informace, polemizace autora a - to mi přišlo opravdu nejzbytečnější - astronomické předpovědi, či co to mělo být. O Simonové, Chladilovi, Spurném a Vomáčkovi jsem se dozvěděla minimum, o Vlachovi nepatrně víc, ale kdyby mi knihu někdo podal bez obálky, možná bych ani nepoznala, o čem má přesně být. Možná nedomyšleným deníkem autora. -komentář upravím, potřebovala jsem zachytit myšlenky bezprostředně po dočtení-... celý text
Ostře sledované vlaky
2000,
Bohumil Hrabal
Povinná četba z devítky. Není co dodat, válečné knihy prostě moc nemusím. Ostře sledované vlaky sice nejsou výjimkou, ale i tak mi něco daly a nic nevzaly, takže mohu s chladnou hlavou přidat kladné hodnocení.... celý text
